Tatínek dobře ví, jak obšťastnit dcerku

Tatínek dobře ví, jak obšťastnit dcerku
V době, kdy padla poslední bomba na Londýn, narodila
se v Hammersmithské nemocnici rodičům Františkovi a čtyřicetileté Collette jejich první
dcera.
Čeští přátelé jí dali jméno „Jahůdka“ a po britských známých
— dostala jméno Vivienne a intelektuální kmotrovství jedné z prvních žen
graduovaných v Cambridge.
V letních měsících roku 1945, kdy tatínek František byl již zase zpět v milované
Praze, maminka Collette už zase pracovala ve svobodné Francii u pana Charles de Gaulla, byla Jahůdka odeslána
v krabici od banánů přes Paříž do Ženevy, kde o ní starostlivě pečovala teta
(Ma)Thilda.
V roce 1948 znovu a znovu Collette doufala, že se František nabaží Prahy, po které se mu
v emigraci tolik stýskalo, a že si vybudují společný domov v Británii. V roce
1949 Collette pochopila, že jediná možnost společného domova je už jen v Československu. Návrat
do Prahy ještě odkládala do půli roku — a pak se s dcerou vrátila do domu rodiny
milovaného manžela na Královských Vinohradech.
Takto se rozmachuje paní doktorka Soyková ke svému příběhu. Patří mezi Dcery,
které nám přinesla tříkrálová koleda léta Páně 2008. Nechme tedy
povídání plynout, vychutnávejme si humor, který pomáhal se přenést přes
leckterá příkoří. Chvíli v ich-, chvíli v er-formě.
Collette ještě netušila, co ji čeká. Ji, krásnou a společenskou ženu, energickou, sportovkyni s notnou
dávkou francouzského temperamentu, komunikující v osmi jazycích, a její dceru,
která byla prvním živým dítětem matčina čtvrtého těhotenství.
Následky února a října 1948 byly umocněny další rodinnou ránou.
Na první dovolené v Bechyni v srpnu 1949 onemocněla dcera dětskou obrnou. Maminka Collette nepolevovala
ve cvičení, trénovala stoj, později chůzi. V té době zcela nenápadně vtiskla dceři
životní heslo: „Vivi sama“ aneb pomocná ruka je na konci tvého ramene, snaž se neukázat
svůj handicap, jinak s tebou budou děti a dospělí jednat jako s invalidou.
Na podzim 1949 byl otec vzat poprvé do vyšetřovací vazby. Ta se střídala
s propuštěním. Z každého napětí jsou zas děti, jak pějí klasici Voskovec a Werich,
narodila se druhá dcera — Monika o šest let později než první. Tatínek František byl vzat
konečně do čtrnáct měsíců trvající vyšetřovací vazby. Prokurátorem
v tatínkově kauze byl nechvalně známý Urválek. Propustili ho den před prvním májem roku
1954. Přišel domů vyhublý, neoholený, rozpačitý. Mladší dcera Monika, která ho neznala,
se ho bála ještě mnoho měsíců a myslím, že tímto faktem byl poznamenán jejich vztah
i dlouho potom. Tatínek měl „zapečetěné“ všechny skříně páskami, na kterých
byl uveden Finanční úřad Prahy XII.
Tatínek byl v roce 1965 plně rehabilitován. Zaplatili mu nazpět „i ten nejdráž
zaplacený hotel“ vazeb i samovazeb na Pankráci, Ruzyni a v podzemí Bartolomějské.
Předválečný bankovní úředník u Petscheků, se znalostí čtyř
světových jazyků, milovník mateřštiny, latiny a řečtiny, velmi dobrý amatérský
houslista, znalec krásného umění i přírody, to byl tatínek. Chodil do konce života
vždy vzorně oholený a upravený, v obleku, s bílým kapesníčkem v kapsičce
u levé klopy, klobouk a rukavice byly jeho samozřejmou součástí. V obleku chodil do práce
i jako dělník. Pracoval až do konce svého života nejprve jako pomocný
dělník ve stavebnictví, později se vypracoval na parťáka. Pro zajištění
lepšího živobytí pro rodinu se staral o účetnictví pro dvě až tři malé restaurace. Maminka
zůstala doma, odmítala pracovat pro komunistický režim.
V roce 1990, šestnáct let po tatínkově smrti jsem zažádala o jeho morální
rehabilitaci. Dostalo se mi namnožené odpovědi, kde ve vytečkovaném prostoru mi bylo sděleno,
že „již byl rehabilitován, a proto žádost je bezpředmětná“. Úředníci asi
nerozuměli nebo si jen nevšimli u rehabilitace adjektiva morální.
Tatínek nás vždy nabádal, že to, co jsme dostali od přírody navíc, máme
dál rozdávat, dělit se s druhými a pomáhat jim. Vše jsem ráda naplňovala
a naplňuji. Bojovala jsem se strachem. Tehdy a ještě dlouho poté. Nyní pociťuji, že se jeho
intenzita snížila, a ujišťuji sama sebe, že jednoho dne při večerní „inventuře“ už
žádný nebudu registrovat. Pak pocítím asi tu pravou svobodu i uvnitř mého Já.
Nevím, jak se nakonec stalo, že jsme se nemuseli vystěhovat z Prahy. Možná bude něco
na šprochu paní Š. :“…štěstí pro ně (rozuměj ty, kteří byli souzeni a žili jako
nepřátelé lidově demokratického zřízení) bylo, že měli manželky cizinky — přeci jen
režim měl obavy, aby něco neproniklo na Západ.
Pamatuji si také, že na všechny složenky, kterými jsem platila
na poště nájemné, psával tatínek svým krásným písmem
„s výhradou“, bydleli jsme totiž v činžovním domě, který si koupili jeho rodiče
a nastěhovali se do něj po skončení první světové války. Můj tatínek se narodil
jako prvý syn z pěti dětí, Hermíně a Quidovi v Liblicích u Mělníka. Dostal
jméno František, protože rodinný lékař na dotaz rodičky: „Jak vypadá náš
chlapeček?“ — pravil: „Milostivá, kouká jak Franta z boudy“.
Bylo ještě několik věcí, které „dobudovávaly“ mé Já. Hudba, literatura, divadlo,
všechno krásné umění a nezbytný humor, ten do nich patří samo sebou. Také
některé příhody mě ovlivnily.
Tatínek „se vrátil“ a rodiče si přáli to oslavit v Klášterní
vinárně na Národní třídě. Maminka mne odložila v šatně, abych se učila česky,
tatínek přišel později a šel rovnou ke stolu. Po večeři odešli spolu a já jsem zůstala
v šatně až do uzavření vinárny. A tak jsem se dostala na pracoviště SNB
do Bartolomějské ulice. Česky jsem uměla málo, ale telefonní číslo domů jsem si pamatovala.To jsem
později vytočila na černohnědém bakelitovém přístroji, stejném jako jsme měli doma, a po mém veselém štěbetání příslušníci SNB řekli tatínkovi adresu, kde
se nacházím. Tatínek si pro svou princeznu přijel a jeli jsme domů jako flamendři. Na tuhle
příhodu jsme mnohokrát vzpomínali. Ano, nemýlím se. Do Bartolomějské zase směřovaly
kroky mého tatínka.
Když mi bylo necelých osm let, zemřel Stalin. V přízemí školy v Kladské byl vystaven jeho
portrét a já jsem se prý nedostatečně poklonila. O pár dní později přijeli před
školu pánové s krásným tatraplánem. Odjela jsem s nimi do jeslí
v Americké ulici, kde jsme vyzvedli mou sestru. Odvezli nás do zbraslavského dětského
domova. Nepobyly jsem tam asi moc dlouho. Přestala jsem jíst, vzdorovala jsem a nakonec jsem si zorganizovala odvoz
do nemocnice Na Bulovce, kde mě předtím po obrně léčil pan profesor Epstein. Maminka si
nás odvezla domů. Tam si mně posadila do svého velkého fotelu, sama si sedla na bobek přede mne
a velmi mne chválila. Zdůrazňovala mi, že takový tichý odpor je ten
nejsprávnější.
Další příhodou byla lapálie kolem získání
občanského průkazu. Tatínek obdržel dopis, který přikazoval, abych v 10. třídě
jedenáctiletky, to mi bylo šestnáct, opustila Československo. Nejsem jeho občankou a tatínek
zaplatí celé mé vzdělávání, absolvované až do té doby. Všechno
to dobře dopadlo, díky opakující se skutečnosti, že si lidé uměli pomáhat
a opravdu si pomáhali. Ať to byla sestra Žaludová z vinohradského sboru českobratrské
církve evangelické, která mě učila českému jazyku, a mnoho jiných laskavých žen,
které mi ukazovaly od dětství jak vařit a jak vést domácnost. Moje maminka to neuměla,
vyrůstala ve školách se vším zaopatřením a později „na to měla lidi“. Bylo by
nezdvořilé, nevzpomenout finanční pomoci, na kterou se skládali pracovníci Pražského
průmyslu masného, kterým tatínek šéfoval před vyšetřovací vazbou.
A pak nesmím zapomenout na řadu báječných učitelů, na které jsem opravdu měla
velké štěstí, byli to ženy i muži — báječné osobnosti.
Byla bych ráda, kdyby těch pár vzpomínek bylo vnímáno jen a jen s humorem a hlavně
s tím, že opravdu úplně vše — i to nedobré — je vždy pro něco —
a mnohdy pro mnohé — jen a jen dobré — to mi, prosím, věřte.

Magazín
Podcasty
Soutěže
Zdraví a my
Auta pro ženy
Tajemno
Recepty
Tvůrčí dílna
Kam vyrazit
Diskuse
Swap

Uživatelé
Pravidla
Hledat

Hry
Kalendář
Nápověda

anye.sa
♥♥♥----

Registrovaný: 21. 5. 2006
Příspěvky: 100

pupicek
♥♥♥♥♥♥-

Registrovaný: 21. 1. 2006
Příspěvky: 2570

Aneri
♥♥♥♥♥♥-

Registrovaný: 19. 4. 2006
Příspěvky: 4438

Simona Janoušková
♥♥♥♥---

Registrovaný: 14. 1. 2006
Příspěvky: 398

anye.sa
♥♥♥----

Registrovaný: 21. 5. 2006
Příspěvky: 100

Steffi
♥♥-----

Registrovaný: 9. 2. 2006
Příspěvky: 48

Aneri
♥♥♥♥♥♥-

Registrovaný: 19. 4. 2006
Příspěvky: 4438

anye.sa
♥♥♥----

Registrovaný: 21. 5. 2006
Příspěvky: 100

Aneri
♥♥♥♥♥♥-

Registrovaný: 19. 4. 2006
Příspěvky: 4438

Aneri
♥♥♥♥♥♥-

Registrovaný: 19. 4. 2006
Příspěvky: 4438

helena
♥♥♥♥♥♥♥

Registrovaný: 12. 1. 2006
Příspěvky: 31213

Láska je to, čemu dovolujeme, aby nám ubližovalo. chtěl bych jak ponorka lehnout až na dno a přestat vysílat volací znak...

Steffi
♥♥-----

Registrovaný: 9. 2. 2006
Příspěvky: 48

Aneri
♥♥♥♥♥♥-

Registrovaný: 19. 4. 2006
Příspěvky: 4438

pavli
♥♥♥♥♥--

Místo: Valmez
Registrovaný: 10. 1. 2006
Příspěvky: 713

anye.sa
♥♥♥----

Registrovaný: 21. 5. 2006
Příspěvky: 100

anela
♥♥♥♥---

Registrovaný: 20. 1. 2006
Příspěvky: 397

G.X
♥♥♥----

Registrovaný: 16. 1. 2006
Příspěvky: 172

anye.sa
♥♥♥----

Registrovaný: 21. 5. 2006
Příspěvky: 100

anela
♥♥♥♥---

Registrovaný: 20. 1. 2006
Příspěvky: 397

Eva36
♥♥♥♥♥♥-

Registrovaný: 11. 1. 2006
Příspěvky: 4794

anye.sa
♥♥♥----

Registrovaný: 21. 5. 2006
Příspěvky: 100

anye.sa
♥♥♥----

Registrovaný: 21. 5. 2006
Příspěvky: 100

anye.sa
♥♥♥----

Registrovaný: 21. 5. 2006
Příspěvky: 100

anye.sa
♥♥♥----

Registrovaný: 21. 5. 2006
Příspěvky: 100

Tynkala
♥♥-----

Registrovaný: 6. 4. 2006
Příspěvky: 70

Přejít na

Estetické medicíny
Naše děti
Miminka a batolatka (děti 0 - 3 roky)
Předškoláci děti (3 - 6 let)
Školáci (6 - 12 let). Nadané děti
Puberťáci (12 - ... let)
Dítě v nesnázích. Náhradní péče
Potřeby pro děti
Antikoncepce
Šestinedělí, kojení a umělá výživa
Hubnutí s miminky, cvičení a plavání pro miminka
Otěhotnění - těhotenství
Snažilky
Těhotenství
Porod a porodnice
Výbavička
Narodili se
Právní
Psychologická
Sexuologická

Soutěže
Zlaté české ručičky
Čínská medicína
Žijeme vesele? Žijme vesele!
Šetřím, šetříš...
Domov
Záhady a tajemno
Dáme si do bytu...
Květiny, zahrada a zahradní technika
Ota (a dcera) ví...
Poradíme si s...
Rodinné finance a investování
Šikulky
TECHNIKA kolem nás
Dovolená
Česko
Slovensko
Chorvatsko
Jižní Evropa
Jihovýchodní Evropa
Jihozápadní Evropa
Severské země
BENELUX, Německo, Velká Británie a Irsko
Rusko a bývalý Sovětský svaz
Hádej, hádej
USA a Canada
Střední a Jižní Amerika
Jihovýchodní Asie
Asie, Austrálie a Oceánie
Afrika
Exotické země
Nejlepší a nejhorší last minute
Duchovní
Babinetí věštírna
Příroda
Hledám kamarádku
Kariéra
Hledám práci!
Kam na vysokou školu?
Kariérní poradenství
Nabízím práci
Studium a kariéra v zahraničí
Studium při zaměstnání
Žena podnikatelka/živnostnice
Chat
Mezilidské vztahy
Domácí násilí
Chození a namlouvání
Rozchody a Rozvody
Vztahy v práci
Vztahy v rodině
Ženy vs. Muži
Pavlač
Autosedačky
Politika, volby
Digitální fotoaparáty
Pro náctileté
GPS navigace
Hodinky
Svatba
Kávovary
Kočárky
Umělecká kavárna
LCD monitor
Zdraví dětí
Alergie
Alternativní léčba
Infekční onemocnění
Kožní onemocnění
MP3 přehrávače
Miminka a děti do tří let
Nemocné dítě od A do Z
Očkování
Pohybové ústrojí
Prevence
Rady našich babiček
Myčky nádobí
Respirační onemocnění
Specifické poruchy
Trávicí systém
Vady
Notebooky
Zdraví ženy
Anorexie, bulimie
Bolesti zad
Cukrovka
Drogy
Dýchání
Gastro
Gynekologické potíže
Hemeroidy
Hlava
Kostra
Pneumatiky
Menopauza
Nadváha
Něco na mne leze
Onkologie
Příroda
Srdce
Zdraví mužů
Zvěřinec
Pračky
Hledáme...
Hlodavci
Kočky
Koně
Pejskové
Sekačky
Plazi a hmyz
Ptáčci
Zkušenosti a rady
Život po nevěře
Vysavače
Životní styl
Cvičení
Móda
Kosmetika
Tanec
Vlasy
Ženy za volantem

Bezmasá jídla
Česká národní jídla
Dětská jídla
Dietní kuchyně
Grilujeme
Konzervování
Maso a vnitřnosti
Mezinárodní kuchyně
Nápoje
Ovoce
Polévky, omáčky a zálivky
Předkrmy
Příběhy kolem vaření
Přílohy
Rady a postřehy
Slovenská národní jídla
Stolování
Studená kuchyně
Technika v kuchyni
Upečme si...
Zelenina

Šicí kroužek
Háčkování/pletení
Ruční práce
Čtenářský klub
Digiscrapbook
Fotografování

Velikonoce
Vánoce aneb jak si je užít a přežít

Babinetí setkání
Dobrý konec
International Forum
Angličtina - English
Němčina - Deutch
Francouzština - Français
Italština - Italiano
Ruština - Russki
Španělština - Español
Jiné - Other
Jak na cizí jazyky
Kluby
Babinetky
Jablíčko
Kámošky na psaní
U ukecaných dam
Auto-moto
Dům a zahrada
Elektronika a fotografování
Hry, videohry, herní konzoly
Hudba, film
Knihy, časopisy
Oblečení, doplňky
Počítače
Sběratelství, hobby
Sport
Telekomunikace
Zdraví a krása
Ostatní

Babinet.cz
Poradny a diskuse

3. července :
Vážení uživatelé, vkládat zde odkazy na různé e-shopy a stránky je přísně zakázáno, je to porušení Pravidel. Takové příspěvky budou smazány. Děkujeme za pochopení!
3. července :
Praktické grilovací desatero pro úspěšný start letních grilovaček!
3. července :
Prázdniny jsou tady a s nimi i doba dovolených a výletů. Kam vyrazit? Mrkněte na naše tipy!
V dubnu se odemne a dětí(8 a 12) odstěhoval manžel,vím že je někde v Brně a do práce chodí, tam vykládá jak jsme štastná rodina.Už u nás ani nejí ani si nenechává prát prádlo.Jsem z toho psychicky úplně na dně.Pracuje jako ředitel má krásné firemní auto je atraktivní a má dar řeči a krásný plat což každou ženu chytne.Nevím jak mám vypátrat kde a s kým bydlí?? Doma se ukáže jen jednou tak za týden ani dětem nezavolá platí pouze inkaso ale jinak mi žádné peníze nedává.Asi má nějakou ženu?Nedovedu se ho vzdát a zapomenout na něj jsem s ním 20let a jsem z toho úplně mimo stále na práškách už jsem zhubla 10kg.Jeden známí mi říkal že pokud se doma neukáže více jak 48hod tak na něj mohu zavolat policii 158 a oni ho budou pohřešovat a pomocí operátora ho hned najdou.Nevím zda to mám udělat??? Mimo jiné už na mě dvakrát zavolall policii že jsem ho fyzicky a psychicky napadla,děti se mi hroutí ten 8letý má sebevražedné úmysly,děti jsem obědnala na psychiatrii i já chodím ale stejně pořád zoufám,nespím,nejím jen se trápím.Nikdy by mě něco takového nenapadlo že se nam stane. Prosím poradte mi věřím že je nás takových více jen to jinak chápe ten kdo něco podobného zažil. Každý mi radí at se na něj vykašlu ale mě to nejde a nejde.Děkuji všem za názor i radu přeji všem krásný den.
Ono se těžko radí, to si musíte sama v hlavě urovnat, ale zkuste popřemýšlet jestli vám za to tento muž a hlavně tento život stojí. Přemlouvat ho a prosit aby se k vám vrátil je určitě hloupost a nedonutíte ho. Myslím si, že on to má již jasně a s vámi být nechce, kdyby chtěl byl by určitě po vašem boku a s dětma. Rozhodně návštěva psychiatra je na místě, hlavně pro vaše děti. Má rada tedy je promluvit si s ním abyste alespon věděla co se děje a proč no a pak už to záleží jen na vás. Přeji vám hodně sil a štěstí a třeba i štěstí s jiným mužem.
Já bych se pokusila s ním spojit ve firmě, zašla bych za ním i s dětmi, promluvit s ním, kdyby nereagoval, napsala bych mu dopis, jak chce situaci řešit. Jinak můj názor je, že si našel jinou ženu...já bych pátrala tak dlouho, až bych na to přišla......ale trápit se, je zbytečné! Musíš se s tím smířit! Netrap se a začni na sobě pracovat ! Nevím, je-li šance návratu......
Já bych nepátrala, kde je, k čemu to vědět? S takovým člověkem se nedá žít. Odešel, chová se nemožně, tak bych podala žádost o rozvod, o s
Japonská milfka si užila při jedné masturbaci 6 squirt orgasmů
Týpek vystříká zrzce píču hned dvakrát
Rychlý prachy – roztomilá brunetka

Tatínek dobře ví, jak obšťastnit dcerku

Report Page