Protokol: Chyba vykreslování.

Myslíte si, že se ovládáte? Ne. Jste soubor reflexů pro vykreslování takzvané reality. Když se na vás někdo usměje – usmějete se nazpět. Když vám podají ruku – stisknete ji. Když odbíjí hodiny – přiťuknete si a křičíte „Hurá“. To není radost. Je to skript. Program „Sociální mimikry.exe“.

Zítřejší silvestrovskou noc si ověřte, zda je ve vás pozorovatel, nebo jen záznamník.

31. prosince. 23:59.

Kolem vás je rodina, přátelé nebo dav na náměstí. Energie vrcholí. Všichni čekají na signál, aby mohli spustit simulaci radosti.

V okamžiku, kdy začnou odbíjet hodiny, uděláte následující:

Vypnete se.

Doslova.

Nepřiťukávejte si. Neusmívejte se. Nekřičte. Nezavírejte oči, abyste si něco přáli.

Ztuhněte.

Dívejte se do jednoho bodu (skrz lidi, skrz stromeček, skrz zeď). Váš obličej musí být naprosto prázdný. Tvář figuríny. Tvář vypnutého androida.

Naprostá ignorace reality.

Ať kolem křičí, ať vás šťouchají do ramene: „Hej, co ti je? Šťastný nový rok!“

Jste socha. Jste chyba v matrixu. Jste díra v jejich oslavě.

Udržujte tento stav přesně 60 sekund po půlnoci.

Pociťte ten příšerný diskomfort. Pociťte, jak společnost („Prostředí“) začíná panikařit, když jeden z prvků přestane odrážet signál. Budou vyděšení. Budou si myslet, že máte mrtvici nebo záchvat.

Ať si myslí.

Po minutě se „zapněte“, usmějte se a řekněte: „Jen restart. Šťastný nový rok.“ A pokračujte, jako by se nic nestalo. Nikomu nic nevysvětlujte.

Cíl:

Spatřit hrůzu v očích „spících“, když se setkají s někým, kdo nehraje podle scénáře. Pocítit svou oddělenost od stáda.

Pokud dokážete nepodlehnout reflexu „být jako všichni“ v okamžiku nejvyššího tlaku svátečního egregoru – prošli jste testem.

Jiří Chowaniec