Samý vlhký pičky
⚡ VŠECHNY INFORMACE KLIKNĚTE ZDE 👈🏻👈🏻👈🏻
Samý vlhký pičky
Motiv Jednoduchá. Používá technologii služby Blogger .
Chceš si užít naživo? Zkus nejlepší sex seznamku u nás...
Poznámka: Komentáře mohou přidávat pouze členové tohoto blogu.
Full text of " Tchán Kondelík a ze Vejvara : drobné píbhy ze ivota spoádané praké rodiny "
See other formats
^:í!k.
^^s:X
-^^.
^^á^.
Presented to the
LIBRARIES ofthe
UNIVERSITY OF TORONTO
by
ALEX S. HAVRLANT
^^^^
>c«»»
9:7^-
«!vS>^J
■ "mm
v ■ ^
9^
^^.
^^
^:^
^?^^
li^^x'^'
lenAT HERRMWIII
TCH?\M KOMDELÍK
n ZEŤ VEJVnRR
SEDMÉ VYĎRMÍ.
Sebrané spisy Ignáta Herrmanna.
I. BLEDNOUCÍ OBRÁZKY. Vzpornmky nejstarší a drobné
episody z maloměstské kroniky. Vydání třetí. 325 stran.
II. OTEC KONDELÍK A ŽENICH VEJVARA. Drobné
příběhy ze života spořádané pražské rodiny. Vydání jedenácté
1919, 487 stran.
m. TCHÁN KONDELÍK A ZEŤ VEJVARA. (Pokračování
Otce Kondelíka.) Vydání sedmé 1919, 536 stran.
IV. Z CHUDÉHO KALAMÁŘE. Drobné náčrty. Vydáni
čtvrté. PRAŽSKÉ FIGURKY. Rázové obrázky zs života.
Vydání čtvrté. PAN MELICHAR. Obrázek t .tiché, praí-
iké domácnosti. Vydání třetí. 453 stran.
V. Z PRAŽSKÝCH ZÁKOUTÍ. Humorist, a rázové obrázky
ze iivota. Vydání třetí. 224 stran.
VI. STAŘÍ MLÁDENCL Humorné obrázky ze života »pře3-
početných*. Druhé vyú. 225 stran.
VII. U SNĚDENÉHO KRÁMU. Líčení z pražského života.
Část I. a II. Vydání čtvrté. 284 stran.
Vm. U SNĚDENÉHO KRÁMU, Část III. a IV. Vyd. čtvrté.
846 str.
IX. BODŘÍ PRAŽANÉ. Postavičky z pražských zdí a ulic.
Vydání třetí. 300 síran.
X. RODINY A RODINKY Drobné výjevy z pražského ži-
vota. 264 stran.
XI. DVĚ PRAŽSKÉ IDYLLY. Vydání druhé. 244 stran.
XII. DOMÁCÍ ŠTĚSTÍ. Dva stínové obrazy z manželského ži-
vota. Vydání druhé. 220 utran.
Xni. ŽENITBA PÁNĚ KARAFIÁTOVA a jiné povídky staro-
mládenecké. 272 stran,
XIV. PÁTÉ PŘES DEVÁTÉ. Třicet nedělních povídek. Vy-
dání druhé. 305 stran.
XV. ZTŘEŠTĚNÉ HISTORKY, (Chráněnka. — Pouhé smy-
šlenky. — Strašidelné. — ,,Amerikánské.") Druhé, prohléd-
nuté a pozměněné vydání. 344 stran.
XVI. KANCELÁŘSKÝ PRACH. - SMÍŠENÉ ZBOŽÍ.
Drobné črty z ovzduší kancelářského a kupeckého, 340 stran.
XVn. FOXL-VpŘÍŠEK A JINÉ HISTORKY KRATO-
CHVILNÉ. Vydání druhé. 180 stran.
XVm. BURLESKY. 228 stran.
XJX. Z PAMĚTÍ STARÉHO MRZOUTA A JINÉ HI-
STORKY KRATOCHVILNÉ, (Povídky o pani Ang&iii;é
Knedlhansové, bývalé kvartýr.ské. — Mládenci a ženichové.)
294 stran.
XX. O ŽIVÝCH, O MRTVÝCH. Díl I. O literátech, umělcícii
a hercích. — Dvě vzpomínky zcela intimní. 256 stran.
XXI. PŘÍBĚH DUŠIČKOVÝ. Rodinná historka z let sedmde-
sátých. 224 stran.
^^■^U. z NOTÝSKŮV PAVLA CaMRDY, písaře při výpO-
mocněni úřadě. Díl prvý. 261 straru
KXin. z NOTÝSKŮV PAVLA ČAMRDY.Díldrahý.288stran.
y'Tomi toho vydáno:
DPOBNj. ),íUb i. '-ty «e vSedníhů života. Třetí vydáni. Dta diiy. Roto-
h-iano,
KIS- --^ r, v. .-r/^^>-Dxj p,\usTOVJ, slavném fernokneíniki ^il vy-
1'- ív i př»hro2iiéhodu pe.celné piopist. uvrženi Dle
; 'lí. b 13 .Jr-Vji yiy clo aesci/ !niitrNena.
. „ ... — Cestn;í dar. — Po čtyryceti le;ech.) rvo/c-.ráno,
VD ■• . ^^ANYNKY KULICHOVY. A CO SE KOLEM NICH
5 .O. v proMiici J9!o Rozebráno.
P io - ; r^DNOHO DNE. Všední praž-ká historka z doby nedávné
V A lOv - .1 i^Ot,líDY. Drobiiě historky vánoční a Siivestiovské.
Překlady do němčiny :
HBKR MELCHJOR. (Pan Mdichar.) DER FRATER A US POD'
SK.A.L. i''fš-8r z Podskah.) DER TONI LIEFKRT. (Tonda od-
vádí.) Ueutsch von Johann "lichaei. »Piager Zeitung* l8^o— 7.
VATEÍí KONDELIK UND BRÁUfíGAM WSr-íf^ARA* Kleine
Épl-ooen aus dem geordnettu jlau.^íhalte eiuer Prager BUrgerlamilie.
Auiorisierte Ubc-rsetzung aus dem Bohinischen von L;!Ísa Tlučhoř.
fierlin, Dt. Franz • Ledernaann, 1907. Dva svazky.
SCHNvT.GHK VATER KONDELIK UND SCKWiEGERSOHN
WEjWAKA. Autorisierte Úberserzun.^ aus dein ftohn.ischen von
Luise Tlučhoř. Berlín, A. W. H.-.yn's Erben, 1911.
AUSGE^3t'AHLTE GESCHICííJEN von Ignát Hemnann. Autori-
.':i>»rie Uber etzung aus dem Brhmischen von Annie Aureiiiíček.
(Slavische Romanb b'iothek. Band X.) Prag, Veriag von I. OttO;
19<58.
ZWEI PRAGSR lOYLLEN. (Thri pražské idyl!y.) PřeloíUa KUva
Híj I- s-bor, -TrnioTii V ['r^.'^, úno f — kvéiPiT PÍ''.
HÁUSi-ICHFS GLÚCK. ! Dooiáci Sté3;í.) Au.r -"
^ch!;ka^l.,nion«v P/axc, í?ll. Tpi^Hrao-^.atné -^
FOXťSpíTZ uncf anrieie ktiinvf !j;g« (>- '
Aiiioriso vany překlad Viktora Nesslefa.
1913 - břei«n 1914.
Do polštiny:
OJCTEr KONDELIK I NAFZHCZONY WE] ^
niein atit) r. / crtskicgo ,izt:ioi\\ Paviel i...
diieJ v. yt):írcwych No. U^"- --'EP.! \'ytJíténo ve ^ • - ^ .
TESC KONÍjt:LlK I ZiKC VXTEJWARA. Z c/.- ...cj.- przeU.íniHCťyU
KaižJniift? i:ii'en!e;d. B:i>:' .--:í. dzieí ^\y :..-• j v- :;: :3o - 733.) Ve Var-
iaré l':'J.
ZJEl.'ZO'-v n -;v!ay přelGii; Ad.íiu
Lac
.!i< ve v
atátij.
DOMAČA SV->;'V^ Te vlit- ir lira^nrícs <.'
loiii ■ -. . •": u.." r.:> ■■'-..:-■
Do h0lnn.i^i:;;y ;
VADEP TTON^-c; n-; ■^:-; p ^ . ; ■ ■. :.ríO?ÍT W'"
clo>- • , ; *r-
SCHOON\ -A.
K e cf i- he,
^'^- fi ..' .^ ké-n denníku Hrl Volk. y listo-
padu i<)í:.
KINJ;ERL!:'0S. ;'.^1910.
TASÍ KONDELIK IN ZET VEJVARA. íTch.-n Kondebk a zeť Vej-
rara ) F..stoveí!Íl Stando Svetina. »NRrudni pnsvnik* v Celju (Štýr-
sko), v podsimu 1910.
SEBRANÉ SPISY
IGNÁTA HERRMANNA
díl III.
TCHÁN KONDELÍK
A ZEŤ VEJVARA.
Žl
V PRAZE.
K/,KLADATEL F. TOPIČ KNIHKUPEC
1919.
Tchán Kondelík
A ZET VEJVARA.
DROBNÉ PŘÍBĚHY
K ŽIVOTA SPOŘÁDANÉ PRAŽSKÉ RODINT.
NAPSAL
IGNÁT HERRMANN
VYDXnÍ SEDMÉ,
(^e sUreotgpu.)
V PRAZE.
KNIHKUPEC F. TOPIČ NAKLADATEL
J919.
PRÁVO PilťKl.ADU DO VfECH JAmcS A VŠECHNA
PRÁVA VLBEC VYHKA2UJE SI AUIOR.
TISKEM >UNIE< V PRAZE.
Tuto drahou knihu drobných příběhů ze života
spořádané rodiny pražské věnuji
PANU F. TOPIČOVI,
svému spoluvinniku a nakladateli, iedg spoluvinniku
dvojnásob kvalifikovanému.
I. H.
V Praze, v srpnu 1906.
TCHÁN KONDELÍK A ZEŤ VEJVARA
aapsán původa* do .Švandy Dudáka" • otištšn v Děm r. 1SKX)-1SK)2
Tchán Kondelík a zeť Vejvara.
Tchán Konéelík a zef Vejvara.
I. Prvnf den po svatbě.
Nesvítilo do oken mladé domácnosti manželů
Vejvarových slunce hřejné, neboť onoho dne li-
stopadového byla obloha zamračena, zcela pod-
zimní, ale díval se do nich dlouho již probuzený,
sychravý den. Byl dávno pronikl bílými krajkovými
záclonami, naplnil komnaty, vyplašil noční šero ze
všech koutů, rozmetl stejnoměrně světlo své v prosto-
rách, připravených tak pečlivě a s láskou mladému
párku, a tak útulných, díval se v novou tu do-
mácnost vždy doléhavěji a jako zvědavě — ale
posud nic v ní se nehýbalo. Ticho bylo, a jedi-
nou živoucí bytostí zdály se tu hodiny, jejichž
kyvadlo konalo svůj neúnavný pochod pravidel-
nými, krátkými ' líTOČeji. Avšak i ty hodiny jakoby
chtěly ticha šetřiti co nejvíce, odbíjely nějak tlu-
meně, aby nevzbudily nikoho, kdo tu odpočíval
posud v hlubokém, zaslouženém spánku.
Přece však denní světlo, zvuk hodin a vzdá-
lený ruch ulice, dávno k životu vzbuzené, nezů-
staly bez účinku a donikaly k sluchu aspoň jed-
noho z pozdních spáčů.
Byl to mladý manžel Vejvara, který první pro-
citl, Již chvíli si uvědomoval, že vlastně nespí,
i*
ale ještě zápasil s trhajícími se pouty spánku, kte-
rýž jakoby se pokoušel na novo jej opanovati.
Avšak bílá mlžina denního světla dorážela na jeho
víčka vždy úsilněji, a.Vejvara pomalu otevřel oči.
Snad probuzení to dokonaly údery hodin, jejichž
zvuk dochvíval se "ještě ložnicí. Ciferník hodiíi byl
taky prvním předmětem, na němž utkvěly Vej-
varovy zraky, prohlédnuvše, a Vejvara se ulekl.
Rafije okazovaly desátou.
Jeho první myšlenkou byla — kancelář. Pro
Pánaboha I deset hodin ! Avšak oči jeho sklouzly
s hodin na ozdobný kalendář, a rázem vzpomněl
Vejvara, _že jest neděle. Ano, včera byla sobota.
Však v jakém se to probudil pokoji? To není jeho
starý známý nábytek, to není povědomá jeho skrom-
ná světnice mládenecká.
Ale již se dostavilo vědomí všeho, co se v po-
sledních čtyřiadvaceti hodinách bylo sběhlo, jaká
změna s ním se byla udala, a Vejvara otočil hlavu
a s jeho rtů sph-nulo šetrným šeptem-
„Pepinko! Pepinko drahá!"
Avšak Pepiiika spala, spala hluboce. Hlava její
byla zabořena v bělostnou podušku z prachového
peří a kaštanové ]tj\ vlasy, volně ji oblévající, tvo-
řily půvabný rámec k ní. Pod hrdlem kroužil se
krajkový Iřm.eček nočního roucha, pod nímž stejno-
měrně zdvihala se a klesala ňadra jcji v pravidel-
ném, klidném oddychování. Hedvábná pokrývka
byla poodhrnuta níže a na ní spočívala levice Pe-
piččina, na jejímž drobném prstě třpytil se snubný
kroužek.
Jak tak Vejvara hleděl na bílotí, alabastrovou
ti! ručku, spočívající teď bez hnutí, a na obnažený
lokýtek, vystoupily před ním plnou silou výjevy
včerejší noci, vlastně dnešního jitra, po návratu
od hostiny, i vše, co potom se udalo, a hrudí Vej-
varovou kinitl se pocit skoro lítostný.
„Chuděrko Pepinkol" projelo mu hlavou.
A jakoby ji chíel od prosit, vztyčil se Vejvara le-
hounce na loži a sklonil se k té nehybné ruce,
také ještě spící, a něžně ji políbil.
„Ženuško zlatá!'' zašeptal pak.
Ani dotek jeho úst, ani opětné zašeptání ne-
probudilo Pepičku. Spala tvrdě dále.
Vejvara pojednou se rozmyslil a upustil od
prvotního záměru svého, že Pepičku vzbudí. Zle-
hounka, aby nezpůsobil nejmenšího šramotu, sklouzl
s lůžka, rychle obul měkké trepky a vytratil se
z ložnice.
Byl povděčen, že jsou dvéře do vedlejší svět-
nice dokořán, a zpolehounka, opatrně otvíral do
předsíně a spěchal do kuchyně.
' Nebyly to zvuky neznámé, jež o chvíli později
dráždily víc a více sluch spící Pepičky. Bylo to
povědomé skřípání a škrtání, jaké často ji probou-
zelo k novému životu. Donikalo k ní z počátku
jako zdaleka, ale pak sesilovalo se a blížilo, jakoby
se snažilo přemoci bůžka spánku, jemuž se ne-
chtělo odloučiti se od hezkého, růžového toho
spáče, vybaviti se z jejího objetí, odtáhnouti ruce
od její hlavy, sklouznouti s jejích říader. Konečně
však bůžek podlehl zvukům rušivého nástroje a
posledně políbiv plné rty Pepiččiny, nevrle odlétl.
Náhle se vzbudivši, náhle se vzchopivši opřela
se Pepička oběma rukama o lůžko a vytřeštivši oči
spánku již zcela prosté přes pelest' do salonku,
zvolala s výrazem zjevného uleknutí:
„Co tu děláte, Vejvaro?!"
Vejvara uhodl, že se jí děje právě jako jemu,
že v její mysli rovněž se nevybavilo ještě vědomí
nového stavu jejího, a na chvilku ve svém po-
čínání ustav, rozesmál se a odvětil škádlivě:
„Dobré jitro, Pepinko ospalá! A ji tccí u vás
zůstanu — nehnu se odtud , . ."
,,Ale co tu děláte, Vejvaro? Co to znamená?"'
opakovala Pepička otázku.
Vejvara pozdvihl ruce a v nich — mlýnek.
Mlel kávu, a ten zvuk vyplašil Pepičce spánek
s očí.
Rychle otočil Vejvara ještě několikráte klikou
malého, nového mlýnku, až poslední rozdrcené zrno
se prosypalo na dno, zatřásl mlýnkem, posledně
otočil, postavil jej na stůl a rozletěl se k mladé
ženě.
„Dobrýtro, srdíčko milé! Tak!"
Hlava Pepiččina jen se kmitala v rukou Vejva-
rových žP jeho rty ji posévaly polibky.
,Tak, ty ospalá! To znamená, že nejsem .už
docela žádný ,vy Vejvaro !' — nýbrž tvůj milý
muž, nebo mužíček, chceš-li, a znamená to, že ted*
s tebou strávím každou volnou chvíli svou, a ko-
nečně to znamená, že někdo musí uvařit snídani,
a když milostpaní tak dlouho spinka a nedá se
probudit ani křikem — a jak jsem křičel 1 — ani
líbáním — ale to se rozumí, o to již Pepinka ne-
stojí — tedy že to všecko musí udělat ubohý man-
žel, aby mladá paní vstala k hotovému! Tak, to
všechno to znamená, ouško zlaté, a kdybys věděla,
jakou mám radost, že se mi to podařilo I"
„Ale Vejvaro!" bránila se Pepička bouřlivé-
mu muckání Vejvarovu. „Vždyť mne utýrášl"
A zpozorovavši, že rozpoutané stužky nočního
roucha vypověděly naprosto službu, již měly za-
stávati, rychle přitahovala pokrývku, aby se proti
útokům Vejvarovým opevnila.
„Tak, děvečko?" volal Vejvara s žertovnou
přísností, „ještě chceš spát? Nevíš, že je bezmála
jedenáct hodin?"
„Vejvaro, opravdu?" vykřikla Pepička.
„No, podívej sel A teď na mne! Šukám po
domě od časného rána — od desíti hodin 1"
Skutečně byl Vejvara umyt, ustrojen, učesán.
Jak spěchal, aby ho ženuška nepřekvapila!
Teď zalehl praskot v její sluch; pohlédla ke
kamnům, v peci hořelo plným plamenem.
„Kdo zatápěl, Vejvaro?" vzchopila se Pepička
zas napolo.
„Kdo jiný, než já?" odpovídal s úsměvem Vej-
vara. ,,Koho pak bych mohl vpustiti do ložnice
své drahé paničky, když tak líbezně dríniala! A he-
leď, vedle taky zatopeno — a v kuchyni také!"
Vejvarovi působilo srdečné potěšení, kterak
ženuška oči poulí.
„Ano, Pepinko, abys pěkně vstala do tepla.
Já umím topit — nemel jsem nikdy komorníka.
A na plotně v kuchyni zhřívá se voda na kávu,
a smetánka . . ."
„Kdo ji přinesl?" otázala se Pepička.
„Kdo jiný, než Kačenlca od maminky," od-
povídal Vejvara. „Stála prý přes hodinu u dveří,
nechtíc zvoniti, jen tak zvolna poťu-lcávala, ale
když se nikdo neozýval, odešla konečně a zane-
chala hubatku se smetanou u domovnice."
„To ji maminka navedla, aby nás nebudila/'
durdila se špoulivě Pepička.
„A dobře udělala, děvečko milá. A ještě něco
přinesla Kačenka."
VejvSra vyběhl z ložnice do kuchyně a při-
nesl na míse bábovku, krásně vypečenou, se sil-
nou kůrkou, hustě posypanou za čerstva po upe-
čení, neboť tlučený cukr byl se slil v povWc jako
ledový, z něhož vyváněla vanilka.
„Tak, moje poupátko milé," hovořil Vejvara,
odnášeje bábovku do salonku. „Voda se vaří, sme-
tana se brzy rozbublá, teď jsem um lei kávu —
šálky a cukr jsem připravil na stůl — to se dí-
váš, jakou máme kuchařku, co?"
A nemohl odolati, aby zas nepřiskočil k ženě
a znova ji nezlíbal.
„Ale Vejvaro, vždyť musím konečně vstát!"
„Nu, dobře, kočičko, vstávej, vstávej! Tuhle
je voda, uměj se, a chceš-li, přinesu ti tej-rlé —
naplnil jsem již měděnec, aby se nerozp:íl-l."
Pepička se usmála, nač Vejvara na vše pama-
toval, a Vejvara č^d-hn] :
„To jenom dnes, dévečko drahá, a pak dále
budeš hospodařit jen ty. Leda zas někdy, až ne-
budeš m.xi vůbec s postýlky -• víš — zase po-
mohu. Ač pak tu bude pomocnic..."
Zarazil, jak se -naň Pepička: vážně podívala.
„Vždyť nic neříkám, Pepinko," udobřoval. „A
co tedy ještě potřebuješ?"
„Abyste šel na chvilku ven a já se ustrojím."
Vejvara vyvalil komicky oči.
„Ven? Což pak maminka Kondelíková taky
posílá tatínka ven, když se strojí?"
„Ty jsi trapič, Vejvarol" hněvala se Pepička.
„Maminka 1 To se rozumí, až já budu — "
„ — maminkou," dopluji' Vejvara s nejnevin-
nějším pohledem.
Pepička neodvětila a schoulila se pod po-
krývku. A jak šelmovsky její oČi vyzíraly z té
bílé záplavy, vystrčila okazováčck pravice a zahro-
zila Vejvarovi:
„No počkej, Františku, dnes já budu na tebe
žalovat I"
„Vždyť už jdu, Pepičko 1 xMusím vařit."
A podívav se j-ako lítostivě na žínku, až po
nosík ukrytou, spěchal s mlýnkem do kuchyně.
Netrvalo však dlouho a byl zase v ložnici, kde
ho uvítalo lehké vzkřiknutí Pepiččino.
„Vždyť se nedívám, Pepinko," omlouval se
Vejvara, ačkoli zraky jeho úkradmo hledaly je-
nom ženušku, „ale teď nevím, zdali jsem to dobře
10
provedl. Když jsem upechoval kávu do mašinky,
teprve jsem vzpomněl, že moje kvaitýrská ji va-
řila s hadříčkem. Ale já nic takovéiio v kuchyni
neviděl, a tak nevím, jak to bez hadříčku uvařím — "
Pepička se upřímně rozesmála.
„My ji vůbec budeme vařit bez hadříčku, milý
Františku, na to jsou teď zvláštní síťky. Je tam
ve stole '■ — nu, bude naše první káva trochu
hustší."
„A ještě n
Vyhoněná kunda video od amatérky
Rozevřený detail vagíny
Černoch šuká prostitutku