Způsob její kuřby je na Nobelovu cenu!
⚡ VŠECHNY INFORMACE KLIKNĚTE ZDE 👈🏻👈🏻👈🏻
Způsob její kuřby je na Nobelovu cenu!
Připravujeme začlenění portálu do nové mediální skupiny.
Děkujeme za pochopení.
Nobelovu cenu míru pro rok 2014 dostanou bojovníci za práva dětí Petr Jedlička
Čtete rádi analýzy zahraničního dění z dílny Petra Jedličky? Podpořte rubriku Svět a pomozte jí rozšiřovat kapacity.
Bez oligarchů. Bez paywallu. Jen vaše dary a naše práce
Norský Nobelův výbor se letos rozhodl ocenit Pákistánku Malalu Júsufzaiová a Inda Kaliáše Satjárthího — dva aktivisty různého věku, zkušeností a vyznání, kteří však usilují o podobnou věc.
Držiteli Nobelovy ceny míru pro rok 2014 se stanou Pákistánka Malala Júsufzaiová a Ind Kailáš Satjárthí, oba aktivisté bojující za práva dětí. V pátek před polednem to oznámil Norský Nobelův výbor, jenž cenu udílí.
Júsufzaiová je navzdory nízkému věku — v létě jí bylo sedmnáct, a stane se tak nejmladší držitelkou Nobelovy ceny vůbec — známější. Prvotní proslulost získala v roce 2009, tedy ve dvanácti letech, kdy se citace z jejích bloggerských zápisků popisujících život pod vládou Tálibánu začaly objevovat na BBC.
V následujících letech poskytla Júsufzaiová řadu rozhovorů a vystoupila v několika filmech. Známou po celém světě se pak stala v roce 2012, kdy ji tálibánský atentátník rozstřelil část obličeje a všechny agentury informovaly o snaze lékařů zachránit dívce život. To se podařilo a díky platistickým operacím placeným britskou vládou nejsou následky útoku dnes na dívčině tváři téměř patrné.
Júsufzaiová už vystupovala ve všech významějších médiích světa, řečnila v OSN a zaštítila několik velkých lidskoprávních kampaní. Sama se aktivisticky zaměřuje především na obhajobu práva dívek na vzdělání a prosazování jeho dostupnosti zejména v muslimských zemích.
Nobelův výbor ocenil obzvláště odvahu, s jakou Júsufzaiová vytrvala po útoku ve svém nasazení. Podle pátečního vyjádření výboru je její úsilí přímo „hrdinské“ a také důkazem toho, „že i děti a mladí lidé mohou přispět ke zlepšení podmínek, v nichž žijí“.
Kailáš Satjárthí byl dosud známý spíše jen v Indii a v kruzích osob zajímajících se o práva dětí, jeho zásluhy jsou ale nesporné. Letos šedesátiletý Satjárthí už řadu let bojuje proti dětské práci, za sociální práva mládeže a proti jejímu vykořisťování. Činí tak přitom jak na mezinárodních fórech — pozorovatelé dokládají, že Satjárthí přispěl ke vzniku řady tematických úmluv, dohod a konvencí —, tak přímo v terénu.
Agentury dnes zdůrazňují především Satjárthího protestní aktivity, při nichž se drží důsledně zásady nenásilí. Znalci však připomínají, že jeho organizace zachraňuje od nucené práce i konkrétní děti, kterým pak pomáhá se vzděláním a obživou.
Podle indických Timesů již Satjárthí spoluzachránil na 80 tisíc dětí.
Norský Nobelův výbor v pátečním vyjádření zdůraznil, že Kailáš Satjárthí nejen prokazuje „mimořádné nasazení a odvahu“, ale též „udržuje a rozvíjí Gandhího tradici v řadě protestních a aktivistických forem“.
V souvislosti s národností a vyznáním laureátů vyjádřil Výbor též naději, že se letošní Nobelova cena míru stane i symbolem „společně vedeného boje Indů a Pákistánců, hinduistů a muslimů, za vzdělání a proti násilnému extremismu“.
Nobelova cena míru má být dle Nobelovy závěti udílena osobnostem či organizacím, které „vykonaly nejvíce pro bratrství mezi národy, zrušení nebo zmenšení existujících armád či pořádání a propagaci mírových kongresů“. Nezřídka je však předávána i osobám a institucím, které se zasloužily o zlepšování poměrů ve své zemi či na světě obecně, například vyjednáním závažných mezinárodních dohod nebo bojem za dodržování lidských práv.
Cena slouží jak jako ocenění dosavadních aktivit, tak jako symbolický apel, aby držitel pokračoval v prosazování toho, co hlásá.
Spolu s pamětní medailí a certifikátem získává každý laureát taktéž finanční odměnu v přibližné výši 23 milionů korun.
První Nobelova cena míru byla udělena v roce 1901 Švýcaru Henrrymu Duantovi za úlohu, jíž sehrál při zakládání Mezinárodního výboru Červeného kříže. Loni získala cenu Organizace pro zákaz chemických zbraní, v roce 2012 Evropská unie.
V předchozích letech pak byly oceňovány zejména konkrétní osobnosti — v roce 2011 společně liberijská prezidentka Ellen Johnsonová-Sirleafová, mírová aktivistka a bojovnice za rovnoprávnost Leymah Gboweeová z téže země a novinářka, politička a obhájkyně práv z Jemenu Tawakkul Karmánová; v roce 2010 čínský disident Liou Siao-po a v roce 2009 americký prezident Barack Obama.
Nobelovu cenu míru udílí pětičlenný Norský Nobelův výbor, jehož osazenstvo vybírá norský parlament. Každý ze členů výboru obvykle zastupuje jeden z politických proudů v zemi.
Výbor každý rok obdrží okolo dvou set nominací (letos konkrétně 278) od zvláštních poradců výboru — držitelů ceny z minulých let, akademiků, členů vlád a poslanců parlamentů z celého světa. V průběhu jara jsou tyto nominace roztříděny. Na konci srpna se již vybírá pouze z několika favoritů.
Jméno laureáta pro daný rok bývá oznámeno vždy okolo 10. října. Vlastní cena se předává 10. prosince, na den výročí smrti Alfréda Nobela.
Nobelovu cenu míru je možné také odebrat. Příslušný proces může iniciovat kdokoliv stížností u Stockholmského správního úřadu, který dohlíží nad nadacemi, jež byly založeny k naplnění Nobelovy závěti.
Úřad je povinen všechny stížnosti prověřit. Pokud by naznal, že Nobelův výbor pochybil, má právo zneplatnit jeho rozhodnutí na tři roky dozadu.
Oprávněnost získání ceny bývá pravidelně zpochybňována zvláště u politických laureátů. Fakticky odňata ale cena doposud nikdy nebyla.
Snažíme se vracet úctu novinářské profesi. Pracujeme ve skromných poměrech. Ale nemůžeme pracovat zadarmo. Prosíme, podpořte nás a pomozte nám stabilizovat provoz naší redakce!
Deník Referendum:
Redakce
| Všichni autoři
| Vydavatel
| Etický kodex
| Diskuse
| Nabídky práce
| Studentská stáž
| Partneři
© Vydavatelství Referendum, s. r. o., 2020.
Je tragédie nedostat Nobelovu cenu?
Ti, na které se při rozdílení zlatých medailí v portrétem Alfreda Nobela nedostalo, ačkoli si Nobelovu cenu zasloužili, se ocitli v „krásný společnosti“.
Keith H S Campbell a Ian Wilmut (vpravo)
George Ellery Hale a Henri Alexandre Deslandres (vpravo)
Lise Meitner a Otto Hahn (Kredit: Wikipedia)
Diskuze je otevřená pouze 7dní od zvěřejnění příspěvku
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze
návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.
V pořádku
Další informace
Keith Henry Stockman Campbell zemřel v pátek 5. října 2012 uprostřed intenzivní práce práce v laboratořích University of Nottingham. O tři dny později, v pondělí 8. října 2012 byla Nobelova cena za fyziologii a medicínu udělena společně britskému biologovi Johnu Gurdonovi a japonskému výzkumníkovi na poli biomedicíny Šinjovi Jamanakovi. Gurdon dostal „nobelovku“ za to, že počátkem 60. let minulého století naklonoval žábu. Šinja Jamanaka obdržel nejprestižnější vědeckou cenu za to, že dokázal v laboratoři zvrátit osud specializovat buněk a proměnit je na buňky s vývojovým potenciálem embrya. Někomu chyběl mezi oceněnými skotský biolog Ian Wilmut, který zopakoval Gurdonův úspěch na savcích a stál u zrodu ovce Dolly.
Důvodem, proč vyšel Ian Wilmut naprázdno, bylo možná i to, že spolu s ním by si zcela jistě zasloužil Nobelovu cenu i Keith Campbell. Wilmut a Campbell k sobě patřili asi jako Robinson a Pátek nebo Sherlock Holmes a dr. Watson. Jenže Nobelovu cenu – jak známo – lze rozdělit nejvýše mezi tři vědce. Taková jsou pravidla. „Když nemůžeme dát cenu Campbellovi – jako čtvrtému vzadu – tak ji nedáme ani Wilmutovi,“ řekli si možná členové nobelovského výboru. Jak to bylo ve skutečnosti, se ti mladší z nás dozvědí za padesát let. To je doba, po které se odtajňují materiály z jednání nobelovských výborů navrhujících jednotlivé Nobelovy ceny. Možná se dozvědí, že Wilmut s Campbellem ve hře o „nobelovku“ vůbec nebyli. Ale možná byli a pak nechybělo mnoho, aby se navlas opakoval scénář, který sepsal osud kolem udílení loňských Nobelových cen za fyziologii a medicínu. Tehdy zemřel v pátek před pondělním vyhlašováním cen jeden z laureátů – Američan Ralph Steinman z Rockefellerovy University – a jeho rodina smrt tutlala až do vyhlášení vědoma si skutečnosti, že posmrtně nikdo Nobelovu cenu dostat nemůže. Nobelova nadace nakonec Steinmanovi cenu a s ní i 1,5 milionu dolarů jeho pozůstalým ponechala, neboť o udělení bylo rozhodnuto ještě za Steinmanova života.
Je jedno, zda Campbellovi utekla Nobelova cena o chlup nebo o parník s velkým komínem. Nedostal ji a už ji nikdy nedostane. Na tom by asi nic nezměnilo, ani kdyby se neodebral na věčnost. Kromě jiného i proto, že nepsané pravidlo klade velké překážky udělení dvou Nobelových cen za výzkum na jednom a témže tématu. Jednou z mála výjimek bylo udělení tohoto prestižního ocenění Carletonovi Gajdusekovi v roce1976 a Stanleymu Prusinerovi v roce 1997 za výzkum na poli prionových chorob. Říká, že pokud někdo objeví na tyto nemoci lék, sáhne Nobelova nadace po zlaté medaili potřetí.
Odchod Keithe Campbella ve věku 58 let uprostřed velmi intenzivní práce je bezesporu tragédie. Je ale tragédie, že mu unikla Nobelova cena? Zřejmě nikoli. Campbell se ocitl – jak to hezky vyjádřil ve své písničce pan Suchý - „v takový krásný společnosti“. Nobelovu cenu z nejrůznějších důvodů nezískali mnozí velikáni vědy.
Objeviteli periodické soustavy prvku Dimitriji Ivanoviči Mendělejevovi zhatil v roce 1906 šance Svante Arrhenius, který měl na Rusa pifku kvůli odborným sporům. Silou své osobnosti a výřečností dokázal zvrátit původní rozhodnutí o ceně pro Mendělejeva a postaral se o to, že nenáviděný sok ostrouhal. Následující rok Mendělejev zemřel a Arrhenius měl vystaráno. Zvláště když on sám pobral „nobelovku“ už v roce 1903. S odstupem času můžeme konstatovat, že Mendělejevovi to neublížilo a jeho periodický systém užíváme dodnes.
O příslovečný syreček naplacato utekla Nobelova cena za fyziku astrofyzikům Georgovi Ellerymu Haleovi a Henrimu Deslardesovi v roce 1923. Nobelovský výbor je původně navrhl k víceméně formálnímu schválení akademií, ale nakonec jeho členové došli k závěru, že astrofyzika patří více do astronomie než do fyziky a astrofyzici proto nemají na „nobelovku“ určenou fyzikům nárok. Cenu za fyziku proto dostal „plnokrevný“ fyzik Robert Andrews Millikan za objevy týkající se elementárního elektrického náboje. Od té doby dostala Nobelovu cenu celá řada astrofyziků. To však už mohlo být oběma odmítnutým jedno.
Nobelova cena za fyziku unikla i Ralphu Alpherovi, který pracoval od roku 1948 na teorii „velkého třesku“. V té době nebyl důkaz teorie technicky proveditelný. K dodatečnému ocenění jeho přínosu byla příležitost přinejmenším dvakrát. Poprvé v roce 1978, když si Nobelovu cenu za fyziku odnášeli Arno Penzias a Robert Wilson za objev zbytkového záření, čímž prokázali správnost Alpherových teorií. V roce 2006 byla Nobelovou cenou za fyziku oceněna další práce na tomto poli. Tentokrát už byly diskuse o ceně pro Alphera bezpředmětné, protože rok předtím zemřel.
Rakušanka Lise Meitnerová pracovala od roku 1907 do roku 1938 s německým chemikem Otto Hahnem na výzkumu atomového jádra. Protože byla židovského původu, musela prchnout před nastupujícím fašismem do Švédska, odkud však nadále s Hahnem spolupracovala. Korespondenčně protáhla Hahna řadou experimentů, jejichž výsledky publikoval Hahn bez uvedení Meitnerové jako spoluautorky, aby si v nacistickém Německu nenadrobil spoluprací se Židovkou. Za objevy Meitnerové a Hahna týkající se štěpení atomového jádra byla udělena Nobelova cena v roce 1944 – ale pouze Hahnovi. Meitnerová byla sice ještě mnohokrát navržena na Nobelovu cenu za chemii i fyziku, ale „své“ ceny se už nedočkala. Stejně nedoceněn zůstal i genetik Oswald Avery, který jako první prokázal, že nosičem dědičné informace je molekula DNA. Byl za to opakovaně navržen na Nobelovu cenu, ale jeden z členů nobelovského výboru trval na Averym vyvrácené představě, že nosičem dědičnosti jsou bílkoviny. Avery se mohl „svézt“ s Watsonem a Crickem, kteří v roce 1953 jasně ukázali, jak je dědičná informace v DNA uložena. Jejich Nobelova cena z roku 1962 však přišla pro Averyho pozdě. Zemřel v roce 1955.
Neudělení Nobelovy ceny je v případě nejednoho velikána vědy do nebes volající nespravedlnost. Na tom, co nedoceněný objevitel přinesl lidstvu, to však nic nezmění. A tak mohl objevitel streptomycinu chemik Albert Schatz sice želet Nobelovy ceny, kterou celkem nepochopitelně dostal za objev tohoto antibiotika v roce 1952 jen jeho šéf Selman Waksman. Waksman se pokusil obrat Schatze dokonce i o výnosy z patentů na streptomycin. Tady se ale o průběh spravedlnosti postaral výrokem soud. Jen Nobelovu cenu už nikdy nikdo Waksmanovi neodpáře a Schatzovi nepřišije. Na významu Schatzova objevu to však neubírá vůbec nic. Miliony lidí vděčí za zachráněný život a uzdravení Albertu Schatzovi. Totéž platí o Campbellovi. Nobelovu cenu nedostal. Lví podíl na naklonování ovce Dolly, prvního klonu prasete, prvního využití klonovací techniky pro cílené vnesení genu do savčího organismu a první cílené vyblokování genů u hospodářských zvířat mu nikdo upřít nemůže. Výsledky této práce zůstaly po Cambellovi na tomto světě například v podobě léku Atryn chránícího pacienty náchylné k tvorbě nebezpečných krevních sraženin, který produkují potomci zvířecích klonů pořízených „metodou Dolly“.
Nakonec nezbývá nic jiného, než potichu zašeptat k podzimnímu nebi: „Sbohem a díky, profesore Campbelle. A poděkujte tam za nás Lise Meitnerové, Dimitriji Mendělejevovi, Oswaldovi Averymu … “
Injekce umožňuje vidět v infračerveném světle
Autor: Josef Pazdera (03.03.2019)
Umělá inteligence vystopovala přízračného předka v našem genomu
Autor: Stanislav Mihulka (11.02.2019)
Stephen Hawking a jeho klíčové objevy
Autor: Pavel Brož (16.03.2018)
Evropa nám tmavne (už zase)
Autor: Josef Pazdera (13.02.2018)
Co prozradil nejstarší genom z lidské linie?
Autor: Stanislav Mihulka (20.03.2016)
Nominace podávají vybrané osoby. Nelze nominovat zemřelé osoby. Uzavírka nominací je 1. února. Obvyklý počet nominovaných se pohybuje kolem 200-300 osob (některé osoby jsou nominovýny vícekrát). Během léta jsou instituci, která Nobelovu cenu uděluje, předána zpráva, která obsahuje několik navržených kandidátů.
Čtyři osobnosti získaly dvě Nobelovy ceny: 1 Marie Curie-Skłodowská – za fyziku, 1903 a za chemii, 1911 2 Linus Pauling – za chemii, 1954 a za mír, 1962 3 John Bardeen – za fyziku, 1956, 1972 4 Frederick Sanger – za chemii, 1958, 1980
Nobelova cena Nobelova cena Fotografie profilu Alfreda Nobela – před ... Fotografie profilu Alfreda Nobela – před ... Datum 1901 Uděluje Norwegian Nobel Committee, Královská švé ... Web www .nobelprize .org
Nobelova cena je udělována každoročně od roku 1901 na základě poslední vůle švédského vědce a průmyslníka Alfreda Nobela, vynálezce dynamitu. Ve všech oblastech, v nichž je udělována, je považována za nejprestižnější ocenění.
Amatérský pár šuká na veřejnosti
Mladá slečna se pomstí nevěrnému příteli
Půjč nám přítelkyni, umí hezky šukat!