Umyjou mu auto za sex

Umyjou mu auto za sex
Copyright © 1996– 2022 , Seznam.cz, a.s.
Doufám, že se pán uzdraví aby mohl převzít Darwinovu cenu.
Tento účet je ověřený Seznamem a představuje skutečnou osobu, registrovanou firmu nebo subjekt. Více o ověřených účtech.
Jak to ze Norové mohou omezit vývoz ve prospěch své země a u nás to prý nejde? Nebo se nechce? Pane Signále Fialo?
My ale prodáváme je přebytek elektřiny. Ona se totiž špatně skladuje 🤣🤣
Je dobře, ze i ta ruská špína a póvl ochutná vlastní polívčičku 👍🤣
To si dovolila moc, mohla by při sebevraždě se třemi průstřely hlavy spadnout ze schodů se zlomeným vazem.
Vy už jste asi ze schodů spadl, že? A pořádně na hlavu.
Bolševik který strká nos kde by nebyl
Tento účet je ověřený Seznamem a představuje skutečnou osobu, registrovanou firmu nebo subjekt. Více o ověřených účtech.
Toníku, nepiju tu kořalku...liguére.
Zase to údajně až to budete vědět přesně tak o tom pište jinak je to jen poplašná zpráva a měli byste za to jit sedět bando pisalku
Podejte trestní oznámení a netlachejte tu blbiny, ať se ukáže jestli máte pravdu.
Miluji články, které lid s IQ pod 80 není schopen pochopit a rozjede tady diskusi úplně na opačné téma, než jaká je podstata toho článku. 🤣🤣
Ti by za pytlík rýže zabili i vlastní rodiče 🤣🤣
Já nechápu proč pořád řešíte Ukrajinu jako kdyby na světě jiný války nebyly
A kterou válku byste doporučoval řešit pod článkem o válce na Ukrajině? 🤣🤣
Tento komentář byl smazán uživatelem.
Tento účet je ověřený Seznamem a představuje skutečnou osobu, registrovanou firmu nebo subjekt. Více o ověřených účtech.
Konečně někdo řekl nahlas, že amíkům vůbec nejde o nějakou demokracii, ale o to nacpat své základny co nejblíž k tomu, koho si vyberou za nepřítele.
Pobavil, ještě spočítat mafiány na západě a hydra bude po kupě. I ty fantasto.🤣🤣🤣
Koukám, že proruské geny se nezapřou 🙁
Na takové dálky by měli jezdit 4 ridiči, aby se mohli pravidelně střídat a neutrpěla pozornost při řízení.
Bohužel polská média uvádí již 12 obětí a pravděpodobnou příčinu mikrospánek. Nevíme dne ani hodiny a toto je další z tragédií letošního léta, snad už poslední.
Bohužel není poslední. Letos v létě zemře tragicky ještě spousta lidí po celém světě.
Zákony platí pro každého. Prověřit pověření k jednání ve jménu České republiky se zástupci ruského agresora.
Nemůžete prověřovat něco co neexistuje.
No jo, není čas při sledování Ruské státní agentury pro výzkum veřejného mínění.
Jen jsem citoval článek, který tu vyšel a na jejich stránkách jsem si tu informaci jen ověřil. To moc času nezabere.
Vy jste to nepochopil .. ja říkám , ze nevěřím ani jednomu , ale ze se přikláním spis ze to zaútočili na JE oni
O tom přiklánění jste to napsal až následně, proto jsem se ptal.

Hlavním bodem tohoto týdne je stěhování. Je pondělí a ještě vůbec netušíme,
kdy dostaneme kontejner s našimi věcmi. Od toho se odvíjí stěhování, protože
oficiálně máme právo pobývat na hotelu do dne, kdy dostaneme naše kargo. Čehož
hodláme plně využit. Sice už od minulého týdne platíme nájem v domku, ale bez
našich věcí bychom tam být nemohli. Sice nám kromě gauče nepřijde žádný
nábytek, ale budou tam aspoň 3 matrace, které jsme zaplaťpámbů vzali. Nervozita
by se dala nabírat vidlemi, nevím, kdy mám začít balit a Radim mě opatrně
připravil na to, že zřejmě zavolají a ještě tentýž den se budeme stěhovat,
protože kontejner nikde skladovat nemůžou a když, stojí to pekelné peníze a
ještě vůbec není zaručeno, že nám dorazí věci ve stavu, ve kterém jsme je v
Postřižíně slavnostně zaplombovali. Je fakt, že jsme jednou jeli kolem jakéhosi
překladiště kontejnerů, byla odtud vyšlapaná cesta k silnici a některé
kontejnery byly otevřené a vykradené. Tenkrát jsem se modlila, aby nám všechno
přišlo v pořádku a nemuseli jsme řešit, co jsme v které krabici měli a jakou
nám způsobili škodu. Snad při nás štěstí bude stát i v tomto případě.

    V úterý při snídani měl Radim
telefonát z přepravní společnosti, že kontejner dorazí určitě dnes, zřejmě
někdy odpoledne, tak jestli tedy jsme připraveni. Tak jsme se domluvili, že už
by se to do večera nestihlo všechno vyložit, tady se stmívá někdy kolem půl
šesté, takže ve středu v půl jedenácté čekáme v domku. Něco už jsme tedy
sbalili v úterý, ale valnou většinu věcí jsme ještě museli nechat k používání a
byla jsem připravená dobalit ve středu ráno. Když k nám přišla jako každé
dopoledne pokojská a zase zkoušela, že vynese koš a vymění ručníky a uklidí až
zítra, řekla jsem jí, že klidně, protože zítra odjíždíme, tak je zbytečné, aby
tu dnes uklízela, naopak by mi tu při balení překážela. Tak se jí rozsvítily
oči, začala se s námi loučit jak s rodinou, prý nás všechny miluje a kdybychom
jí dali nějaké spropitné, za to, jak se o nás krásně starala, byla by moc ráda.
Když jsem jí řekla, že nemám peníze, tak řekla, že jí to klidně můžeme nechat
na recepci. Že má sice zítra volno, ale vypadala, že si službu přeloží, protože
si potřebuje pohlídat, abychom neodjeli bez zaplacení. Několikrát za námi ještě
přišla, učila se jména dětí a všemožně se snažila vzbudit dojem, že už jsme
staří známí. Jenže já jsem potřebovala balit a neměla jsem moc pochopení pro
její tlachání. Děti byly natěšené na odjezd, těšily se na naše věci, do domečku
a Leonka podotkla, že už jí furt nebaví říkat "Thank you" a už chce
být z hotelu pryč. Tak jí říkám, že poděkovat je to nejmenší, když se tu o nás
tak pěkně starají. Od zítřka už si všechno budeme dělat sami. Poslední noc byla
neklidná, pořád jsem přemýšlela, co všechno v domě je, co musíme koupit, co nám
přijde v kontejneru a tak jsem půlku noci propřemýšlela. Vstávali jsme brzy
ráno a šli na snídani - poslední, to se musíme pořádně nafutrovat. Radim šel po
snídani do práce na dvě hodiny a já měla za úkol dokončit balení, respektive
udělat tu hlavní část. Děti jsem posadila k pohádce a Leonce nakázala, aby mě
vyrušovali jen v akutních případech. Pustila jsem se systematicky do balení,
brala jsem to po místnostech, vždycky uklidit jeden pokoj a pak zas další....
Když jsem byla v nejlepším - na zemi už bylo tolik zavazadel, že nebylo kam
šlápnout, objevila se naše pokojská, že si přehodila službu, aby se s námi
mohla rozloučit. Začala se mě vyptávat, kam se vlastně stěhujeme a jestli
nechci hospodyni a podobné otázky na tělo, tak jsem jí musela vypoklonkovat, že
teď fakt nemám čas - za půl hodiny odjíždíme a mám ještě celou kuchyňku před
sebou. Jak nám tam tak vpadla, děti přestala pohádka bavit a začaly zlobit.
Všichni chtěli svačinu a nutně potřebovali, abych se jim věnovala. Musela jsem
balení přerušit a obsloužit je. Ríša se zase pokadil až na záda, takže jsem
měla čas si "odpočinout". Začaly mi docházet síly a padla na mě
strašná únava, hlavně teda při představě, že to hlavní nás teprve čeká. Nutně
jsem potřebovala nějakou vzpruhu. Otevřela jsem ledničku a rozhlížela se, co
vezmeme s sebou, co dojíme a co vyhodím. Do oka mi padly kyselé okurky, byly
snědené tak z poloviny, tak jsem je donesla do obýváku a hned jsme je dorazili.
Další bylo hroznové víno, to jsem nechala dětem a koukám, že jsme nedopili bílé
víno - zbývala tak decka a půl. Tak to přece nebudeme převážet, ne? Jo, to je
ta vzpruha, co jsem potřebovala. Párkrát jsem se napila a dokončila balení
přesně ve chvíli, kdy Radim zaklepal na dveře. Začal věci rovnou nosit do auta.
Děti nadšeně pomáhaly nosit lehčí zavazadla, aspoň se trochu unaví a nebudou
zlobit. Když jsem přišla k přeplněnému autu, zaujala mě hromada u mých dveří.
Radim povídá, že to se nikam nevešlo a musím to tedy mít pod nohama. Když jsem
se posadila na své místo, jednu nohu jsem měla na přístrojovce a druhou
strčenou do kouta vpravo nahoře. To bude prima jízda, jestli někde nabouráme,
vyrazím si zuby vlastníma kolenama. Radim ještě před odjezdem rozdal nějaké
drobné naší uklízečce a ostraze u brány, ať si trochu přilepší. Po příjezdu na
místo jsem necítila ani jednu nohu, měla jsem je poctivě odkrvené. Taky záda
dostala zabrat. Chvíli mi trvalo, než jsem byla schopná se postavit. Kontejner
už na nás čekal, ale protože nedostal povolení vjet do komplexu kvůli nadměrné
hmotnosti, musela přijet ještě dodávka, do které naložili krabice a na třikrát
je všechny přivezli.

Radim s nimi pokaždé šel a já čekala s papírem a
odškrtávala každou krabici ze seznamu. Nakonec jsme se dopočítali a chlapi
mohli odjet. A my zůstali v krabicovém království sami. Bylo jich přesně 120.
Děti slavily druhé Vánoce, největší radost měli z kol a odrážedel. Jenže my
jsme museli rychle jet nakoupit to nejnutnější a nějaké potraviny. Mají nám
dnes také přivézt postele, ale nemůžeme se jim dovolat, tak vyrážíme na nákup.
Když jsme přesně v půlce cesty, chlápek volá, že zrovna vyjeli a postele nám
přivezou. Paráda, otáčíme se a jedeme zpátky domů. Uděláme si aspoň kafe, jsme
grogy. Děcka taky odpadly, teda kromě Leonky, která neúnavně zpívá a má různé
otázky. Po příjezdu domů se obě spící děti probouzí s křikem a nelíbí se jim,
že jsme opět doma. Ale náladu jim spraví odrážedla a hračky, které měsíc a půl
neviděly. Mezitím dojíždí maníci a vybalují postele. Holkám jsme koupili
palandu, je sice rozložená, ale i tak se obě tetelí blahem, jak na ní budou
večer spát (teda jestli jí někdo složí). Ještě než chlapi z Bed centra odjeli,
využil toho, že jsme venku místní zahradník a přišel se představit. Prý zítra
ráno dorazí a dá nám dohromady zahradu. Tak odjíždíme znovu na nákup do Makra.
Především musíme objednat spotřebiče, ledničku, pračku, myčku nádobí a
mikrovlnku. Ujímá se nás jeden černý mladík, obcházíme s ním, co chceme koupit
a pak věci naberou divný spád, na scéně se objevuje chlápek, co se nám věnoval
minule a začnou se dohadovat, komu patří provize. Boj je to drsný, nerozumíme
ani slovo, mluví jedním z černošských jazyků a prokládají to mlaskáním, ale oba jsou naštvaní. My taky, protože je nám úplně jedno, kdo z
nich dostane provizi a navíc toho musíme ještě tolik stihnout. Pak se nečekaně
objevuje další prodejce, ten se nám pro změnu snaží vnutit prodlouženou záruku
na spotřebiče. Děti stojí v košíku, strkají se a všichni brečí. Rozdělujeme se,
Radim si užije do konce objednávku spotřebičů a já zatím půjdu podle seznamu
hledat příbory, hrnce, sklenice, talíře, hrnky, odpadkový koš, vaničku na
prádlo, mop a asi deset dalších věcí a k tomu potraviny. Děti si nechává Radim.
Opouštím arénu s osvobozujícím pocitem. Po cestě mezi regály zjišťuji, že jsem
seznam měla rozšířit o ještě daších deset položek. Když jsem v nejlepším,
přichází za mnou Radim, že ty spotřebiče je třeba zaplatit okamžitě, ne až na
pokladně. Musím tedy na okamžik přerušit svou činnost a odebrat se k přepážce,
kde se platí elektro. Zjišťuji, že mám na své kartě denní limit pro platbu asi
30 000 korun, což zdaleka nepokrývá hodnotu našeho nákupu. Ještěže má Radim
taky kartu, tak to společnými silami dáváme dohromady. Konečně mohu pokračovat
ve výběru nejnutnějších věcí. Děcka jsou unavené a otrávené, za mák je
nezajímá, že když ty věci hned teď nekoupíme, že nám zkrátka budou velmi
chybět. Blíží se šestá hodina, zavíračka a personál nám dává jasně najevo, že
máme odejít. Snažíme se po cestě ještě pobrat, co se dá, hlavně nějaké jídlo.
Radim jede zítra do práce a já musím děti něčím nakrmit. Po tom, co vylezeme z
obchodu, se nám částečně ulevuje - postele nám dovezli, tedy máme kde spát a
spotřebiče jsou objednané, snad je zítra dovezou. Vydáváme se k domovu. Po
příjezdu domů vybaluji věci, připravuji večeři - krupičnou kaši pro celou
rodinu. Radim zatím s dětmi dává dohromady palandu. Pak se vyměňujeme, oni se jdou
najíst a já jdu připravit lůžkoviny, povléct postele, opatřit je peřinami a
polštáři. Je po osmé hodině, takže děti hajdy na kutě. V novém prostředí
nemohou usnout, takže se postupně trousí za námi do obýváku a pobrekávají. Když
se nám konečně podaří je všechny uložit, jdeme si naprosto vyčerpaní taky
lehnout. Noc je velmi neklidná - Ríša brečí každou hodinu, ve tři se spustila
automatická závlaha, skoro nám teče do ložnice, tak ji Radim běží vypnout. Ráno
přichází děti vyspané a veselé, my se nemůžeme probudit.

    Radim se vypravuje do práce a já
se chystám na velké vybalování. Děti zkoumají nové působiště, běhají po
pokojích i po zahradě. Nakonec shledávají, že největši zábava je jezdit na
kolech po dvojgaráži. Zahradník slíbil, že přijde v osm, ale objevuje se až
před devátou. Jenže nám nějak těsně předtím, než Radim odjel, vypadla
elektřina, tak nejdříve musíme zjistit, co se stalo. Se zahradníkem obcházím
nejdřív pojistkovou skříň v garáži a potom, co zjišťujeme, že tady je vše v
pořádku, jdeme se podívat i do skříně před domem. Tam to Steve (zahradník)
nahodí a začne sekat trávu. Odcházím za dětmi domů a pouštím se do vybalování
krabic v kuchyni. Máme s sebou tolik jídla, že to pomalu není kam dát. Vzali
jsme si spoustu medu, polohrubé mouky, kompoty, různé ochucovadla, polotovary a
jiné pochutiny, tak se snažím každé položce nalézt nové místo. Najednou koukám,
že už je po jedenácté a měla bych začít dělat oběd. Vtom přichází Steve, že je
s prací hotov. Tak to po něm kontroluji a je to v pořádku, tak se loučíme s
tím, že přijde zas za 14 dní a vyplácet ho budeme měsíčně - kolem 270Kč za den. Po obědě dávám děti
spát a pohledem kontroluji pořád slušné množství krabic čekajících na vybalení.
Odpoledne volá Radim, že nám vezou spotřebiče. Nemám na nikoho náladu, ale
musím jim otevřít. Parta čtyř černochů se nám nakvartýruje domů a nosí bedny do
kuchyně. Prý pračku zatím nemají, bude až příští týden, ale ostatní spotřebiče
dovezli. Začnou to vytahovat z krabic a ochotně umisťovat, kam ukážu. Jenže
když rozbalí mikrovlnku, poznal by i slepec, že se jí přihodila nějaká nehoda.
Vypadá to, že na ní někdo zeshora postavil tu naši ledničku. Pán se začne
okamžitě omlouvat, aniž bych vůbec stačila něco říct a naloží ji zpět do
krabice. Takže skóre je 2 přivezené kusy na 2 nepřivezené. To není dobrá
bilance. Ale chlapi aspoň zapojili myčku a hned mi předvedli, že funguje, taky
lednička se zdála být v pořádku. Radim přijel večer až v půl osmé, tak jsme šli
skoro hned spát.

    Noc byla ale naprosto v pohodě,
zřejmě všichni měli spánkový deficit, takže jsme spali jak zabití. Ráno jel
Radim do práce ještě dřív, včera mu to trvalo hodinu. Dnes musím dětem
vynahradit to včerejší téměř nepřetržité vybalování, kdy jsem vůbec neměla čas
se jim věnovat. Po snídani jsme se vypravili na zahradu a začali stavět
trampolínu. Rozhodla jsem se, že ji dětem postavím sama, už jsme to jednou
dělali, sice společně s Radimem, ale snad to zvládnu sama za asistence dětí.
Asi po hodině byla trampolína hotová, ze mě lilo jak z konve, celou dobu mi
slunce pražilo do zátylku a navíc jsem byla lehce dehydrovaná. Bylo načase
skočit do bazénu. Převlékli jsme se do plavek a naskákali do vody. Ríša byl z
pobytu ve vodě tak nadšený, až nabyl dojmu, že umí plavat. Pořád se mi snažil
odstrkovat ruce, že nechce, abych ho držela, až jsem ho na chvíli pustila, aby
zjistil, že mě fakt potřebuje. Trochu se nalokal a pak už si dával pozor. To už
byl ale čas, abych šla dělat oběd. Děti si ještě hrály na zahradě a já
dodělávala špagety. Jen co jsem po obědě uložila děti a chystala se si
odpočinout, volal Radim, že vezou zbylé spotřebiče. Pár minut na to volala
ještě paní z Makra, že chlapi jsou na cestě, ovšem vezou jen mikrovlnku.
Dorazili asi za půl hodiny a skutečně měli jen MW. Tak jsem je hned po důkladné
kontrole spotřebiče vyhodila, potřebuji si nutně odpočinout - odpoledne mě čeká
vybalování, celé dopoledne jsem věnovala dětem. Tak ráda bych se teď podívala
třeba na internet, bohužel zde není kabel, museli bychom si zařídit nějaký
bezdrát, ale tady je všechno strašně drahé a navíc omezený balík dat, což se
při stahování nejrůznějších updatů velmi rychle vyčerpá. Telcom sem prý
natahuje kabel, jenže to se může táhnout ještě měsíce. Snad to nějak brzy
vyřešíme, za této situace ani Radim nemůže pracovat z domova.....Radim přijíždí
ještě později než včera, děti jdou hned spát a já taky.

    Je sobota a tak nemusíme
vstávat, ale na střeše se nám usadili ptáci, které známe už z hotelu, vydávají
zvuky, jak když někdo hrká řehtačkou, je to kravál, který by vzbudil i mrtvého
a tak je okamžitě po spánku. Zřejmě vzbudili i děti, protože vzápětí po budíčku
k nám přicházejí do ložnice. Tak holt vstáváme, no. Po snídani trvám na tom, že
je třeba koupit stůl a židle, protože už mě nebaví to provizorium, kdy se
musíme najíst buď na střídačku u baru a děti u malého stolku nebo jeden v
obýváku na gauči. Objíždíme znovu již několikrát prošlé obchody. Všude mají už Velikonoční výzdobu.

Zjišťujeme,
že ceny nábytku jsou fakt šílený. Slušná židle se tu pohybuje v přepočtu na koruny
kolem dvou tisíc, což mi připadá zvrhlé. Stoly kolem osmi tisíc korun. Tedy ty
normální obyčejné dřevěné. Nakonec se rozhodneme pro nejlevnější variantu,
kterou jsme ochotni mít v kuchyni. Bereme ještě dvě barové židle, ať můžeme
využít i prostor na baru. Chlapi naše věci hned nakládají na dodávku a vydávají
se za námi. Ovšem za těch pár kilometrů chtějí naprosto neuvěřitelných osm
stovek korun. Bohužel nohy stolu nelze demontovat, takže nám nezbývá než si zkrátka
nábytek nechat dovézt za tuto cenu. Ale kuchyň hned vypadá zase o něco
zabydleněji, to mi zvedá náladu. Tak a ještě se musíme vydat na nákup.

Dnes
chceme oslavit Denisčiny narozeninky, které má sice až zítra, ale dnes na to
bude víc času. Nakupujeme taky na večerní grilovačku, poprvé chceme vyzkoušet
náš zahradní krb. Radim hned odchází rozdělat oheň a já vybaluji nákup. Deniska
se šla schovat a prý ji máme zavolat, až budou hořet svíčky na dortu. Tak
nalijeme přípitek do skleniček, napícháme čtyři svíčky do dortu a připravíme
dárek. Tak úúúúž, hodně štěstí, zdraví, hodně štěstí, zdravíííí..... Ještě pár
fotek a Deniska může sfouknout svíčky, připijeme si a Deniska rozbaluje dárek.
Hned na sebe navěsí všechny propriety, obuje nové střevíčky, popadne kabelku a
přešťastně odchází obstřelována Leončinými závistivými pohledy. "Že
dostanu k narozeninám to samý co Deniska a ještě hodinky?" ujišťuje se
Leonka, že situace není tak mizerná, jak se právě teď zdá. Tak jí říkám, že
dostane buď to samé co Deniska nebo hodinky, že si musí vybrat. Leonka
odpovídá, že radši to samé, co Deniska. Popíjíme šampus a po chvíli přichází
Leonka, ověšená Denisčinými dárky a sděluje nám, že jí Deniska všechno půjčila.
Za ní cupitá Deniska a je vidět, že tak určitě neučinila dobrovolně. Má smutný
výraz a dožaduje se vrácení všech věcí. Tak vysvětluji Leonce, že si Deniska
své dárky ještě neužila, ať jí to okamžitě vrátí. Mezitím Radim hlásí, že maso
už je skoro hotové, ať chystáme na stůl. Vyloženě si užívám přípravu našeho
nového nádobí na náš nový stůl. Leonka remcá o nespravedlnosti, ale moc ji
neposlouchám. Usedáme ke stolu a cpeme se steaky. Pak už ukládáme děti do
postele a přineseme si židle a šampus ke krbu a sedíme venku a povídáme si.....

    Protože včera na děti nebylo moc
času, spíš jsme obíhali, co bylo potřeba, dnes v neděli se vydáme do druhého
Lion parku. Přijíždíme na parkoviště a všichni vystupujeme. Kupujeme si lístky
a hned první výjev je víc než překvapivý. Přes dvorek se tu hrne žirafa a za ní
ošetřovatel se jí snaží zahnat zpátky do výběhu. Děti i dospělí koukají, div
jim nevypadnou oči z důlků. Pak obcházíme výběhy v hlavním táboře. Jsou tu k
vidění krásní mladí gepardi, lvíčata a dokonce mládě hyeny skvrnité, které je
obzvláště rozkošné.

Pořád kňučí a snaží se mezi přicházejícími návštěvníky
proklouznout ven. Máme lístky, které zahrnují kontakt se zvířaty a navíc máme velké
štěstí, protože k mláďátkům jsou pouštěny menší skupiny tak po šesti, sedmi
lidech a naše rodina tvoří jednu celou skupinu!! Takže tu se zvířátky budeme
zavřeni na chvíli úplně s
Synáček natočí rodiče při sexu
Sex ve třech, aneb chci mrdat Havířov
Nadrženci souloží v lesíku na odpočívadle

Umyjou mu auto za sex

Report Page