Proniká mokrou štěrbinou v milostném pokoji

⚡ VŠECHNY INFORMACE KLIKNĚTE ZDE 👈🏻👈🏻👈🏻

Proniká mokrou štěrbinou v milostném pokoji

Shortcuts zu anderen Sites, um außerhalb von DuckDuckGo zu suchen Mehr erfahren
14. Dez. 2020 Video Proniká mokrou štěrbinou v milostném pokoji obsahuje blondýnky, sání, kouření, kouření, babes, hýždě. ... Proniká mokrou štěrbinou v milostném pokoji . ... 21:06 Orientální bohyně v červené podprsence 100% 356. 05:11 ...
07:55 V poloze 69 s atletickou holí 0% 4378. 05:12 ... 06:20 Proniká mokrou štěrbinou v milostném pokoji 100% 4376. 04:54 Blonďatá brýlí si vezme penis do úst 100% 4376. 34:36 Murzynka z ... 04:36 Brýle pohladí mokrou pipetu 0% 4374. 13:49 ...
Diskusie k súboru porno czech pronika mokrou sterbinou v milostnem pokoji … Súbor porno czech pronika mokrou sterbinou v milostnem pokoji hq mp4 ešte nikto nehodnotil. Bud prvý a pomôž tak ostatným užívatelom pri výbere súboru na stiahnutie.
Transkript . soubor ke stažení - Ústav translatologie
An icon used to represent a menu that can be toggled by interacting with this icon.
Kundu měla mokrou a horkou a já jsem věděl, že se za chviličku vystříkám, protože dneska to prostě bylo nějaké divoké. ... jsem stále větší a větší odvahu. Proto, když on zase začal s tím, jaké tam má v pokoji vedro, jsem mu navrhla, aby si sundal kalhoty, že se ráda podívám. ... jak jeho snědý penis pronik á do ...
Due to a planned power outage on Friday, 1/14, between 8am-1pm PST, some services may be impacted.
Zavřel se u sebe v pokoji a myslel na každičkou vteřinu toho výprasku. Představoval si Moniku, jak na něj hlasitě štěká rozkazy, a ve svých fantaziích si ji přioblékl do správného latexového oblečku, bot na vysokých podpatcích a do ruky jí kromě pravítka vložil také bičík a důtky.
SeX-Porno Czech Sex Na Hotelovém Pokoji S Porno Maminkou Hq.mp4 náhľad videa ... Stiahnúť. Podobné súbory.mp4 SeX-Porno Czech Proniká Mokrou Š těrbinou V Milostném Pokoji Hq.mp4. 852x480; 00:06:20; 253.44 MB.mp4 SeX-Porno Czech Ráno Zpomaleně Hq.mp4. 852x480; 00:21:20; 852.84 MB.mp4 SeX-Porno Czech Skupinový Sex S Sexy Dámami Hq.mp4.
Hilf deinen Freunden und Verwandten, der Seite der Enten beizutreten!
Schütze Deine Daten, egal auf welchem Gerät.
Bleibe geschützt und informiert mit unseren Privatsphäre-Newslettern.
Wechsel zu DuckDuckGo und hole dir deine Privatsphäre zurück!
Benutze unsere Seite, die nie solche Nachrichten anzeigt:
Bleibe geschützt und informiert mit unseren Privatsphäre-Newslettern.
Schütze Deine Daten, egal auf welchem Gerät.
Wir zeigen Ihnen, wie du deine Privatsphäre online besser schützen kannst.






Přihlásit se



Registrace




soubor ke stažení - Ústav translatologie

První čtyři oddíly (autorka M. Houžvičková) vycházejí z klasického schématu
základních rovin jazykového systému a zaměřují se na hláskosloví, tvoření
slov, tvarosloví a skladbu. Každá kapitola v těchto oddílech přináší stručný
teoretický úvod s důrazem na odbornou terminologii, dále pak praktické úlohy
a cvičení zaměřená na jevy, v nichž se často chybuje. Většina cvičení vychází
z textů publikovaných v českém tisku, také například z dokumentů Evropské
unie; zachycují tedy aktuální podobu češtiny s jejími současnými proměnami.
Další dva oddíly (autorka J. Hoffmannová) se věnují stylistice a výstavbě textu.
V nich následují po teoretickém přehledu především texty určené k interpretaci,
která je řízena připojenými otázkami a doplňujícími úkoly. K interpretaci se tu
nabízejí texty odborné, publicistické a reklamní, úřední písemnosti, řečnické
projevy, ukázky z umělecké literatury, dopisy významných osobností. V souladu
s vývojem současné jazykovědy jsou výrazně zastoupeny mluvené projevy
a rovněž oblast elektronické komunikace (e-maily, chaty, internetové diskuse
aj.), kde dnes dochází k bohatému křížení mluvenosti a psanosti. Některé
vybrané texty připomenou studentům i starší fáze vývoje češtiny.
Čeština pro překladatele
Učební text je koncipován jako průvodce výukou češtiny pro studenty
Ústavu translatologie – budoucí profesionální uživatele českého jazyka.
Autorky vycházejí z materiálů a postupů, které se jim při dosavadní výuce
nejvíce osvědčily; shromážděné texty a cvičení jsou zde k dispozici jak pro
práci v seminářích, tak pro vlastní studium posluchačů.
Milena Houžvičková
Jana Hoffmannová
Čeština
pro překladatele
základy teorie, interpretace textů,
praktická cvičení
Příprava a výroba této publikace byla financována z grantu
OPPA CZ.2.17/3.1.00/32137 –
Inovace a rozvoj studijního programu
Překladatelství a tlumočnictví na Ústavu translatologie FF UK v Praze
Evropský sociální fond
Praha & EU: Investujeme do vaší budoucnosti
© Univerzita Karlova v Praze, Filozofická fakulta, 2012
ISBN 978-80-7308-405-9
Neprodejné
FFUK_obalka_cest.indd 1
23.2.12 10:20:10
Čeština pro překladatele
Základy teorie, interpretace textů,
praktická cvičení
Univerzita Karlova v Praze, Filozofická fakulta, 2012
Milena Houžvičková
Jana Hoffmannová
Čeština
pro překladatele
Základy teorie, interpretace textů,
praktická cvičení
Univerzita Karlova v Praze, Filozofická fakulta, 2012
Příprava a výroba této publikace byla financována z grantu
OPPA CZ.2.17/3.1.00/32137
Inovace a rozvoj studijního programu
Překladatelství a tlumočnictví
na Ústavu translatologie FF UK v Praze
Evropský sociální fond
Praha & EU: Investujeme do vaší budoucnosti
© Univerzita Karlova v Praze, Filozofická fakulta, 2012
ISBN 978-80-7308-405-9
OB SA H
Obsah
Předmluva
8
1. Fonetika a fonologie
9
1.1 Systém českých hlásek
1.2 Vyšší zvukové celky
1.3 Několik ortoepických zásad
Cvičení
9
12
13
14
2. Morfematika a slovotvorba
18
2.1 Morfematika
2.1.1 Klasifikace morfémů
Cvičení
2.2 Slovotvorba
2.2.1 Odvozování (derivace)
2.2.2 Skládání (kompozice)
2.2.3 Zkracování (abreviace)
Cvičení
18
18
21
22
22
24
25
26
3. Tvarosloví (morfologie)
30
31
32
32
35
37
41
44
44
45
48
48
49
52
53
54
57
57
59
61
63
65
66
Cvičení
3.1 Podstatná jména (substantiva)
3.1.1 Gramatické kategorie substantiv (a jmen obecně)
Cvičení
3.1.2 Skloňování substantiv
Cvičení
3.2 Přídavná jména (adjektiva)
3.2.1 Skloňování adjektiv
Cvičení
3.3 Zájmena (pronomina)
3.3.1 Skloňování pronomin
Cvičení
3.4 Číslovky (numeralia)
3.4.1 Skloňování numeralií
Cvičení
3.5 Slovesa (verba)
3.5.1 Gramatické kategorie verb
Cvičení
3.5.2 Časování sloves
Cvičení
3.6 Příslovce (adverbia)
Cvičení
5
O B SA H
3.7 Předložky (prepozice)
Cvičení
3.8 Spojky (konjunkce)
Cvičení
3.9 Částice (partikule)
Cvičení
3.10 Citoslovce (interjekce)
Cvičení
4. Skladba (syntax)
4.1 Valenční syntax
Cvičení
4.2 Závislostní syntax
Cvičení
4.3 Větné členy
4.3.1 Větné členy základní
4.3.2 Shoda přísudku s podmětem
Cvičení
4.3.3 Větné členy rozvíjející
Cvičení
4.4 Interpunkce ve větě jednoduché
Cvičení
4.5 Interpunkce v souvětí
4.5.1 Souvětí parataktické
4.5.2 Souvětí hypotaktické
Cvičení
Souhrnná cvičení na interpunkci
4.6 Odchylky od pravidelné větné stavby
Cvičení
5. Stylistika
5.1 Úvod do stylistiky, základní pojmy
5.2 Stylistika jako vědní obor
5.3 Rozvrstvení (stratifikace) češtiny jako národního jazyka
5.4 Mluvenost a psanost, texty mluvené a psané
5.5 Dialog
5.6 Styl prostě sdělovací
5.7 Styl administrativní
5.8 Styl odborný
5.9 Styl publicistický
5.10 Styl reklamní
5.11 Styl řečnický
5.12 Styl umělecké literatury
6
68
69
71
71
73
73
74
74
76
76
78
79
81
81
82
83
85
87
92
94
96
98
98
99
102
105
108
108
111
111
115
119
123
127
134
144
151
159
167
173
181
OB SA H
5.13 „Věkové styly“
6. Výstavba textu
188
194
6.1 Text, jeho vlastnosti a znaky
6.2 Sémantika textu
6.3 Členění textu
6.4 Syntax textu
6.5 Koherence, koheze
6.6 Pragmatika textu
6.7 Teorie mluvních (řečových) aktů
6.8 Neverbální (mimojazykové) prostředky komunikace
6.9 Intertextualita, intertextovost
6.10 Procesy produkce a recepce textu
6.11 Typologie textů
194
197
201
206
210
216
223
227
233
236
238
Doplňující cvičení
241
Terminologický slovníček
249
Doporučená literatura
263
7
P Ř ED M L U VA
Předmluva
Tento učební text je koncipován jako praktická příručka pro studenty Ústavu translatologie – jako
průvodce výukou češtiny, kterou absolvují v prvních letech svého studia. Měl by sloužit k utřídění,
upevnění a prohloubení znalostí a především praktických dovedností z oblasti hláskosloví, slovotvorby, tvarosloví, skladby, stylistiky a nauky o textu. Autorky vycházejí z materiálů a postupů, jež
se jim při dosavadní výuce nejvíce osvědčily; shromážděné texty a cvičení jsou zde k dispozici jak
pro práci v seminářích, tak pro vlastní studium posluchačů.
První čtyři oddíly (autorka M. Houžvičková) jsou rozvrženy podle klasického schématu základních rovin jazykového systému; další dva rozsáhlé oddíly (autorka J. Hoffmannová) se věnují
stylistice a výstavbě textu.
Každá kapitola učebního textu sestává ze dvou částí. Úvodní pasáž podává stručný, kondenzovaný
úvod do teorie probírané látky s důrazem na odborné názvosloví. V prvních čtyřech oddílech pak
následují praktické úlohy zaměřené na procvičování jevů, s nimiž se studenti jako profesionální
uživatelé českého jazyka budou setkávat. Ve dvou dalších oddílech (věnovaných stylistice a výstavbě textu) následují po teoretickém přehledu především texty určené k interpretaci; interpretace je
řízena připojenými otázkami a doplňujícími úkoly.
Většina cvičení v prvních čtyřech oddílech vychází z reálně existujících textů publikovaných na
stránkách českých médií, také například z dokumentů Evropské unie; podkladové materiály tak
maximálně korespondují s aktuální podobou češtiny a s jejími současnými proměnami. V oddíle stylistickém a textovém se nabízejí k interpretaci texty různého stáří a z různých zdrojů: texty odborné,
publicistické a reklamní, úřední písemnosti, řečnické projevy, ukázky z umělecké literatury, dopisy
významných osobností. V souladu s vývojem současné jazykovědy se v těchto oddílech věnuje velká
pozornost specifice mluvených projevů a současné mluvené češtiny (k tomu jsou určeny přepisy
nahrávek z různých situací) a rovněž oblasti elektronické komunikace (e-maily, chaty, internetové
diskuse aj.), kde dnes dochází k bohatému křížení mluvenosti a psanosti. Některé vybrané texty
připomenou studentům i starší fáze vývoje češtiny; ideální možnost k pozorování vývojových
odlišností nabízí např. srovnání různých časově odlehlých překladů téhož textu.
Nedílnou součástí cvičebnice je také terminologický slovníček: měl by studentům poskytnout
základní výbavu lingvistického názvosloví a umožnit jim, aby si osvojili nebo utvrdili vztahy mezi
termíny cizího původu a jejich českými ekvivalenty.
Autorky by rády upozornily na to, že tento učební text nepřináší kompletní informace ani soustavný výklad české gramatiky a stylistiky. Teoretické přehledy mají podobu hutné zkratky; není tedy
možné přistupovat k předkládané látce jako k dostačujícímu základu pro úspěšné složení závěrečných atestací. V tomto ohledu může studentům pomoci závěrečný seznam doporučené literatury;
neobsahuje údaje o veškeré odborné literatuře, s níž autorky při tvorbě učebnice pracovaly nebo
kterou se inspirovaly, ale nabízí posluchačům především základní příručky (včetně těch kodifikačních) a snaží se pokrýt všechny závažné problémy, jež autorky považují za profilové v souvislosti
se zaměřením budoucích překladatelů a tlumočníků. S doporučenou literaturou je třeba pracovat
výběrově, teoretické přehledy v úvodu jednotlivých kapitol učebnice by měly tento výběr usměrňovat
a plnit funkci orientační. Rovněž nestejně rozsáhlé soubory cvičení a textů u jednotlivých kapitol
jsou určeny k výběrovému využívání, s ohledem na zájmy a potřeby studentů.
Autorky
8
FONET IKA A FONOLOG IE
1
Kapitola 1
Fonetika a fonologie
Studiem a popisem zvukové stránky lidské komunikace se zabývají dvě vědní disciplíny, fonetika
a fonologie.
Fonetika studuje zvukovou stránku jazyka, a to z různých aspektů: zkoumá fyziologii vzniku zvuku, jeho
akustické kvality, percepci zvukových projevů, změny při spojování hlásek do větších celků apod. Základní
jednotkou fonetiky je hláska (fón).
Fonologie se zabývá systémovými vztahy a funkcemi zvukových prostředků, zaměřuje se na takové zvukové
signály řeči, které mají distinktivní (rozlišovací) funkci (pere vs. bere; Půjdeš tam? vs. Půjdeš tam!). Základní
jednotkou fonologie je foném.
Zvuky se realizují pomocí koordinované činnosti mluvních orgánů, a to ve třech fázích:
respirace → fonace → artikulace.
Mluvní orgány (mluvidla):
• ústrojí respirační (dýchací) = plíce, dýchací cesty, hrudník, bránice (zde dochází ke vzniku výdechového proudu)
• ústrojí fonační (hlasové) = hrtan, hlasivky (zde vzniká tón hlasu, dochází k propouštění výdechového
proudu hlasivkovou štěrbinou, tzv. glottis)
• ústrojí modifikační (artikulační, článkovací) = rezonanční dutiny (ústní, nosní, hrdelní, hlavová, prsní),
hrtan (larynx) a artikulační orgány (zde vzniká výsledná podoba zvuku)
ƒ artikulační orgány aktivní = jazyk (lingua), rty (labia)
ƒ artikulační orgány pasivní = zadní patro (velum), přední patro (palatum), dásně (alveoly), zuby
(dentes)
1.1 Systém českých hlásek
Samohlásky (vokály):
• tóny, nositelé síly, výšky a barvy zvuku
• jádro slabiky
• artikulační podstata = otevřenost (apertura)
• repertoár českých vokálů: 5 krátkých (a, e, i, o, u) + 5 dlouhých (á, é, í, ó, ú) vyjádřených 14 grafémy
(navíc y / ý, ě, ů)
• klasifikace:
ƒ podle vodorovného pohybu jazyka (přední, střední, zadní)
ƒ podle svislého pohybu jazyka (vysoké, středové, nízké)
ƒ podle postavení rtů (nelabializované, labializované)
ƒ podle kvantity (krátké, dlouhé)
• spojení dvou samohlásek = dvojhláska (diftong): ou (český diftong) + eu, au (v interjekcích a slovech
cizího původu)
9
1
FO NET IKA A FO N O LO G I E
Klasifikace českých vokálů
Podle vodorovného pohybu jazyka
přední
Podle
svislého
pohybu
jazyka
vysoké
střední
zadní
i
u
středové
e
o
nízké
a
nezaokrouhlené (nelabializované)
zaokrouhlené (labializované)
Podle postavení rtů
Souhlásky (konsonanty):
• šumy
• výjimečně tvoří jádro slabiky (tzv. sonanty — r, l, m)
• artikulační podstata = přehrada (striktura), výdechový proud naráží na překážku, příp. prochází
úžinou kolem překážky
• repertoár českých konsonantů: 25 souhlásek (b, c, č, d, ď, f, g, h, ch (spřežka), j, k, l, m, n, ň, p, r, ř, s,
š, t, ť, v, z, ž) + 3 grafémy navíc (x, q, w — v cizích slovech)
• klasifikace (detailně viz tabulka na následující straně):
ƒ podle místa artikulace:
labiály (bilabialy, labiodentály): p, b, m, f, v
dentály (prealveoláry, postalveoláry): t, d, n, s, z, c, ȝ, ǯ, r, l, š, ž, č
palatály: ť, ď, ň, j
veláry: k, g, ch
laryngály: h a ráz
ƒ podle způsobu artikulace:
okluzivy (ústní, nosní, hlasivkové): p, b, t, d, ť, ď, k, g
semiokluzivy / afrikáty: c, č, ȝ, ǯ
konstriktivy (vlastní, laterála, vibranty): f, v, s, z, š, ž, j, ch, h, r, ř, l
ƒ podle stavu dutiny nosní:
orály: m, n, ň
nazály: ostatní konsonanty
ƒ podle účasti hlasivek:
znělé: b, d, ď, g, z, ž, ȝ, ǯ, h, v + jedinečné znělé (l, r, m, n, ň, j)
neznělé: p, t, ť, k, s, š, c, č, ch, f
ƒ podle artikulujícího orgánu:
retné: p, b, m, f, v
předojazyčné: t, d, n, s, z, c, ȝ, ǯ, r, l, š, ž, č
středojazyčné: ť, ď, ň, j
zadojazyčné: k, g, ch
hlasivkové: h a ráz
— poziční varianty: neznělé ř (keř [ke ř]) a γ (abych byl [abiγ bil]), zadopatrové ŋ (branka [braŋ ka])
°
10
°
FONET IKA A FONOLOG IE
Klasifikace českých konsonantů
11
1
1
FO NET IKA A FO N O LO G I E
1.2 Vyšší zvukové celky
Slabika (sylaba) = nejmenší jednotka souvislé řeči.
Stavba slabiky:
• jádro (vokál, diftong, příp. sonanta)
• slabičný svah (konsonant, shluk konsonantů), není vždy přítomen (př. A – le – na)
Klasifikace slabiky:
• otevřená (zakončená na vokál)
• zavřená (zakončená na konsonant)
Slovní přízvuk (akcent) = zvukové zvýraznění některé slabiky.
Typy přízvuku:
• hlavní – melodický, silový, stálý; umístěný na první slabice
• vedlejší – slabší charakter, vyskytuje se u delších slov, a to na lichých slabikách
Př.: ’Neměla by ses mu ’posmí’vat! Už ’zmizte!
příklonky
předklonka
Pozor: V proudu řeči lze najít tzv. nepřízvučná slova. Sama nemají slovní přízvuk, a proto se připojují za
přízvučné slovo (tzv. příklonky/enklitika: jsem, jsi, bych, mi, tě, -li, …), popř. se připojují k následujícímu
přízvučnému slovu (tzv. předklonky/proklitika: tak, už, můj, i, …).
Přízvukový (mluvní) takt = část věty s jedním přízvukem, tzv. fonetické slovo.
Př.: / ’díky ’sponzorům / ’proběhla / ’akce / ’bez pro’blémů /
Větný úsek = menší úsek u složitějších (členitějších) výpovědních celků, skládá se z jednoho, příp. několika přízvukových taktů. Hranice mezi jednotlivými úseky je naznačena pauzami. Členění textu na větné
úseky je do značné míry individuální záležitostí, souvisí mj. i s tempem mluvy.
Př.: // Mezinárodní veletrh // který se konal minulý týden v Brně // bohužel nezaznamenal tolik očekávaný zájem //
nebo // Mezinárodní veletrh který se konal minulý týden v Brně // bohužel nezaznamenal tolik očekávaný zájem //
Větný přízvuk = přízvučná slabika centra výpovědního jádra, která oproti běžným přízvučným slabikám
disponuje silnějším důrazem (v objektivním pořádku slov bývá umístěn na konci výpovědi). Intenzita
důrazu se zvyšuje v případě, že se jedná o subjektivní uspořádání výpovědi.
Př.: Petra je stále nemocná. Petra je stále nemocná. Petra je stále nemocná.
Intonace (melodie) = průběžná výšková změna tónů ve výpovědi. Její podoba závisí na konkrétním typu
výpovědi (oznamovací, tázací, rozkazovací, …).
Kadence = samotné zvukové ukončení výpovědi. Taktéž souvisí s typem výpovědi.
Možnosti ukončení výpovědi:
• kadence klesavá (↓) — typická pro výpovědi oznamovací
• kadence stoupavě klesavá (↓) — typická pro výpovědi zvolací, rozkazovací, přací, příp. v otázkách
doplňovacích
12
FONET IKA A FONOLOG IE
1
• antikadence stoupavá (↑) — typická pro zjišťovací otázky
• antikadence stoupavě klesavá (↑) — typická též pro zjišťovací otázky
Př.: Už aby ses vrátil! — — — — — Dali byste si svíčkovou? — — — — — —
1.3 Několik ortoepických zásad
Výslovnost slov domácího původu
• dodržování kvality a kvantity vokálů (obzvlášť na konci a uprostřed slova)
• nesplývavá výslovnost stejných vokálů na rozhraní dvou slabik (modrooký)
• asimilace (spodoba) znělosti = přizpůsobení znělosti ve skupině párových konsonantů, probíhá na
začátku, uprostřed i na konci slova, popř. mezi předložkou a slovem
ƒ asimilace regresivní (zpětná): [prozba, skouška, bes těla] – v češtině častější
ƒ asimilace progresivní (postupná): [schoda]
• nesplývavá výslovnost stejných skupin souhlásek na hranici slov [nejjasňejší], na švu [oddací, půllitr]
• splývavá výslovnost stejných nebo podobných skupin souhlásek na švu přípony [ňiší, víťeství]
Pozor na výslovnost tvarů být: [sem, si, sou], pouze při důrazu [jsi to ty?]! U skupin ts, ds, dc lze vyslovovat nesplývavě i se zjednodušenou výslovností: [lický i litský]!
Pozn.: Kromě asimilace znělosti existuje asimilace výslovnosti: [maŋgo] prealveolární n se pod vlivem
velárního g mění na velární ŋ!
Výslovnost slov cizího původu
• zachování původní výslovnosti u slov nepřejatých a vlastních jmen (tedy slov s nepočeštěným pravopisem): [poenta, Žán Rusó]
• výslovnost vokálů se většinou přejímá podle výchozího jazyka, ale často dochází ke kolísání, příp.
dvojí výslovnosti [kultura, kultůra]
• výslovnost
Hardcore Tranny Ass Kurva
Středoškolačka má za přítele staršího muže (HD)
Vystříká kundu neznámé holce z baru