Victoria Rae mu dá pořádně zabrat!

Victoria Rae mu dá pořádně zabrat!




🔞 VŠECHNY INFORMACE KLIKNĚTE ZDE 👈🏻👈🏻👈🏻

































Victoria Rae mu dá pořádně zabrat!
Offenbar hast du diese Funktion zu schnell genutzt. Du wurdest vorübergehend von der Nutzung dieser Funktion blockiert.


Lucie Kocourková , 12.03.2017 13:09
Živá hudba na scéně je téměř vždy zárukou kvalitativního posunu, ale tomuto projektu pomohlo také tvůrčí zapojení samotných performerů. Šťastná konstelace zapálených interpretů s imaginací a schopností utvořit soudržnou skupinu, ačkoli je inscenace spíš kaleidoskopem výjevů, než aby sledovala pevnou dramaturgickou linku. Návštěvníci jsou v prostoru NoD tanečníkům doopravdy na dosah ruky, což napomáhá tomu, že se divadelní událost mění i v něco hlubšího, diváci i interpreti sdílejí společný čas a prostor, všichni jako účastníci jednoho rituálu.
Inspiraci pro Královnu víl čerpal choreograf Václav Kuneš ze své vlastní zkušenosti – z komunikace se svou devítiletou dcerou, která žije v Japonsku, a vyjma návštěv, kvůli kterým je potřeba obletět půl zeměkoule, udržují svůj vztah prostřednictvím nových technologií – život po smskách a po skypu se někdy zdá neskutečně reálný. Je, nebo není? Vztahy jsou ale reálné vždy. Tak jako energie tance. Inscenace vychází stejnou měrou také z pocitů samotných tanečníků, ať už jsou rodiči nebo dětmi. V tomto případě se velmi osvědčil přístup, který bývá někdy sázkou do loterie – tanečníci přinášejí do choreografie vlastní materiál, stávají se jejími spolutvůrci. Václav Kuneš drží pevně otěže jako hlavní choreograf i režisér a dokáže každého inspirovat k tomu, aby ve svém projevu našel co nejvíce upřímnosti. Nevidíme žádný okamžik, kdy by si tanečníci nevěděli rady s hudbou či vůbec s prostorem, který je jim dán.
Všichni jsme napojeni vlákny vztahů na své okolí tak, jak to v úvodním obraze symbolizuje postava dívky zahalená do obleku, z něhož se rozbíhají do všech stran červené nitky. Tak proudí informační kanály, někdy fungující, jindy plné šumů. Inscenace pak jako by rozplétala jeden po druhém – vztahy ve dvojici, ve skupině, mezi muži i ženami. Ačkoli jsou prvotním materiálem slova – ať už nahrávky, nebo dopisy a texty, kterými se sami tanečníci na začátku tvorby měli na téma naladit – nejde o divadlo dokumentu a s texty je nakládáno velmi volně. Promluvy, jež zaznívají jako součást zvukové krajiny, ze záznamu nebo živě (a v drtivé většině v anglickém jazyce), jsou katalyzátorem atmosféry. Choreografie s nimi koresponduje, ale v žádném případě je neilustruje, ani nepopisuje. Daleko víc je vždy navázána na hudbu, kterou pro inscenaci autorsky vytvořili Jan Šikl a Roman Zabelov .
Snažit se udržet v mysli základní koncept a v každém výjevu hledat odkazy k onomu původnímu základu, vztahu dítě – rodič, je čím dál obtížnější. Rozvíjí se mnohotvárnost vztahů na všech úrovních, divák postupně zapomíná sledovat vztahy mezi lidmi a z inscenace se jako ta zásadní složka vyloupne vztah mezi tanečníky a hudbou. Ano, je možné vysledovat mnoho aspektů – něžnost doteků i gesta odmítání, vzájemnou oporu, manipulaci, unikání, nedosažitelnost, prožitek sounáležitosti i samoty, a každý tanečník vkládá do situací své pocity. Ale pohybová různorodost a dynamika k sobě stahuje pozornost sama o sobě a otupuje analytické a logické myšlení. Nechce hledat a číst významy, chce jen být a vnímat. Vidíme především skvěle se pohybující tanečníky reagující na nuance melodie, zvuku, slova a přihlížíme rozlévání této energetické vlny. Bez ohledu na to, co má znamenat…
Jemná Sabine Groenendijk vkládá do pohybů vláčnost a její projev se vyznačuje prchavou křehkostí. Zuzana Herényiová a Saša Volný dostali příležitost jako pár, především v krátkém, ale nápaditém duetu, kde jim jako rekvizita slouží pružné gumy ovinuté kolem rukou. Tento tanec s prvky až akrobatickými vyjadřuje propojení a vzájemnost ještě víc než partneřina, u které se tanečníci drží či spolu přímo manipulují. V propojení hmotným poutem, které klade odpor a má své specifické fyzikální vlastnosti, je důležitá kontrola pohybu i absolutní důvěra v technickou zdatnost toho druhého. Jde o pasáž, která hovoří o vzájemnosti, ale také o rovnocennosti. V jednoduchosti se projevila síla vyjádření. Adam Sojka zase ve svém projevu spojuje výbušnou sílu a měkkost pohybu, jeho práce s těžištěm pokořuje gravitaci, Vojtěch Rak představuje vysloveně maskulinní prvek. Jeviště je pro vystupující příliš malé, je obtížné pohybovat se ve větším prostoru ve formaci nebo provádět velké skoky, ale pro diváky je pak zážitek o to intenzivnější. Možná i proto přichází vlastně konec představení překvapivě brzy a diváky zaskočí – jev na našich alternativních scénách proklatě neobvyklý.
Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby
přímo do Vaší schránky

Falls die Wiedergabe nicht in Kürze beginnt, empfehlen wir dir, das Gerät neu zu starten.
Videos, die du dir ansiehst, werden möglicherweise zum TV-Wiedergabeverlauf hinzugefügt und können sich damit auf deine TV-Empfehlungen auswirken. Melde dich auf einem Computer in YouTube an, um das zu vermeiden.
Bei dem Versuch, Informationen zum Teilen abzurufen, ist ein Fehler aufgetreten. Versuche es bitte später noch einmal.
0:02 / 3:39 • Vollständiges Video ansehen Live


Václav Schejbal při soutěžním čepování, které mu vyneslo postup mezi pětici nejlepších výčepních v České republice.

|
Foto: DENÍK/Vlastimil Leška




pivo,
Plzeň,
Anglie,
soutěž,
restaurace,
věda,
láska


Chcete tady mít zveřejněný svůj příspěvek?
Posílejte ZDE



O společnosti
Kariéra
Kontakt
Mojepředplatné.cz
Všeobecné smluvní podmínky
Zásady zpracování osobních údajů
Cookies
Zpracování dat
Práva subjektů údajů



Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s. všechna práva vyhrazena.
Publikování, šíření nebo jakékoliv jiné užití obsahu pro jiné než osobní účely uživatele, je bez písemného souhlasu VLTAVA LABE MEDIA a.s. zakázáno. Toto ustanovení platí také pro RSS kanály a jejich obsah.

Plzeň - V plzni se soutěžilo o nejlepšího výčepního piva Pilsner Urquell.
Pořádný psychický a fyzický nápor prý zažívají při své práci výčepní. Shodli se na tom dva zástupci této profese, kteří v týdnu reprezentovali Plzeň v soutěži Master Bartender.
„Člověk je vázaný k pípě od rána do večera. Například při Pilsner Festu za den vyčepujeme kolem tří tisíc piv. Každou sklenici musíte extra ochladit, extra načepovat na hladinku. Tak aby to nebyla napodobenina. Jinak už by to nebylo ono. Neustále otevíráte a zavíráte kohout. Je to hodně náročné,“ potvrzuje Miroslav Vorlík z restaurace Na Spilce.
Pořádně napilno mívá v práci i Václav Schejbal. „Asi nejvíce, co jsme s kolegou ze dvou kohoutů za večer zvládli, bylo kolem sedmi set půllitrů. Ve dvou lidech je to docela síla,“ říká Schejbal, který se jako jediný z plzeňských soutěžících probojoval mezi pět nejlepších do superfinále. Nakonec skončil mimo stupně vítězů.
Čepování je podle něho hlavně o zkušenostech. „Nedovedu si představit, že by někdo přišel první den do hospody a hned načepoval perfektní pivo. Chce to vědět přesně, co je třeba udělat. Základem je čistá nachlazená sklenice. Ale až taková věda to není. Důležité je se té práce nebát a dělat ji s láskou,“ sděluje výčepní, který si svou práci vyzkoušel i v cizině. „Všude je to jiné. Když jsem například v Anglii načepoval pivo s pěnou, koukali na mě jako na blázna. Tam ho totiž pijí bez ní,“ doplňuje výčepní z Uctívaného velblouda, který se klání mužů za pípou účastnil vůbec poprvé.
Vorlík se do soutěže přihlásil už po čtvrté. Jeho největším úspěchem bylo třetí místo v národním kole, kterého dosáhl v minulém roce. „Už jsem si říkal, že se účastnit nechci. Ale pak jsem to přehodnotil. Je vždycky příjemné potkat se s kolegy z celé republiky. Takovou příležitost moc často nemáte,“ konstatuje Vorlík. Nejlepší podle něho je, když se pivo načepuje na jeden zátah. „Nešvar některých českých hospod je, že obsluha v nich si chce práci co nejvíc ulehčit. Načepují vám čepici, ale tím to pivo ztrácí na kvalitě. Pěna je nepříjemná, zoxidovaná,“ dodává výčepní, který má na své práci rád především to, že je neustále v kontaktu s lidmi. „Každý den potkáváte nějaké jiné. Někdy jsou příjemní, jindy méně, vždy se s tím musíte nějak vyrovnat,“ dodává.

Česká studentka pokouří péro na castingu
Nadržené koťátko pozná dobré znásilnění
Já, má sestra a manžel spolu mrdáme

Report Page