Zapomenutí hrdinové (3)
Dr. Vernon Coleman
Elizabeth Fryová
(1780-1845)
Ředitel věznice byl zděšen představou, že by ona kultivovaná dáma, která před ním stála, měla navštívit ženské oddělení v nechvalně proslulé věznici Newgate. Bál se o její bezpečí a byl přesvědčen, že ji vězeňkyně oberou i o šaty, které měla na sobě. Elizabeth Fryová však trvala na tom, že jí musí být umožněno vězeňkyně navštívit, aby jim mohla rozdat teplé oblečení, které pro ně přinesla. Když si ředitel uvědomil, že Elizabeth nepřijme „ne“ jako odpověď, neochotně ji do ženského oddělení věznice vpustil.
Když procházela studenými, vlhkými kamennými chodbami, zápach byl ohromující a hluk z vřavy vězeňkyň byl ohlušující. Nic však Elizabeth Fryovou nepřipravilo na to, co měla spatřit.
V místnosti, která byla původně navržena pro maximálně 60 vězeňkyň, se tísnilo přes 300 žen a jejich dětí. Životní podmínky i stav žen a dětí byly skutečně šokující. Elizabeth Fryová byla zděšena groteskním výjevem, který se jí naskytl.
Náhle se ohlušující hluk naprostého chaosu změnil v ticho. Ženy a děti s úžasem sledovaly, jak se tento kultivovaný, jemný anděl pohybuje po místnosti, rozdává oblečení a utěšuje vystrašené a nemocné. Vězeňkyně viděly, že tomuto nesourodému zjevení na nich skutečně záleží a nesoudí je; poznaly, že se na ně nedívá kriticky ani krutě, ale s láskou a soucitem.
Než Elizabeth Fryová opustila věznici, pomodlila se před vězeňkyněmi a jako by byly zhypnotizovány, aby se k ní připojily, více než 300 žen a dětí padlo na kolena k modlitbě. Musel to být úžasný pohled, zvláště pro ředitele věznice, který se tolik obával o její bezpečí.
Rozená filantropka, anglická kvakerská kazatelka a reformátorka vězeňství, Elizabeth Fryová, byla jedním z 12 dětí. Narodila se jako Elisabeth Gurneyová 21. května 1780 v Norfolku do bohaté kvakerské bankéřské rodiny.
Elizabeth – rodinou láskyplně přezdívaná „Betsy“ – byla velmi plaché, nervózní a neduživé dítě. Její křehké zdraví ji bohužel mělo zatěžovat po zbytek života. Elizabethino chatrné zdraví však nebránilo její vrozené laskavosti, kterou projevovala všem, koho potkala – dokonce i služebnictvu v domácnosti.
Jako děti byly Elizabeth a jejích 11 sourozenců vedeni k tomu, aby mluvili s méně šťastnými lidmi a projevovali jim úctu. Elizabeth Fryová se často ujímala mladých sirotků a tuláků na ulici a – s pomocí otcova bohatství – je živila, šatila a poskytovala jim základní vzdělání. Tito sirotci a tuláci se v rodině stali známými jako „Betsyini rarachové“. V jednu chvíli měla Elizabeth v jednom z křídel velkolepého rodinného sídla v Earlhamu v Norfolku na starosti více než 80 dětí, které vyučovala.
Každý týden se Elizabeth musela s rodinou účastnit kvakerských setkání, ačkoli ona i její sourozenci je často považovali za poněkud nudná a neradi na ně chodili. Její postoj se však měl změnit, když na jednom ze setkání promluvil kvaker jménem William Savery. Jeho řeč měla na sedmnáctiletou dívku hluboký dopad. Právě Saveryho projev nasměroval Elizabeth na cestu konání velkých věcí; byl spouštěčem, který vedl k jejímu zvěčnění jako jedné z největších anglických filantropek; ženy, jejíž ctnostná a laskavá tvář zdobila anglické pětilibrové bankovky.
V roce 1800 se Elizabeth – bezpochyby při tom prolila mnoho slz žalu – rozloučila se svou drahou rodinou a se svou partou sirotků a tuláků, než se vydala na cestu z Norfolku do Londýna, aby žila ve svém novém manželském domově. V pouhých 20 letech se provdala za Josepha Frye, rovněž kvakera. Manželé nakonec sami měli 11 dětí.
Rušný manželský život nepotlačil vrozenou touhu Elizabeth Fryové starat se o méně šťastné; často prokazovala laskavost těm, kteří to potřebovali. Provozovala školy pro chudé děti a pravidelně se účastnila kvakerských setkání (v roce 1811 se stala kazatelkou).
Proslavila ji však až návštěva věznice Newgate v roce 1813. Její návštěva věznice Newgate, kde byla zděšena podmínkami, které tam našla, nakonec vedla k reformě věznic v celé Británii a Evropě a také k obrovskému zlepšení podmínek vězňů převážených do Austrálie.
V roce 1818 navštívila paní Fryová v doprovodu svého bratra Josepha Johna Gurneyho věznice v severní Anglii a ve Skotsku. Podmínky, kterých byli ve věznicích svědky, byly předloženy veřejnosti i úřadům, což kampani Elizabeth Fryové velmi pomohlo.
Kromě celoživotního zapojení do reformy věznic a ústavů pro duševně choré doma i v zahraničí pomohla Elizabeth Fryová založit útulky pro bezdomovce v Londýně a v Brightonu. Ve skutečnosti každou volnou chvíli svého času trávila pomáháním druhým a hledáním způsobů, jak zlepšit život chudých a znevýhodněných. Dokonce pomohla zpříjemnit práci stovkám příslušníků pobřežní stráže tím, že jim zorganizovala zasílání knih.
Jak tato křehká dáma, která musela být téměř neustále těhotná nebo kojit své vlastní děti, našla energii a sílu k tomu, aby toho tolik dokázala, je záhadou.
Ale všechno na Elizabeth Fryové bylo mimořádné. Během svých 65 let na zemi (zemřela 25. října 1845) toho Elizabeth Fryová mnoho dokázala a změnila životy milionů lidí.