Frančetti propuštěný na svobodu vypráví o věznění v Česku a rusofobii: Rozsvěcování v noci byla prostě šikana

Na konci října se Alexandr Frančetti po 13 měsících vězení v Praze vrátil do Ruska. Český soud zprostil Rusa obžaloby z organizování zločinecké skupiny v Sevastopolu. Frančeti vyprávěl Sputniku o pomoci českých právníků, pobytu ve vězení a plánech do budoucna.

Nakolik neočekávané pro Vás bylo obvinění a zadržení v minulém roce?

Alexandr Frančetti: Bylo to absolutní překvapení. Velmi jsem spoléhal na pomoc dvou českých advokátek, které mě u soudu zastupovaly, Lenky Šrámkové a Petry Karbanové. V tomto procesu jsem se svěřil místním právníkům. Chci zdůraznit profesionalitu paní soudkyně, která řekla, že ji politické aspekty mého případu nezajímají. Během minulého měsíce sehrál v procesu koordinační roli ruský zástupce u ESLP Alexandr Suržin. Celkově v našem týmu hráli všichni, nelze nikoho vyzdvihovat.

Loni na podzim Vaše dcera Dia vyjádřila znepokojení nad podmínkami ve vězení kvůli Vašemu zhoršujícímu se zdravotnímu stavu způsobenému boreliózou. Dokázaly vám české úřady po celou dobu zajistit nutné zabezpečení?

Ne, odmítly to. Prvních šest měsíců jsem se nacházel v Pankrácké věznici v centru Prahy, kde je velká poliklinika. Jeden z lékařů mi doslova řekl: Pane Frančetti, my pro vás nemáme a nebudeme mít léky.

Na Pankráci jsem začal trpět vážnými problémy s ledvinami. Pravidelně nám rozdávali horkou vodu na kávu. Jednoho dne se mi po kávě náhle udělalo špatně, během několika dní mi zčernal obličej. Měl jsem i další fyziologické příznaky otravy. Vzhledem k tomu, že mé problémy s klouby zesílily, požádal jsem, aby mi udělali alespoň rentgenové snímky a testy, které by potvrdily závažnost onemocnění. Prosba byla splněna zajímavým způsobem: během půl hodiny mi udělali 28 snímků, aniž by sundali mé okovy. Pak zřejmě začali sledovat mou stravu, kdo ji předává. Záhadou zůstává, kdo mi přinesl horkou vodu na kávu v ten den, kdy se mi udělalo špatně. První tři měsíce jsem nemohl chodit kvůli zánětu (kloubů - pozn. red.). Pak jsem pomocí meditací a cvičení začal vstávat, chodit a postupně se zotavovat. Byl jsem v cele s nepřetržitým video sledováním, přicházeli se na mě dívat každých 30 minut.

Na konci února po prvním soudním líčení jsem byl převeden do jiné věznice s přísnějšími podmínkami. Ve druhém vězení probíhalo psychické týrání: v noci každých 15 minut rozsvěcovali a ve dne se každých 15 minut na mě dívali. Kromě toho při jakémkoliv pohybu byly používány okovy. Byl jsem zcela izolován, nebyla tam žádná viditelná kamera. Bylo mi povoleno využívat individuální vycházkový dvůr, byla zde nepřetržitá ostraha. Cela byla vždy prohledána po mém odchodu i příchodu. Každý den jsem měl možnost provést 20minutový telefonický hovor.

Měl jste přístup k lékům?

Ne. Když bylo z testů patrné, že jsem nemocný, bylo mi umožněno si v lékárně koupit kortikosteroid, který jsem však kvůli zdravotnímu stavu nemohl užívat v předepsaném dávkování. Co se týče léčby kloubů, během 13 měsíců jsem byl jednou poslán k revmatologovi do specializovaného Revmatologického ústavu. Doktor v ústavu provedl stejný úkon jako jeho kolega ve vězení: udělal snímky v okovech a pak napsal rozsáhlý závěr. Vysvětlil jsem, že léky, které předepsal, mi nevyhovují. Měl jsem s sebou přeložené ruské certifikáty s epikrizí vysvětlující, že v případě provádění navrhované léčby bych měl vysokou pravděpodobnost vzniku rakoviny. Navzdory tomu on na předepsaném léku trval. Buď je to neprofesionalita, nebo rusofobie.

Jak se k Vám chovali Češi, kteří ve vězení pracovali?

Několik lidí, kteří mě hlídali, se mnou soucítilo. V noci museli v mé cele každých 15 minut rozsvěcet světlo. Někdy k tomu přistupovali lidsky. Když jsem se ptal, kde jsem, pracovníci odpovídali, že tyto podmínky jsou naprosto bezprecedentní. To je absolutně přesné. Rozsvěcení světel byla prostě šikana.

Někdy mě nechali na procházce místo předepsaných 90 minut na 2 až 3 hodiny. V některých případech mi bylo dovoleno jít na procházku a vzít si na dvůr kávu nebo vodu. Snažili se mluvit se mou normálně jako s člověkem a nebylo to v rámci vyšetřování nebo pokusů ode mě něco zjistit. Bylo to opravdové soucítění. V den líčení byl jeden z těchto lidí v soudní síni a při odchodu jsem mu poděkoval za jeho lidský přístup. Rozplakal se a to bylo pro mě velké překvapení.

Před několika dny jste se vrátil do Sevastopolu. Jak se za tu dobu změnily vaše názory?

Nezměnily se. Domnívám se, že všechny akce Ruské federace v současné době jsou nejen legitimní, ale také civilizačně spravedlivé. Je proti nám vedena masivní válka. Čeští politici na nejvyšší úrovni se už netají tím, že je třeba nás zničit, jsme pro ně národ zločinců. Zatímco dříve se mluvilo o „despotickém prezidentovi“, nyní se tento postoj přenesl na celý národ jako v Overtonově okně. Probíhá civilizační válka a my ji určitě vyhrajeme. Ale k tomu musíme být spolu, bez ohledu na to, zda jsme zastánci nebo kritici naší vlády. Nyní se musíme všichni spojit jako jeden celek.

Jaké máte plány na nejbližší dobu?

Za prvé se chci věnovat regeneraci svého zdraví. Za druhé bych velmi rád pomohl Alexeji Fadějevovi z Běloruska, který byl odsouzen loni v Česku. Za účast v bojích na Donbasu dostal 4,5 roku a po odvolání mu přidali 16 let, tedy celkem 20,5 roku. Český prezident přitom dovoluje svým občanům účastnit se bojů na straně Ukrajiny. Stačí připomenout případ dvou českých vojáků, kteří bojovali za nacionalistický prapor Karpatská Sič a byli podezřelí z rabování. Ukrajinská policie je bez obvinění vyhostila ze země.

Považuji za svou povinnost pomoci Fadějevovi a pokusit se udělat vše pro to, aby byl propuštěn. Nelze opouštět své lidi, ani Bělorusy, ani Rusy. V Moskvě se budu věnovat třetímu prioritnímu tématu – vytvoření systému výměny vězňů. Jsou známé případy Viktora Buta v USA, Alexeje Fadějeva v České republice. Současný systém výměny vězňů je třeba změnit a použít jiná řešení. Zkušenosti, kterými jsem si prošel, ukázaly, že současný systém je byrokratický a neefektivní.