Té její prdeli žádný chlap neodolá

🔞 VŠECHNY INFORMACE KLIKNĚTE ZDE 👈🏻👈🏻👈🏻

Té její prdeli žádný chlap neodolá
My a naši partneři zpracováváme údaje následujícím způsobem:
Personalizovaná reklama a obsah, měření reklamy a obsahu, poznatky o okruzích publika a vývoj produktů , Technický provoz stránek , Ukládání a/nebo přístup k informacím v zařízení , Zpracování údajů vydavateli a dalšími partnery
Podrobné nastavení Rozumím a přijímám

Úvod » DÍL 2 MODŘÍ ANDĚLÉ » MODŘÍ ANDĚLÉ DÍL II.

Důlní pracoviště,sloj B-14 ,ražba důlního díla č. 145 5232.
Vzduchová lampa bzučí a její slabé namodralé světlo sotva stačí osvětlit,čtyři muže ve špinavých a orvaných fáračkách.
Slovo má předák směny,“kurva ,chlapi než příjde Šrajbr,tak to musí být zabudované,jasné?Nechci aby viděl ten výlom co nám nadělili miláčci z ranní směny“,a svítí do tmy nad výztuží do obrovské díry .
Chlapi se svlékají do trenirek,nebo spíše do toho co se ,tak vzdáleně snad dá nazvat, a co z nich zbylo po mnoha týdenním nošení.
Na pracovišti je horko,a je zde i vysoká relativní vlhkost.V tisíc metrové hloubce ,po několika stech metrech ražby, od průchodního větrání ,jen s obtížemi ventilátor nasává vzduch,který žene potrubím o průměru 630mm,aby jej na pracovišti mohli dýchat,ale hlavně aby se proudícím vzduchem odvedli nebezpečné plyny,na hlavní chodbu kde je strhne průvan,a odnese dále k šachtě a kde na povrchu tyto smrady a jedy obrovské ventilátory rozpráší do ovzduší.
„kde jsi celý den byl,a mohl by jsi mi říci co jsi jedl“?těmito slovy mě uvítala doma manželka a to jsem ještě neměl ani vyzuté boty.
„ale měli jsme poradu a já Ti to včera zapomněl říct a večer však víš to tady se mnou nemluvily ani dveře.Hlad mám,jako zvíře,co mi nabídneš dobrého?“
„udělám Ti omeletu se šunkou,k obědu jsem na Tebe čekala s masem a hranolky,,Tebe nebylo,tak to sfutroval Kamil.“Kamil je náš syn „
„díky „políbím ženu na tvář,a pomyslím si něco o tom,jak je zlatá,čekal jsem větší dusno.
Usedám ke stolu a beru do rukou noviny,vidím,že jsou včerejší.
„dnešní noviny nemáme?A co děcka,jak jsi se měla v práci?“
„Simonu jsi nepotkal? Je venku se psem,musel jsi ji vidět před barákem,venčí s Gabinou ty svoje miláčky a Kamča jel na volejbalek.Jestli hledáš dnešní noviny,tak ty budou ještě ve schránce,tak si pro ně skoč!Já Ti zatím udělám to jídlo.Taky jsem dnes od oběda neměla v puse ani suchý chleba,dala jsem prat pračku převlékala jsem na Vánoce a dělám,že nevim kde mi hlava stojí.Jsem dobitá,jako pes ,nejraději bych šla spat.Když si člověk vzpomene,že ráno musím brzy vstávat,tak mi je do breku.Dovolenou mi nedají,nevím,jak to všechno postihám…“
Před proudem řečí mé ženy se dekuji do obyváku,kde také v klídku popapkám.
Pouštím si televizi a je tady zrovna zpráva o počasí.
„denní teploty ,mínus dvanáct až čtrnáct stupnů,v noci poklesnou na devatenáct až dvacet a .horských dolinách při vyjasnění,mohou teploty poklesnout až na dvacet pět stupnů pod nulou v „těmito slovy ukončuje hlasatelka svoji předpověd počasí na noc a na zítřek.
To mi připomnělo ,že jsem si chtěl z auta vytáhnout baterii.
„lidy,skáknu si do auta vyndat baterku,zítra zase přijedu později a sama víš,,že jak nestihnu autobus ve tři,tak je konec.
Pak už mi nic nejede až v šest,to jezdí chlapi na čtyřčlenný provoz.“
„jak myslíš?Když se Ti chce ven v takovou zimu.A proč přijedeš zase později?To nemůžeš příjí včas,tak jako chodí ostatní z práce?To není dne,abys nepřišel pozdě,když to není z práce,tak to je z hospody ,jako včera.Doma je tolik práce,já to nestihám a ty mi nepomůžeš ani s těma blbejma záclonama.“
„můžu já za to.že si na nás furt něco vymýšlejí,na vedení mají asi pocit,že máme málo práce,tak se chodíme na etapy školit na obsluhu infraanalyzátorů a to dělají jenom v Ostravě.Tam by nás eventuelně zavezli ale horší to je potom nazpátek.A navíc beru Karla,auto ještě nemá,nemá ani řidičák.Kdoví jestli si ho někdy koupí. A navíc je to placené“to dodávím pro jistotu,jak to je o penězích,tak na to baby slyší.
„no,ale to je snad Karlův problém,tebe by asi, tak jako ho vozíš Ty ,nikdo nevozil.Že ty tak rád děláš někomu samaritána,řekni mě co budeš celý den jíst?Zase to bude nějaký vlašák a rohlíky?Jak Tě znám.Tak,že zítra pro Tebe vařit nemusím,děka pojí ve škole a já se nějak obejdu,koupím si asi oběd v práci.Kdy příjdeš? to samozřejmě také nevíš?Dělej si co chceš,stejně to tak děláš celý život,Já už toho mám taky dost.Každý den čekat,kdy a s jakou příjdeš?Jednou to je schůze,po druhé nějaké pitomé školení,jsem nesmírně zvědavá s čím vyrukuješ příště.?“
Raději ji neodpovídám a nechám ji vymluvit.Za ty roky co jsme spolu,už svoji ženu poznám natolik,že vím,z toho mraku pršet nebude.Tak to je totiž vždycky,pomudruje si a je klídek.Jen se ji nesmí odporovat.To je potom jiný rachot.
Proto ji nechám vymluvit a jen tak lehce podotknu.
„jak myslíš Liduško,opět máš pravdu“
Mažu rychle ven nežli si zase něco vymyslí.
Venku už je pěkná kosa,ometám z auta sníh.Jako veliká voda se na mě po chodníku řítí náš pes.Radostí,že vidí páníčka,knučí a vrtí ocasem,skáče se štěkotem po mě,jako by mě týden neviděl.
„no,no,darebáku,tak kde máš paničku?“uklidnuji zdivočelého psa a ve sporém osvětlení vyhlížím dceru.Pes,jako by rozuměl se otáčí a mizí ve tmě.Za chvíli je mám na místě oba.
„tatko ahoj,co tady v te zimě zase montuješ?“
Ptám se dcery,jestli ji není zima,když vidím,že nemá ani čepici a rukavice.
„ani ne“odpovídá ale bez obvyklého odmlouvání se přípojuje a jdeme spolu domů.
„tatuline a co dostanu pod stromeček?víš,že jsem byla celý rok přehodná“
Tak to teda má pravdu zatím s ní nejsou žádné problémy,,učí se velmi dobře,nevím,nevím,po kom to dítě je?Po mě určitě není,co já si domů nanosil pětek a pochytal pohlavků.,od kantorů i doma.Najednous e mi vybavují vzpomínky na školní léta a dokonce i jména spolužáků,což se divím ,protože moje pamět jména prostě nebere.
„a co ta poznámka v žákajdě?..produji učitelku Pupíkovou,“vaše dcera hlasitým hovorem ruší v hodině matematiky..
„tatko,víš,že jsi protivný?a co diplom za literárni soutěž?to není nic?a pochvala z angličtiny to se taky nepočítá?sám dobře víš,že matika není moje parketa,není pro mě a nikdy nebude ,jsem humanitní typ a basta.“
„jen,že příjmačky se dělají i z matematiky ty type“namítám.
„a když se to vezme,tak v te matice,zase ,tak špatná nejsem průměr mi vychází dva celé jedna a do pololetí si to můžu vylepšít.Zrovna zítra píšeme písemku a já ti garantuji,že to bude za jedna.Já umím?“
Doma vyštrachám nabíječku a zapínám na ni baterii z auta.jdu do pokoje .
„ano stejně tam nic není.film na který jsem čekala uvedou v náhradním termínu,ted tam je nějaký dokument o Polsku.já teda jdu spát,ráno musíme brzy vstávat,Ty nepůjdeš?“klidným hlasem,jako by se nic nestalo se mnou hovoří žena a pochoduje do koupelny.
„ted tedy spát určitě ještě nepůjdu,podívám se na ten vysavač proč nebere tu šnůru“
„tak jo to by jsi byl moc hodný,když ho uklízím,tak se mi to splantá všechno dohromady“
Šachta tehož dne ve dvacet dva hodin večer.
Časový signál v rádiu pokrytem závojem prachu a pavučin,které snad hraje v kuse od doby kdy ho na skřín někdo,někdy před dvaceti lety postavil a nikdo v kanceláři vedoucího úseku ho již ani nebere,oznamuje všem kdož o to ještě stojí a dávno již nespí,že je právě dvacedva hodin a začínají noční zprávy.
Zatím co hlasatel chrlí monotoním hlasem kaleidoskop zpráv,technici noční směny se připravují k fárání na podřízená pracoviště a důl pohlcuje poslední havíře noční směny. Šachetní budovou se spolu se skřípěním posunovaných důlních vozů rozléhá hlas naražeče,vyzývajícího opozdilce ke sjezdu do hlubin.Hlas z megafonu zní odporně odosobněle a studeně.Megafon chrčí a poslední slova zanikají ve zvonění signálních zařízení a rachotu posunovačů důlních vozíků a kalorimetrů co s duněním vhánějí do šachty stovky kubických metrů předehřátého vzduchu
V poslední etáži klece se ocitá i lokomotivář Luboš Bláha.Moc toho přes den nenaspal a je to na něm vidět.Ospale mhouří oči a krčí se v hadrárně co na sebe navlékl aby mu nebyla zima.Natáhl na sebe všechnu špínu co našel ve skřínce a ted se tulí za havíře co stojí spolu se zbytkem opozdilců s nim v kleci a vede svou řeč
. „kurva do piče,zima jak svina,a to ,že je tu ten větr tak to je nejmín o deset stunů víc než venku.“
Horník stojící před ním mu odpovídá“řekni mě Ty chuju jak Ti může být zima?Dvě košule,svetr,fáračky a ještě vaták vždyt Ty se pičo ani neohneš,seš nabalenej jak pumpa na zimu.Řekni mě vole co mám říkat já?“a ukazuje Lubošovi díru v kalhotách ,kterou mu prosvítá nejen kus zadku ale i promodralá noha.Su zmrzlý jak sobolí hovno.
„no jo jenom,že Ty zalezeš do rubání,ale víš jak profukuje mašinou na překopě?kdybys to zkusil ,tak bys tak nemudroval“uraženě namítá Luboš.
Klec s horníky dojíždí na třetí nejhlubší patro,nacházejíci se skoro tisíc metrů hluboko.Horníci vylézají s pohupující se klece a rozcházejí se na svá mnohdy hodně vzdálená pracoviště. Bláha cestou do remíze důlních lokomotiv přemýšlí o tom proč ho vedoucí úseku na tento týden přidělil na třetí patro,když chodí celou dobu na druhé.
„Co jsem komu kurva fix udělal?To snad mám za trest,stále jezdím na druhém,obsluhuji nejvzdálenější pracoviště.Je tam hezký teplíčko,a dá se i zdáchnout.Tady neznám ani koleje,furt abych byl ve střehu a zima jak na Sibíři.Kurva do prdele co jsem komu udělal?No v pátek musím na druhé i kdyby čert na žebrákovi jezdil. Nebo se hodím marod.V sobotu je Ježíšek a já musím na šichtě zdřímnout,přece kvůli zasrané pojebané šachtě neprospím celé Vánoce,jenom proto,že příjdu domů po noční.“
S nejistým pocitem zasunuji klíček do spínací skřínky zapalování promrzlého auta. Než jsem vytáhl paty z domu,tak jsem se v kuchzni podíval na teploměr za oknem.Nekompromisních mínus dvanáct přesně.
Otáčím klíčkem,chytne…? Nechytne….? Odpočinutý a dobitý akumulátor,předává svou nastřádanou energii do starteru.Ten zaknučí a zlostě zatočís promrzlým motorem.Ztuhlý olej lepí kovové součástky a ty se jen velmi ztuha dávají do pohybu.Motoru se moc nechce,ale po několika otáčkách naskočí,ale jen proto aby po několika blafnutích do výfuku chcípl.
„tak ty tak ty mrcho!však já ti pomůžu“
Znovu vyšlapuji spojkový pedal a s úmyslem držet klíček ve startovací poloze,tak dlouho,až se ta potvora třeba rozsype znovu protáčím motor. Fiat jako by poznal,že tudy cesta nevede,naskakuje po pár otáčkách starteru a ve zvýšených volnoběžných otáčkách si stěžuje svým promrzlým plechovým kamarádům na svého pána.Přes bublající výfuk drmolí o slunné zemi svého původu a o tom jak v Česku dostává na prdel.
„“no tak se ukaž co v tobě je „oslovuji auto a energickým obloukem s koly protáčejícími se ve sněhové závěji vyvádím svůj vůz nezapirajíci svůj jižní temperament z parkoviště na škvárou posypanou vozovku.
Lehce přidám plyn srovnám rozkývaný zadek vozu a s již vytočenou trojkou,chytám zelenou na světelné křižovatce.Sportovně yladěný motor má chut ukázat co umí.
„Jen klid kamaráde,je hladko ,lidi chodí jako nemocní osli,taky by se nám to nemuselo vyplatit“broukám si pro sebe aa taky hned ubírám na rychlosti,klouže to jako hrom.
Topení se konečně začíná snažit dokázat,že se nevozí zadarmo a úspěšně vyhání zimu a čistí průhled oknem.Do úst přehravače zasunuji oblíbenou kazetua zapaluji si cigaretu.Prostorem se nese tklivá romantická melodie ,Feldy Slováčka a jeho klarinetu.Po trati autobusové línky zajíždím na havířské sídliště.Vítají mě desítky rozsvícených oken a je vidět stíny vycházející z útrob paneláku jak opatrně spěchají na svůj spoj.Před třetí autobusovou zastávkou několikrát stisknu páčku světelné houkačky a zajíždím do závěje u chodníku.Karel pochopil a svižně dobíhá
. „sedej a zavirej dvéře at nám neuteče teplo!“
„ty dnes jedeš autem?“ptá se Karel a uvelebuje se do anatomické sedačky jako bychom měli jet rally a ne nějakých pár kiláku na šachtu.
„Jo mám dnes něco na práci v Ostravě a nebud moc zvědavý,bud rád ,že se vezeš.Taky jsem se na Tebe mohl vybodnout.
Na parkovišti dnes místo hledat nemusím můžu se postavit kam jen srdce ráčí,chce to jen rozjezdit sníh mezi auty kterých je jen několik a jsou po parkoviští roztroušeny jako hrozinky ve vánočce ze sámošky.Tak využívám této nebývalé možnosti a zajíždím co nejblíž k vrátnici,abych nemusel po směně šlapat v rozbředlém sněhu,až to dopoledne posypají solí
Stanice Bánské záchrané služby tehož dne po páté hodině ranní.
„Dnes jste tady nějak brzy a nebo je už tolik hodin“vítá nás záchranář ,který měl noční službu průvodce záchraných čet.“
to bych se mohl jít okoupat ,když už jste tady“využívá našeho dřívějšího příchodu a tlačí se ke dveřím.
„Ale jo di my Ti to tady už pohlídáme“
„To su zvědavý kam nás stařík dnes pošle?co si zase na nás vedení vymyslelo?“Vyzvídá Karel. „
Kam by jsme chodili?Asi do svojeho,uvidíme co si starý naplánoval“odpovídám a čtu raport noční směny.
Tak jsme zase pohromadě,Tonda poslední jako obvykle.
„Panstvo dnes fáráme včas“upozornuji všechny.
to platí specieně kavožroutovi Ládinkovy,který už hbitě pochoduje s konvicí pro vodua má už i zapnutý vařič.
„to snad Milane nemyslíš vážně,vždyt jedu z Lučiny ,autobus měl spoždění a su zmrzlý jak sobolí hovno“
. „Zahřeješ se prací“,končím diskusi a raději se jdu převléct do fáraček.
Stejně si to kafe uvaří a u šachty nás dohoní.Proč se mám zbytečně rozčilovat. Ke starému jdu již převlečený do špinavých smradlavých fáraček,nemá to rád a alespon mě dřív vyrazí
. „tak kam dnes Staniku?“oslovuji šéfíka a pozoruji,jak rudne.
„Do svojeho ogare,a hybte sa!Dělajte tak aby sa mohlo hned po svátkách plavit!Popílek tam máte už nějaký navezený,tak at sa mě potom nevymlůváte,že je ztvrdlí a nejde s ním dělat.A Ty už mě kurva, do prdele neser a přestan mě sem lozit v tych zasraných fáračkach,si tu chvílu,stepuješ tu jak buzerant a podívaj sa pod sebe.To pod svinů je čistějš jak pod Tebů,furt Ti to a všeckým říkám,že sem máte chodit jenom v civilu,ale kurva to je jak kdybych na stěnu hrách házel.Vy ste asi všeci blbí nebo to snad ani jinak není možné.Tak vypadni a mazejte at vám neujede klec“
S radostí plním jeho přání a jdu naproti do dení místnosti pro chlapy. Dnes to na pracoviště máme daleko,na výdušnou třídu dokopaného rubání je to třičtvrtě hodiny svižné chůze.Ale zase je tam hezký teploučko,jako v Marianských láznich dvacátého července.A ta trocha smradu ta nám nevadí,už jsme zažili jiné a špatně nám nebylo.Je tam vydýchané ovzduší a málo kyslíku to vše spolu se smradem exkrementů po havířích a plísní vytváří ůžasný koktejl,ale jak říkám smrádeček ale teploučko.
A jsme tady ,každý si najde kousek odkoru a sedáme si na zem.Svačina klukům po chůzi jde k duhu a tak se zase kecá a kecá.Je to jako každý den,už je ani neposlouchám. Až ted to je zajimavé.Ladik se rozhodl z Karla vyloudit pár doušků vody
. „Jenom hlt,vole víš jak mě po včerejšku suší?“
„Nemáš chlastat“brání Karel svoje zásoby a snaží se láhev s vodou odstranit z Ladova dosahu.
Co kdyby?Je mu úplně jasné,že jak Lada potáhne tak mu vody moc nezůstane a do konce směny je hezký daleko.
„Kurva neser mě,každý si tu flašku može nosit,tak mi řekni proč Ty ne?Proč zrovna já bych Tě měl napájet jako jalůvku?Vy doma nemáte ocet?
Karel urputně brání vodu v plastové špinavé láhvi od octa
. „Tak si tu flašku strč do řiti chrte a poser se s te smradlavé vody“
„Tak se napij,ale at tam něco zbude na potom“ustupuje Karel a podává Ladovi láhev. „A zítra si dones svoju!já Ti vodárnu dělat nebudu.
Beru interferometr a jdu skontrolovat pracoviště,poměřit na metan a prohlédnout zajištění stropu at nám něco nespadne na hrb
. „jedna celá osm,je to dobrý,děte na to já zajdu zavolat inspekčnímu a podívám se po tom popílku,jestli starý zase nekecal .“ To bych rád sám viděl kdo by ho tu tak honem navezl,to bude fakt asi jenom takové hury,bury,abychom makali.
K nejbližšímu telefonu to je jen stodvacet metrů,ale do pořádného kopce,místy i po žebříku ,kterému tady říkáme slepičáky. Když se vrátím tak kluci jedou jako barevní.Jen se z nich kouří.Špinavá těla se lesknou potem a někteří jsou jen v trenclich
. „kurna,ted nás odvolat do akce tak se asi vybulím“šklebí se Petr a pokračuje. „včera jsme s Ladikem trochu popili,no ,.ale dnes si dáme po pivku a domů.Skočíme do SVĚDRA,/tak se jmenuje pivnice na parkovišti/na jedno.
Práce jen frčí,což o to kluci umí,když chtějí,jen se jim nesmí říkat,musíš.To se to potom sabotuje jak to jde.A je čas to zabalit. Udělám poslední kontrolu pracoviště a můžeme jít k šachtě,je půl jedné,tak to máme akorát na čas.Ladik znovu něco hučí do Petra,no ted už ho na pivo nemusí moc přesvědčovat. Vypotili hezkých pár litrů a tak se dohadují kdo má po včerejšku větší žízen.Ani se jim nedivím.Sám jsem vysušený jako treska a to jsem zdaleka nepodal jejich výkon. A jsme na překopu,konec řečí ,do uší nám zaléhá rachot a řinčení vozů okolo jedoucí soupravy.Řídič lokomotivy na nás zabliká světly.a trochu přibrzdí.Než bys řekl švec a Karel sedí v mašině do které za jízdy naskočil.Asi jeho kámoš.No marné,kdo umí ten umí a kámoš mu ušetřil pořádný kus cesty.Nemusí to s námi šlapat v tom studeném větru. U jámy obvyklý cvrkot,Karla nikde nevidím,asi je už nahoře. Dnes se mu zkrátka zadařilo.Chlapi se tlačí ke kleci,já se tlačenici vyhýbám.Dnes mám čas,jsem autem a nic mě nehoní.A tím pádem mi na nějaké minutě nezáleží a mohu si i pobýt ochvíli déle pod sprchami.Konečně zase na světle Božím. V klídku si dám cigárko a jdu se koupat. Ještě napsat hlášení a jdu domů.Procházím vrátnicí a jdu na parkoviště
Auták šel asi do sebe,po raním stávkování motor naskakuje okamžitě na první otočení starterem.Je fakt,že se trochu oteplilo,ale i přesto je dost zima na to,že bych nedej Bože měl jít pár kiláků pěšky,no to ani náhodou. Před „ERBEM“,zajíždím do kolejí ve sněhu,které zde zanechala včera Alpina.Pro Fiata sice trochu širší,alespon při vylézání nemusím do hromady sněhu po pluhování.
Sedám si ke krajnímu stolku,ktereý mám buhví proč oblíbený a s povděkem beru teplo ,které mě tak hezky obaluje.Opět je zde živo,jako v márnici.Pan vrchní ramenem podpírá sloup u baru a asi medituje,protože mě absolutně nevnímá.Klepnu popelníkem o stůl a ejhle mrtvola ožila,trhl sebou,jako bych vystřelil.On fakt asi podřimoval a ani se nedivím,při tom shonu jaký tady je.A malá boule na jeho kalhotech naznačuje směr kterým se ubíral asi jeho krátký sen.Škoda,že jsem si toho nevšiml dřív,to bych počkal „mohlo to být i s orgasmem.“No nic než se rozhýbe a donese mi moji COLU,skočím si na toaletu.
Prohlížím si „duchaplné“nápisy na stěnách svědčící o bohatosti českého jazyka a vybrané tvořivosti zdejší klientely.O tom jak má vypadat vagína se mohu přesvědčit na nejmeně dvaceti dílech různě zpracovaných do kdysy bílé omítky stěnz okolo pisoarů.Už to všechno vidím v zářivých barvách na super papíru a zabalené v dokonalých deskaách s velkou vagínou uprostřed a místo obligátní čárky by byla naplněna jmény tvůrců této hnusárny,kterým bych smozřejmě dal celé toto dílo k úhradě.Možná,že by si potom našli jinou zábavu.Ovšem také by se mohlo stát,že bychom přišli o projev ,tak ryze typický české lidové kultůry.No já bych určitě nad takovou ztrátou slzu neuronil.
S chutí bych ty vylízance nakopal do prdele.
Sedím u stolu a popíjím kolu s kapkou rumu a s vrchním na sebe čučíme jako dvě paka. Kromě nás dvou a pár chcíplých much na okně zde není ani duše. „Ty se tady synečku asi moc nestrháš“myslím si při pohledu na toho chcípáka.Co si o mě myslí on ?To teda asi neuhodnu, a je mi to šuma fuk.
Dveře se otvírají a se závanem čerstvé zimy vstoupila ona.No abych se přiznal ani jsem moc nevěřil,že příjde.A taky bych se nedivil, po tom mojem včerejším extempore,bych to očekával. „Dobrý den Alenko ,posadte se,už jsem si myslel,že se Vás nedočkám“blekotám a přisunuji židly pod jeden z nejkrásnějších zadečků v naší vlasti.
Do prdele zase se chovám jako študent na prvním rande.Jestli budu takové tele dál,tak se na mě vysere jak na placatý kamen. Rychle převádím hovor do vod kde jsem doma a takticky navazuji na včerejší setkání.Doufám,že si nevšimne mojí trémy a toho,že se mi asi už i če
Starý francouzský porno film
Táta doktor a jeho velké péro Monster
Rychlý prachy – ceckatá bruneta