Umíš si krásně vychutnávat šukání ségra!
🛑 VŠECHNY INFORMACE KLIKNĚTE ZDE 👈🏻👈🏻👈🏻
Umíš si krásně vychutnávat šukání ségra!
Obtěžuje vás reklama? Našim předplatitelům ji nezobrazujeme!
Nabídka slovníků
E-shop
Přihlášení
Překladač
Korektor
vychovatel vychovávat výchovný výchozí vychrlit vychrtlina vychrtlý vychutnat (si) vychutnávat (si) vychvalovat vychýlit vychýlit se vychytralost vychytralý vyjádření vyjádřit vyjádřit se vyjasnění vyjasnit vyjasnit se vyjednat vyjednavač vyjednávání vyjednávat
Lingea s.r.o., Vackova 9, 612 00 Brno
T.: + 420 541 233 160 E.: info@lingea.cz
×
Rozšířené hledání
Používáním stránek provozovaných Lingea s.r.o. souhlasíte s používáním cookies, které nám pomáhají zajistit lepší služby.
Obtěžuje vás reklama? Našim předplatitelům ji nezobrazujeme!
Nabídka slovníků
E-shop
Přihlášení
Překladač
Korektor
vychovatel vychovávat výchovný výchozí vychrlit vychrtlina vychrtlý vychutnat (si) vychutnávat (si) vychvalovat vychýlit vychýlit se vychytralost vychytralý vyjádření vyjádřit vyjádřit se vyjasnění vyjasnit vyjasnit se vyjednat vyjednavač vyjednávání vyjednávat
Lingea s.r.o., Vackova 9, 612 00 Brno
T.: + 420 541 233 160 E.: info@lingea.cz
×
Rozšířené hledání
Používáním stránek provozovaných Lingea s.r.o. souhlasíte s používáním cookies, které nám pomáhají zajistit lepší služby.
만끽하다 [mankkik h ada] , 음미하다 [ɯmmihada]
음미하다 pochutnat si na čem , vychutnat ( si ), vychutnávat ( si )
Petra Janů / Umíš tak krásně lhát
Bývalo typický že
Když tlaková níž
Je blíže
Zhasínám
Ale od okamžiku
Kdy jsi mě vzal
Do slovníku
Nezívám
Umíš tak krásně lhát
Umíš tak krásně lhát
Měla jsem velkou kliku
Když´s mě tenkrát
Na chodníku
Předcházel
Řek'si déšť je lepší v Sydney
A tou větou jsi mý
Zlý dny
Zpřeházel
Umíš tak krásně lhát
Umíš tak krásně lhát
Zdálo se mi že jsi jako
Knížka kterou znám
Dlouhá léta
Ale ty mě zas a znova
Něčím zaskočíš
Takže stále
Stále létám
Umíš krásně
Krásně lhát
Neznám ani jeden případ
Že bys' jenom
Trošku vypad'
Z obrazu
Tam kde všechna esa shoří
Plácáš jako delfín
V moři
Bez kazu
Umíš tak krásně lhát
Umíš tak krásně lhát
Zdálo se mi že jsi jako
Knížka kterou znám
Dlouhá léta
Ale ty mě zas a znova
Něčím zaskočíš
Takže stále
Stále létám
Umíš krásně
Krásně lhát
Provádíš mě celým světem
Když v Dejvicích
Nad kuřetem
Mudruješ
Nevím že jsi Clintona fotil
Za to vím
Že mi to co ty
Slibuješ
Nemůže žádnej dát
Nemůže žádnej dát
Umíš tak krásně lhát
Template Design © Joomla Templates GavickPro. All rights reserved.
Zlín,
Robert L. Otto,
Toronto,
rodina,
válka,
Josif Stalin,
Vánoce,
Kanada,
Austrálie,
První světová válka,
Tomáš Baťa,
architekt,
Josef Škvorecký,
komunismus
Chcete tady mít zveřejněný svůj příspěvek?
Posílejte ZDE
O společnosti
Kariéra
Kontakt
Mojepředplatné.cz
Všeobecné smluvní podmínky
Zásady zpracování osobních údajů
Cookies
Zpracování dat
Práva subjektů údajů
Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s. všechna práva vyhrazena.
Publikování, šíření nebo jakékoliv jiné užití obsahu pro jiné než osobní účely uživatele, je bez písemného souhlasu VLTAVA LABE MEDIA a.s. zakázáno. Toto ustanovení platí také pro RSS kanály a jejich obsah.
Jak se žije … emigrantovi ze Zlína, který se dokázal prosadit
Pan c je příjemný společník. Dokáže dlouhé minuty vyprávět zážitky ze svých cest, a že jich má za sebou požehnaně, cest i zážitků. Asi každého, kdo se s tímto družným chlapíkem potká, nejdříve zaujme jeho netradiční jméno.
„To se se mnou táhne už od školy, spolužáci ani učitelé si ho neuměli zapamatovat ani ho správně skloňovat. Přitom je to tak jednoduché - je nesklonné a pochází z Itálie, stejně jako můj dědeček. Mí rodiče ale už jsou rození Moraváci. Tož tak,“ uzavřel úvodní výměnu informací dobře naladěný Bia.
V jeho češtině je jasně zřetelná určitá cizokrajnost. Aby ne, pan Otto i se svou ženou Kamilou žijí už téměř 40 let v kanadském Torontu.
Rodina Bia se ve 30. letech minulého století usadila v Morkovicích u Kroměříže. Otto se narodil v osudovém roce 1938, v té době už měl osmiletého brášku, za dalších osm let se mu narodil ještě jeden bratr. Maminka tedy byla v domácnosti a živitelem rodiny byl tatínek.
„A postarat se o nás uměl výborně. On byl truhlář a mimo jiné vyráběl i dřevěné hračky. Byl velmi šikovný, dokonce vymyslel houpací systém na dřevěné kočárky, po válce se z nich vyvinuly kolébky a on na ně získal patent,“ hrdě hlásí Otto Bia.
Morkovice byly malé zastrčené městečko a i hrůzy válečného běsnění se mu jakžtakž vyhýbaly. „Můj nejintenzivnější zážitek z války byl, když Rusové bombardovali Vyškov a pomocí světlic vytvořili na nebi nápis - Ať žije Stalin. Dodnes je pro mne záhadou, jak to dokázali,“ zamyslí se.
V Morkovicích zůstal malý Otto až do roku 1952, kdy dokončil měšťanku. Jeho další kroky vedly do Bystřice pod Hostýnem, kde čtyři roky studoval nábytkářskou průmyslovku.
Baťův stín zůstal ve Zlíně i po válce
Po maturitě dostal osmnáctiletý Otto umístěnku do Zlína, tehdejšího Gottwaldova, a tohle město se pro něj stalo osudovým. Nastoupil jako interiérový designér v místním obchodním domě, v oddělení nábytku. Na dva roky si sice odskočil na vojnu do Hřenska, do Zlína se pak ale znovu vrátil a zůstal mu věrný více než deset let. Zároveň dálkově studoval brněnskou umělecko průmyslovou školu.
„Ve Zlíně i deset let po komunistickém puči do jisté míry zůstávala elita z Baťových závodů. V oblasti módy, obuvnictví, strojařiny, designu či architektury tu byli špičkoví odborníci, kteří stále vychovávali další žáky, celá šedesátá léta jsem zde zažíval velmi tvůrčí období,“ vzpomíná pan Otto.
Po několika měsících na obchoďáku přetáhl architekt Jaroslav Šindler nadějného kolegu do obuvnického gigantu Svit. I tam pokračoval ve své dosavadní práci, navrhoval interiéry jídelen, kanceláří či spotřebního zboží. Se Šindlerem či výtvarníkem Břetislavem Polišenským stál na začátku šedesátých let i u zrodu dodnes fungujícího obuvnického muzea.
„Byla to absurdní doba. Jméno Baťa bylo v tehdejším Československu tabu, my jsme však na jeho stopu naráželi na každém kroku, vždyť Zlín by bez Tomáše a Jana Antonína neznamenal prakticky nic. Vzpomínám si například, jak jsem v jednom zapadlém skladu jednadvacítky na hromadě odpadků narazil na krásný vyřezávaný glóbus, který patřil Janovi, oprášil jsem ho a daroval později své dceři, komunisti si nevážili ničeho…“, smutně konstatuje pan Bia.
Velké štěstí potkalo pana Ottu v roce 1960. Při volejbale si poranil meniskus a putoval na úrazovku do 31. svitovské budovy. Tam ho okamžitě zaujala nejpřísnější zdravotní sestra Kamila. Časem zjihla i ona a po dvou letech byla svatba. Životní osudy Kamily jsou pro tuto dobu také zcela příznačné. Maminka i s nevlastním otcem utekla po únoru 1948 do Anglie. Kamilu se pokoušeli dostat na Západ všemi možnými způsoby, nepomohl ani Červený kříž či žádost u prezidenta republiky. Kamila proto vyrůstala u příbuzných v Plzni a ve Zlíně, komunistický režim jim znepříjemňoval život na každém kroku, Kamile se přesto podařilo ve Zlíně vystudovat zdravotnickou školu.
V roce 1962 se novomanželé nastěhovali do nového domu na ulici Dlouhá. Otto si ho společně s ostatními nájemníky postavil prakticky celý sám. V té době zažíval se svou ženou šťastné období, v roce 1967 se jim narodila dcera Britta. Úspěchy zažíval i v práci, navrhl například interiér nové knihovny v Karviné. Na přednáškách se pravidelně potkával s legendárním baťovským architektem Vladimírem Karfíkem, který mimo jiné projektoval zlínský mrakodrap, městské lázně či hotel Moskva.
„Nad prací tohoto génia žasli ve světě ještě dlouhé roky, třeba jeho nápad bezpřepážkových kanceláří začali až po válce napodobovat Američané,“ řekl pan Otto.
Tvůrčí vzepětí pana Otty však uťal 21. srpen 1968 a vpád vojsk Varšavské smlouvy. Manželé Bia věděli, že ve zotročené zemi dál žít nemohou a požádali o roční vycestování do Austrálie, kde v té době žila Kamilina matka. K velkému překvapení dostali povolení a těsně po Vánocích 1968 se vydali na druhou stranu zeměkoule.
V australském Melbourne se Kamila po dvaceti letech potkala se svou matkou a sestrou, kterou viděla dokonce vůbec poprvé v životě. Dojemné setkání způsobilo, že se rodina Bia zdržela v Austrálii přes dva roky. Náročné klima však Středoevropanům příliš nevonělo, a tak se Otto rozhodl odvézt svou rodinu do Toronta, kde už několik let žil jeho bratr.
„Toronto bylo daleko příjemnější, podnebí je podobné tomu našemu, navíc všude okolo města je překrásná příroda, brzy jsem si našel práci, opět jsem dělal interiérového architekta a byli jsme šťastní,“ líčí Otto kanadské začátky.
Od roku 1985 začal dokonce dělat pro firmu, která vymyslela dnešní multiplexy. Společnost vlastnila přes 1500 kinosálů po celé Severní Americe a Otto do těchto objektů navrhoval interiéry. V roce 1990 však firma zkrachovala a Otto rozjel vlastní soukromé studio. Zároveň využíval každé možnosti k cestování po kanadských pláních. Vydával se na sever za Indiány a Eskymáky. Jednou s kamarádem málem umrzli, když na dalekém severu vyráběli led pro jeho torontskou hospodu. Vždy se ale rád vracel domů ke své rodině.
„V Torontu žije nejvíc Čechů v celé Kanadě, takže jsme tam potkali spoustu skvělých krajanů. V prvé řadě musím samozřejmě vzpomenout Josefa Škvoreckého. Potkal jsem ho v torontském Novém divadle, ve kterém se hrála představení v češtině. Škvorecký pro ně napsal hru o emigrantech Bůh do domu a já pro ten kus dělal scénu. Josef je hrozně milý a příjemný člověk. Naopak třeba Tomáš Baťa junior příliš do emigrantské společnosti nechodil, k Čechům se začal hlásit až po revoluci,“ vzpomíná Bia na nejslavnější české obyvatele Toronta.
V roce 1990 koupil Otto své manželce k padesátinám letenku do Prahy. Kamila se z Československa vrátila nadšená z probíhajících změn. Otto se však do rodné vlasti odvážil až po několika dalších letech.
„Celý život jsem věřil, že jednou komunisti padnou, ale netušil jsem, že se toho ještě dožiju. A teď vlastně ani nevím, kam patřím, proto s manželkou v posledních letech neustále cestujeme po celém světě, a to nám vyhovuje nejvíc,“ přiznává Otto.
Dcera Britta se vrhla na vědeckou dráhu a se svým manželem se usadila v anglickém Oxfordu, mají spolu dvě děti. Otto s Kamilou je pravidelně navštěvují. Často ale přijíždějí i do Zlína, kde opět získali svůj byt na ulici Dlouhá.
„Jsem znovu a znovu překvapován, jak rychle se Česko dostalo na úroveň Západu, dokonce jsou tu i věci, které jsou v Kanadě nemožné, třeba ta neuvěřitelná svoboda v pití alkoholu na veřejnosti, to je v celé Severní Americe nemožné,“ usmívá se pan Otto a dodává - „…je třeba si nyní vychutnávat každého dne a chvíle. Vždycky pamatuju na svého dědečka, který si v zákopech první světové války čtyři hodiny po podpisu mírové smlouvy zapálil cigaretu a vtom ho trefila zbloudilá kulka a na místě zemřel. Holt nikdy nevíte, co se v příští sekundě stane…,“ tvrdí pan Otto Bia, dobrodruh z Dlouhé ulice.
Rychlý prachy – ruská holka s úzkou kundičkou (PublicAgent)
Šukání se studentkami – hentai porno
Rychlý prachy – Alexis (PublicAgent)