Sestra ho má ráda víc, než je zdrávo

🛑 VŠECHNY INFORMACE KLIKNĚTE ZDE 👈🏻👈🏻👈🏻

Sestra ho má ráda víc, než je zdrávo
My a naši partneři zpracováváme údaje následujícím způsobem:
Personalizovaná reklama a obsah, měření reklamy a obsahu, poznatky o okruzích publika a vývoj produktů , Technický provoz stránek , Ukládání a/nebo přístup k informacím v zařízení , Zpracování údajů vydavateli a dalšími partnery
Podrobné nastavení Rozumím a přijímám
Domů Aktuality Více prestiže sestrám

Bromhexin v terapii COVID-19: S vodkou ne!
Souhlas Beru na vědomí zásady zpracování osobních údajů
Copyright © 1997 – 2022 Internet Info, s.r.o. Všechna práva vyhrazena.
Následující stránky a informace v nich obsažené jsou určeny výhradně odborné lékařské veřejnosti, nikoliv veřejnosti laické. Pokud se i přes toto upozornění rozhodnete pokračovat ve vstupu, berete tím na vědomí, že dále uvedené informace nejsou určeny laické veřejnosti ale lékařům a jiným lékařským profesionálům, a to se všemi důsledky z toho plynoucími včetně možnosti chybné interpretace dále uvedených informací.
Check your inbox or spam folder to confirm your subscription.


už tak od srpna, září loňského roku jsme s manželem v krizi. Jsme spolu 17 let a máme dvě děti. Poslední půl rok nestojí opravdu za nic.
Manžel přišel na to, že si píšu s kamarádem a že se bavím s kamarádkami o našem vztahu, popravdě ne vždy úplně slušně, prostě jsem si postěžovala. Ale mám dojem, že to není zdaleka ojedinělé, kamarádi se přece svěřují se svými problémy, úspěchy atd., zvlášť, když jsou to prověřená přátelství trvající 20 let. Tato doba covidová nám evidentně neprospívá, problém nastal, když jsem zjistila, že mě manžel začal odposlouchávat, nejdříve to byl diktafon, který jsem našla v obýváku, dále si překopíroval můj skype, poté jsem přišla na to, že mi chtěl moji komunikační sociální aplikaci z telefonu přehodit k sobě do PC a nakonec jsem našla odposlech i v autě.
Bylo toho dost, nehledě na to, že mi v noci vyhrožoval, že mi zablokuje účet a že ví, že na něj už nezvyšuji hlas, protože by mě pak na základě nahrávek mohl klidně během 5 minut vyhodit z domu. Pak se omlouval, že mluvil v afektu, že si to ani nepamatuje, ale mluvil úplně klidným hlasem, pořád mám před očima ten jeho výraz. Přestala jsem mu úplně věřit, odjela jsem i na týden pryč z domu, ale kvůli protiepidemickým opatřením jsem se po týdnu musela vrátit zpět. A teď jsem znovu zjistila, že mi manžel lže do očí, přitom mi tvrdí, jak mě miluje, že nic z toho už dělat nebude a bla bla bla.
Hlavně se v domě necítím vůbec dobře, když vím, co kde bylo nastražené, aby mě slyšel. Prostě mu nevěřím a tou poslední lží jsem se utvrdila, že nejspíš vůbec nechápe, co udělal a jak se cítím a otázka je, jestli to vůbec někdy pochopí. Já si ho po tom všem ale už snad ani nemůžu vážit, cítím, že se ve mně něco zlomilo a byť se snažím to v sobe nějak “oživit”, vůbec mi to nejde. Děti ví, že máme s tátou teď nějaké neshody, nejsou hloupé, slyšely opakovaně naše dohady, hlavně v nočních hodinách.
Prosím vás o názor na to všechno, snad je to aspoň trochu srozumitelné, děkuji.
„Skutečné manželství je zvláštní směs lásky, přátelství, smyslnosti a úcty..“
André Maurois
7 kroků , které během 7 dnů oživí váš vztah. Zdarma . Emailem. Ihned.
Ty myšlenky a otázky, které se vám honí hlavou, vás trápí už delší dobu. Vím.
Nemáte je s kým pořádně probrat. Unavuje vás ale o tom pořád přemýšlet. Potřebujete tu nejistotu ze sebe dostat. Přesvědčit se, že to cítíte správně a uvažujete logicky,
…ale právě teď nevíte, jak ve vztahu dál. (Protože víc takových dnů a týdnů už zažívat nechcete.)
Dobré zprávy: Pomůžu vám v diskrétní vztahové poradně.
Nebudete v tom sami: Každý týden se do podobné situace dostávájí desítky mužů, žen a párů z celé ČR. Svěřují se mi se svou situací. A potkáváme se proto osobně v mé poradně . Nebo na dálku přes telefon či videohovor .
Oni mi odhalují, co je trápí a co by si přáli. Já v jejich příběhu, vztahu a přístupu pátrám, hledám a odhaluji všechno to, co si sami neuvědomují, čeho si nevšimli nebo čeho se naopak bojí a co se snaží přehlížet. A společně pak hledáme cestu, jak pokračovat dál.
Pokud by podobná pomoc a podpora pomohla i vám, najdeme nějaký volný termín i pro vás. Popíšete mi svou situaci. Probereme důvody, proč vznikla, co jí předcházelo a jak se v ní cítíte. Řeknete mi, jaký výsledek by se vám líbil nejvíc. A společně najdeme – osobně , po video/telefonu (Skype, Facetime, Messenger apod.) nebo emailem cestu dál.
„V drobných věcech se spolehni na rozum, ve velkých věř srdci.“ 
Zkuste zdarma tento osvědčený „7denní vztahový restart“
7 kroků, které během 7 dnů oživí váš partnerský vztah. Zdarma. Emailem. Ihned.
Zkuste zdarma tento osvědčený „7denní vztahový restart“
7 kroků, které během 7 dnů oživí váš partnerský vztah. Zdarma. Emailem. Ihned.
(V tomto výběru dotazů a odpovědí z mé emailové poradny vidíte pouze ty, k jejichž zveřejnění mi dali klienti laskavý souhlas.)
potřeboval bych poradit, a snad znát pohled ze strany jiné ženy. Před dvěma lety jsem se zamiloval do ženy, která si mne vyhlídla. Potkali jsme se jednou, kdy se do mě, dle jejích slov, zakoukala a když jsme se potkali podruhé, řekla si, že to už není náhoda a začala vysílat signály. Ty jsem zprvu chápal jako nevinný flirt, ale nakonec je z toho dvouletý vztah.
Oba dva jsme zadaní a máme své rodiny. Vztah to je pěkný, plný pochopení. Dokonce jsem si držel přes rok ještě jeden byt, kde jsme se scházeli a vytvářeli si své malé doma. Když začala pandemie Covid, přišel jsem o práci, a byt jsem po dohodě s přítelkyní pustil, s tím, že si časem najdeme nový a budeme pomýšlet na budoucnost. Před časem se má žena dozvěděla, že mám ještě jiný vztah a zcela právem mě vykázala z domu. Tak jsem si teda ten větší byt našel a doufal jsem, že s přítelkyní navážeme tam, kde jsme přestali. Ale najednou to už není ono.
Mám pocit, že ona náš vztah chce ukončit a jen s ohledem na mě to právě teď nechce udělat. Našel jsme si novou práci, s dětmi se snažím o co nejlepší vztah, jaký se v podobné situaci dá mít. Je to náročné a přiznám se, že často nevím, co dělat, jak dál a propadám depresím. Přítelkyně mi sice stále tvrdí, že se mnou vidí budoucnost, ale stále častěji ji také přichytím, jak se prořekne nebo jak řeší hlouposti typu, jestli by se ke mně nehodila spíš jiná žena, že chodit do bytu, kde teď bydlím, je pro ni jiné, protože to je moje ‘doma’ a bere to spíše jako návštěvu, což mě trochu uráží. Nebo že to není tak jednoduché, protože si zvykla na standard, který má s manželem, a i když jí to s ním neklape a nespí spolu (mám-li jí věřit, že ho dva roky jen odstrkuje), tak spíše docházím k pocitu, že pro ni ten "standard" je důležitější, než budoucnost se mnou. A také, že dostala strach z toho, že mi vlastně rozvrátila manželství (přestože jsem z něj chtěl utéct, ač na to nejsem hrdý), a teď vidí, jak to vše těžce nesu, jak je složité udržet vztah s dětmi a zůstat jim otcem.
Zatím ten vztah trvá, i když se scházíme méně a na kratší dobu a i sex spolu máme méně. Nevím, třeba si to jen špatně vysvětluji, třeba se jen potřebuje ve mně ujistit. Že se třeba nechci vrátit zpět k manželce (se kterou mám po odchodu a vyříkání si všeho teď mnohem lepší vztah než v manželství, ale oba jsme se shodli na tom, že se k sobě vrátit nechceme). Na přítelkyni nijak netlačím, nedal jsem jí žádné ultimátum ani nic podobně hloupého, jen si stále častěji všímám, že něco nesedí, že něco není v pořádku. Snažím se, seč můžu. Vlastně jediné, co jsem ji řekl, bylo, že na ni počkám. Děkuji za Váš názor. M.
ve svém emailu jste odpověděl na spoustu otázek a sporných momentů i sám.
Podle toho, co píšete, se zdá, že přítelkyni váš vztah bavil a měl potřebný náboj v době, kdy nesl chuť zakázaného ovoce, společného tajemství a ukradených společných chvílí.
V momentě, kdy jste se stal ‘dostupným’ a volným, se nejspíš kouzlo částečně vytratilo. Najednou je realita jejího případného odchodu od manžela na dosah a ona na ni zjevně není připravena. Otázkou taky zůstává, jestli její vztah s manželem skutečně po celou tu dobu probíhal v takovém odstupu a odcizení, jak vám přítelkyně popisovala. Protože pokud na žebříčku hodnot stojí tak vysoko životní standard, na který je zvyklá a nechce se jí opustit jej pro vztah s vámi, který je nyní otevřený nové společné budoucnosti, myslím, že to asi nebude s intenzitou jejích citů až tak žhavé.
Nerada bych vás nějak ranila, ale mým úkolem není ani posilovat ve vás falešné naděje na růžové společné zítřky. Jste moudrý muž, že netlačíte žádnými ultimáty, ale otevřeně si promluvit o tom, jaké jsou vaše představy o budoucnosti byste měli. Vy jste totiž na křižovatce a musíte si po odchodu z manželství nějak plnohodnotné zařídit svůj život, jeho další etapu... a k tomu potřebujete vědět, s čím můžete (a nemůžete počítat). Ať už jde o velikost bytu, nakládání s volným časem a spoustou dalších věcí.
Držím vám palce, aby k vám přítelkyně byla upřímná a otevřená a vy měl transparentní informace, na kterých můžete stavět.
jsem s přítelem rok a měli jsme hezký vztah. Ovšem párkrát jsme se pohádali a v něm ty hádky nechaly šrámy. Hádky byly z 99% kvůli mé chorobné žárlivosti, na které jsem již začala pracovat. Přítel mi řekl, že se chce rozejít, ale stále spolu bydlíme. Oba dva nemáme kam jít. První týden jsme se spolu skoro nebavili, ale teď se komunikace zlepšila. Ovšem přítel mi naposledy řekl, že vztah lepit nechce.
Já se snažím dělat hodně věcí proto, abych v něm opět probudila lásku. Mé city k němu se nezměnily, spíše se mi potvrdily. Dával mi najevo, jak to má v sobě uzavřené, ale teď, z ničeho nic, mám snídani na stole, když neví s kým o víkendu budu, tak je z toho nesvůj a celkově mi přijde, že jeho přístup ke mně se zlepšil. Já se opravdu snažím na sobě pracovat, chci mu ukázat, že za to, abychom to ještě zkusili, stojím. Když jdu domů z práce ve stejnou dobu jako on, tak mě čeká před vchodem. Říkám si, že kdyby to měl v sobě tak uzavřené, tak přeci takové věci nedělá. Každopádně si teď držím odstup a snažím se věnovat sama sobě s tím, že se ho na nic neptám, nekontroluji apod. Ráda bych se zeptala, zda máte s takovou situací zkušenost, když dva spolu bydlí a jeden se hodně snaží. Rozhodnutí si prý dobře promyslel, ale i tak to na mě působí, že je to spíše z trucu. V našem vztahu nebyly žádné problémy, jen pár hádek, které se přeci dají zlepšit. Ráda bych se zeptala, zda si myslíte, že je nějaká šance na návrat do vztahu. Možná ani ne tak návrat (lepení) jako nějaký reset a začít znova bez chyb.
Přítel je Štír a četla jsem, že s nimi je to těžké. Víte jak to je, naděje umírá poslední, ale já nevím, zda ta gesta co dělá, mohu považovat za důkaz naděje. Teď budeme 4 dny bez sebe a ani mi nepíše. Logicky mu nechci psát první, ale mám strach, že se opravdu neozve. Před tím, než odjel k rodině, jsme se rozloučili hezky slovně a jak říkám, “myslím na něj s láskou”. Opravdu pro mě moc znamená, vyhledala jsem odbornou pomoc na posílení sebevědomí a odblokování negativních myšlenek, abych ho mohla k sobě přitáhnout svou pozitivní energií, která ho bude dobíjet stejně jako dříve. Budu moc ráda za vaše rady či podporu.
Za všechny své chyby jsem se mu samozřejmě omluvila a nasypala si popel na hlavu, hlavně si všechny chyby přiznávám a uvědomuji si je. Pracuji na tom, aby se neopakovaly. Nepřeji si nic jiného, než aby se vztah mezi námi napravil. Ale nevím, co mám dělat, když mi naposledy řekl, že nic lepit nechce a pak jsem měla na stole snídani.
jsem sedm let ženatý. Se svou ženou jsem se seznámil, když byla ještě ve vztahu, měla dvouletého syna a tvrdila, že ji přítel podvádí, nevěnuje se jí, ponižuje ji a bije. Chtěla od něj odejít, že bude sama.
Po několika setkáních u kávy, sezeních u kávy a grilování u mě na zahradě jsme se do sebe zakoukali a z kamarádství byla láska. Začali jsme spolu žít i s jejím synem jako rodina a vše bylo ok. Po dvou letech se nám narodil Matěj a naše rodina se tak ještě rozrostla.
Když se manželka vrátila po mateřské do práce, všimnul sem si její náklonnosti a zvláštního, přehnaně přátelského a provokativního chování k ostatním mužům. Jako by s nimi neustále vyzývavě pohrávala. Řekl jsem jí ,jak to na mě působí, jak její chování vidím a jak se přitom cítím, ale nenastala žádná změna. Když přišla někdy z práce, stále dokola mluvila o někom z kolegů. Ani si to neuvědomovala.
Po nějaké době měli podnikový bowling, ale říkala, že nepůjde. Od synů, které odvedla ke své mámě na hlídání, jsem se ale dozvěděl, že doma nebyla. Pravdu mi ale řekla, až jsem tlačil a naléhal. Vymlouvala se, že mi vše chtěla říct o nejbližším víkendu, ale tomu už jsem nevěřil. Od té doby tvrdí, že jsem se asi zbláznil, když jí podsouvám, že je na chlapy. Ale nejsem slepý, i když jdeme spolu třeba po obchodním centru, prohlíží si všechny muže zcela nepokrytě a víc, než je zdrávo.
Říká mi, že jsem jediný a poslední, že má s muži špatné zkušenosti, že se jich bojí, už jen jejich blízkosti, ale opak je pravdou. Vymazává všechny konverzace. Rozum mi říká, abych se s ní rozešel, a je to horší a horší. Nechci rozbíjet rodinu z důvodu nějakých svých domněnek, ale sžírá mě to víc a víc. Nemůžu spát a pořád nad tím přemýšlím. Když se jí na něco zeptám, tak vždy začne, že muži jí vždy jen ubližovali, a že z nich má strach. Já ale vidím pravý opak, že se jim sama snaží vyzývavě vlichotit do přízně.
Je jasné, že v téhle věci lže… a možná i sama sobě. Na začátku mi to tak nepřišlo, byla doma a starala se o děti. Vše začalo, když nastoupila do práce. Cítím, že jestli se něco nestane a situace se nevyřeší, tak se z toho brzy zblázním.
jsme spolu s manželem dohromady 11 let, z toho 2 roky v manželství. Nikdy jsme snad žádné problémy neřešili a já mu vždy věřila. Nyní jsem v 9 měsíci těhotenství a bohužel, sexu bylo během té doby opravdu málo, především kvůli různým těhotenským problémům. Uznávám, že jsem na manžela v tomto směru i trochu zapomínala.
Asi před měsícem jsem si uvědomila, jak málo mezi námi toho fyzického kontaktu bylo a začala jsem to řešit. Řekl mi ale, že to v tomto období chápe, a že po mně ani moc nic nechtěl, když nevěděl jak mi je.
Na počítači jsem ale v historii vyhledávání našla, že se díval na sex seznamky (privátní sexuální služby v našem kraji), tak jsem se ho na to zeptala, ale celý rozhovor o tom vyzněl obecně… řekl mi, že na to ani nemá vlastně čas, že tyhle věci jsou “o hubu”, že tam může ještě něco chytit… ale věděl třeba, že ty holky dávají na stránky jiné fotky než jaká je realita.
Řekl, že jeho kolega tam 1x měsíčně chodí, ale jinak to bylo takové povrchní a odpověď, proč se na to díval on, jsem vlastně neslyšela. Samozřejmě vím, že tam mohl chodit klidně i před mým těhotenstvím nebo třeba i od začátku vztahu, to ale nezjistím. Myslím si, že muži si možnosti vždycky najdou.
Doma je milý, pozorný, postará se, říká, že je všechno v pořádku, že mě má rád, že moje obavy jsou zbytečné, že nikde další nikde není. Já na to ale musím pořád myslet. Domnívám se, že dívat se na porno je normální, ale hledat už takhle přímo ženy na sex… prostě moc nevěřím, že to muži dělají jen tak ze zvědavosti. Pokaždé, když přijde domů a vidím ho, tak si to vybavím. Je mi z toho špatně, nemůžu moc jíst, všechno se mi uvnitř sevře.
Mám ho ráda a za několik týdnů už tady s námi bude i naše holčička, ale já bych mu teď potřebovala věřit a nevím jestli to půjde. Nechci se k tomu zase vracet, myslím že by stejně zapíral a tvrdil, že je spokojený. Řekla jsem mu i to, že vím že jsem sobecky neřešila, že by ten sex mohl vlastně potřebovat. To ho potěšilo, že jsem uznala i svou chybu, tak teď tak dvakrát týdně mezi námi něco proběhne a je to hezké.
Já se ale nedokážu zbavit pocitu, že se na ty priváty pořád dívá nebo dokonce třeba někam zajde. Je to těžké, nevím, jak se ho znovu zeptat, aby se třeba přiznal nebo jsme to nějak vyřešili. Aby třeba taky řekl, co mu přesně chybí, když toto vyhledává.
Doufám, že jsem to popsala srozumitelně. Děkuji.
Dostala jsem se do vážné a těžké situace.
Žiju dva roky s partnerem a máme ročního synka. Po porodu začal vztah skřípat a táhlo se to celkem dlouho, vlastně až doteď.
Myslela jsem, že se to urovná, ale on před měsícem přišel s tím, že si našel jinou, a já se synkem že si budeme muset najít náhradní bydlení. Do té doby můžeme zůstat v současné společné domácnosti (jde o dům jeho rodičů). Jenže umíte si představit, jaké to pro mě je, když ho vidím psát si s jinou, chystat se na rande a někdy přede mnou dokonce básní o tom, jak je úplně jiná. Říkám si, že to zvládnu, ale vydržím možná tak dva tři dny a pak přijde den, kdy ho celý probrečím, křičím na něj, vše mu vyčtu, vyptávám se na ni.
Už nemůžu a nevím jak dál, hlavně jak se chovat, aby on pořád nebyl ten, co má navrch, vysmátý, v pohodě… a já ta nešťastná a zdrcená situací.
je mi velmi líto, že jste se ocitla v tak složité a nepříjemné situaci. Samozřejmě vliv na průběh vašeho vztahu mělo určitě i to, že jste s partnerem otěhotněla velmi krátce po seznámení, kdy jste jeden druhého zdaleka nemohli ještě vzájemně dobře poznat. Proto pro mě není ani velkým překvapením, že po roce se něco pokazilo. Začátek vztahu byl ovlivněn zamilovaností a chemií mezi vámi.. a když došlo na ‘skutečný život’, závazky a zodpovědnost vůči rodině, přítel vzal ‘zpátečku’. Buď na ten ‘dospělý život’ a výchovu dítěte nebyl ještě dostatečně připraven (zřejmě se ve vašem případě nejednalo o plánované těhotenství) nebo ho to prostě jen nezralé přestalo bavit a přivítal jiný vztah, bez starostí a bez závazků. Únik. Závazek k vašemu synovi bude mít samozřejmě už navždy, ale není síly, která by ho přiměla, aby znovu začal milovat vás.
Otázka, co máte dělat teď vy, záleží na tom, jaká je vaše odolnost vůči jeho současnému chování, jeho bezohlednosti, s jakou vám popisuje svůj současný vztah, jaká je vaše hrdost a sebeúcta.. a samozřejmě i finanční a bytové možnosti. Pokud by to jen trochu šlo, myslím, že by bylo vhodné se od bývalého přítele odstěhovat a postavit se na vlastní nohy, samozřejmě s jeho finančním příspěvkem na syna. Do té doby jeho řeči o nové partnerce ignorujte, nereagujte na ně, nenechejte se vtáhnout do hádek, vzteku a sebelítosti. Začněte myslet na sebe, na to, abyste se cítila lépe, setkávejte se s kamarádkami, se svou rodinou, užívejte si čas s malým, pečujte o sebe, ať jste se sebou spokojená, choďte na procházky, seznamte se s jinými maminkami a nelitujte se. Dívejte se dopředu a plánujte své dny a program se synem. Věřím, že až se zase dokážete usmát a být veselá a milá, určitě potkáte někoho, koho si zasloužíte a kdo to s vámi bude myslet upřímně a vážně.
Mám takový problém a potřebovala bych poradit.
S partnerem jsme spolu již 11 let, poslední rok je však krizový. Před rokem se partner zamiloval do jiné, já to zjistila tak, že jsem mu bohužel vlezla do telefonu. Sedli jsme si a promluvili si o tom, zjistili jsme co nám oběma chybí a tento problém vyřešili. Začali jsme znovu, jenže jsem se po pár týdnech, kdy měl stále vypnuté zvonění a chodil s telefonem všude, opět podívala, zvědavost mi nedala. Opět si psal od rána do rána s mladou slečnou. Když jsem chtěla vysvětlení, tak to prý je jen kamarádka, jenže si s ní psal dál, i když mi několikrát slíbil, že už to neudělá.
Se slečnou jsem se sešla a v klidu jsme to probraly. Ujistila mě, že o něj opravdu nemá zájem a kontakt s ním velmi omezila. Ale hlavní problém je momentálně, že partner nastoupil na novou pozici a zamilovala se do něj starší paní, která je jeho podřízená. Neustále mu psala, a i když mi přísahal, že by s ní nic neměl, tak už jsem mu nevěřila. Byla jsem tou nedůvěrou úplně paralyzovaná a po neustálých hádkách jsme se rozešli. Jenže během rozchodu si s tou kolegyní psal a velmi intimně, jak by spolu mohli mít sex, jak ho přitahuje v práci, ale že spolu nic mít nemůžou, že ne
KRÁSNÁ 18TI LETÁ TEENKA SI POŘÁDNĚ ROZTÁHNE SVŮJ ANÁLEK
SKRYTÁ KAMERA ZAZNAMENÁ ČESKOU BRUNETKU MASTURBUJÍCÍ V SOLÁRIU
Chci šukat řekla mu zralá mamina