Nevěrná česká blondýnka podvede přítele s jeho otcem!

🛑 VŠECHNY INFORMACE KLIKNĚTE ZDE 👈🏻👈🏻👈🏻

Nevěrná česká blondýnka podvede přítele s jeho otcem!
Dobrý den, mám jedno velké trápení, se kterým se nemohu svěřit nikomu v okolí, ale musím to s někým probrat. Po 11 letech fajn manželství jsem se ocitla v "klubu" podvedených manželek. Poslední srpnový týden strávil manžel spolu s naším synem týden na sportovním soustředění, kde se s někým setkal a vzájemná náklonnost zřejmě překročila meze obyčejného přátelství. Zjistila jsem (před dvěma dny), že se něco děje, když jsem si přečetla nesmazaný odeslaný mail ze společné mailové schránky a dala si ho do souvislosti s nezvyklým zacházením s mobilem. Jak prosté. Z manžela jsem vytáhla (neumí lhát), že dotyčná dáma se mu líbila, podlehl momentální situaci (je jen člověk), nikdy mi to nechtěl říci, sexuální kontakt s ní neměl,doufal, že to samo rychle zmizí, prý jí řekl, jaká jsem skvělá manželka a máma, nechce náš vztah kvůli tomu riskovat, prosí o mou trpělivost a ať nedělám unáhlené závěry. Nicméně ve zmíněném mailu pro ní byla jeho fotografie a kontaktní detaily, a zřejmě si dále telefonují. Od pátku jsem si prošla stádii šoku, vzteku, bolesti, probdělé noci, pláče. S ním jsem vše probrala v klidu (pro něj až šokujícím). Řekla jsem mu, že z toho vyvodím důsledky, nevím jaké, nevím kdy, každopádně musí komunikaci s ní ukončit, pokud ovšem nechce ode mne odejít. Od té chvíle nemám žádnou motivaci pro budoucí společný život, nemohu nic plánovat. Snažím se o normální komunikaci, včera jsme se spolu po třech týdnech milovali, mluvíme spolu, smějeme se....... Vnitřně ale trpím jako zvíře, nevím, jak se s touto situací vyrovnat. Napadlo mne, že bych jí mohla zavolat a probrat to s ní, abych zjistila, co si myslí ona a co si představuje, že bude. Bojím se ale, že kdyby to zjistil, rozbila bych to křehké, co teď mezi námi je. Poradí mi někdo?
každá rada drahá pokud vás lidi neznají....je to možnost jí zavolat a probrat to s n í, ale pouze v příp., že vztah mezi nimi bude pokračovat tzn. tak za půl roku, ted nendělat nic řeklas, že to ukončil žes mu dala takovou podmínku, doufám, že pokud mu na tom záleží teda na tobě ukončil vztah o tom tě přesvědčí časem ted půjde hlavně o to jak tu situaci zvládneš ty sama tzn. nesmíš vyčítat,pátrat,být nedůvěřivá,chovat se tak jako že se nic nestalo to je nejspíš na odhalené nev.to nejtěžší pro toho podváděného, ale pokud to zvládneš mohlo a i mělo by to fungovat! nejvíc půjde o to jak to ustojíš ty. Nevím, ale myslím,že to není nic co by se nedalo zvládnout alespoň pro poprvé plzák říká, že by si člověk měl vzít takového partnera u kterého ví, že mu dikáže neveru odpustit a odpusti znamená vymazat to totálně z hlavy! Já sem to poprvé dokázala myslím si, že přímo ukázkově ovšem až to bylo opakovaně po několikáté tak ještě to nestačilo a přišel na světlo vztah daleko komplikovanější a to mne přinutilo situaci řešit ale potom sem si vyčítala,že sem to měla udělat dávno a nic nepromíjet! to ale neznamená že by to nutně musel být tvůj příp. zz toho co píšeš mě přijde, že by to mohlo mít konec dobrý držím palce
Nechceš s aísť mrknúť na Život po nevěře? Aj keď neviem, či by ťa to akurát len nedostalo ešte viac na dno... ale sú tam aj mnohé užitočné rady. Zatiaľ podľ amňa nerob nič, vyčkaj(viem, že sa to ľahšie povie ako urobí) a nelám palicu nad rokmi spoločného života. Takéto veci sú tristné, ale stávajú sa. A môžu odplynúť bez toho, aby zanechali hlbšie dôsledky a jazvy.
Hmmm-proč mají vždy největší strach, že něco pokazí, ti podvádění? Mělo by to být naopak!!!!!
Nevieš, či nemajú strach aj tí "s maslom na hlave", len tí sem zväčša nepíšu. Ale keď napíšu, je vidno, že majú rovnaký strach - akurát sú na situáciu trochu lepšie pripravení, lebo ju sami spôsobili, kdežto tí druhí do toho spadnú, ani nevedia ako a kedy... :rolleyes:
možná bych doplnila, že vždycky se trápí ten závislejší ve vztahu má strach aby partnra neztratil, a není si jistý proto váhá a ověřuje svoje intuitivní pocity má strach se projevit přesně tak jak mu jeho niterná intuice radí snaží se věci řešit rozumově. ten silnější tohle neřeší a proto je silnější ví, že jde víc tomu druhému o něj, nemá takový úzkozstný pocit, že by mohl ztratit všechno.Njjj blbý je že jestli jednal správně nebo nesprávně pozná až je po všem.
Děkuji všem, co se snaží pomoci radou. Myslím, že jsem vykročila správným směrem. Je velmi těžké, chovat se "jako by se nic nestalo", protože se asi nejvíc bojím toho, že když bude se mnou v pohodě, bude s ní dál pokračovat. Ale tahle obava má asi co dělat s pošramocenou důvěrou v něj. Vím, že mu musím dát čas, aby si srovnal, co nebo kdo je pro něj důležitější, a doufat, že mu to nebude trvat dlouho. Také se ptám sama sebe, co udělat se svým životem - proč ho upoutala jiná žena, co má ona a já ne.... Je to blonťatá dlouhovláska, sportovkyně, možná o deset let mladší (je na fotkách ze soustředění spolu s ostatními) S tím se rovnat nemohu, ale něco zkusím - věnovat se více sama sobě, snad si kromě upevnění vlastního sebevědomí i vytvořím jiný svět než ten společný, který jsme až dosud měli. Také jsem ho při našem rozhovoru upozornila, že ženy většinou nenavazují vztah s někým "jen tak", pro zábavu. Řekla jsem mu, že se pustil na tenký led, a že ona možná doufá v něco mnohem hlubšího, než měl on v úmyslu. Moc mi pomáhá se takhle "vypsat" z toho všeho zmatku a zármutku, i to, že mi poskytujete radu a podporu. Budu se sem vracet a napíšu, jak to pokračuje - třeba tím pomůžu někomu, kdo je nebo se teprve ocitne v podobné situaci - stejně tak jako já jsem teď mnoho hodin strávila na internetu hledáním informací, rad a podobných příběhů.
HanB, myslím, žes to vzala za správný konec. Gratuluji a přeji Ti, aby Ti to vyšlo. Přece se to může stát úplně každé z nás, už jsem nad tím taky přemýšlela, co bych dělala. A to, co píšeš, je opravdu nejlepší řešení. Musí to bolet, ale třeba teď objevíš v sobě něco nového, cos netušila, že máš. Držím pěsti.
souhlas a přeji totéž!!!přeji ti aby sis dělala radost sama i s mužem a do budoucna to váš vztah posílilo a mohla sis říct, že to za to stálo!!!zase brzy nashle doufám, že to budou samé potěšující informace od tebe. HODNĚ ŠTĚSTÍ!
Já tedy skoro se bojím napsat, že si myslím, že se vlastně nic nestalo...? Nemůžeš dost dobře muže zavřít doma a nepustit ho mezi lidi! Být na jeho místě...o nevěru jsi řekla, že nejde, tak o co vlastně jde?...být na jeho místě, asi bych Ti řekla - ano, udělal jsem chybu, poznal jsem jednu sympatickou paní a dal jí mailovou adresu. Ale...kdyby ji chtěl utajit, proč by jí dával společný mail? Proč nemáte každý svůj? Nemáš muže příliš pod dozorem a nehledá on cestičku z toho těsného sevření? Vždyť Ty sis to vyhledala sama. Uhodila na něho. Kdybys neslídila, nevěděla bys nic. Spousta lidí má daleko horší problémy. Nezlehčuju ten Tvůj. Máš starost o to, kam vaše manželství spěje, mezi námi, oprávněnou. Protože jak se začal rozhlížet okolo, nevěstí to nic dobrého. Zaměř se hlavně na sebe. I na sobě má člověk co vylepšovat. Je to účinnější, než kontrolovat druhého. Buď taková, aby se k Tobě rád vracel a nedrž ho na krátkém řetězu s tím, že z něj budeš ještě mámit další podrobné informace. On nic neudělal. Prostě někoho potkal. Kdyby chtěl, bude Ti nevěrný a Ty se to ani nedozvíš. Kdyby Tě chtěl podvádět, nepojede se synem, ale sám. A kdyby chtěl, ani Ti nic neřekne. Nebo ti řekne...mám jinou a Ty se s tím srovnej, jak umíš. Tys ten problém mírně řečeno zveličila. Doufám, žes to nerozebírala třeba s rodiči a příbuznými?
Ahoj Kalupinko, máš naprostou pravdu. Jen s tou kontrolou je to jinak - jedenáct let jsme žili tak těsně vedle sebe a věděli v podstatě pořád kde kdo je. Telefony jsme si navzájem zvedali, mailové adresy máme sice jiné, ale máme vlastní server takže všechny zprávy jsou do jednoho inboxu. Takže mně to napadlo až ve chvíli, kdy začal nebrat telefony v mé přítomnosti a mobil si bral skoro i do koupelny. No nic, tak je to venku. Jinak vyvíjí se to tak, že se drží poblíž a spřádá plány na změny v bytě. Hodně komunikuje a trochu se diví, že chodím ven (cvičit, na solárko). Uvidím, teď musím končit, chodí kolem mne a nestačím přepínat na jinou stránku, aby neviděl, co píšu. H.
Nepřestávej o sebe pečovat, i když se on zklidní a bude se držet doma. Ono totiž to těsné soužití je dost zrádné. Přijde ponorková nemoc a je zle. Znám to, protože i my tak žili. V momentě, kdy jsem si po nemoci při dospělých dětech našla koníčky, abych se dostala mezi lidi, začal konec mého manželství. Když jsem se podřizovala stylu muže...práce, televize, děti, bylo vše OK. Bylo to krušné. Já bych mu snad i nevěru odpustila, ale ten stereotyp a uzavření, tu těsnou blízkost s jeho rodiči, to, že k nám ani jediná kamarádka už nechtěla přijít, protože ji rentgenoval a kontroloval, o čem se mnou mluví...už to nešlo. Proto Ti v dobrém radím...nedej až tak znát, jak Ti na něm záleží. Mělo by Ti záležet taky na sobě. V dobrém se to odrazí i u něj. Zdravě naladěný chlap je pyšný, když žena něco dokáže, něco vydrží, když se zdokonaluje, pracuje na sobě, vypadá dobře...Blbec ji za to deptá. No a pak to dopadne jako u nás...! Jsme sami a zřejmě nám je oběma líp.
Ahoj všem Babinetkám a přítelkyním v těžkých časech, řekla jsem si, že se sem budu vracet a psát o vývoji situace, třeba to někomu pomůže se zorientovat a rozhodnout, tak jako mně pomáhá číst si v příspěvcích podobně postižených..... Tak od "odhalení" uběhlo asi 5 dní. Včera ráno jsem znovu vyvolala diskuzi na téma: poraď mi, jak se mám k tobě chovat, a to jako reakci na uplynulou noc. Na rozdíl od dob "před", se můj muž během noci neustále roluje na druhý konec postele a ráno buď vyskočí jak skřivánek nebo předstírá hluboký spánek dokud já nevylezu a neodejdu do koupelny. Na jeho obranu bych měla říci, že třikrát sice k něčemu došlo, nicméně dvakrát jsem to iniciovala já a měla pocit, že se málem dopouštím násilí. Tak jsem chtěla slyšet, co by ode mne očekával. No, abych pokročila. Jeho reakce na nadhozené téma byla něco ve smyslu: buď taková, jaká jsi, nerozebírej to, já mám teď jiné starosti (oprávněné - o maminku), a v práci musím něco dořešit (neoprávněné - výmluva). Tak mi došla jedna zásadní věc: JEHO VLASTNĚ ZAJÍMÁ JEN ON SÁM, JAK ON SE CÍTÍ A JAKÉ ON MÁ PROBLÉMY!!! Obava o teplé hnízdo a jistoty v první řadě! Starost o druhého (mne a nepochybuji i o ní) někde hodně na konci! JÁ JÁ JÁ V nastalém duševním rozpoložení jsem napsala - a neposlala - mail té druhé. Že jeho prioritním zájmem je on sám, a že jsme na tom obě stejně. Chtěla jsem se jí zeptat, jak to vidí a cítí se ona, protože je mi jasné, že s nikým jiným ze svého okolí to asi také nemůže rozebrat. Mail jsem neposlala a určitě ani nepošlu, jen mi to trochu ulevilo. Včera večer jsem byla cvičit a domluvila jsem si kafe s jedním dávným známým (nevinné, jen abych si zvýšila sebevědomí). V noci - nemohu spát nebo se budím a první myšlenka je na tu smůlu, co mně potkala - jsem zase měla vztek na ně oba, a napadlo mně, že by byla docela legrace to prostě přijmout, a to se vším všudy. Pro začátek bych si sehnala velkou kartonovou krabici a naplnila ji výběrem špinavého prádla: voňavých ponožek a slipů, které nesou stopy špatného utření se, nějaké to propocené tričko - všechno bych poslala na její adresu se vzkazem: "Milá...., nějak teď nestíhám vyprat, tak mně napadlo, že třeba vy byste mohla. P.S. Žehlit to nemusíte, ale potřebuje to zpátky do soboty". Příště třeba jen sms: "Prosím připomeňte mu, že si má dojít k zubaři pro novou protézu, kdybych na to třeba já zapomněla." A podobně. Tak jsem se přistihla, že mně to fakt pobavilo!!!! Od včera jinak dobré (až na to noční rolování), dnes také OK - i když mám pocit chůze po tenkém ledě. Z předchozího plyne poučení, které tu už mnohokrát zaznělo a já se pod něj také podepisuji: Nerozebírat - neptat se - nepátrat - starat se o sebe. Možná jsem měla jedenáct let zavřené oči a neviděla, že to je sobec, který myslí hlavně na sebe, teď mi spousta věcí dochází! Uvidíme, jak to bude pokračovat! Zatím se všechny mějte hezky
:butter: hmmm, ve fantazii docela dobrý si přehrávat absurdní situace, ale hlavně nic neřešit s jeho přítelkou alespon ne v této fázi, možná to je fakt tvoje utkvělá představa a skutečnost může být taková, že nic nebylo... neznamená to, že být nemůže, ale hodně to je o tobě jak se chováš a chovat budeš. hovory o nás, které budou probíhat jak to bude s námi dál... podle mého názoru ho nutí přemýšlet o té nové známosti a nepoznané láká, takže snažit se spíš plánovat si nějaké aktivityspolu a pokud nebude zájem tak asi postarat se o sebe. Pokud nechceš a nejsi připravená na to odejít a zařídit se sama, tak nepátrat,nevyčítat, nepídit se, netrápit se..apod. nejvíc tristní je odhalená nevěra a ted nevědět co s tím. Budto dělám, že nic nebo to řeším tak jak mě velí intuice moje vlastní prožívání totiž v těchto věcech je dobrý vědět, že čím víc se v tom hrabu tím víc mě to požírá. :jojo:
HanB, už jsem to na Babinetu psala, ale do jiného vlákna, ale Tobe to ve zkratce zopakuji. Po 11 letech manželství jsem byla nevěrná já, manžel se to dozvěděl. Nepadla jediná výčitka, nikdy jsme o tom nemluvili, ani když jsem o tom chtěla začít já. Můj poměr trval skoro rok, bez ohledu na to, co si myslel můj manžel nebo kolikátou hysterickou scénu udělala milencova manželka. Ten vztah vyšuměl sám, dnes už je to pět let, stydím se za to, ale přiznávám - bylo to krásný! Nekamenuj mě. Svého manžela miluju, náš vztah je lepší než před tím a za důvod proč se to nepokazilo považuji: - nevyptával se, ba naopak nechtěl nic vědět - nic mi nezakazoval, nekontroloval mě žádným způsobem - věnoval se sobě /sport, koníčky, naše děti/ To jestli má, měl nebo jestli to bude trvat, budou si psát, volat atd Ty nikdy neovlivníš, ani kdyby ses utrápila. Ovlivnit můžeš jenom to, že maximálně uvolníš vaše soužití a počkáš až se Tvůj manžel vyblbne - pokud Ti jeho ostatní kvality stojí za to. P.S. A milence nikdy nepiš ani nevolej ponížíš se. Pokud budeš chtít podrobnosti, ráda napíšu
HanB, už jsem to na Babinetu psala, ale do jiného vlákna, ale Tobe to ve zkratce zopakuji. Po 11 letech manželství jsem byla nevěrná já, manžel se to dozvěděl. Nepadla jediná výčitka, nikdy jsme o tom nemluvili, ani když jsem o tom chtěla začít já. Můj poměr trval skoro rok, bez ohledu na to, co si myslel můj manžel nebo kolikátou hysterickou scénu udělala milencova manželka. Ten vztah vyšuměl sám, dnes už je to pět let, stydím se za to, ale přiznávám - bylo to krásný! Nekamenuj mě. Svého manžela miluju, náš vztah je lepší než před tím a za důvod proč se to nepokazilo považuji: - nevyptával se, ba naopak nechtěl nic vědět - nic mi nezakazoval, nekontroloval mě žádným způsobem - věnoval se sobě /sport, koníčky, naše děti/ To jestli má, měl nebo jestli to bude trvat, budou si psát, volat atd Ty nikdy neovlivníš, ani kdyby ses utrápila. Ovlivnit můžeš jenom to, že maximálně uvolníš vaše soužití a počkáš až se Tvůj manžel vyblbne - pokud Ti jeho ostatní kvality stojí za to. P.S. A milence nikdy nepiš ani nevolej ponížíš se. Pokud budeš chtít podrobnosti, ráda napíšu
Klaním se a smekám velmi vzácný solitér gratuluji a závidím je to velmi, velmi vzácný partner!!!
Milá Solklo, děkuji za tvůj názor z "druhé strany". Ani já vlastně nejsem úplně svatá - je to pár let, co jsem se v myšlenkách velmi intenzivně zabývala jiným mužem, on to asi dodnes neví, a je fakt, že během té doby to byla velmi utkvělá představa, a že jsem usínala s myšlenkami na něj a můj manžel vedle mne znamenal asi tolik co odložený kapesník. A možná že se to s tím jiným mužem nedostalo do další fáze jen proto, že nebyla příležitost. Už jsem dostala pár rad tady na netu, kterými se snažím řídit. Slova od tebe přišla jako na zavolanou, protože jedna z myšlenek, které mne pronásledují je, co asi cítí ona a jaké má plány. Možná bych měla ještě říci, že se seznámili na sportovním soustředění, kde byl manžel se synem a dalšími dětmi z fotbalu, a ona tam byla zřejmě s děvčaty s volejbalu. Jsme každý z jiného města, ona bydlí od nás asi 100 km. V prvním rozhovoru, který jsme měli, jsem se ho zeptala, jestli s ní spal - jeho odpověď byla, že ne, že by to ani nebylo možné mezi 300 dětmi. Myslím, že je to platonické, zamiloval se, a určitě se s ní od odjezdu (2.9.) neviděl, drží se doma. Jen jednou začal s nějakou nesmyslnou služebkou na Moravu, ke které nemá důvod, ale to bylo před tím, než jsem na to přišla, od té doby o žádné cestě nepadlo slovo. Když se na to dívám nezúčastněnýma očima, přijde mi to spíše směšné a říkám si, nech je vyřádit, ono je to snad přejde. Na druhou stranu si říkám, že pokud jsou do sebe tak zamilovaní, že se on mne nechce ani dotknout, ač předtím jsme měli velmi uspokojivý sexuální život, k tomu kontaktu mezi nimi dojde, a co bude pak? Bude to ještě silnější nebo naopak, dojde k nasycení? Navíc ona je o osm let mladší, sportovkyně, dlouhovlasá blondýnka (po příjezdu domů mi ukazoval různé fotky, kde se jen zmínil o dvou příjemných dívkách, později jsem z něj vytáhla, která z nich to je). S tím se těžko bojuje - je mi 42, podle okolí jsem přitažlivá, ale přesto..... Proto jsem s ní chtěla mluvit, ale vím, že by to byla chyba. Proto jsem ráda, že jsi reagovala a pokud budeš mít chuť a čas, uvítám každou zkušenost z tvé strany a pokud si na to ještě vzpomínáš, pak i to, jak bylo tehdy tvému ženatému příteli. To je vlastně to, co mi asi nejvíc vadí: absence projevu jakýchkoliv pocitů méno manžela, je to jako kdybych bloudila v zamlženém lese.
HanB, budu se snažit si vzpomenout. Je to těžký to vysvětlit, já svého muže mám ráda a vždycky jsem měla , známe se 17 let, máme 2 děti, je spolehlivý, nepije, slušný vzdělaný člověk, ale prostě když na mě přišly hormony, tak to bylo maso. Ten milenec byl o 4 roky mladší než já /mě v té době bylo 31/ a byl to kamarád mého muže v té době asi 1/2 roku ženatý a bezdětný. Měl doma krásnou mladou blondýnu asi o sedm let mladší než já. Teď co si myslím, jak to prožíval můj milenec. - dlouho se svojí ženou chodil i když byli svoji jen 1/2 roku - ona byla na něho děsně fixovaná /někdy mu psala smsky i o vánočním cukroví - prostě měla jsem ˇpocit, že bez něj ani neupeče buchtu. - podle mě si představovala, že manželé mají všechno vždycky dělat spolu - děti neměli - myslím, že milenec měl svoji ženu moc rád, opravdu moc a vlastně ji nikdy opustit nechtěl, my jsme nad tím ani nikdy neuvažovali. Nejhorší bylo, když mu doma dělala scény, volala mému muži, mě, chodila mu naproti k práci - tím to dost zabíjela /hlavně mezi nima/, ale na vyřešení to stejně nemělo žádnej vliv. V tý chvíli, když jsi zamilovaná nebo zamilovanej je Ti vlastně ten druhej úplně ukradenej. Nechceš rozbít rodinu, to je jasný, ale zároveň si chceš užívat. Myslím, že kdybych se tehdy v době největší zamilovanosti měla rozhodnout a měla od manžela nůž na krku, tak bych si vybrala milence! Prostě hormony
Ahoj milé Babinetky, včera jsem se sešla s jednou kamarádkou, které jsem se svěřila - mohu jí naprosto důvěřovat ohledně "utajení". Musím říci, že jsem ráda, že jsem to udělala. Probraly jsme všechno horem dolem, a její stanovisko je (kromě obvyklého doporučení, ať začnu dělat něco pro sebe) následující: "...hlavní je tvé sebevědomí - a ať to on pozná, že TY máš převahu, že ON se musí bát o to, co bude a ON musí pracovat na tom, aby si tě získal zpět a něco pro to udělat - ne že si bude řešit své dilema a donekonečna se v tom patlat. Ano, dej mu čas, ale také mu dej najevo, že tvá trpělivost není nekonečná." Ani jsem nevěděla, jak brzy budu moci její radu využít: Dnes mi řekl, že by mu možná pomohlo se s onou dámou setkat (od příjezdu ze soustředění se neviděli). Tak jsem mu odpověděla, že pokud důsledkem toho setkání bude, že zůstává se mnou a s tamtím je konec, jsem ochotna to skousnout a jsem i ochotna počkat, až si to vyřeší, ale nemůže to trvat příliš dlouho. A ještě jsem dodala něco, čeho bych se dřív bála: "Měj pořád na mysli, co můžeš ztratit, a nejsem to jen já." Neřekla jsem to jako výhrůžku, odpověděl, že si to velmi dobře uvědomuje. Jsem přesvědčená, že jsem ho d
Rozkošná slečna tvrdě ošukaná starších chlápkem
Nadržená letuška podvádí manžela s pilotem
Kluk se přestane kontrolovat a vystříká přítelkyni píču