Ségra mě nechala s kámoškou o samotě

Ségra mě nechala s kámoškou o samotě
Domů Diskuze Sex a vztahy Kámoška mě nechala, protože.....
Moje kamarádka se mnou přerušila veškerý kontakt, protože kluk, který se jí líbil, jí řekl, že s ní začne chodit, až zhubne. Aby toho nebylo málo, řekl jí, že má hezkou kamarádku- myslel tím mě. Od té doby se strašně změnila, tahá se s každým, kdo se jí nabídne. Mě začala všude pomlouvat a tvrdí o mně, že spím s každým. Moc mě to mrzí a zároven je mi jí líto. Co mám dělat? Zažily jsme spolu tolik bezvadných chvil.
A je fakt kámoška nebo něco převlečenýho?
něco podobného mám taky, i když doufám, že mě nepomlouvá, na to už snad jsme dost staré (23 a 25). Byli jsme na fesťáku s jejím přítelem, ve třech, dobrý, ale pak se vožral jak dobytek, udělal pár průserů a k tomu po mě vyjížděl a kámošce říkal, jak jsem krásná. Od té doby přerušila kontakt, myslela jsem, že se s ním rozešla a nemá chuť komunikovat proto. Před týdnem jsem se dozvěděla, že s ním pořád tak nějak je. A když jsme se potkaly na přednášce, skoro se se mnou nebavila.Co já vím, třeba jí namluvil, že jsem po něm vyjela já, nebo já nevím. Copž není pravda, ale ona asi věří jemu.navíc ona nemá ideální rodinu, nemá zázemí a finančně na tom taky není dobře. Já mám rodiče v pohodě a i když nejsme bohatí, můžu si dovolit víc než ona. Zpětně jsem se dozvěděla, že když jsem si pořídila notebook, strašně záviděla (te´d už ho má taky), myslela, že mi ho koupili rodiče, ale to není pravda. navíc teď mám přítele a to asi taky závidí. Závist je hrozná věc:-(. přitom já fakt nejsem extra bohatá, makám a pak si za to můžu dovolit třeba pěknou dovču. že mám fajn rodiče a ona ne, za to fakt nemůžu. Jestli jsem hezčí, to bych taky netvrdila stopro. Prostě mě mrzí, že to takhle dopadlo a ani jí nestojím za to, aby mi vysvětlila, co se stalo. Když jsem se na to ptala společné kámošky, měla jsem z toho pocit, jakoby jí o mě něco nepěkného řekla, prostě se vykrucovala a říkala, že pokud se se mnou nebaví, asi má svůj důvod. Já jí ale fakt nic neudělala. První dny po tom nešťastném fesťáku jsem jí psala, jestli je v pořádku a tak, ani se nenamáhala mi odepisovat. myslím, že jsem udělala už dost a pokud ona nemá zájem, nechám to být a budu doufat, že k sobě časem najdeme cestu.
Katko,asi to nebyla ta pravá kamarádka. Čas všechno srovná.Ty máš vůči ní svědomí čisté,což tě může těšit.Já měla leta kamarádku(aspoň jsem si to celou dobu myslele) a ona se na mě jen tak ledabyle vyprdla. Kamarádila jsem s ní na intru,potom když jsme se vdaly,měly děti atd. Ona si našla milence a opustila hodného manžela a ani nechtěla syna.Šla si za svou láskou. Já ji jen řekla,že dělá blbost a tím jsem si podepsala ortel. Jak se má dnes nevím,bydlí mimo naši oblast. Přeji ji jen to nejlepší a tak mi zůstaly jen vzpomínky.
tak včera jsme byly večer pařit s jednou společnou kámoškou a kámošem. Ta, o které jsem tady psala, se chovala úplně v pohodě a vysvětlovala mi, že byla vyřízená z toho, že se musela rozejít s klukem kterýho miluje, po 4 letech, rozcházeli se, vraceli k sobě.. a že proto se neozývala a chovala se tak. Takže už je to v pořádku myslím..
Není tahle diskuze náhodou z Rychlých šípů ?Větší úroveň to nemá.Včera jsme byli pařit - no a co,ještě to napiš na internet ty huso hloupá.
No a co ať chlastají.Když jim to chutná.
Jsme tým lékařů, terapeutů, kosmetiček, odborníků pracujících ve zdravotnictví, v oboru fitness a ekologie. Náš web funguje od roku 1999 a patří mezi nejnavštěvovanější weby zabývající se zdravým životním stylem v ČR.
Odesláním souhlasíte s právní doložkou doktorka.cz. Odhlásit se můžete v patičce mailu.

My a naši partneři zpracováváme údaje následujícím způsobem:
Personalizovaná reklama a obsah, měření reklamy a obsahu, poznatky o okruzích publika a vývoj produktů , Technický provoz stránek , Ukládání a/nebo přístup k informacím v zařízení , Zpracování údajů vydavateli a dalšími partnery
Podrobné nastavení Rozumím a přijímám

Úvod » Úvahy » Studené slunce - úvahy o samotě

STUDENÉ SLUNCE Někdy mám krutou, bolestivou touhu po svobodě. To je pochopitelné. Podivnější je, že důvody, pro které po ní toužím, jsou často snílkovské, dokonce malicherné. Člověku se zabodne do srdce představa nějaké malé radosti, která pak zastupuje cvelý složitý pojem volnosti. Například hnízdo kosa, které jsem objevil nad schody vedoucími do stinné, zapomenuté zahrádky, kde jsem začal pěstovat růže. Kos si tam postavil hnízdo, samička seděla na vejcích a ustrašeně pozorovala, jak jdu kolem a dělám, jako bych ji neviděl. Ta vzpomínka mne dlouho trápila. Pak ovšem jsou tu ty veliké věci, láska a stesk po lidech. Ten pocit zlý, hlodavý, že prchá čas, který se nevrátí. Ale s těmi velkými bolestmi se už člověk naučil zacházet, zkrotit je, takže ulehnou poslušně na povel jako tygři v manéži, ale ty malé ostny bodnou nečekaně, hluboko a pozoruhodně dlouho krvácejí.

© 2022 eStránky.cz Tvorba www stránek | Závadný obsah? | Zpracování dat

Nastavení soukromí Na těchto webových stránkách se používají soubory cookies a další síťové identifikátory, které mohou také sloužit ke zpracování dalších osobních údajů (např. jak procházíte naše stránky, jaký obsah Vás zajímá a také volby, které provedete pomocí tohoto okna). My a naši partneři máme k těmto údajům ve Vašem zařízení přístup nebo je ukládáme. Tyto údaje nám pomáhají provozovat a zlepšovat naše služby. Můžeme Vám také doporučovat obsah a zobrazovat reklamu na základě Vašich preferencí. Pro některé účely zpracování takto získaných údajů je vyžadován Váš souhlas. Svůj souhlas můžete kdykoliv změnit nebo odvolat na této stránce (vyvolejte znovu okno a nastavte své preference). V případě, že se rozhodnete souhlas neudělit či jej odvoláte, nebudeme Vám moci doručovat personalizovaný obsah a/nebo se Vám bude zobrazovat méně relevantní reklama. Některé údaje zpracováváme na základě tzv. oprávněného zájmu. Vznést námitku proti zpracování na základě oprávněného zájmu a provést další nastavení soukromí můžete v sekci "Podrobné nastavení". Vámi provedené nastavení se použije pro webové stránky provozovatele tohoto webu a ostatních vydavatelů sdružení CPEx . Nebudete tak muset provádět volbu pro každého provozovatele zvlášť.
My a naši partneři zpracováváme údaje následujícím způsobem:
Personalizovaná reklama a obsah, měření reklamy a obsahu, poznatky o okruzích publika a vývoj produktů , Technický provoz stránek , Ukládání a/nebo přístup k informacím v zařízení , Zpracování údajů vydavateli a dalšími partnery
Podrobné nastavení Rozumím a přijímám
Spousta lidí si je plete, turisté je zastavují, aby si mohli pořídit jejich společný portrét. Jak se žije dvojčatům v Jindřichově Hradci?

„ Řekla jsem, hele, ségra, rozejdi se s ním za mě. Ona prostě šla a vážně to udělala. Nic nepoznal.“ “

10. 8. 2022
•
20:30
patička vygenerovaná: 01:40:09 11.08.2022

Inzerce

Redakce

RSS

© 2001 - 2022 Copyright CZECH NEWS CENTER a.s. a dodavatelé obsahu

Autorská práva k publikovaným materiálům

Podmínky pro užívání služby informační společnosti

Informace o zpracování osobních údajů

Cookies

Nastavení soukromí

Vlastnická struktura

Získej E15 Premium na první měsíc za 1 Kč
Získej E15 Premium na první měsíc za 1 Kč
Získej E15 Premium na první měsíc za 1 Kč
Získej E15 Premium na první měsíc za 1 Kč
Vypadají a mluví stejně. Panuje mezi nimi silné pouto. Pro cizí lidi je téměř nemožné je rozpoznat, zejména když si vezmou stejné oblečení. O tom, jaké je mít totožného sourozence, vyprávějí tři různě staré páry dvojčat z Jindřichova Hradce.
Jedenadvacetiletá dvojčata a studentky vyšší odborné školy v Prachaticích Zdenka a Markéta Županovy spolu sedí v lavici už od základní školy. „Až do konce základky jsme chodily i stejně oblékané, takže je jasné, že docházelo k různým vtipným situacím,“ říká Zdenka. „Jasně, že jsme toho taky občas využívaly. Jednou jsme se třeba prohodily v lavici, ale spolužáci nás práskli. Ale třeba při jedné písemce jsem já věděla jeden příklad a ségra zase druhej, a protože máme stejné písmo, tak jsme si písemky jednoduše prohodily. Obě jsme napsaly, co jsme věděly, a bez problémů jsme dostaly jedničky,“ svěřuje se Markéta. Učitelé si je podle jejich slov pletou i nyní. Dvojčata si už ale zvykla.
V současné době chodí obě jinak oblečené. Že nechtějí vypadat stejně, se rozhodly na konci základní školy. I jejich účesy se liší. Když ale byly mladší, bylo daleko těžší je rozeznat. Rodiče a nejbližší příbuzní to zvládli vždycky, ale pro ostatní musela být poznávacím znamením odlišná barva kaménku v náušnicích dívek. Do tří let si prý slečny byly nejpodobnější. To na starých fotografiích nerozeznají ani samy sebe.
Zdenka a Markéta mají k sobě blízko i mimo školní prostředí. Jsou prý nejlepší kamarádky. Přes týden spolu tráví většinu volného času, a dokonce spolu bydlí na internátě. Jen o víkendu je každá z dívek se svým přítelem.
„Běžně se stává, že mě pozdraví některý z Markétiných známých, a já vůbec nevím, o koho jde. A naopak,“ vypráví Zdenka. Po chvilkovém špitání se sestrou se rozhodnou přidat k dobru ještě další historku. „Kratší dobu jsem chodila s jedním klukem. Po čase něco provedl a chtěl se omlouvat, ale já už ho nechtěla ani vidět. Řekla jsem, hele, ségra, rozejdi se s ním za mě. Ona prostě šla a vážně to udělala. Nic nepoznal,“ říká Markéta. „Dodnes to neví, tak si to aspoň teď přečte,“ smějí se obě.
Nejmladším párem dvojčat jsou šestileté Bára a Tereza Nosálovy.
Hned počáteční focení děvčat bylo zážitkem pro všechny přítomné. Malá dvojčata si kromě úplně stejného oblečení přivedla i dva bígly, kteří jako by si navzájem z oka vypadli. „Oblečení? Mají shodné snad všechny kusy. Jako maličké jsem je stejně neoblékala, ale holky začaly mít pocit, že by měly chodit ve stejném oblečení,“ říká jejich maminka Simona Licehamrová. „Teď to chápou tak, že k sobě tím oblečením patří,“ dodává.
Spousta lidí od sebe děvčata nerozezná. I Simona má prý problém, když k ní dcery stojí zády a mají naražené čepice. Spolehlivě je ale odliší podle hlasu a povahy. Temperamentnější Barča má i jiné zájmy než její sestra Terezka.
A která z dvojčat je starší? „Já, o minutu!“ hlásí se hrdě Terezka. „Když čekáte dvojčata, tak vám je v nemocnici ještě před porodem označí jako plod A a plod B,“ šeptá Simona a ohlíží se přes rameno, zda holky neposlouchají. „Plod A je to dítě, které se narodí první. Tohohle označení jsme využívaly, když jsme se o holkách doma potřebovali bavit tak, aby to nepoznaly. Kamarádka jim dokonce říkala Písmenka. Teď už by to ale asi prokoukly,“ usmívá se.
Na dotaz, zda někdy zneužívaly své podobnosti, se obě začnou smát. „Děláme si srandu z jednoho kámoše. Řekneme mu, aby zavřel oči, a pak se rychle prohodíme,“ vypráví klidnější Terezka. „Jo, Adam mi říká Terezko, ale není to ona, jsem to já,“ směje se Barča. „Stalo se mi taky, že si paní učitelka ve školce stěžovala, že Bára nechtěla jíst rybičkovou pomazánku. Odkývala jsem to, i když jsem věděla, že rybičky nechutnají Terce,“ vypráví maminka.
Rozhovor se stáčí k problému, který spoustu lidí ani nenapadne. V Hradci prý není mnoho dveří, skrze které by se dvojčátkový kočárek dostal bez problémů. Velké potíže byly třeba na jindřichohradecké poliklinice. I když kočár pro Báru a Terezu nebyl výrazně širší, Simona s ním neprojela. Právě v takových případech jí pomáhala její maminka, která podržela tašky a složila kočár, aby se vůbec všichni dostali dovnitř. Stejná situace je ve většině obchodů a na úřadech.
Rozchichotaná děvčata tažená psy vybíhají ven. Ve dveřích se jedna otáčí a křičí pozdrav na rozloučenou. „Ahoj, Terezko,“ loučíme se. „Ale já jsem Barča!“ dupne si a za hlasitého smíchu utíká pryč.
Dvojčatům Karešovým je dohromady 114 let. Narodili se v Dačicích a bydleli ve Volfířově, kde také chodili do první až páté třídy. Základní školu dokončili v Dačicích, tam se také oba sourozenci vyučili frézařem.
„Maminka si nás nespletla nikdy, ale učitelé ve škole nás radši rozesadili. Někdy jsme se ale stejně prohodili. Buď jen tak pro legraci, a nebo když se mi nechtělo učit slovíčka, vyměnil jsem se za bráchu,“ říká s úsměvem Jiří Kareš.
Stejně tomu bylo v učení. Mistr si musel kluky označit barvou na montérkách, ale i tak se občas spletl. Po vyučení dělali bratři v Pragovce v Dačicích. Jeden na brusce a druhý na vrtačce. Ani tady nebyla o veselé příhody nouze.
„Jednou přijela do dílny delegace. Na začátku haly mě spatřili u brusky. Když došli na konec, jeden pán běžel k bratrovi a hned se ho ptá: Člověče, jak to děláte? Jakou máte vůbec normu? Vždyť tu běháte přes celou halu, a ještě děláte na dvou strojích. Když zjistil, jak se věci mají, zavolal celou delegaci, aby se na nás podívali,“ přidává veselou příhodu Jaroslav.
Stejně tomu bylo i na vojně. Oba sloužili u motostřelců v Boleticích. V přijímači si je pletli všichni. Pak ale každý sloužil jinde. „A teď řekni ten s tím generálem,“ radí jeden z bratrů.
„Tehdy do kasáren zavítal nějaký generál na kontrolu. Na bráně ho dovnitř pouštěl můj brácha. Když asi za osm hodin odjížděl, tak vystoupil z auta a povídá mi: Vojáku, vy tu stojíte celý den. Proč vás někdo nevystřídá? Když se dověděl pravdu, společně jsme se tomu zasmáli,“ usmívají se při této vzpomínce oba bratři. Manželky Jiřího a Jaroslava ale dvojčata nejsou. Sestry Marie a Alena pocházejí z Lanškrouna.
„Chvilku jsme také s dvojčaty chodili, ale nevydrželo to. Svoje současné manželky jsme poznali na zájezdu. Obě byly stejně oblečené a my si tehdy mysleli, že jsou to také dvojčata. Nějaký čas jsme si dopisovali a pak se domluvila společná schůzka. Asi po roce od seznámení jsme se domluvili, že využijeme nabídku podniku Elitex na práci s bytem. V roce 1978 jsme se vzali a od té doby bydlíme v Jindřichově Hradci,“ dodal Jiří.
Vyzkoušejte naše kalkulačky a porovnejte vaši mzdu s ostatními obyvateli Česka.

ÚVOD > “Ale do té doby si přeji být s Polly o samotě,” vstanu.

“Ale do té doby si přeji být s Polly o samotě,” vstanu.

Úvodní stránka
Mapa stránek
RSS
Tisk

Vytvořte si vlastní web zdarma! Moderní webové stránky za 5 minut
Kdyby deska stolu mohla příčinou mého úpěnlivého pohledu vzplanout, stalo by se tak. Dívám se před sebe, jen ne do očí ostatních. Diskuze se stačí stočit díkybohu jiným směrem a já mohu v klidu přemýšlet.
Kluci, ještě je čas, řekla.
Ani ve snu by mě nenapadlo, že něco takového fungovat nemůže. Začal jsem si vztah, ale ne v ústraní a utajení, jak jsem si původně plánoval. Starost ostatních kluků o Polly mě rozčiluje. Nedokáži to překousnout. Žárlivost?
Smutně se podívám na Polly před sebou. V jednom krátkém okamžiku k ní přes stůl natáhnu ruku, abych mohl uchopit tu její.
“- hej, Nialle! Půjdeš do toho s námi?”
“Co?” Zmateně zastavím svou ruku na polovině cesty a upravím si s ní vlasy. “Do čeho?”
“Vždyť o tom tady mluvíme celou dobu,” protočí Louis oči ke stropu. “Chceme večer zazpívat. Vezmeš kytaru. Budeme v přestrojení.”
“Hm,” zabručím nezúčastněně a pak se zničehonic rozzářím. “Ale do té doby si přeji být s Polly o samotě,” vstanu.
“Sedni si!” Stáhne mě Zayn za rameno zpátky do židle, ale já se nedám a nabídnu Polly ruku.
“Co děláš?! Koukej si sednout?” Zvýší hlas a já si uvědomím, že mě nikdo neposlouchá a dívají se Zaynovým směrem. Vyměním si s Polly otrávený pohled. Tentokrát si sednu.
Harry přinese pizzu: “Dámy a pánové-”
“Buď zticha!”
“Kdo tam je, Zaynie?” Zamračí se Lou podezřívavě.
“Brendy bratr.”
“A co je s ním?”
Zvědavě se rozhlédnu po centru za výlohou restaurace a spatřím vysokého kravaťáka, jak se sklání nad partou dívek, které následně stočí oči k našemu stolu.
“Asi proti nám něco má,” sykne.
“Proti nám?!” Vytřeští Lou nechápavě oči, když spatří blížící se lavinu nadšených fanoušků, stále přibývající. “Spíš jen proti Tobě, ne?”
“To je jedno, musíme vypadnout! Nevěděl jsem, že je to takovej hajzl. Ušlapou nás,” Zayn začne vstávat s vražedným pohledem připnutým na odcházejícím Valdemarovi.
A Harry do sebe nadšeně hází kusy pizzy s pohledem říkajícím: přece jim to tady nenecháme.

P.S.; Tak po měsící konečně HTV. Moc se omlouvám za tak dlouhou přestávku, ale nebyl čas, nálada a ani nápad.
Aby to bylo k pochopení, Valdemar upozornil pár naivních holčiček, že tam sedí 1D. Samozřejmě, že se utvoří lavina, tak proto zdrhají. :D
Promiň, ale na nic jiného jsem nepřišla. Připadá mi, že se v tom strašně plácáme. Ty doby, kdy jsme začínaly, to bylo úplně hustý. :D Nevím, asi stárneme, ale snad to ještě něčím zachráníme. :)
Jo a Kapi, děkuji Ti za tu sexy procházku. Moc mi to pomohlo a Ártík je ze psí společnosti nadšený. :3
Ještě Ti chci doporučit jednu věc.. píši tam už půl roku a je to na téma Bradavic, školy z Harryho Pottera. Jsou tam také blázni jako my, co milují literaturu. Je to zábava a nemusíš být tak aktivní. Navíc.. jsou tam fakt talenti a píše se s nimi dobře. :) Tak si to prostuduj a kdybys měla zájem, klíďo se zaregistruj. Já už mám dvě herní postavy a moc ráda tam chodím si zahrát. Vlastně jsem na tom docela závislá, vždyť mě znáš. Já a textové hry, no pane bože. :D felixfelicis.hys.cz
Tak se zatím měj a těším se na víkendovou procházku. :)

První casting pro lesbičku
19ti leté pražská roztahovačka kouří v přírodě
Mladík ošuká českou babču

Ségra mě nechala s kámoškou o samotě

Report Page