Suicide Girls Wiki
🔞 ALL INFORMATION CLICK HERE 👈🏻👈🏻👈🏻
Suicide Girls Wiki
Osmnáctileté, devatenáctileté, dvacetileté holky, a já jsem si s nimi jenom chtěl povídat. Holky ze středních škol. Holky s maturitou. Emancipované nezletilé. Stejné je to s těmi sebevražedkyněmi , co mi volají. Většinou jsou dost mladé. Brečí s vlasy promočenými deštěm u telefonní budky, dovolávají se u mě záchrany. Volají mi, když už leží stočené na posteli do klubíčka celé dny. Mesiáš . Tak mě berou. Spasitel. Popotahují a zajíkají se a na co se vyptávám, to mi vykládají do nejmenších podrobností.
V hipsterovém slangu [pozn 1] se stal pojmenováním pro post-punková děvčata na Pioneer Square, která poslouchala zpěváka Ice Cubeho na svých iPodech , oblečená v minisukních a ve svetřících s kapucí ve stylu skupiny Minor Threat , v jedné ruce skateboard a v druhé šálek kávy, a přes mimochodem nahá ramena přehozený batoh s románem Kerouaca či Hemmingwaye .
↑ Hipster je slangový výraz, který se poprvé objevuje ve 40. letech 20. století, a který byl následně oživen v 90. letech a v prvním desetiletí následujícího století. Označuje skupinu mladých lidí, pocházejících ze střední třídy , kteří se nedávno usadili ve městech, a starší teenagery , se zájmem v netradiční módě a kultuře, a to především v indie rocku , nezávislých filmech , časopisech jako jsou třeba Vice a Clash a webových stránkách jako Pitchfork Media . [3]
↑ Obscene But Not Heard [online]. Metro Publishing Inc. [cit. 2010-12-08]. Dostupné online . (anglicky)
↑ PALAHNIUK, Chuck. Survivor: Excerpt [online]. Random House [cit. 2010-12-08]. Dostupné online . (anglicky) í – neplatný odkaz !
↑ HADDOW, Douglas. Hipster: The Dead End of Western Civilization [online]. Adbusters, 2008-07-29 [cit. 2008-09-08]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-09-08. (anglicky)
↑ MISSY SUICIDE. SuicideGirls . 1. vyd. Los Angeles, California: Feral House; Later Printing edition, 2004. ISBN 1932595031 . S. 8.
↑ FARGO, Emily Layne. “The Fantasy of Real Women”: New Burlesque & the Female Spectator [PDF]. [cit. 2010-12-25]. S. 68. Dále jen Fargo. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-10-06. (anglicky)
↑ Skočit nahoru k: a b c d Attwood, str. 444.
↑ Skočit nahoru k: a b ATTWOOD, Feona. No Money Shot? Commerce, Pornography and New Sex Taste
Cultures [PDF]. Sexualities [cit. 2010-12-08]. S. 446. [dále jen Attwood]. Dostupné online . (anglicky)
↑ Skočit nahoru k: a b c d BERRY, Colin. Pixel Vixens. PRINT Magazine . Červenec, srpen 2004, čís. 3, s. 61. Dále jen Berry.
↑ Skočit nahoru k: a b c d e f g ROE, Amy. The Calculated Assault of Suicidegirls. com [online]. Willamette Week Newspaper & WWEEK.COM [cit. 2010-12-08]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-04-26. (anglicky)
↑ MAGNET, Shoshana. Feminist sexualities, race and the internet: an investigation of suicidegirls.com. New Media Society . Červenec, srpen 2007, roč. 4, čís. 3, s. 580. Dále jen Magnet.
↑ Skočit nahoru k: a b c d e f g h i j k l KOHT, Peter. Obscene But Not Heard [online]. Metroactive [cit. 2010-12-08]. Dostupné online .
↑ Skočit nahoru k: a b c DODERO, Camille. The naked sorority, Part II [online]. Boston Phoenix [cit. 2010-12-08]. Dostupné online . (anglicky)
↑ Skočit nahoru k: a b c d e f g HILLS, Rachel. Anatomy of an ethical porn site [online]. Blog at WordPress.com. [cit. 2012-12-02]. Dostupné online . – neplatný odkaz !
↑ Skočit nahoru k: a b c d e TOMLIN, Annie. Sex, Dreads, and Rock 'n' Roll [online]. Bitch magazine [cit. 2010-12-08]. Dostupné online . (anglicky) – neplatný odkaz !
↑ Skočit nahoru k: a b GOSEWISCH, Peer. . nischenproduktionen – Kommerzielle Alternativen im Internet? Part 1 [online]. Ludersocke [cit. 2010-12-08]. Dostupné online . (německy)
↑ MOORE, Adam S. 1995 [online]. Williamette Weekly [cit. 2010-12-08]. Dostupné online . (anglicky) [ nedostupný zdroj ]
↑ Skočit nahoru k: a b
SEIFERT, Brandon. Critical Ass [online]. Williamette Weekly [cit. 2010-12-08]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-01-09. (anglicky)
↑ Skočit nahoru k: a b c d e f g h i HOPPER, Jessica; SHEPHERD, Julianne. Nude Awakening. Spin . Únor 2006, s. 76 až 81.
↑ Skočit nahoru k: a b c d e PLATO, Catherine. The alt to the alt: SuicideGirls took the world by storm, but No Fauxxx's the one pushing the edge. Curve 18.1 . Leden – únor 2008, s. 56.
↑ Skočit nahoru k: a b c d e f g h i j USINGER, Mike. Burlesque Goes Goth-Punk [online]. straight.com [cit. 2010-12-08]. Dostupné online . (anglicky)
↑ Skočit nahoru k: a b c Pin-Up or Shut Up [online]. New York Press [cit. 2010-12-08]. Dostupné online . (anglicky)
↑ Skočit nahoru k: a b Berry, str. 60.
↑ Skočit nahoru k: a b Berry, str. 62.
↑ SCHWYZER, Hugo. Reflections on the suicide girls and feminism [online]. [cit. 2010-12-08]. Dostupné online . (anglicky)
↑ Skočit nahoru k: a b c Magnet, str. 581.
↑ Berry, str. 63.
↑ Skočit nahoru k: a b c d e WARPECHOWSKI, Marcin. SuicideGirls [online]. art&design magazine [cit. 2010-12-08]. Dostupné online . (anglicky)
↑ Skočit nahoru k: a b c STAFF, WW. Whatever Happened To… [online]. Williamette Weekly [cit. 2010-12-08]. Dostupné online . (anglicky) – neplatný odkaz !
↑ AUTUMM, WW. Suicide Alert [online]. Williamette Weekly [cit. 2010-12-08]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-01-05. (anglicky)
↑ FULTON, Deidre. SuicideGirls revolt [online]. Portland Phoenix [cit. 2010-12-08]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-02-14. (anglicky)
↑ Skočit nahoru k: a b c Attwood, str. 448.
↑ DOTINGA, Randy. SuicideGirls Gone AWOL [online]. Portland Phoenix [cit. 2010-12-08]. Dostupné online . (anglicky)
↑ Skočit nahoru k: a b c DEMSKY, Ian. Suicide Defense [online]. Willamette Week Newspaper & WWEEK.COM [cit. 2010-12-08]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-05-22. (anglicky)
↑
BENNETT, Dashiell. SuicideGirls vs. Lithium Picnic [online]. Fleshbot [cit. 2010-12-08]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-11-22. (anglicky) – neplatný odkaz !
↑ Attwood, str. 453.
↑ WW EDITORIAL STAFF. Gossip Should Have No Friends [online]. Williamette Week [cit. 2010-12-08]. Dostupné online . (anglicky) [ nedostupný zdroj ] – neplatný odkaz !
↑ Skočit nahoru k: a b c MOORE, Ryan. Sells Like Teen Spirit: Music, Youth Culture, and Social Crisis . 1. vyd. New York: NYU Press, 2009. Dostupné online . ISBN 0814757480 . S. 194.
↑ SuicideGirls [online]. SuicideGirls.com [cit. 2010-12-08]. Dostupné online . (anglicky) [ nedostupný zdroj ]
↑ HANNAFORD, Kat. Apple's “Boobie Apps” Banning Resulted In the SuicideGirls' Removal, Despite it Contradicting Schiller's Criteria [online]. [cit. 2010-12-08]. Dostupné online . (anglicky)
↑ Suicide Girls Must Die! [online]. IMDb.com, Inc. [cit. 2010-12-08]. Dostupné online . (anglicky)
↑ Suicide Girls Must Die! [online]. rottentomatoes.com [cit. 2010-12-08]. Dostupné online . (anglicky)
↑ SASHA. Grrls! Grrls!. This . Červenec, srpen 2003, s. 22.
↑ Magnet, str. 590.
↑ Skočit nahoru k: a b Girls FAQ [online]. suicidegirls.com [cit. 2010-12-08]. Dostupné online . (anglicky)
↑ Jacobs, str. 19.
↑ Attwood, str. 445.
↑ Skočit nahoru k: a b COHEN, Nicole. SuicideGirls . 1. vyd. [s.l.]: Herizons, Spring, 2004. S. 36.
↑ Fargo, str. 72.
↑ DODERO, Camille. The naked sorority [online]. Boston Phoenix [cit. 2010-12-08]. Dostupné online . (anglicky)
↑ Magnet, str. 585.
↑ Fargo, str. 69.
↑ Magnet, str. 598.
SuicideGirls (SG) je anglickojazyčná webová stránka , kde se nacházejí pin-up fotografie a profily modelek , které si říkají „Suicide Girls“. Stránka funguje jako online komunita, kde mají členové vlastní profil, blogy, možnost přidat se do skupin na základě společných zájmů.
Byla založena na jaře roku 2001 Spookym Seanem Suhlem a Missy Suicide Selenou Mooneyovou. [1] SuicideGirls sází na estetiku , která je má odlišit od zavedených poskytovatelů jako je například Playboy , a snaží se odlišit od dalších poskytovatelů porna. Stránky se snaží prezentovat jako subkulturní komunita. Modelky mají tetování , piercing a nápadně obarvené vlasy , často se vyskytují všechny tři atributy dohromady. Stránky jsou přijímány jako příklad feministické erotické fotografie, nicméně toto pojetí naráží často na značný odpor, mimo jiné u značné části bývalých modelek. Vedle žánrových erotických fotografií nabízí SuicideGirls i hudbu a fejetony, ženy zde mají profily a blogy , komunita je od založení součástí SuicideGirls.
Stránky mají svůj původ v Portlandu v USA a ve svých počátcích byly podporovány i zpěváky z okolí Portlandu jako Courtney Love či Dandy Warholsem , později toto úzké spojenectví zmizelo. V roce 2005 opustilo padesát modelek, které byly u SuicideGirls od počátku, stránky. Modelky z počátečních dob obvinily stránky z pohrdání ženami , že za kulisami stránek existuje obchodní model, který připomíná zavedenou pornografii. Epizoda stála stránky hodnověrnost, nicméně stránky vykazovaly stálý růst a mezitím rozšířily svoji činnost do jiných odvětví a založily další stránky.
Pojmenování SuicideGirls pochází z románu Chucka Palahniuka . V románu Program pro přeživší popisuje SuicideGirls následovně:
—Chuck Palahniuk, Program pro přeživší [2]
Název stránky SuicideGirls se vždy píše dohromady . Pojmenování SuicideGirls, množné číslo Suicide Girls je vždy označení pro jednotlivé dívky, které jsou k vidění na webových stránkách. Logo stránek je z písmen SG a z mladé ženy s pohledem do ložnice.
Díky Mooneyové a jejím přátelům se poté výraz od románu odlišil. Jak uvádí ve své knize SuicideGirls :
—Selena Mooneyová, SuicideGirls [4]
Pojem Suicide označila Missy Suicide později jako zabít v sobě ten díl, který je mainstream . [5]
SuicideGirls se prezentuje jako komunita modelek s osobními profily, chatem , blogem , kalendářem, pozvánkami na místní akce a systémem zpravodajství. Modelky z části placené, ale i zdarma pózující ženy, které doufají, že budou přijaty v komunitě Suicide Girls. [6] Platící zákazníci Suicide Girls mají stránku s profilem, mohou prohlížet ucelené série fotografií a různé osobní rubriky. Členský poplatek činil v roce 2007 celkem 12 amerických dolarů měsíčně. Platící zákazníci mají vlastní profil a mohou se plnohodnotně účastnit diskuzí, chatu a videochatu. [7] Velká část komunikace probíhá mezi samotnými modelkami, [8] které mají vlastní neveřejné fórum. [9]
Povinností modelek je vytvářet pro klienty „život komunity“. Modelkám je placeno za fotografie, mají za povinnost často dodávat nové fotografie, zdarma vést online deník a aktivně se zúčastňovat diskuzí. [10] Po modelkách jsou dále požadovány smlouvy, v nichž postupují licenční práva na snímky SuicideGirls. [11] Dle výpovědí bývalých Suicide Girls bylo ve smlouvách požadováno od roku 2006 právo na jména modelek, osobu, podpis, hlas, životopisné údaje a tetování . [12] SuicideGirls může tato práva a fotografie bez souhlasu modelek prodat třetí osobě. [12]
Webové stránky patří čtyřem majitelům, přičemž zodpovědnost za stránky má bývalý pár Sean Suhl (Spooky) a Selena Mooneyová (Missy). Suhl je zodpovědný za obchodní a technickou část, zatímco Mooneyová za obsah a fotografie. [13] Z právního hlediska jsou dívky spolupracovnicemi webových stránek. Provozovatel jim platí za snímky, avšak neplatí jim dovolenou a sociální pojištění. [11] Příjmy dotcomu tvoří především členské poplatky zákazníků, další příjmy jsou z licencí fotografií a značky.
SuicideGirls následovaly trend, ve kterém amatérská a undergroundová pornografie již měla za sebou dlouhou existenci v internetových a mailových skupinách. Webová stránka Nerve produkovala v roce 1997 úspěšný mix komunitních skupin, hudby a sexu. JenniCam dokázala, že denní sledování života mladé ženy může mít na internetu velký úspěch. [14] První internetové stránky žánru, který se později pojmenoval alternativní pornografií, vznikly, často ve vlastní režii, když provozovatelé internetových stránek, fotografové a modelky pocházely ze stejného okruhu osob. Byly to často ženy, které byly spojeny s gotickým hnutím či se pohybovaly okolo BDSM . [15]
Ve stejné době panovaly v Portlandu , na poměry ve Spojených státech , velice liberální sexuální poměry. Nejvyšší soud Oregonu zrušil v 80. letech 20. století zákaz obscénních zobrazení pro neslučitelnost se svobodou projevu, a zrušil platnost těchto zákonů v rámci tohoto státu. Ve stejné době byl Oregon jedním z mála států USA, ve kterém bylo legální současně představovat sex a prodávat alkohol ve stejném klubu. Až do poloviny devadesátých let zde byl počet nočních klubů jedním z největších v USA, obchod se sexualitou byl regulérní součástí hospodářství Portlandu. Scéna byla většinou rodinných rukách a byla málo spojená s organizovanou kriminalitou . V roce 1995 založila Teresa Dulce Danzine jako první magazín pro zaměstnance v sexuální oblasti. Mimo SuicideGirls pocházely z Portlandu také webové stránky Fatalbeauties . Portland má dodnes živou scénu tvořenou neo-burlesque-shows , fetišistickými plesy a vycházejí zde rozličné webové stránky a magazíny. [16]
V okolí se konají často akce, kde jsou aktéři nazí, přičemž World Naked Bike Ride má v Portlandu etapu v nejvíce účastníky v Severní Americe . [17] V okolí města se nachází dvě nudistické pláže. Vysokoškolská kolej Lewis & Clark College dává na počátku semestru na vědomí, že není možno přijít oblečený na akce, kde je tradicí tančit a koupat se bez oblečení. [17]
Suhl a Mooneyová, kteří tehdy tvořili pár, založili webové stránky v roce 2001 jako hobbyprojekt. Kanaďan Suhl (* 1975/1976) se v tomto roce přestěhoval z Los Angeles , kde tvořil webové stránky pro různé společnosti (např. HBO ). [9] Mooneyová (* 1978/1979), bývalá studentka žurnalistiky a sociologie , [9] pracovala jako fotografka na volné noze [18] a byla sama covergirl u magazínu Nerve . [15] Chtěla v centru scény v Portlandu, fotografovat dívky ve stylu emo , punk , skat a vytvářet softcore fotografie, kde by dívky měly své kouzlo. [19] Suhl a Mooneyová chtěli založit hudební a indie magazín, došli ale k přesvědčení, že žádný ze stávajících magazínů na netu není výdělečný. Jediná obchodně úspěšná oblast na internetu byla v roce 2001 pornografie. [9] Mooneyová zpočátku pořizovala fotografie známých a přítelkyň, které byly buď oblečené či odhalené. [20]
Uvádí, že tehdy fotografování viděla spíše jako umělecký projekt než obchod. [18] Suhl vložit zpočátku na internetové stránky, které tehdy připomínaly spíše fanouškovské punkové stránky, než erotický magazín, fotografie 35 žen s doprovodnými texty. [21]
Média objevila projekt velice rychle. [20] Po několika měsících existence projektu referovala hlavní americká zpravodajská relace Nightline společnosti ABC o webových stránkách. [20] Bylo to třetí interview, které měla Missy Suicide. [20] Další média, jako například londýnské Timesy , časopis Rolling Stone nebo Spin rychle následovala. [21] V roce 2002 vstoupila do komunity zpěvačka Courtney Love , která ve svých televizních a veřejných vystoupeních začala dělat SuicideGirls reklamu. O webových stránkách se zmínila například u Howarda Sterna a když byla hostem v pořadu 24 Hours of Love na stanici MTV , vzala s sebou do pořadu několik Suicide Girl. [9] Tento příklad následovala později rocková skupina The Strokes . [14] K prvnímu výročí stránek se sešlo v klubu Dantes v Portlandu 500 hostů, přičemž mnoho významných hostů muselo být kvůli nedostatečné kapacitě klubu odmítnuto. [9]
Ještě roce 2003 měla společnost své sídlo v bytě, [9] avšak ještě v témže roce se přestěhovala do Los Angeles. Počet modelek stoupl v roce 2004 na 300. [22] V téže době měly stránky 750 tisíc návštěvníků měsíčně, z nichž 57 procent byli muži a 43 procent ženy. [23] Stránky spolupracovaly s časopisem Playboy , díky čemuž měli předplatitelé Playboye bezplatný přístup i na stránky Suicide Girls. [24]
V 2002 muselo SuicideGirls odmítnout 350 dívek, které se zúčastnily náboru. [25] Tehdy byl ještě počet Suicide Girls nízký a jednotlivé dívky se rychle mohly stát známými, díky čemuž dostávaly VIP přístup na různé akce, jako například vstupenky koncerty a různá další představení. [14]
Mimo samotné internetové stránky SuicideGirls, expandovala společnost i v jiných oblastech. Kromě webových stránek vyráběla oblečení a šperky. [6] Obrázky žen licencovaly webové stránky dále například výrobcům skateboardů , kteří je tiskli na jejich desky. [18] V roce 2004 vyšla o SuidcideGirls kniha. [6] Stránky též provozovaly rozhlasovou stanici. [19]
V 2004 mělo u SuicideGirls své stránky 350 žen, které přilákaly týdně půl miliónu návštěvníků. [20] Dle údajů stránek byly přijaty 3 dívky z 200, které se každý týden zúčastnily náboru. [20] V roce 2005 byl počet modelek 900. [11]
V roce 2005 začaly webové stránky, ve spolupráci s různými obchodními partnery, expandovat do ostatních médií. [18] Část dívek účinkovala v různých show ve stylu neo Burlesque a prodávala se DVD se záznamem z těchto vystoupení. [6] První z těchto vystoupení se pořádala se sedmi ženami [20] v 55 městech USA a Spojeného království . [26] I když bylo turné značně kritizováno tiskem, bylo vyprodané. [11] Show byla parodií na různé fenomény popkultury jako například South Park , film režiséra Quentina Tarantina Gauneři či film Absolvent z roku 1967. Hudba, ke které SuicideGirls vystupovaly, pocházela od Marilyna Mansona , přes zpěvačku Björk , až po hudebnici Peaches . Návštěvníci, sedící v prvních řadách, byli úmyslně poléváni čokoládou, šlehačkou a pivem. [27] Show lákala jak muže, tak i ženy, přičemž první řady sedadel byly většinou obsazeny muži. [20]
Shrnutí a dokumentaci turné vysílala v několika dílech televizní společnost Showtime . Poté následovala další turné po USA, Austrálii a Evropě . [18] Stejná společnost vysílala roce 2006 pseudodokumentaci Suicide Girls: The Italian Villa . [28]
Poté postihla SuicideGirls velká krize. V září 2005 začaly webové stránky protestně opouštět dívky (celkem 50 žen). [18] Z části si stěžovaly v blozích a interview na špatné a nepravidelné platové podmínky, malou možnost spolurozhodovat a celkové nepřátelství vůči ženám majitele stránek Suhla. [13]
Následovaly soudní spory a SuicideGirls samotná intervenovala u Federálního úřadu pro vyšetřování (FBI) s úmyslem být rychlejší než konkurence, a následně smazali provozovatelé stránek raději provokující fotografie na webových stránkách, kde se používala umělá krev jako dekorace, nebo na kterých se vyskytovaly spoutané modelky. [18] Když americké Ministerstvo spravedlnosti v roce 2005 vydalo Obscenity Prosecution Task Force proti šíření tvrdého porna, potvrdilo FBI v rozhovoru pro Washington Post z 20. září 2005, že největší úspěchy ve vyšetřování předpokládá u sadomasochistické pornografie. I když nebyly žádné konkrétní důvody, že by se webové stránky mohly dostat do rozporu s Task Force , odstranil Suhl různé kontroverzní foto sety. [29]
V roce 2005 opustilo webové stránky SuicideGirls padesát modelek. [11] Byly mezi nimi i modelky, které byly u stránek od jejich založení a patřily mezi zavedené a nejoblíbenější. [13]
Jedna z největších kritiček Jennifer Caravella, známá jako Sicily,
Rule 34 Aggretsuko
Bella Bellz In The Kitchen
Sexiest Yoga Pants Pics