Zapomenutí hrdinové (2)
Dr. Vernon Coleman
Edith Cavell
(1865–1915)
Kolik z tisíců lidí, kteří procházejí kolem sochy Edith Cavellové na St Martin's Place v Londýně, ví, kdo byla tato žena a čím si zasloužila svůj pomník? Je tragédií, že je jen další z mnoha zapomenutých hrdinů, jen další z mnoha soch v Londýně.
Pravdou je, že Edith Cavell byla mimořádně odvážná a vlastenecká žena. Přestože si byla dobře vědoma, že za dopadení ji čeká trest smrti, pomohla během první světové války asi 200 spojeneckým vojákům uprchnout z Belgie okupované Německem. Za to byla popravena.
Edith Louisa Cavell, dcera faráře z Norfolku a nejstarší ze čtyř dětí, se narodila v roce 1865 ve vesnici Swardeston. Základní vzdělání získala doma od svého otce Fredericka Cavella. Její výchova byla údajně poměrně přísná a zřejmě nebyla příliš zábavná; s výjimkou Bible nebyly v domě povoleny žádné knihy.
V dospívání Edith navštěvovala školu Laurel Court v Peterborough, kde se učila francouzštinu. Brzy se zjistilo, že Edith má pro tento jazyk talent. Edithina francouzština byla tak dobrá, že v roce 1890 byla doporučena na místo vychovatelky v Bruselu. Pracovala tam pět let, než se vrátila domů, aby se starala o svého vážně nemocného otce. Právě péče o nemocného otce pomohla Edith uvědomit si, že se chce věnovat kariéře zdravotní sestry, a ve věku 30 let zahájila formální výcvik v londýnské nemocnici. Během studia, ještě jako studentka ošetřovatelství, se Edith Cavellová starala o pacienty s tyfem. Za svou práci získala Maidstoneovu medaili. Po absolvování výcviku v londýnské nemocnici Edith Cavellová chvíli pracovala v nemocnici St Pancras Infirmary a později jako pomocná vrchní sestra v nemocnici Shoreditch Infirmary, kde jako první přišla s nápadem navštěvovat pacienty doma po jejich propuštění z nemocnice. Edith věřila, že to pomůže snížit počet opakovaných hospitalizací.
V roce 1907 byla Edith díky své efektivitě a znalosti francouzštiny přijata jako vedoucí ošetřovatelského personálu do průkopnické školy pro zdravotní sestry v Belgii. Edith se stala velmi vlivnou průkopnicí moderního ošetřovatelství v Belgii. Brzy začala poskytovat špičkové zdravotní sestry pro nemocnice a školy.
Edith byla právě na návštěvě u své matky v Anglii, když vypukla první světová válka. Okamžitě trvala na tom, aby se vrátila do své kliniky v Bruselu, která byla nyní využívána jako nemocnice Červeného kříže.
Po návratu do Bruselu Edith pomáhala ošetřovat zraněné vojáky. Ukrývala několik uprchlých britských vojáků a následně jim pomohla uprchnout z německou okupací Belgie do neutrálního Holandska. Edith však nezůstala jen u toho. S pomocí podzemní organizace se jí podařilo pomoci mnoha spojeneckým vojákům uprchnout do bezpečí a zachránit tak životy asi 200 vojáků.
V srpnu 1915 byla Edith Cavellová zatčena. Německé okupační úřady již delší dobu podezřívaly, že ve své nemocnici ukrývá vojáky. Při soudním procesu se Edith přiznala k ukrývání a pomoci spojeneckým vojákům a byla odsouzena k smrti zastřelením.
Brzy ráno 12. října 1915 byla Edith Louisa Cavellová v uniformě zdravotní sestry odvedena a zastřelena. Její tělo bylo pohřbeno nedaleko. Její poslední slova údajně zněla: „Stojím před Bohem a věčností a uvědomuji si, že vlastenectví nestačí. Nesmím k nikomu chovat nenávist ani zášť.“
Jaký druh lidí mohl stisknout spoušť a zastřelit zdravotní sestru, která byla obviněna pouze z toho, že zachraňovala životy, není známo.
Po její popravě se po celém světě ozval oprávněný protest; mediální pokrytí bylo fenomenální. Edith byla vnímána jako mučednice i hrdinka. Vláda využila mediální pokrytí její smrti jako propagandistický nástroj k verbování britských mužů do války. (V té době neexistovala branná povinnost.) Následující rok bylo Edithino tělo exhumováno a převezeno zpět do Anglie. Její rakev byla převezena do Westminsterského opatství, kde se konal velkolepý pohřební obřad, kterého se zúčastnil i král Jiří V. Edith Cavellová byla následně převezena do svého rodného hrabství Norfolk, kde byla pohřbena před katedrálou v Norwichi.