Sladká tvář přírodního mulatu

Sladká tvář přírodního mulatu
My a naši partneři zpracováváme údaje následujícím způsobem:
Personalizovaná reklama a obsah, měření reklamy a obsahu, poznatky o okruzích publika a vývoj produktů , Technický provoz stránek , Ukládání a/nebo přístup k informacím v zařízení , Zpracování údajů vydavateli a dalšími partnery
Podrobné nastavení Rozumím a přijímám

Předplatné časopisu

Domácnost

Interiér

Stavba

Zahrada

Zajímavosti

Soutěže

Fotogalerie

Encyklopedie

Časopis

Hladké stěny jsou pasé, moderní jsou povrchy se strukturou, jak jsme již v našem časopise několikrát zmiňovali. A mezi ně patří obklady a dlažby z přírodního kamene nebo jeho napodobenin. Z obkladů krbů a z koupelen se postupně rozšiřují dále do interiéru.

|

kámen

|

obklady

O společnosti
Kariéra
Kontakt
Mojepředplatné.cz
Všeobecné smluvní podmínky
Zásady zpracování osobních údajů
Cookies
Zpracování dat
Práva subjektů údajů

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s. všechna práva vyhrazena.
Publikování, šíření nebo jakékoliv jiné užití obsahu pro jiné než osobní účely uživatele, je bez písemného souhlasu VLTAVA LABE MEDIA a.s. zakázáno. Toto ustanovení platí také pro RSS kanály a jejich obsah.

Sbíráte-li na dovolené u moře oblázky, nejste jediní, koho fascinuje nekonečná rozmanitost jejich tvarů a barev. Nyní si můžete stěny koupelny obložit oblázkovou mozaikou, nebo jiným typem kamenné mozaiky. Mozaiky (nejen kamenné) jsou již dlouhodobě oblíbeným trendem v koupelnách. V několika posledních letech však obklady pronikly z koupelen do dalších místností.

Využívají se nejen kamenné mozaiky různých tvarů, ale i přírodní štípaný kámen nebo kamenné desky. Oblíbená je i kamenná dlažba. Kromě přírodního kamene se často setkáváme s jinými materiály, které na sebe berou ‚kamenný‘ vzhled, a je to zejména beton a keramika. Beton je nabízen v podobě pravidelných panelů se vzorem. Pro keramické obkladačky a dlaždice se někdy používá technologie digitálního tisku, která jim dodá dokonalý vzhled kamenného povrchu, nebo se jedná o slinuté obklady a dlažby. Další variantou je takzvaná ražená omítka.
Obklady z umělého kamene se vyrábějí z kvalitního a odolného betonu tak, aby bylo dosaženo trvanlivého vzhledu, především stálobarevnosti, a to až po dobu několik desítek let. Dokonale imitují přírodní kámen, zejména břidlici, štípaný mramor, opuku, pískovec, ale i další materiály. Umělý kámen vyrobený z betonových směsí je k nerozeznání od přírodní kamenné struktury, jeho pořizovací cena je však výrazně nižší. Obklady z umělého kamene mají v závislosti na typu tloušťku od necelých dvou do tří a půl centimetru. Pravidelné panely se skládají těsně vedle sebe, a není proto nutné spárování, montáž je tak velice rychlá a snadná. V interiérech se výrazná struktura od prachu nejlépe čistí vysavačem s kartáčovým nástavcem. Obklady lze aplikovat kontaktně také na zateplené fasády za použití speciálního lepidla.

Orientační cenové porovnání (ceny s DPH):
CELÝ ČLÁNEK NAJDETE V ČASOPISU DŮM&ZAHRADA 11/15. Objednat lze samostatné číslo nebo získat předplatné , a to přes e-mail: predplatne@astrosat.cz, online na Předplatné časopisů nebo telefonicky: 840 336 459. Volání na bílou předplatitelskou linku je zpoplatněno zvýhodněnou sazbou 1,60 Kč včetně DPH za započatou minutu volání z pevné linky. Volání z mobilního telefonu dle tarifu mobilního operátora.

Povídka Druhá šance od Alokin teď vyšla jako kniha!
02.02.2013 [10:15], Mata , ze série Střepy z černého zrcadla , komentováno 4×, zobrazeno 1260×
Všechno je jednou porpvé... Ale máloco dokáže lidskou duši pokřivit tolik, jako vražda...
Další jednorázovka ze souboru Střepy z černého zrcadla.
100 monkeys - Sweet face Tmavovlasý mladík zhluboka nadechl vůni teplého letního podvečera. Obyvatelé Malého Visánku se již pomalu připravovali ke spánku a v malé vesnici vládl ospalý poklid. Slunce se sklánělo k západu a zbarvilo do ruda okolní krajinu. Rozhlédl se kolem sebe a nevesele se usmál. Dnes konečně udělá to, co chtěl vykonat už dávno, ve chvíli, kdy se dozvěděl, jaká nula ho zplodila. V zimě se dočkal vytoužených sedmnácti a mohl opustit sirotčinec. Byl volný. A teď, o prázdninách, konečně dostal příležitost. Pomalým krokem procházel vesnicí, černé sako ležérně přehozené přes rameno, rukávy sněhově bílé košile si vykasal nad lokty, límeček uvolněný, bylo přeci léto, mohl si dovolit trochu pohodlí. Ten rozlehlý dům stál trochu stranou na vyvýšeném místě. Už několik dní se pohyboval okolo. Ukrytý pod zastíracím kouzlem pozoroval okolí, odhadoval své možnosti. Jistě, teď by se mohl také skrýt, proč ale? Nechtěl se plížit jako zloděj. Dnes je den jeho triumfu a pak, nikdo ho tu stejně nezná. Krok za krokem stoupal po cestě k domu, před kterým stál drahý sportovní vůz. Než vyběhl po několika širokých schodech, opovržlivě si ho prohlédl. Věděl dobře, kdo v něm jezdí. Chtěl sáhnout po mohutném klepadle ve tvaru stočeného hada, ale když se konečky jeho prstů dotkly zoxidovaného kovu, ucukl. Prsty mu proběhlo slabé chvění magie. Zachmuřil se a rozhlédl se okolo. Kouzelníci v tomto domě? Ustoupil a nad vysokými dveřmi zahlédl neuměle odstraněný erb, kouzelnický erb. Stiskl zuby a zhluboka se nadechl. Potlačil nenávist a vztek, které se v něm vzedmuly, sevřel hadí hlavu a několikrát jí rázně uhodil do dveří. „Přejete si pane?“ oslovila ho mladičká služebná, která otevřela dveře. „Potřebuji mluvit s mladým panem Raddlem,“ usmál se na ni. „Obávám se, že pán už nikoho nepřijímá, je pozdě, přijďte prosím zítra,“ chtěla přibouchnout dveře, ale on se do nich opřel rukou a prosebně se na ní zahleděl: „Prosím, slečno, je to naléhavé... rodinné záležitosti.“ Ve tváři vykouzlil útrpný úsměv a sledoval, jak si dívka skousla ret a sklopila oči. „Pojďte, hned pána zavolám,“ pousmála se nakonec a otevřela dveře. „Děkuji,“ vklouzl dovnitř, „jsem vám velmi zavázán.“ „Pojďte se mnou, prosím,“ vedla ho rozlehlou vkusně zařízenou halou a on se musel plně ovládat, aby udržel ve tváři lehký úsměv. Nechal se uvést do salonu a usadit do pohodlného křesla. „Koho mám ohlásit, pane?“ „Myslím, že své jméno zatím raději podržím v tajnosti, je to totiž překvapení.“ Služebná tázavě zvedla obočí, ale nakonec se uklonila: „Jak si přejete, pane. Mám vám zatím donést něco k pití?“ „Nepohrdnu sklenicí dobré whisky,“ pousmál se mladík, a když služebná odešla, nevydržel už sedět. Úsměv z jeho tváře zmizel a vystřídal ho chlad. Rozhlédl se po luxusním salonu a stiskl zuby. Prošel kolem zdí pokrytých obrazy a s nezájmem hleděl na vymalované tváře. Klouzal očima z jednoho rámu na druhý, až ho něco zaujalo. Ne plátno na obraze, ale kousek odchlípnuté tapety, Opatrně ji odhrnul prsty a pod ní objevil vybledlý tmavě zelený cípek s motivem hada. Zamračil se a přitiskl dlaně na zeď. Cítil pulzování staré magie, cítil stará kouzla, která ale byla zrušena a zatlačena. V zamyšlení stáhl obočí. To přeci nemůže být pravda! Ucukl, podmračeně se rozhlédl a snažil se urovnat v mysli střípky vědomostí o rodu Gauntů, které pracně posbíral. Potomci slavného Zmijozela, podle záznamů, zchudli a přišli o veškerý svůj majetek. Zhluboka se nadechl a stiskl zuby. Tohle muselo být jejich sídlo! Proto jeho strýc žije nedaleko v bídě a špíně! Nová vlna nenávisti mu zaplavila hrudník. Kruh se uzavřel. Došel si pro své dědictví, které znesvětili mudlové! Má svaté právo na pomstu! Stiskl ruce v pěst, a když zaslechl zavrzání dveří, cukl sebou. „Pán jen vyřídí své záležitosti a bude se vám věnovat,“ sklonila služebná hlavu a na malý stolek položila podnos s karafou whisky a několika sklenkami. Jednu z nich do poloviny naplnila a s úklonou tiše odešla. Tom ji jen upřeně sledoval, a když zmizela za dveřmi, ušklíbl se. Samozřejmě, jak jinak. Několika dlouhými kroky došel ke stolku a sevřel v prstech sklenici. Potřeboval se uklidnit, mínil si své setkání s tím mužem užít. Upil zlatavou tekutinu a vzápětí si odfrkl. Měl co dělat, aby se nerozkašlal. Na alkohol nebyl zvyklý, pokud nepočítal skřítčí víno a medovinu, které jim ochotně rozléval profesor Křiklan. Přesto se ještě jednou napil a cítil, jak se whisky propaluje jeho útrobami až do žaludku. Odložil sklenku a znovu přešel po salonu. Musí být trpělivý! Vysoké stojací hodiny odbily osmou, slunce již téměř zapadlo, když se konečně otevřely dveře a dovnitř vstoupil vysoký velmi pohledný muž, který se věkem blížil čtyřiceti letům. „Dobrý večer, omlouvám se, že jsem vás nechal čekat, ale měl jsem k vyřízení neodkladné obchodní záležitosti,“ omluvil se s lehce povýšeným úsměvem a nadechl se k dalším slovům, když se ale mladík před ním otočil a poslední denní světlo dopadlo na jeho tvář, zarazil se. „Dobrý večer,“ pozdravil a nevesele se usmál. „Kdo jste?“ vydechl muž a nevěřícně si ho prohlížel. „Ano, dovolte, abych se představil. Mé jméno je Tom Rojvol Raddle, pane,“ přistoupil k němu mladík a napřáhl ruku. Propaloval ho při tom pohledem, ze kterého mu běhal mráz po zádech. Muž ustoupil o krok a stále nedokázal odrhnout zrak od toho obličeje. Ta podoba! Jeho podoba! Takhle vypadal před dvaceti lety! Jemné, a přesto výrazné, pravidelné rysy v obličeji, tmavé vlasy, které mu spadaly do čela, štíhlá pružná postava, široká ramena. Jen kůži měl, na rozdíl od něj, bledou, skoro průhlednou, a oči. Oči měl ten mladík jiné, temné a děsivé. Nemohlo mu být více, než dvacet let, ale přesto v něm bylo něco, co ho zneklidňovalo. Z jeho postoje vyzařovala nadřazenost, pánovitost. Na to nebyl zvyklý. On tu přeci byl pánem. „To není možné,“ zavrtěl konečně hlavou, „řekněte mi pravdu! Kdo jste a co po mě chcete?!“ zamračil se. „Kdo jsem, jsem vám již řekl, a co chci?“ ušklíbl se. „Chci poznat toho muže, který tolik okouzlil mou matku.“ „O čem to mluvíte?! Co je to za hlouposti!“ muž si prohrábl tmavé vlasy, ve kterých už mu prokvétaly první šediny a nervózně přešel po pokoji. „Ještě vám to nedochází? Ještě jste stále nepochopil? Samozřejmě, co jsem čekal? Jste jen hloupý...“ „Na co si to hrajete?! Co si to vůbec dovolujete?! Neznám vás ani vaši matku. Jděte pryč a nechte mě být!“ zvedl muž hlas a propaloval mladíka pohledem. Rázně otevřel dveře a čekal, až odejde. Ten se ale ani nehnul, jen se chladně usmál. „Copak jsi to na první pohled nepoznal? Copak to nevidíš? Tvoje sladká tvář se na mě dívá každý den ze zrcadla, otče!“ zasyčel Tom a jeho obličej ztvrdl. „Cože? Já...“ muž smrtelně zbledl a zalapal po dechu, „to není možné, co to...“ Prohrábl si vlasy a zmateně zavrtěl hlavou. „Vidím, že ti budu muset připomenout pár skutečností z tvého života,“ ušklíbl se a nespouštěl z muže pohled. „Jistě si dobře pamatuješ na Meropu Gauntovou, kterou jsi zbaběle zanechal v Londýně, že?“ Muž zamrkal očima a zhluboka vydechl. „Vidím, že si ji pamatuješ. Zajisté tě nepotěší, že zemřela. Zemřela při porodu, ale stihla mě ještě pojmenovat. Tom Rojvol Raddle, řekla prý. Tom Raddle po otci a Rojvol po dědovi,“ vychutnával si každé slovo, mluvil pomalu, teatrálně a s každou jeho větou, jako by na muže před sebou nakládal větší a větší balvan. Tom Raddle starší chvíli mlčel, oči upřené do země, nakonec zvedl pohled a zadíval se na mladíka, který ho s úšklebkem sledoval: „Nevěřím ti ani slovo, a i kdyby to byla pravda, předpokládám, že chceš peníze. Nedám ti ani...“ „Tsss,“ uchechtl se mladík, „jak velkorysá nabídka. Ne, mýlíš se, otče, o tvoje peníze nestojím! Mám zájem o něco jiného.“ „Když nechceš peníze, co...“ nedořekl protože do salonu vstoupila dáma s prošedivělými vlasy a za ní nahlédl postarší muž. „Tome, děje se něco? Slyšela jsem...ach, kdo je to?“ vytřeštila oči na mladíka, který si ji prohlédl od pečlivě učesaných vlasů, až po podpatky bot. „To nic máti, já to vyřídím, nenechte se rušit...“ snažil se ji Tom Raddle starší vystrčit ze salonu. „Ale to není nutné, rád poznám další členy své rodiny, madam, pane, račte mě poctít svou přítomností,“ chladně se usmál mladík. „Co to tu hrajete za divadlo, mladíku?“ zamračil se starý pán domu. „Žádné divadlo, pane, jen jsem vašeho syna seznámil s několika fakty, které mu prozatím nebyly známy.“ „Kdo jste?“ vydechla žena a nespouštěla z něj oči. Mladík se zářivě usmál, věděl dobře, že teď už je všechno v jeho režii. Jsou v jeho moci a mínil si to náležitě vychutnat. „Otče, nepředstavíš nás?“ pohlédl na mladšího muže, který si zatím nervózně zapálil cigaretu. „Cože?! Děláte si z nás legraci?!“ zaburácel starší muž. „Drahý, uklidni se, to musí být nějaký omyl,“ zadržela ho žena, když si razil cestu k mladíkovi, „Tome, řekni něco,“ prosebně se zahleděla na svého syna. „Matko, otče, tento... ehm, mladý muž tvrdí, že je můj syn,“ chladně si změřil mladíka, který se povýšeně usmíval, a vyfoukl kouř, jejž před tím lačně potáhl z cigarety. „To přeci... to není... jak...“ nevěřícně zavrtěla hlavou žena a zakolísala. „Myslím, madam, že byste se měla posadit,“ nevesele se usmál mladík a ukázal ke křeslu, „mám totiž takový pocit, že téma tohoto rozhovoru nebude zrovna příjemné, alespoň tedy pro vás.“ Žena se nechala odvést ke křeslu, a když do něj dosedla, nevěřícně zakroutila hlavou a pohlédla na mladíka: „Co po nás chcete? Chcete peníze? Dostanete kolik si řeknete, jen...“ „Ne, nedostane ani zlámanou grešli! Matko, copak mu věříš? Copak...“ „Mlč, Tome! Proboha mlč! Víš co by to znamenalo, kdyby se to dozvěděl někdo z venku?!“ prosebně se zadívala na svého syna. „Matko, ty mu doopravdy věříš?! Ty mu věříš? Kdo ví, co je to za spratka! Náhodou zjistil, že se mi podobá a...“ „Tome, poslouchej mě, i kdyby to byla lež, kdo ti uvěří, po tom co...“ zhluboka vydechla a promnula si obličej rukama. „Co tvoje postavení? Chceš zahodit všechno, co jsme ti předali? Přemýšlej trochu! Víš jaký by to byl skandál, kdyby se to někdo dozvěděl?!“ Mladík si založil ruce na prsou a se zájmem sledoval výměnu názorů, která se pomalu vyostřovala. Nevšímal si staršího muže, který jej podmračeně sledoval zpod šedivého obočí. „Myslím, že bychom měli přistoupit k věci,“ pronesl autoritativně, sáhl do kapsy a mávl hůlkou, kterou z ní vytáhl. Matka i syn v tu chvíli oněměli. Žena zamrkala očima a chytla se rukama za hrdlo. Oči muže se rozšířily překvapením. „Tak to bude lepší,“ pousmál se mladík a pohladil hůlku prsty. V kapse měl ještě jednu, jinou, ta mu také ještě poslouží. „Co jste to udělal?!“ zavrčel starší z mužů a chtěl se na něj vrhnout, ale žena mu stiskla předloktí a prosebně se na něj zahleděla. „Vaše žena má pravdu, měl byste se uklidnit a nebojte se, je to jen dočasné opatření, aby mě nikdo nepřerušoval. Proto mě prosím nechte mluvit, jestli nechcete skončit stejně,“ blahosklonně se usmál mladík a muž už nepromluvil, jen se mračil a sledoval ho ostřížím pohledem. „Takže si můžete v klidu vyslechnout pohnutou historii mého života,“ zatímco mluvil přešel po místnosti. „ Váš syn odpustí, její část totiž velmi dobře zná, že otče?“ Nevšímal si, jak muž stiskl ruce v pěst, a povýšeně pokračoval: „Nuže, vyrostl jsem v sirotčinci, odporném špinavém sirotčinci, podotýkám, a jediné, co mi zbylo po mých rodičích bylo jméno. Tom Rojvol Raddle,“ odmlčel se a zkoumavě pozoroval ženu, která zbledla, „tak mě pojmenovala matka, když jsem se narodil. Byla to prý její poslední slova. Když jsem nastoupil do školy, a nebudu zde příliš rozvádět, jaká to je škola, protože někdo jako vy by to stejně nepochopil, hledal jsem své předky, pátral jsem a byl jsem úspěšný. Našel jsem svého děda, Rojvola Gaunta. Podle vašich výrazů předpokládám, že jste ho znali. Žel bohu, je mrtev a v jeho domě v bídě žije už jen můj strýc Morfin. Měl ještě sestru Meropu. Vzpomínáte si na takový malý skandál, že otče?!“ zamračil se a probodl temnýma očima mladšího muže, který jeho pohled opětoval stejně tvrdě. To bylo ale jediné, co mohl. „Jenže váš syn se časem vrátil, bez své ženy, samozřejmě. Bez ženy, která čekala dítě. Jak zbabělé, že?“ „Co si to...“ zaburácel starší muž, ale nestihl ani doříct, když mladík znovu mávl hůlkou a jeho hlas odumřel. „Věřte mi, bude to tak lepší, nesnáším, když mě někdo přerušuje,“ změřil si ho pohledem a odvrátil se k mladšímu muži. „Díky tobě, otče, jsem vyrůstal v sirotčinci a teď jsem si přišel pro svou malou satisfakci,“ zasyčel Tomu Raddleovi staršímu do obličeje. Ten neuhnul pohledem. Nelíbilo se mu ani trochu, jak se tady ten kluk chová. Rozčileně típl cigaretu a chtěl ho popadnout pod krkem, on ale mrštně uskočil a vysmál se mu do obličeje. „Ale otče, přeci by ses nechtěl prát? Nenapijeme se radši?“ mávl hůlkou a k muži připlachtila sklenka whisky. Ten ji vytřeštěně sledoval, nesáhl po ní ale. Mladík se pousmál a na oko se zachmuřil: „Ano, máš pravdu, bez přípitku to není ono,“ ušklíbl se. „Co takhle na tvou smrt?“ Žena bezhlese vytřeštila oči a zakryla si obličej rukama, starší muž chtěl vykročit k mladíkovi, ten ho ale gestem zarazil: „Také na vás dojde, nebojte,“ a mávnutím hůlky ho zatlačil do měkkého křesla. „Chceš mi něco říct, než zemřeš, otče?!“ mávl hůlkou a ukončil umlčovací kouzlo, než si ji přehodil do levé ruky a z kapsy vytáhl druhou. Muž ho podmračeně sledoval. „Nevím, co chceš dělat, ale takovým nesmyslem mě stejně zabít nemůžeš,“ ušklíbl se muž a sáhl po sklence, aby se mohl napít. „Ale můžu, chceš to vidět?“ propaloval muže pohledem a pak zvedl hůlku. Jeho ruka se ani nezachvěla. Jen se zhluboka nadechl a poprvé vyslovil ta dvě slova: „Avada Kedavra!“ Najednou se cítil nesmírně silný, nebezpečný. Svíral v rukou životy. On rozhodoval, kdy vydechnou naposledy a on se rozhodl, že to bude teď. Nemohlo ho zastavit nic, ani prosby, modlitby, nic. Muž stihl sotva překvapením
České porno: Devatenáctiletá kočka šuká na castingu
Zlobivá fena naolejovala její tělo
Sex na kožené pohovce během odlévání

Sladká tvář přírodního mulatu

Report Page