Skála: Vláda ohrožuje naše bezpečí a zadělává na ekonomické harakiri. Jak by měla postupovat obnovená levice?

Základem nespokojenosti současných protivládních hnutí se mimo jiné stala politika pětikoalice vůči konfliktu na Ukrajině a energetická opatření během ekonomické krize, uvedl politik, historik a publicista Josef Skála v rozhovoru pro neČT24. Vyjmenoval tři hlavní slabiny protestních hnutí a doporučil, na čem by měla stavět levice oproti své konkurenci.

Pane doktore, mohl byste zhodnotit současná protivládní hnutí? Sjednocuje je jiná myšlenka, kromě nespokojenosti s vládní politikou proti ekonomické krizi? 

Josef Skála: To už tak bývá, že podobné vlny sjednocuje hlavně strach a vztek. Bez nich by to, čím šokovala z Václavského náměstí už počátkem loňského září, nemělo šanci. Průlomem ovšem je i to, co tam získalo podporu v podstatě unisono. Od požadavku, aby vláda podala demisi, přes rozhodný odpor proti energetické sebevraždě naší země až po jasné NE účasti v ukrajinském konfliktu. Křeč, jakou na to reagovala vrchnost, byla neklamným znamením, že má z nové vlny velký vítr. To samé dokazuje posunem k nehorázné cenzuře i kriminalizaci hlasů, které ji bijí na pranýř. 

Tou větší brzdou jsou hlavně tři slabiny. První nám předvádějí dostihy o to, kdo a jak ráčí vzít pod svá křídla všechny ostatní opoziční proudy - a kdokoli na to nepřistoupí, má být znesvěcen jako škůdce a kazisvět. Rubem téhož je snaha ty či ony opoziční vytlačit na bidýlko, odkud snad smějí jen způsobně aplaudovat pár „vyvoleným“. A třetí - a ve finále ještě vážnější - achilovkou je programová prázdnota. Právě ti, kdo se cítí být „vyvolenými“, vaří vlastně jen z dávno vyčpělé vody. Skutečné řešení jediného z velkých problémů s nimi nepřichází ani náznakem. Jen těžko se potom polemizuje s názorem, že právě sem vede i pozadí prvých dvou slabin. A cílem úporné snahy o okupaci opozičního terénu je zablokovat vše, co by mířilo ke skutečnému pokroku.      

Proč se podle Vás tradiční levicové strany v ČR ocitly v krizi? 

Protože přestaly dělat skutečně levicovou politiku. A spokojily se s „tradeunionismem“ - tedy bezpohlavními střety za dílčí požadavky na úrovni odborů, v nichž působí lidé všech světových názorů. Korunu tomu nasadily tím, jak si lebedily v parlamentní rutině na hřišti, vykolíkovaném samotnou ekonomickou a politickou mocí. Z tradičních levicových stran se tak staly servisní přívěsky jejich parlamentních klubů. Mají-li levice polít živou vodou svůj emancipační potenciál, musí ty u koryt - a jejich média a katedrové mudrce - znovu začít trumfovat svou intelektuální převahou. Schopností vidět dál a hlouběji. Demaskovat vždy skutečný zájem v pozadí toho, co se na lidi valí a co mají viníci teprve za lubem. A právě na tom stavět svou vlastní poltickou ofenzívu.   

Jak hodnotíte dnešní společenskou náladu v porovnání s podzimem minulého roku? Je podle Vás méně či více napjatá a proč? 

Řečeno v telegrafické zkratce zhruba takto: Lidí, s nimiž se poměry nemazlí, je ještě mnohem víc. Tím víc jim chybí skutečná alternativa. Pokud se právě to nezmění už velice brzy, rozčarování a leckdy už i zoufalství si ochočí parta krysařů, úkolovaných zavádět lidi do slepých ulic a kolosálních trablů a průšvihů. 

Průzkum agentury STEM zjistil, že občané podporují diplomatickou cestu v řešení konfliktu na Ukrajině. Vláda přitom pokračuje s podporou Kyjeva zbraněmi, což k diplomatickému řešení nepřispívá. Jak vnímáte zahraniční politiku vlády? 

Jako hazard, jaký nemá srovnání. O válce s jadernou mocností se z Prahy neřečnilo ani v dobách, kdy Martova pole kosila milióny lidských životů. Tím riskantnější vabank hraje dnešní vláda. Ohrožuje tím naši bezpečnost. Zadělává tím i na naše ekonomické harakiri. Nenávist, která ji za to stihne, není co závidět.  

Sledujte neČT24 | Zpravodajství pro ty, kteří používají zdravý selský rozum.