Tančící tance na sexuální párty
🔞 VŠECHNY INFORMACE KLIKNĚTE ZDE 👈🏻👈🏻👈🏻
Tančící tance na sexuální párty
A password will be e-mailed to you.
Choreománie na rytině Hendricka Hondiuse z roku 1642, kdy už byly hromadné záchvaty hysterie na ústupu. Repro: Wikipedia
Pohled na smějící se nebo tančící lidi bývá vcelku povznášející. Když se ale ze smíchu a tance stane masová hysterie, zábava rychle končí. Případů takové hysterie můžeme nabídnout hned několik, vysvětlení toho co k nim vede, je už méně.
Bylo to dne 30. ledna 1962 a v misijní škole ve městečku Kashasha na tanzanijsko – ugandské hranici začínal běžný školní den. Pak se zničehonic jedna dívka rozesmála. Přidala se další, další a další. Nakonec záchvat smíchu postihl celkem pětadevadesát ze 159 žáků misijní školy. Bylo jim mezi dvanácti a osmnácti lety, takže se přímo nabízela diagnóza: puberta.
Téměř stovku dětí smích jednoduše nepřecházel. Epidemie se naopak rozšířila do vesnice Nshamba a potom i do dalších tanzanijských sídel na ugandské hranici. To už se smálo celkem 217 převážně mladých nebo dospívajících lidí. Pokus o znovuotevření kashashské školy v květnu 1962 skončil dalším rozšířením epidemie smíchu a k více než dvěma stovkám nemocných – protože když se někdo směje celé dny v jednom kuse, je už třeba mluvit o nemoci – přibylo dalších téměř padesát v okolí vesnice Bukoba.
A epidemie se šířila dál. Bylo nutné uzavřít celkem čtrnáct škol, postiženo bylo tisíc lidí. Smích, dlouhý a nezvladatelný, si vybíral svou daň. Lidé trpěli škytáním, propukali v záchvaty pláče, přidávaly se respirační problémy. Než tanganijská (Tanganika je dřívější pojmenování pro Tanzánii) epidemie odezněla, autority se shodly na tom, že se jednalo o hromadné psychogenické onemocnění . Záhy se přišlo na to, že hromadný hysterický záchvat v Kashashe a okolí není ani zdaleka první nebo jedinou událostí svého druhu. Chladný a racionální svět vědy stanul před problémem, který se dodnes nepodařilo uspokojivě vysvětlit.
Hromadná psychogenická onemocnění se v posledních padesáti letech stala předmětem širokého bádání a existuje mnoho příkladů masové hysterie například mezi dělníky v továrnách, ty ale nejsou předmětem našeho zájmu. Věnujme se smíchu, a to smíchu skutečně nakažlivému, a také tanci.
Výbuchy nezvladatelného veselí doprovázeného obvykle tancem popisují kroniky už v sedmém století. První podrobnější popis máme z roku 1020, kdy skupina mladých lidí začala zničehonic tančit na náměstí královského města Bernburgu. Stalo se to na Vánoce a osmnáct hysterických lidí vážně narušila velebnost církevních obřadů. O dvě stě let později, v roce 1237, se bez zřejmého důvodu velká skupina dětí, čítající snad až tři sta hlav, vydala na cestu z Erfurtu do Arnstadtu. Tančily, smály se – a přitom se nezadržitelně a neúprosně ubíraly k cíli své cesty. Je docela dobře možné, že právě tento v podstatě mrazivý zážitek inspiroval stejně mrazivou pověst o Krysařovi z Hammeln. Roku 1278 se pod dvěma stovkami nezvladatelně tančících a smějících se lidí zřítil most. Mnoho lidí se tehdy uzdravilo v útulku přiléhajícímu ke kapli zasvěcené svatému Vítovi a právě tehdy se zrodilo tvrzení, že záchvaty šílené hromadné zábavy jsou vlastně kletbou tohoto světce.
Dne 24. června 1374 vypukla masová hysterie v Cáchách a rychle se rozšířila do severní Itálie, Francie, Holandska i franské oblasti. Jedná se o patrně nejrozsáhlejší masovou hysterii všech dob, která během dvou až tří let zasáhla snad až stovky tisíc lidí. Roku 1518 začala na hlavním náměstí ve Strasbourgu tančit jistá paní Troffea . Během týdne se k ní přidalo třiatřicet dalších lidí, nakonec jich tančilo a smálo se zhruba čtyři sta. Mnoho tanečníků zemřelo na vyčerpání a srdeční záchvaty.
Strasbourská epidemie byla poslední velkou událostí tohoto druhu v Evropě, alespoň pokud tedy nepočítáme dnešní street party. V sedmnáctém století choreománie úplně vymizela a zůstaly po ní kromě legend jen těžko zodpověditelné otázky.
Tváří v tvář něčemu tak děsivému jako je nekončící a nezvladatelné veselí se lidé nutně museli ptát, co je způsobuje. Zásah vyšší moci kritičtěji uvažujícího ducha nemohou na dlouho uspokojit a tak se už v průběhu dvanáctého století v Itálii zrodila teorie, podle které za záchvaty tance a smíchu může kousnutí pavoukem, konkrétně tarantulí. Později došlo k rozšíření této teorie v tom smyslu, že se stačilo na charakteristicky chlupatého pavouka jen podívat nebo i někomu neočekávaně zašeptat slovo „tarantule.“
Léčba byla svérázná a kupodivu vcelku účinná: Lidem se doporučovalo tančit speciálně sestavené série kroků a pohybů, z nichž se nakonec vyvinul tanec známý jako tarantella . V zásadě nešlo o špatný nápad. Tarantella nemá daleko k dnešní pohybové terapii.
Hned několik mužů sepsalo zajímavé a důkladné popisy záchvatů toho, čemu se říká choreománie, tanec svatého Víta, masová hysterická porucha nebo hromadné psychogenické onemocnění. Například Robert Bartholomew si ve středověku všiml, že postižení nevyvádí v blízkosti svého bydliště, ale vydávají se na cesty. Snad to mohlo být projevem snahy uniknout zejména v dobách neustálého válčení a morových ran z místa spojeného s neustálým stresem. Jiný pozorovatel, Robert Marks, popsal sexuální zaměření záchvatů choreománie. Postižení se svlékali do naha, dělali vulgární gesta a nakonec hromadně souložili. To by odpovídalo obrazu hysterického záchvatu, ze kterého by měl každý psychoanalytik radost a Sigmunda Freuda jistě ještě na smrtelné posteli mrzelo, že se choreománie od sedmnáctého století nevyskytuje. Jistý pan Midelford pak ve shodě s oběma výše citovanými pozorovateli uvádí, že nemocní nesnesli na nohách obuv, že často tančili tak zuřivě, že si vykloubili ruce a nohy a smáli se tak, že ochraptěli a dusili se. Zajímavé je, že nemocní nesnesli pohled na červenou barvu a při jejím spatření se stávali nebezpečně zuřivými.
Oproti středověkým Italům se na západu Evropy usuzovalo, že choreománie je vlastně posedlost Ďáblem a léčila se exorcismem. Jsou známy případy, kdy nemocní skončili hromadně na hranici. Francouzský král Filip Dlouhý (vládl v letech 1316 až 1322) nechal několik desítek hystericky se veselících upálit společně s Židy v jakýchsi hromadných hrobech. Do nich tančící lidi nahnali, zaházeli je slámou a chroštím a polili hořící smůlou.
Dnešní výklad jevu, který už nemůžeme pozorovat v praxi, počítá nejčastěji s hysterickou reakcí na obtížnou a stresující životní situaci spojenou například s dlouhodobou sexuální frustrací. Zdá se, že sexuální revoluce tedy přinesla v zásadě konec záchvatů choreománie. Touha tančit do naprostého vyčerpání se může vybíjet na nekonečných tanečních party.
Představa davu, který se nekontrolovatelně svíjí v záchvatech smíchu i pláče a tančí, dokud lidé nepadají vyčerpáním, je ale dodnes tísnivá.
Vydavatelem zpravodajských portálů Ekonomický deník, Zdravotnický deník a Česká justice je Media Network s.r.o.
Revoluční 1082/8, 11000 Praha 1 Zapsaná pod spisovou značkou 216663 C u Městského soudu v Praze.
redakce@zdravotnickydenik.cz
Portál Zdravotnický deník využívá zpravodajství ČTK, jehož obsah je chráněn autorským zákonem.
Články v názorové rubrice nemusí vyjadřovat stanovisko redakce.
Stáváme se svědky situací vygradovaných a zveličených, ale přitom reálných, takových, jaké se mohou stát na skutečných večírcích a sešlostech. Jenže to nebýváme rozděleni na publikum a performery, takže si těchto drobných příhod, konfliktů a mikropříběhů zpravidla nevšimneme. Oslava inspirovaná opulentním barokem a střízlivou filmovou novou vlnou nám jen ukazuje naši vlastní tvář, smějeme se, a přitom usilovně přemýšlíme, jestli jsme náhodou v takové grotesce už také nevědomky nevystupovali, možná dokonce v nějaké ústřední úloze… Hltavost, flirtování tancem, společenské hry, které zhusta baví jen toho, kdo je pořádá, výzdoba, která má bavit, ale spíš překáží, křečovité úsměvy, kterými překrýváme nutkání dívat se každých pět minut na hodinky… Chceme se bavit za každou cenu a pronásledujeme ty, kteří se do naší představy ideální party nehodí.
Daniel Raček a Anna Kukuczková jako hostitelský pár tu víří prostorem v tanci, tu můžeme vidět jejich soukromé partnerské střety, snahu ženy vymanit se sice s úsměvem na rtech, ale velmi intenzivně ze submisivního postavení, ať už flirtem nebo otevřeným únikem. Zmatená uvítací řeč Anny (respektive Veroniky – všechny postavy totiž mají svá jména, ačkoli představení nemá děj) přenese diváky z reálného všedna do světa mírné absurdity, aby se cítil lépe při sledování groteskního večírku, na němž je pozorovatelem a zároveň i hostem. Interakce je umírněná, spočívající v tom, že interpreti jsou usazeni mezi diváky, svými hosty.
Pohybová složka často ustupuje do pozadí, ale nikdy nepostrádá divadelní stylizaci. Úplně ale zmizely narážky na klasickou taneční techniku nebo její historické kořeny, které jsou jinak pro choreografku obvyklé, zde nastala inspirace současným tancem a samozřejmě i společenskými párovými tanci, konec konců jsme na večírku. Daniel Raček v synchronním výstupu s Lukášem Homolou uvolňují trochu energie mužského tance, jeho razance a síly. Tereza Hradilková v živočišném duetu s Lukášem vrací do hry symbol hříšného jablka. Svádění jídlem je přeci prastarý rituál.
Do společnosti přichází jako z jiného světa Markéta Jandová s utkvělým pohledem, útlostí a průsvitnými stříbrnými šaty. Jako náměsíčná víla proplouvá prostorem, každou chvíli ji uchvátí gravitace, ale na hranici pádu se setrvačností rozbíhá prostorem za neviditelným cílem. Zmatená skupina se ji snaží zachytit a vrátit do přítomnosti, chvíli je přenášejí jako pannu vyřezanou na přídi škuneru, chvíli jako nehybnou sochu. Vzbuzuje podezření, vzbuzuje i agresi. Evokuje nejen obraz snové bytosti, ale stejně tak i křehkost prvorepublikové divy, která přebrala omamných látek a ocitla se na večírku, na který nebyla pozvaná – ale vůbec na tom nezáleží, protože jsou si všechny podobné.
Prostoru vévodí světelný design Jana Komárka , který vytvořil i zvukovou krajinu ladící jako vždy velmi dobře s celkem. Osmnáct žárovek a svítidel spuštěných tak nízko, že se jimi tančící doslova proplétají. Teplé světlo působí zázračně na náladu a nervy člověka, skutečně dýchá klidem, a i když může být některý výjev znepokojivý, doslova ve světle této útulnosti svou negativitu ztrácí. Všechno je jen hra a druhý den se její účastníci vyspí z opojení i z malých křivd, které si provedli.
Metafora oslavy není nová, a letošní rok si toto téma na tvůrcích přímo vyžaduje, ale je příjemné vidět známé symboly ve stále nových a nových obměnách. Jen tak je možné vždy v divákovi vyvolat pozornost a přimět ho, aby stále přemýšlel o tom, co vidí, čím žije a byl trvale konfrontován s obrazy svého života. A chlebíčky byly vynikající!
Oslava Premiéra: 27. 11. 2018, Studio Alta
Koncept a choreografie: Andrea Miltnerová Zvukový a světelný design: Jan Komárek Kostýmy: Andrea Miltnerová Produkce: AM&C
Tvorba a interpretace: Veronika: Anna Kukuczková Martin: Daniel Raček Laura: Tereza Lenerová Hradilková Kevin: Lukáš Homola Žofie: Markéta Jandová
Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby
přímo do Vaší schránky
My a naši partneři zpracováváme údaje následujícím způsobem:
Personalizovaná reklama a obsah, měření reklamy a obsahu, poznatky o okruzích publika a vývoj produktů , Technický provoz stránek , Ukládání a/nebo přístup k informacím v zařízení , Zpracování údajů vydavateli a dalšími partnery
Podrobné nastavení Rozumím a přijímám
Úterý 16. srpna 2022, svátek má Jáchym
iDNES.cz
/
Zpravodajství
☰
Domácí
Volby
Názory
MediaHub
Koronavirus
NATO
České předsednictví v Radě EU
Speciály
Zahraničí
Deník Ukrajinky
Koronavirus
Speciál Ukrajina
Online Ukrajina
Migrace
České předsednictví v Radě EU
Slovensko
Krimi
Po stopách vrahů
Nehody
Vraždy
Soudy
Kraje
Praha a střední Čechy
Brno
České Budějovice
Hradec Králové
Jihlava
Karlovy Vary
Liberec
Olomouc
Ostrava
Pardubice
Plzeň
Ústí nad Labem
Zlín
Volby
Kandidáti
Senát 2022
Kandidáti do Senátu
Ekonomika
Daně
Domácí
Podniky
Zahraniční
Doprava
EET
Spotřebitel
Test DNES
Dilbert
Kultura
MFF KV
Film a TV
Hudba
Divadlo
Literatura
Filmové recenze
Vstupenky
TV program
Colours of Ostrava
Finance
Práce a podnikání
Pojištění
Hypotéky a půjčky
Investice
Banky a spoření
Kurzy
Daně
Penze
Rádce
Kalkulačky
Revue
Společnost
Módní policie
Vztahy a sex
Modelky
Socky
Někdy stačí opravdu málo a hitem internetu se může stát cokoliv. Po nedávném "problému" ohledně barvy šatů, který zaměstnal tisíce lidí včetně celebrit, se nyní na sociálních sítích řešil tlustý tančící muž, kterému se lidé posmívali.
Související
Svět řeší záhadu barvy šatů. Jedni je vidí modro-černé, jiní bílo-zlaté
Obéznímu tančícímu muži se smáli. Na party si pak užíval s Lewinskou
Témata:
Twitter ,
Pharrell Williams ,
Dita von Teese ,
Londýn ,
Los Angeles ,
celebrita ,
Dolar ,
sociální sítě ,
koncert ,
sociální síť
V seriálu Rod draka je zbytečně mnoho sexu, myslí si herec Matt Smith
Blondýny i brunety. Jak se vám líbí finalistky soutěže krásy?
Premium
Podvedli nás a zneužili. Stále čekáme na peníze, stěžují si ruští vojáci
© 1999–2022 MAFRA, a. s. , a dodavatelé Profimedia , Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., IČ: 45313351. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT .
Zpravodajství
Domácí
Tatík si natočí dcerku při sexu
Takový ten domácí sexík
Zezadu jí ohne né?