ZAKÁZANÁ PRAVDA O NEMOCI, METASTÁZY JSOU FALEŠNÉ
Nikdy to nebylo jen o biologii. Nikdy to nebylo jen o vědě. Bylo to o kontrole.
Desítky let vás učili bát se slov, kterým ani nerozumíte, pojmů, které dokáže interpretovat jen hrstka „autorit“.
Vytvořili jazyk, který paralyzuje, příběh, který vás nutí vzdát se své moci, jakmile uslyšíte diagnózu.
Nepříjemný detail? Informace, které se k vám nikdy nedostanou: utajené studie, zamítnuté přístupy, rozpory umlčené těmi, kdo rozhodují o tom, co je „pravda“ a co ne.
Všechno, co by mohlo osvobodit lidi od strachu... je pohodlně pohřbeno.
Systém potřebuje, abyste věřili bez pochybností. Abyste přijímali bez zkoumání. Abyste poslouchali bez přemýšlení.
Není to nemoc, co vás oslabuje.
Je to příběh, který vám o ní vyprávěli.
"To znamená, že naší krví a našimi buňkami nic neputuje, doktore Moriano? Přesně tak, podívejte, a děkuji za otázku, to je Virchowova teorie z roku 1976. Jde o teorii, která je v současnosti jedním ze základních pilířů onkologie v klasické medicíně. Tato teorie, podle níž může původní nádor uvolňovat buňky, které putují krví a mohou se usadit v jakékoli jiné části těla, je naprosto mylná. Navíc jde o teorii, která od té doby nebyla nikdy potvrzena. Od roku 1976 nebyla v krvi nikdy nalezena žádná rakovinná buňka, a to i přes množství laboratorních testů, které dnes máme a které by ji dokázaly odhalit, kdyby se v krvi skutečně nacházela. Ale nejen to, klasická medicína také tvrdí, že tato buňka během svého putování krví, které, jak už jsme řekli, nebylo nikdy pozorováno, prochází metamorfózou. Takže původní rakovina, která mohla být v kosti, se podle klasické medicíny může krevním řečištěm rozšířit do jater. V játrech však nezpůsobí rakovinu kostí, ale rakovinu jater. Aby to bylo možné vysvětlit, tvrdí se, že v krvi prochází metamorfózou. Hamer jasně a vědecky dokazuje, že je to lež. Proč? Protože mozkové relé, které řídí játra, může být zasaženo pouze konfliktem, který ovlivňuje právě toto relé, a v mozku nemá nic společného s relé, které řídí kosti. Jinými slovy, my lidé jsme mnohem preciznější, než se na první pohled může zdát. Přesně tak. Je však nutné pochopit tu strašlivou a obrovskou paniku, kterou člověk prožije, když obdrží šokovou diagnózu rakoviny. Máte rakovinu. Podle toho, jak daný člověk tento konflikt prožije, může okamžitě, jen na základě této diagnózy, utrpět nový šok. Pokud jej prožije jako strach ze smrti, poškodí relé, které řídí plíce. A to ho zabije. A objeví se plicní metastáza. A lékaři řeknou: Paní, vaše rakovina prsu se už rozšířila do plic. Ale ne, protože jiná žena by šok z diagnózy rakoviny prožila jinak a měla by například strach, pokud je matkou dětí, že své děti opustí. A tehdy by se poškodilo relé, které ovlivňuje játra. U této osoby by pak byla diagnostikována metastáza v játrech. Je nesmírně důležité, aby lidé věděli, že rakovina prsu není časovaná bomba, že se nemusí úzkostlivě bát, že se odtud může rozšířit do jiné části těla. Závažnost rakoviny prsu se tak demytizuje, protože už to není prs, který by mohl člověka zabít. Je to orgán, který nemá pro život dané osoby zásadní význam, ale který naopak, kvůli diagnóze rakoviny, může způsobit mnoho dalších přidaných konfliktů, které tyto metastázy vyvolají."