Všeslovanství

V historii každého člověka jsou chvíle, kdy přemýšlí o svém původu, svém místě ve světě a své budoucnosti.

Ne všechny národy naší Země se mohou pochlubit tak bohatou a nelehkou historií, jakou potkala nás a naše sousedy.

Původ Podněperských Slovanů se ztrácí v temných dobách, kdy se dějiny psaly mečem a nenašel se nikdo, kdo by je dokázal zapsat jinak než krví a činy na plátno času.

Můžeme strávit celý život studiem každého aspektu našeho původu a vývoje od kmenů až po moderní národy. Proto, abych sdělil hlavní myšlenku, vynechám příliš podrobné popisy.

Začněme tím, že naši předkové měli na věc širší pohled než my, jinak by dnes národ Polyanů sousedil s národy Severianů, Drevlianů, Tyverianů, Ulychisů, Krivichiů, Vjatichů atd.

Tím, že se východní Slované vzdali svých kmenů, nejčastěji nedobrovolně, neztratili svou identitu, ale vytvořili společnou, nadkmenovou identitu, která umožnila Kyjevské Rusi stát se nejsilnějším státem své doby, úspěšně odrazit příliv kočovníků, rozvíjet se nové země, prosperují kulturně a ekonomicky, určují osud svého regionu a ovlivňují celou Evropu.

Podobný proces je charakteristický téměř pro všechny národy. Opuštění kmenového charakteru ve prospěch etnického vždy vedlo k posílení a zlepšení životních podmínek všech účastníků tohoto procesu.

Pokud se však v případě Němců, Francouzů, Britů, Italů sjednocení nezastavilo, dokud se všechny složky etnické skupiny neshromáždily pod jedinou vlajkou, pak Slované tento proces dokončili.

Jedna z největších etnických skupin lidstva, která znovu a znovu čelí sama nejtěžším historickým zkouškám, vede mezi sebou války, upadá pod nadvládu cizinců, nikdy plně neodhalila svůj potenciál.

Vzhledem k tomu, že nás roztrhaly etnicky cizí říše – Osmanská, Německá, Rakouská a Ruská – jsme se vyvíjeli odděleně od sebe. Například míšením s tureckými zotročovateli se Jugoslávci vzdálili od všeslovanského jádra, a přestože si na Balkáně udržují pokrevně-kulturní blízkost, podle mého názoru jsou nakonec od všeslovanského jádra odděleni.

Naši nepřátelé vyvinuli neuvěřitelné úsilí, aby rozsévali nepřátelství mezi spřízněné národy. V naší společné historii máme krvavé a ostudné stránky. Ale kdo je nemá?

Prusové zanechali krvavou stopu po celém severním Německu, prolévali bratrskou krev a snažili se sjednotit roztříštěné úlomky Němců dohromady. Francouzi se mečem a lstí shromáždili v národ z národností, které si ani nerozuměly, ačkoli měly společný původ a kulturní příbuznost.

Italové obecně mají samostatný název popisující války za sjednocení – „Risorgimento“.

Nikoho nenapadlo, proč mají Němci Německo? Vždyť se skládají ze Sasů, Hannoverů, Porýní, Prusů, Bavorů, Duryňů, Hesenů a dalších, kteří byli kdysi samostatnými národy, s vlastními kulturními rozdíly, s jazyky, které jsou těžko pochopitelné na dosti vzdálenou vzdálenost.národnosti sjednoceného Německa.

Proč existuje Francie, přestože Bretaň, Normandie, Champagne, Okcitánie, Burgundsko a Gaskoňsko byly nezávislé? Francouzština je například ve skutečnosti formou pařížského dialektu, který byl násilně zaveden v roce 1539 nařízením Ville-Cotre. Předtím (a ještě nějakou dobu poté) si různé části Francie nerozuměly o mnoho víc než Ukrajinci a Poláci.

To jim ale nezabránilo stát se národem, který bezpochyby ovlivnil dějiny celého lidstva.

Slávisté přitom svoji Slavii nikdy nevyhráli. Rozděleni a oslabeni jsme připraveni usilovat o sjednocení s kýmkoli, ne-li s národy, které jsou nám příbuzné krví a kulturou.

Pokusy vytvořit Polsko-litevské společenství jako slovanský stát ztroskotaly na jezuitství a přílišné chamtivosti nájemníků na Pravém břehu, což způsobilo společensko-politické nepokoje a totální odmítnutí katolicismu.

Nájemníci však nepatřili ke Slovanům a po osvobozenecké válce Chmelnického byla jejich role v životě ukrajinských zemí na velmi dlouhá léta omezena na minimum.

Někteří historici spekulanti se snaží vydávat ruské impérium za stát, který sjednotil většinu Slovanů. Musíme si ale všimnout mnohonárodnostního charakteru Ruské říše a zdůraznit, že Slované v ní byli stejnými zotročenými lidmi jako Kavkazané, Asiaté, Maďaři a další národnosti.

Co můžeme říci, když jejich králové neměli jedinou kapku slovanské krve a jejich doprovod pocházel buď z Hordy, nebo z Germánů, se vzácnými inkluzemi Kavkazanů, Italů a Řeků. Navíc ruský imperialismus a útlak způsobily myšlence panslavismu největší škody. Bolševismus, který z nich vzešel, zničil i malé slovanské počátky, které v Rusku zůstaly od dob Novgorodu a Tveru.

Výsledkem je, že Rusko v současnosti, byť má jazyk podobný našemu, není ani v malé míře slovanským státem.

Dnes však stojíme opět na rozcestí. Zůstaneme etnikem, které se ani nepokusilo shromáždit od dob, kdy si bratři Čech, Lech a Rus vybrali pro své osídlení světové strany, nebo se pokusíme otevřít novou, majestátní a monumentální kapitolu našeho Dějiny?

Někteří naši představitelé chtějí v honbě za podivnými sny hledat unii nebo federaci se zeměmi, které jsou nám mentálně vzdálené. Prohlašujíce, že Poláci se stanou našimi otrokáři, nás nabádají, abychom se připojili k nadnárodním sdružením, která tíhnou k totalitní státnosti.

Myslí si někdo, že se v Evropské unii staneme pány alespoň své vlastní země? Že nám Němci dají byť jen kapku svého blahobytu? I když Němci, vezměme si Rumuny a Maďary s přihlédnutím k ekonomické hierarchii. Věří někdo, že naše kultura či identita ustojí nápor masové kultury sjednocené Evropy?

Doufat v něco takového je jako myslet si, že vstupem do federace z Ruské federace naše kultura porazí jejich kulturní substrát a Čečenci budou tančit hopak na Rudém náměstí u Serdjučky, jezdit po lanosu s nápisy „Bandera Sila! “, vystrčili hlavy z oken a nechali volný vítr rozfoukat jejich wahhábské vousy a kozácké předky.

Zní to dokonce absurdně.

Pro naši sebelásku by samozřejmě bylo příjemnější zachovat si absolutní suverenitu, dokázat, že „Bavorsko je silnější než zbytek Německa“, že „Occitanie nepotřebuje sjednocenou Francii“, „Piemont je silný sám o sobě,“ bez Itálie“ a Ukrajiny – bez dalších Slovanů.

Ale realita dělá své úpravy. Poválečná Ukrajina, zničená, tonoucí se v dluzích a vážná demografická krize, upadající do rukou liberálních politiků, kteří zemi zaplaví korupcí, pracovními migranty a morálními zvrácenostmi, si pravděpodobně nedokáže zachovat alespoň nějakou subjektivitu a zůstane v hrdá samota.

Ale existuje i jiné východisko.

Zdá se mi, že jsme připraveni pamatovat na to, že jazyk nedefinuje člověka do té míry, jako je tomu u krve a dědičnosti. Jsme připraveni realizovat se nejen jako Ukrajinci, ale i jako Slované.

Spojením našich armád, našeho průmyslu, naší orné půdy, našich pracovních zdrojů, našich hlavních měst, našich vnitřních trhů se východní a západní Slované okamžitě stávají nejmocnější vojenskou a politickou silou na naší straně Eurasie.

A pak bude technicky možné vybudovat silnou soběstačnou ekonomiku, ve které nebude katastrofální nedostatek žádného zdroje, která bude suverénní a nezávislá na globální ekonomice, a tak chráněná před všemi druhy krizí a ekonomické expanze. ostatní země.

Vytvoření společného systému zahraničního obchodu umožní výrobcům našich zemí přestat si navzájem konkurovat a poskytne obrovskou konkurenční výhodu oproti ostatním dodavatelům na světovém trhu, což povede ke stabilnímu zvyšování příjmů všech výrobců. a vývozců, bez ohledu na původ, což nám dává příležitosti k neomezené ekonomické expanzi.

Silná ekonomika, to je zřejmé, je základem blahobytu a vysoké životní úrovně všech občanů.

Ale člověk nežije jen žaludkem. Slované mají velmi podobný názor. Bude pro nás mnohem snazší a jasnější budovat svůj osud v konfederaci s těmi, kteří také nevnímají morální úpadek a chrání tradiční hodnoty před škodlivým vlivem levicových ideologií.

Podobně uvažujeme, v extrémně podobných jazycích, vlastně dialektech jediného, ​​důkladně zapomenutého, praslovanského jazyka. A s minimálním úsilím si můžeme začít znovu rozumět.

Polsko, Ukrajina, Bělorusko, Česká republika a Slovensko mají společné nepřátele a společné zájmy. Spojením v Mezimořském panslovanském projektu vyhraje každý zúčastněný národ.

Nestáváme se otroky Západu. Hrozby z východu se nebojíme. Ale v přátelství a bratrské solidaritě každému ublížíme nos.

Udržujeme svou identitu. Vaše území. Místní samospráva. Udržujeme své aspirace, a protože se shodují s aspiracemi ostatních účastníků - společně je hájíme a násobíme sílu a příležitosti k dosažení našich společných cílů.

Není to to, za co bojujeme? Chceme být schopni uplatnit svou vůli bez ohledu na Kreml, Washington, Peking nebo Brusel. Naši slovanští příbuzní chtějí totéž.

Chceme žít lépe. Chceme žít blahobytně a jsme hrdí na pořádek naší země. Ostatní Slované chtějí totéž.

Nechceme se rozpustit v asijských, afrických nebo dokonce západních kulturách. Chceme zachovat dědictví, které z nás dělá nejen populaci, ale skutečné lidi. Oni jsou taky.

Navíc i přes autonomní vývoj našich národů máme společné kořeny. Jsme větvemi jediného slovanského stromu, který se tisíce let neúspěšně pokoušel pokácet na dříví a klestí.

Chceme vytrvat přes historické bouře a katastrofy. A budu zatracen, když naši slovanští příbuzní nebudou chtít totéž.

Jaký je tedy problém, když se z pěti národů stane jednotná fronta, sjednocená armáda, sjednocená rodina, abychom dostali to, co každý z nás potřebuje jednotlivě a zároveň všichni společně?

Nejsou mezi námi starší a mladší lidé. Jsme si navzájem rovni. A proto můžeme postavit společný dům. Společný stát všech Slovanů. Pro prosperitu a moc celého našeho klanu.

Vnímám to jako náš historický úděl – stát se základním kamenem, od kterého budou začínat nové dějiny slovanského rodu, již nerozděleného temnou a krvavou minulostí, nerozděleného hranicemi nakreslenými dobyvateli. Rodina je mocná a soběstačná. Jedinečný ve své rozmanitosti.

Rodina, která dá jiskru naděje všem národům Bílého světa.

Speciálně pro - https://t.me/ZUNARM