Pere to hned u silnice

Pere to hned u silnice

Ahoj. Všimli jsme si, že máš zapnutý AdBlock. Prosím, pozastav si pro Padler.cz blokování reklamy. Díky tomu můžeme zajistit více zajímavých vodáckých článků. Navíc se snažíme zobrazovat jen reklamy s vodáckou a outdoorovou tématikou, podporujeme touto cestou i mnohé charitativní projekty a neziskovky. Snad tě nebudou moc rušit. Děkujeme! Redakce Padler.cz

Homepage
Články
Paddleboarding

Podívejte se na kompletní fotogalerii
Přejít do galerie

V klidnějších pasážích se kocháme okolím a dáváme pozor na medvědy.
Počasí nám přálo a třpytivá řeka nás lákala k objevování.
Čistá voda, krásná příroda, perfektní počasí. Co víc si přát…
V Kanadě nikdy nevíte, co čeká za další zatáčkou. Medvěd? Vodopád? Svačina?

Jackson Kayak Travers 10.0, pádlo TNP Aker, špricdeka Hiko

Copyright © Pádler.cz 2022
Všechna práva vyhrazena

Náš klasický jarní víkend v Kanadě začínal vždy perfektně sladěnou spoluprací při balení. Zatímco Ondra soukal všechna naše plavidla na střechu auta, já nanosila ostatní vybavení. Během 15 minut jsme byli připraveni na cokoliv, co by nás mohlo během víkendu potkat, od medvědů po upadlé kolo.
Nejoblíbenější destinace, soutok řek Squamish a Elaho a jeho velké tábořiště, skýtalo určité soukromí i za pěkného počasí, protože 40 km rozmlácené prašné cesty odradilo většinu „svačinářů“, jak jsme jim říkali. Místní totiž místo na chatu vyjedou s plným autem jídla, obřími stany, reproduktory, grily a dalším chatovým vybavením na víkend do přírody, utáboří se a svačí.
Naše vybavení spíš smrdělo jako pánská šatna a kapala z něj voda, což jsem vzhledem k tomu, že otázka ložnice, kuchyně a sušárny se odvíjela od toho, jak jsme v kufru auta přeskládali věci, občas těžce nesla. Na druhou stranu, vodácké věci musí zákonitě smrdět i případnému medvědovi, takže mé noci byly o fous klidnější.
První víkend vhodný k výpravě na paddleboardech jsme se vrhli rovnou na Elaho river a rozhodli jsme se prozkoumat posledních pár kilometrů před soutokem s řekou Squamish. Ondra odhadl, že má Elaho vody tak akorát. „Nerozumím, jak akorát?“ Ptala jsem se s lehkými obavami. „Že se nerozbiješ o kameny a zároveň tě to neutopí.“ Odpověděl, jako by mě chtěl uklidnit.
Z několika vyhlídek u silnice jsme zkontrolovali, zda nám v cestě neleží stromy nebo jiná nebezpečí. Mně se zdálo trochu podezřelé, že vidím peřeje i z tak obrovské výšky, v jaké silnice nad řekou vedla, ale snažila jsem se mírnit svou paniku. Dobře totiž vím, že Ondra odhaduje náročnost terénu podle mého odhodlání, sám totiž považuje vše pod WW IV za hladkou vodu.
Mé obavy ustaly až ve chvíli, kdy přišel čas na soukání do neoprenu. Není nic odpornějšího než studený a mokrý neopren, navíc o číslo menší velikosti, protože zima byla dlouhá a já se živila pouze muffiny.
Počasí nám přálo a třpytivá řeka nás lákala k objevování. První zakolísání nastalo hned při nájezdu do proudu, řeka byla totiž o dost dravější, než jsem čekala. Hned druhé přišlo při prvním koupání, kdy se mi ledové jehličky i přes tlustý neoprén zavrtaly hluboko do kostí a studený náraz mi málem vyrazil dech. Řeka nás ale s mírným houpáním vezla extravagantní přírodou s dramatickými výhledy na ledovce vysoko v horách, což dokáže přebít lecjakou nepohodu.
Najednou jsem si ale vzpomněla na znepokojivé video s medvědem grizzly, který v tomto samém údolí naháněl na řece kajakáře. Rázem bylo důležitější skenovat okolní les a hledat sebenepatrnější známky přítomnosti medvěda.
Kvůli medvědům jsem si toho, co nás čekalo za ohybem řeky, všimla až ve chvíli, kdy na mě Ondra divoce gestikuloval z vracáku. Nemýlila jsem se – vlny, které jsme viděli ze silnice, byly obří. A hlavně byly všude, vpravo, vlevo, uprostřed. Nebylo kudy to ošidit.
„Nejedu!“ Oznámila jsem Ondrovi rázně. Ondra se podíval na silnici táhnoucí se vysoko nad námi a usmál se: „A co ty medvědi?“ Rázem jsem byla zpět na prkně a peřeje mi přišly jako procházka jarní zahradou.
Ondra se do peřejí pustil první a ustál dvě vlny jako kovaný profík, třetí ho poslala do kolen. Dál už jsem jeho výkon nemohla sledovat, protože jsem se pod náporem jedné z vln skácela do vody a začal boj. Neztratit pádlo. Dát Ondrovi vědět, že nepanikařím. Dostat se k prknu.
Když to užuž vypadalo, že na prkno nalezu, další vlna mě nanovo zmastila. Tímto zahanbujícím způsobem jsem se nakonec splavila až do tůně v dalším ohybu řeky. Kosti promrzlé, kolena otlučená, ale moje první kanadská peřej byla za mnou. Od této chvíle to už musí být jenom lepší. Cestou zpět do tábora jsme potkali medvěda, seděl u silnice, drbal si bříško a my jsme mu byli úplně ukradení. Takže ani s těmi medvědy to nebude tak hrozné. „Snad…“ říkala jsem si.
Na pouti napříč vodáckými disciplínami jsem narazila na paddleboarding a už jsem u něj zůstala. Závodní ambice jsem sice na své cestě vypotřebovala, ale o to víc si užívám objevování přírody z paluby své růžovky. Zatím jsme s Ondrou, mým životním parťákem, projezdili Rakousko, Havaj a Kanadu. Naše prkna ale chtějí víc.
Jednoduchá konstrukce, zpevněná podlážka, podlepené švy
Z prodyšného a rychle schnoucího materiálu, univerzální
Objevte výborné jízdní vlastnosti a rychlost
Nastavitelné karbonové pádlo pro pokročilé
Je ideální do města, lehký a o objemu 16l
Skladný, snadno ovladatelný, odolné vyztužené dno
Nejmenší a nejlehčí cestovní filtrační systém na světě
Nafoukne karimatku i packraft, 0,32 psi
Turistika, lehká divoká voda, špricdeka, od 3,4 kg

Copyright © Pádler.cz 2022
Všechna práva vyhrazena

Cikán mi vybílil byt, prostě nejlepší malíř. Kampaň upozorňuje na předsudky
S předsudky vůči obtížné zaměstnatelnosti Romů hodlá bojovat kampaň s názvem Romové pracují a chtějí pracovat. Projekt společnosti IQ Roma Servis chce...
Slovenští poslanci strávili dovolenou v romských osadách
Poslanci hnutí Obyčejní lidé a nezávislé osobnosti Igor Matovič a Alojz Hlina strávili dovolenou v nejproblematičtějších romských osadách na východním...
Ceny benzínu a nafty letí dolů, jen Praha si dává načas
Sestupný cenový trend pohonných hmot v Česku dál pokračuje. Za poslední týden klesla cena litru benzinu o 1,41 koruny. Ve středu se tak litr Naturalu 95...
Dva neuniformovaní policisté odvedli z Babišova mítinku ženu a naložili ji do civilního auta
Policejní úřad vnitřní kontroly prověří postup policistů v souvislosti se středečním předvolebním mítinkem poslance a bývalého premiéra Andreje Babiše (ANO)...
Tragédie v policejní rodině: Muž zabil družku, své dvě děti a pak i sebe Video
Čtyři mrtvé lidi včetně dvou dětí našla ve středu policie v Rožnově pod Radhoštěm na Vsetínsku. Policie případ vyšetřuje jako trojnásobnou vraždu. Muž podle...
Cena 79.000 Kč bez DPH platí do 7.8. Zahájení studia kdykoliv. Studujte odkudkoliv.
Návštěvníci polského muzea si užívali sex přímo před kamerami
Muzeum v Polsku požádalo návštěvníky, aby v jeho prostorách neprovozovali sex. Stalo se tak poté, co bylo dovádění několika turistů zachyceno bezpečnostními...
Nevšední život českého avantgardisty. Aktéři milostného trojúhelníku zemřeli během pár dní
Karla Teigeho znali současníci především jako kritika a teoretika umění. Jen málokdo věděl o jeho netradičním životě. Ráno posnídal s družkou, den strávil...
Po přistání nebrzděte, nabádají aerolinky ruské piloty
Ruské aerolinky instruují své piloty, aby se snažili při přistání brzdit co možná nejméně, ideálně vůbec. Mají tím šetřit brzdy, které se spolu s dalšími...
Sankce jsou sankce, návrat turbíny pro Nord Stream do Ruska je nemožný, tvrdí Gazprom
Návrat turbíny pro plynovod Nord Stream 1 do Ruska je kvůli západním sankcím nemožný, uvedl plynárenský podnik Gazprom. Nedodanou turbínou zdůvodňuje omezení...
„Styky s mafiány a lhaní.“ Piráti znovu vyzvali Pospíšila k rezignaci na magistrátní funkce
Piráti a jejich pražský primátor Zdeněk Hřib v návaznosti na korupční kauzu Dozimetr znovu vyzvali europoslance a lídra pražské TOP 09 Jiřího Pospíšila...
Na Ukrajině padla plukovnice, která se chlubila zabíjením. Putin ji vyznamenal
Česko zasáhnou silné bouřky, varují meteorologové
Cena ropy dál padá. Je už levnější než v únoru
Bankám pohádkově rostou zisky, o část mohou přijít
Poprvé od pátého potratu ve společnosti: Televizní hvězda odrovnala přítomné svým dekoltem
Komentář: Jak zaujmout svět? Zelenskyj zaznamenal první kiks
Co si myslíte o policejním Ferrari? Hlasujte v anketě – Týden v Garáži
Řecký gigant na kolenou. Sešívaní pojedou do odvety s nadějným náskokem
Copyright © 2003- 2022 Borgis a.s. Copyright © 2019- 2022 Seznam.cz a.s. Copyright © ČTK, DPA, Reuters a fotobanka Profimedia
Když se přihlásíte, upozorníme vás na nové e-maily i důležité zprávy z našich služeb. Pokud jste aktivní diskutér, najdete zde reakce na své příspěvky.
Když se přihlásíte, upozorníme vás na nové e-maily i důležité zprávy z našich služeb. Pokud jste aktivní diskutér, najdete zde reakce na své příspěvky.
Když se přihlásíte, upozorníme vás na nové e-maily i důležité zprávy z našich služeb. Pokud jste aktivní diskutér, najdete zde reakce na své příspěvky.
Ačkoliv je horké léto, z komínů chatrčí krčících se pod lesem se kouří. Blíží se čas oběda a ten se dá uvařit jedině na kamnech. Elektřina, plyn ani voda tady nejsou. Jsme v romské osadě ve Spišském Bystrém pod štíty Vysokých Tater, kde téměř nepoznáte, jaké je století.
Auto necháváme u silnice a odtud se do osady vzdálené asi dvě stě metrů vydáváme pěšky. Doprovází nás starosta Martin Lavko, který tu pro všechny představuje zmenšeninu samotného Pána Boha. Když je s námi, víme, že nám nic nehrozí. „Zavolej mi vajdu,“ říká hned prvním bosým dětem, které nás běží přivítat. Vajda je šéf osady, kterého si její obyvatelé volí a také ho poslouchají. A pak už k nám kráčí Štefan. „Přivedl jsem vám návštěvu, tak se o ni pěkně postarejte a všechno jim ukažte,“ dává mu starosta pokyny.
Martin Lavko, starosta Spišského Bystrého, pod které osada patří, je přesvědčený, že se Romové z chudých poměrů mohou vymanit – stačí chtít a pracovat. Příkladem ostatně může být právě jeho vesnice.
„A vy dávejte pozor na psy,“ radí mně a fotografovi. Pak se s námi s omluvou, že musí zpět do úřadu, loučí. Trochu mě tím zaskočí, ale není čas couvnout, a tak mu spolu s pobíhajícími dětmi zamávám na rozloučenou a pak už se oddávám své reportáži.
Dobré znamení je, že se Štefan usmívá a zve nás do svého domu, který se od ostatních zdejších obydlí liší už na první pohled. Je to dřevostavba zvenku pobitá prkny a vedou k ní čtyři betonové schody, což je v celé osadě nevídané. Uvnitř jsou čtyři menší místnosti vybavené nábytkem z let minulých a jediná kamna na tuhá paliva.
Štefan zde žije se svou ženou Andreou, jedenácti dětmi, a protože dva synové už zakládají rodinu, také se dvěma snachami, takzvanými nevěstami. Dvanáct i třináct dětí není v osadě pod lesem nic neobvyklého. „Pec máme tady v pokoji, v zimě musí vytopit celý dům,“ vysvětluje mi Andrea a ukazuje na kamna.
Jí i Štefanovi je osmatřicet let. Poznali se na diskotéce, když jim bylo šestnáct, a od té doby se jim narodilo sedm synů a čtyři dcery. První dítě přišlo na svět hned v šestnácti. Nejstaršímu synovi je dnes jednadvacet a nejmladšímu čtyři. Školou povinných dětí je sedm. „Před pár dny se nám narodil první vnuk. Dřív bylo normální mít děti v šestnácti, teď je to tak v osmnácti až dvaceti,“ vysvětluje mi vajda.
Štefan, místní vajda, a jeho žena Andrea v osadě přivedli ve svých osmatřiceti letech na svět už jedenáct dětí. Dva poslední jsou Miloško a Jakubko.
Na peci stojí velký hrnec a v něm se vaří vepřová žebra. Uvnitř kamen hoří polínka a vedro v místnosti všechny vyhání z domu ven. Ve vedlejším pokoji sedí těhotná žena a loupe pytel brambor. Slupky nechává padat na hromadu na zem. „Vaříme maso, brambory, rýži, ale děláme i buchty a palačinky,“ vysvětluje mi Andrea.
Jako vzácná návštěva jsem uvedena do místnosti, kde je plazmová obrazovka, sedací souprava, ve vitrínce dokonce několik sošek a na zdi velký tkaný barevný obraz s náboženským motivem. Ačkoliv zde žijí bez elektřiny, díky dvěma autobateriím z nákladních aut můžou sledovat i televizi. Jak to vypadá, kromě ní je tu další zábavou už jen zpěv a dělání dětí.
Jediné auto v osadě, ojetý Opel, patří rodině vajdy. Jeho synové v něm rádi tráví čas i jen tak – při poslechu rádia.
Podmínkou pro výběr ze sedmi programů ovšem je, aby baterii z nákladního auta někdo ze vsi nabil zapojením do elektrické sítě. Stejným způsobem zde nabíjejí i mobilní telefon, který nejčastěji slouží k přivolání doktora. Z celé osady, kde žije kolem dvou stovek Romů, mají mobilní telefon jen tři lidé a vše potřebné tu vyřizuje vajda.
Ptám se, z čeho tu všichni žijí. Štefan vytahuje cigaretu a vypadá to, jako by mojí otázce ani nerozuměl. Stále se usmívá a ukazuje, kolik je v domácnosti práce. Na zimu je třeba připravit hodně dřeva a právě teď v domě mění jedno okno. Alkohol? „Vůbec nepiju, zeptejte se starosty. Proč? Táta pil, tak proto.“
Štefan je z devíti dětí, ve zdejší osadě se narodil a dnes tu žije i jeho pětasedmdesátiletá matka a několik sourozenců. Dva již zemřeli. V hlavě si přehrávám to, co mi o vajdovi řekl starosta. Ohodnotil ho slovy, že to je jediný chlap z celé osady, který je schopný alespoň něčeho, například zvelebování svého příbytku, zatímco ostatním je podle Martina Lavky všechno naprosto jedno.
V osadě nedaleko slovenské vesnice Spišské Bystré žije kolem dvou stovek lidí, přesný počet však nezná nikdo.
Vajda dokázal svépomocí postavit na zdejší poměry nadstandardní dům, sehnat si plazmovou televizi a také má jako jediný z celé osady automobil – starý opel. Právě díky Štefanovi vede k osadě široká nezpevněná cesta. „Sanitka dřív musela stát až u silnice, teď může až k nám,“ vysvětluje mi. Štefan také zajišťuje styk mezi lidmi z osady a bílými v kilometr vzdálené vesnici Spišské Bystré.
S jeho ženou Andreou si povídáme jako dvě mámy od dětí, i když v počtu potomků jí se svými dvěma konkurovat nemůžu. „V šestnácti jsem měla první a pak už nešlo chodit do školy. Mojí starostí je domácnost, aby děti měly co jíst a měly čisté prádlo do školy.“ Oblečení pere spolu s ostatními ženami z osady v potoce. Teď je ale po dešti a voda je špinavá, a tak se prát nedá.
Před pár lety v osadě několik dnů pobývaly studentky z Česka. Spočítaly, že ze dvou stovek obyvatel tu bylo 84 dětí do osmnácti let.
Prádlo, jídlo a děti jsou starostí žen, muži chodí na dřevo a průběžně dolepují, či v lepším případě dostavují příbytky. Nejvíc dřeva je třeba připravit na zimu a Štefan podotýká, že si předtím chodí pro povolenku na lesní správu. Jeho starostí je i nákup základních potravin. Opelem jezdí do Popradu do Kauflandu, kde je nejlevněji. Všechno se ale musí sníst hned, protože nikdo nemá lednici. V létě děti občas přinesou něco k jídlu i z okolních polí a z lesa.
Proti ostatním ženám z vesnice je Andrea i nečekaně moderní. Ve vlasech má několik proužků melíru, což je výtvor jejích bílých kamarádek ze vsi, které jí také dávají různé oblečení. U kadeřníka ještě nikdy nebyla. U zubaře ano, ale teď na to bohužel nemá, i když po jedenácti dětech přišla už o dva zuby. Ale nevadí jí to. Odevzdaně říká, že nejdál byla kdysi dávno v Bratislavě, jinak celý život, v němž je jeden den navlas stejný jako druhý, strávila se svým mužem a dětmi ve zdejší osadě.
Se dvěma desetilitrovými kyblíky chodí Marie pro vodu téměř kilometr každý den.
Během povídání mi namaže chleba nutellou a k tomu nabídne sklenici vody. Ta je tu vzácná. Chodí pro ni až do kilometr vzdálené vesnice. A záchod? Vajdova rodina je jedna ze dvou, která má svou vlastní kadibudku. A tu si zamykají. Ostatní chodí do přírody. Koupelnou je velký lavor, v němž se v nahřáté vodě postupně umyje celá rodina, nebo potok.
Zařízení místností je skromné – staré válendy, křesla a skříně. Vyřazený nábytek jim lidé nechávají u silnice. „Zařizovali jsme si nový obývák a kamarád mi poradil, ať ten starý odvezu k nim, k termitům. Připadalo mi to až hloupé, ale odvezl jsem ho na kraj silnice před romskou osadu u Spišského Bystrého, a druhý den tam nebyla ani židle,“ vyprávěl nám předtím muž ze Starého Smokovce.
Dřevo na zátop je potřeba každý den kvůli vaření a je to práce pro zdejší chlapy.
Přemýšlela jsem, ve kterém příbytku se jeho nábytek asi tak nachází, protože jsem si po návštěvě u vajdy směla prohlédnout i některé další. Na zvídavé pohledy odpovídám úsměvem, a tak mi ochotně ukazují svoje jednopokojové přístřešky – většinou z kulatin slepených hlínou, jiné z nepálených cihel, tzv. valků, anebo jen ze dřeva a sem tam z cihel.
Na střechách je nejčastěji vidět plech, občas vylepšený igelitovou plachtou vlající ve větru. Co se týče podlahy, linoleum položené na udusané hlíně jsem na zemi viděla jen zřídka. Většinou stačí jen hlína. V jedné místnosti se tu běžně odehrává život několikačlenné rodiny se vším všudy.
V létě není nouze o jídlo také díky okolním lesům – plný lavor hub nakrmí bez problému i mnohačlennou rodinu.
Vajdovi a jeho rodině jsem rozuměla dobře, ale s ostatními to bylo horší – jejich slovenština nebyla nic moc. Kromě dětí, které chodí do školy, také nikdo z nich neviděl počítač.
Před rozloučením jsem se Štefana zeptala, co by si nejvíc přál. „Nechci, aby moje děti a vnuci žili jako já – bez vody a elektriky.“
Dalo by se říct, že jediné, o co se Romové ve většině osad snaží, je posílat své děti do školy. Je to totiž jejich hlavní způsob obživy. Jakmile má romské dítě více než patnáct neomluvených hodin, jeho rodiče dostanou místo sociálních dávek jen poukázky na základní potraviny. Navíc děti z rodin ve hmotné nouzi, což jsou všechny z osady, mají ve škole oběd za symbolickou jednu slovenskou korunu, takže se ve škole dobře najedí. K tomu stát proplácí cestovné, pokud se děti do školy přepravují autobusem.
Starosta nedaleké Nové Lesné Peter Hritz tvrdí, že pro většinu Romů se ze školní docházky jejich dětí stal byznys, a to určitě není v pořádku.
„Ze školy se tak stal byznys,“ shrnuje starosta nedaleké obce Nová Lesná Peter Hritz. A to podle něj není v pořádku. I tak ale romské děti většinou ze základní školy absolvují jen šest až sedm tříd, což jim v průměru zabere deset let. Rodiče jsou většinou negramotní, a tak se ani není čemu divit. Taková je realita ve většině romských osad, v Nové Lesné je však situace odlišná. Tady romské děti díky spolupráci obecního úřadu se Základní školou v Dolním Smokovci povinnou školní docházku většinou absolvují celou.
Starosta Spišského Bystrého Martin Lavko upozorňuje i na další fakta. Díky systému dotací z Evropské unie mohou Romové, pokud jen trochu chtějí, získat obecní byt zhruba za pět tisíc eur. Slováci si ho však musí pořídit na hypotéku a za plnou cenu bez dotací.
„Pokud žijeme v právním státě, mělo by stejné právo platit pro všechny,“ stěžuje si Lavko a poukazuje i na další problém. Romská osada pod lesem stojí na pozemku Sdružení lesních pozemků Urbariat. „Všechna romská obydlí vznikají načerno čili bez povolení, což je víceméně tolerováno. Jakmile si ale stavbu načerno pořídí někdo z bílých, úřady mu ji nemilosrdně zbourají."
Aby byl klid, mezi bílými a tmavými panuje ve vesnici Spišské Bystré tradiční, nepsaný řád. Přes den se ve vsi volně pohybují hlavně Romové, kteří nepracují. Kolem čtvrté odpoledne se však stahují do svých lokalit a vesnice patří bílým, kteří v tu dobu přicházejí z práce. Ani v hospodě nemají podle místních Romové z osady večer co dělat. Do kostela v centru obce přicházejí jen na křtiny a na pohřeb.
„Něco vám ale ukážu,“ nabízí ještě starosta ze Spišského Bystrého, když se navečer vracíme z osady pod lesem a jeho úřední hodiny na obecním úřadě končí. Autem nás odváží na horní konec obce, kde v
Sbalil ji na parkovišti a doma z ní málem vyšukal duši! (Abby Rode, Johnny Sins)
Luxusní společnice Lena Paul šuká s bohatým klientem
Zrzavá rádoby modelka sbalená na zastávce

Pere to hned u silnice

Report Page