Vstávej, je čas abych tě opíchal a nastříkal ti na pičku!

🛑 VŠECHNY INFORMACE KLIKNĚTE ZDE 👈🏻👈🏻👈🏻

Vstávej, je čas abych tě opíchal a nastříkal ti na pičku!
B!k!n! - Vstávej chlape, už je čas!
B!k!n! - Vstávej chlape, už je čas!
B!k!n!: Babylon - bikini-music.com
Rok vzniku: 2006 Pesničku videlo 3067 návštevníkov . Kvalita textu : bez hodnotenia Hodnotilo ľudí: 0 ohodnoť aj ty
Vstávej chlape, už je čas!


Poslouchej tu melodii,
poslouchej tu melodii,
poslouchej to, co jsem ti teď hrál...
Vymyslel jsem symfonii,
vymyslel jsem symfonii,
poslouchej to, co jsem ti teď hrál,

Máš všechno před sebou,
žádnou kaši rozlitou,
tak pryč s fotkou vybledlou,
já řeknu ti to dvakrát...

Vstávej chlape, už je čas,
vstávej chlape, už je čas,
hodně věcí čeká nás,
my musíme to nahrát...

Uno, duo, tre, quatro, chinque, sei,
sette, oto, nuove, dieci oscilante!

Poslouchej tu harmonii,
poslouchej tu harmonii,
poslouchej to co jsem ti teď hrál,
skládám dobrou poezii,
poezii,
poezii,
poslouchej to, co jsem ti teď hrál...

Máš všechno před sebou......
Uno, duo, tre......


Komentáře (0) Kniha Schwarzenbergu, vstávej! Jdu tě oběsit
Sbírka devětadvaceti básniček rozdělených do dvou částí. Ty první, v souboru „Aktuality“, jsou z listopadu 2014 a obouvají se vedle Schwarzenberga i do jeho stájového kolegy Kalouska, do Klause, novodobých protizemanovských svazáků, kardinála Duky, „pražské kavárny“, výprodeje subkultur, Člověka v tísni, mladých konzervativců č i levice schopné spolupracovat s nácky. Druhá část, nazvaná „Vykopávky“, je výběrem z veršů z let 1991–2001. Ani jim nechybí přímočarost, i když nejsou většinou tak konkrétní, ale spíše osobnější a symboličtější. Sbírka má jen dva skromné cíle, pobavit ty, kteří pohrdají konformitou, a urazit ty, kteří jsou v jejím vleku. Než proběhl křest sbírky, byla velká část jejího skromného nákladu již rozebrána. Satira v podobě jednoduchých říkanek, jak se zdá, zabírá. ...celý text
Nápověda - Podmínky užití - Napište nám -
Dnes přidané knihy - Statistiky
© 2008 - 2022 Databazeknih.cz - O nás - Provozovatel
Šiřitelem reklamy na serveru je MAFRA, a.s. - Cookies ( seznam )



Miroslava Němcová

|
Foto: Deník/Kořínková Eva




Pravonín,
válka,
vlak,
autobus,
Vlašim,
komunismus,
Žďár nad Sázavou,
rodina,
Miroslava Němcová,
Poslanecká sněmovna ČR,
potravina,
střední škola,
Blaník


Chcete tady mít zveřejněný svůj příspěvek?
Posílejte ZDE



O společnosti
Kariéra
Kontakt
Mojepředplatné.cz
Všeobecné smluvní podmínky
Zásady zpracování osobních údajů
Cookies
Zpracování dat
Práva subjektů údajů



Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s. všechna práva vyhrazena.
Publikování, šíření nebo jakékoliv jiné užití obsahu pro jiné než osobní účely uživatele, je bez písemného souhlasu VLTAVA LABE MEDIA a.s. zakázáno. Toto ustanovení platí také pro RSS kanály a jejich obsah.

Skončila jsem devátou třídu a chystala se na střední školu. Byly prázdniny a trávila jsem je u maminčiny rodiny v Pravoníně, ve vesnici pod Blaníkem. 21. srpna ráno mě vzbudila teta slovy: „Vstávej, je válka." A odešla do místního obchůdku stát frontu na jakékoli potraviny do zásoby.
Zůstala jsem sama s malým bratrancem a nebyla jsem schopna myslet na nic jiného než na to, že chci domů, do Žďáru nad Sázavou. Nebyly mobilní telefony, teta v Pravoníně neměla ani pevnou linku, žádné spojení s domovem jsem neměla.
Když se teta vrátila, přesvědčovala jsem ji, že pojedu domů. Znamenalo to cestu autobusem s několika přestupy. Ve Vlašimi, v Křelovicích, v Havlíčkově Brodě. Odtud jsme jezdívali do Žďáru vlakem. Nechtěla o tom ani slyšet. Všude panoval zmatek, pořádné informace nikdo neměl. Pustit za takové situace na cestu patnáctiletou dívku, to si nechtěla vzít na svědomí. Na máloco si pamatuji tak přesně, jako na svoji tehdejší zatvrzelost. Nic jsem nechtěla slyšet, nic mě nemohlo zastavit. Musela jsem domů! Stále jsem tetu přesvědčovala, že cestu zvládnu, že si poradím. Ona si zoufala a nakonec nás i s bratrancem vzala a jeli jsme do nemocnice do Vlašimi, kde byl hospitalizován vážně nemocný dědeček. Byl autoritou, která měla zařídit, že poslechnu.
Dnes vidím, na co všechno musel tehdy myslet. Hospodářství mu sebrali komunisté, syna a ženu pochoval před rokem, z rodiny zbyla jenom dcera (moje maminka) se dvěma dětmi a snacha s malým synkem. A „začala válka."
Musela jsem mu slíbit, že se nehnu z Pravonína. Cestou z nemocnice jsme se s tetou a malým Jiříkem tiskli ke zdím. Vlašimí projížděly tanky, tíživá atmosféra obav na všechny doléhala. Pamatuji si, že se ve městě jakoby setmělo. Bylo to prachem, který zvedly tanky a který zahalil město do polotmy. Večer jsme se vrátili do Pravonína, autobusy zatím jezdily. Asi to mě utvrdilo v jistotě, že se domů přece jenom dostanu. Další den mě už teta neudržela. Nasedla jsem na autobus a dostala se pouze do Vlašimi. Odtud již další autobusy nejely, vypukl zmatek. Na nádraží mi řekli, že mým směrem pojede nějaký vlak. Byl skoro prázdný. Nastoupila jsem do vagonu se starými dřevěnými lavicemi a jela Posázavím. Vlak jel pomalu a já cestu prostála u okénka. Podél trati stály hloučky lidí a mávaly praporem naší země. Ten obraz stále vidím, jako ve filmu. Vlak jede, někam mě veze. Vstříc letům, o nichž nic netuším. Po dalším přestupu do jiného vlaku jsem dorazila před půlnocí domů, do Žďáru.
Dnes vím, že jsem se chovala šíleně a způsobila spoustu starostí tetě, dědečkovi, mamince. Tam někam do dáli jim posílám tuto vzpomínku a poděkování. Vím, že mi již dávno všichni odpustili.
Ale okupantům jsme neodpustili. Nikdy a nikdo ze zbytku naší rodiny. Plynuly roky normalizace, kdy si jedni komunisti vyřizovali účty s druhými. A také s ostatními lidmi v naší zemi, kteří s jejich ideologií neměli nic společného. Dědeček zemřel krátce po okupaci. Maminka se pádu komunismu dožila, ale celý produktivní život jí vzaly dva totalitní režimy. Když jí bylo deset let, přišli nacisté, když jí bylo devatenáct, nastoupili komunisté. Skončili, když jí bylo šedesát. Moje generace má to úžasné štěstí, že může část svého života prožít ve svobodné demokratické zemi. Generace našeho syna se do komunistické totality narodila, ale má dost času na to, aby se svým životem něco pořádného udělala. Až naši vnuci se narodili do svobody a nic si nepřeji silněji než to, aby v ní prožili celý svůj život. Aby se prachem od tanků okupantů nikdy nezatmělo tam, kde budou trávit své prázdniny.
Miroslava Němcová, předsedkyně Poslanecké sněmovny


neznámý sprejer si dal práci a orlici s hákovým křížem nastříkal na kapličku v Branné přes šablonu,

|
Foto: Policie ČR




Třeboň,
Branná,
Nanebevzetí Panny Marie,
svoboda,
soud,
hnutí,
policista,
trest odnětí svobody,
policie,
alkohol


Chcete tady mít zveřejněný svůj příspěvek?
Posílejte ZDE



O společnosti
Kariéra
Kontakt
Mojepředplatné.cz
Všeobecné smluvní podmínky
Zásady zpracování osobních údajů
Cookies
Zpracování dat
Práva subjektů údajů



Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s. všechna práva vyhrazena.
Publikování, šíření nebo jakékoliv jiné užití obsahu pro jiné než osobní účely uživatele, je bez písemného souhlasu VLTAVA LABE MEDIA a.s. zakázáno. Toto ustanovení platí také pro RSS kanály a jejich obsah.

Třeboň, Branná - Obrázkem říšské orlice, která v drápech drží věnec se symbolem hákového kříže, „vyzdobil” v neděli neznámý pachatel kapličku za obcí Branná.
Malůvka se nachází na čelní stěně ve výšce 280 centimetrů a je nastříkaná sprejem červené barvy.
Kaplička je v majetku města Třeboň. Sprejer způsobil škodu ve výši nejméně dva tisíce korun. „Pokud bude pachatel ztotožněn, bude trestně stíhán nejen pro přečin sprejerství, ale rovněž pro přečin založení, podpora a propagace hnutí směřujícího k potlačení práv a svobod člověka,” uvedla jindřichohradecká policejní mluvčí Hana Millerová. V případě soudem prokázané viny proto hrozí pachateli trest odnětí svobody na jeden rok až pět let. Třeboňští policisté případ řádně zadokumentovali a po pachateli intenzivně pátrají.
Třeboňský místostarosta Zdeněk Mráz je přesvědčen, že nikdo z místních lidí orlici nenastříkal. „Sprejerství není v tomto místě obvyklé ani mi není známa nějaká spojitost s nacizmem. Pokud se čin odehrál v odpoledních hodinách, není ani výtvorem alkoholem posilněnou mládeží vracející se z noční zábavy, ale jedná se o cílený atak,” uvedl.
Čin je podle jeho slov zhanobením kapličky, a o to závažnější je, pokud pro znak někdo měl šablonu a dal si s ním takovou práci. „Město do těchto staveb vynakládá nemalé částky a snaží se, aby všechny byly opraveny. Proto také suma vyčíslená policií je diskutabilní,” doplnil Zdeněk Mráz. Zděná kaplička v Branné byla městem obnovena v nedávném čase. Zahrnovala otlučení nesoudržných a poškozených vnějších a vnitřních omítek a zhotovení nových. A dále celoplošný fasádní nátěr, opravu střechy, cihelné podlahy a osazení nové dubové vstupní stěny v kopii původní.

Zadání veřejné zakázky bylo vyhlášeno na částku necelých 60 tisíc korun. V místní části je hned několik historických staveb. Kromě kaple Nanebevzetí Panny Marie z roku 1851, ještě pomník padlých od malíře a sochaře Jana Kojana z roku 1924 a několik památkově chráněných původních lidových staveb na návsi.


Dvě bloncky milují čuráka hluboko v krku
Domácí porno s úžasnou Ruskou kočičkou
Sex s nádhernou blondýnkou na zahradě