Neskutečnej grupáč

Neskutečnej grupáč
captions settings , opens captions settings dialog captions off , selected
No compatible source was found for this media.
Beginning of dialog window. Escape will cancel and close the window.

Text
Color

White
Black
Red
Green
Blue
Yellow
Magenta
Cyan

Transparency

Opaque
Semi-Opaque

Background
Color

Black
White
Red
Green
Blue
Yellow
Magenta
Cyan

Transparency

Opaque
Semi-Transparent
Transparent

Window
Color

Black
White
Red
Green
Blue
Yellow
Magenta
Cyan

Transparency

Transparent
Semi-Transparent
Opaque

Font Size

50%
75%
100%
125%
150%
175%
200%
300%
400%

Text Edge Style

None
Raised
Depressed
Uniform
Dropshadow

Font Family

Proportional Sans-Serif
Monospace Sans-Serif
Proportional Serif
Monospace Serif
Casual
Script
Small Caps

Kompletní necenzurované 17 min. video ke sledování nebo stažení s okamžitým přístupem na 24h!
Kompletní 17 min. video ke sledování nebo stažení s okamžitým přístupem na 24h!
Kompletní necenzurované 17 min. video ke sledování nebo stažení s okamžitým přístupem na 24h!
Kompletní 17 min. video ke sledování nebo stažení s okamžitým přístupem na 24h!
© 2017 - 2022 – SIMPLY DIGITAL s.r.o.
Zapomeň na slušné vychování. Tady se chlastá a mrdá na plný pecky! Vyrazili jsme na pouť a tam moje krásná žena dostala srdce z lásky a cizího čuráka do huby. Rozbila základní tábor u stánku s chlastem a tam se ožrala jak doga. Klofla krásnou blondýnku a jejího přítele. Po pánákové smršti jsme si to s nimi rozdali. Sexy kočička se přisála na moje péro. Byla fakt úžasná! Parádní kozy, sexy prdelka a pěkně mokrá pička. S jejím přítelem jsme jí pořádně zmrdali a pocákali obličej. Nádhera. Ptáš se, co moje manželka? Ta čubka upadla do deliria a pak se celá pochcala! Děvka ožralá! Tohle byl neskutečnej masakr!!!

Platební systém zajišťuje Xpay.cz, technicky zajišťuje AGMO – Cena SMS je 79Kč a 3,20€ (2 x 1,60€) pro SR včetně DPH.
Hotline: customer.xpay.cz – premiumservices.cz
Webové stránky provozuje SIMPLY DIGITAL s.r.o. IČO: 09139613

Platební systém zajišťuje Xpay.cz, technicky zajišťuje AGMO – Cena SMS je 79Kč a 3,20€ (2 x 1,60€) pro SR včetně DPH.
Hotline: customer.xpay.cz – premiumservices.cz
Webové stránky provozuje Netlook s.r.o. IČO: 25711385
Platební systém zajišťuje Xpay.cz, technicky zajišťuje AGMO – Cena SMS je 79Kč a 3,20€ (2 x 1,60€) pro SR včetně DPH.
Hotline: customer.xpay.cz – premiumservices.cz
Webové stránky provozuje Netlook s.r.o. IČO: 25711385

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

V noci jsem měl šíleně děsivej sen. Pořád jsem padal do hluboký jámy. Nahoře stála Káča, usmívala se tím svým sexy pohledem a já se k ní nemohl vyškrábat nahoru. Teď tu sedím sám, uprostřed kuchyně a pokouším se dostat do sebe snídani. Nejde to. Jsem stejně takovej debil. Pro druhý bych se rozdal a pak zapomínám na sebe. Prcalík i Kytka od loňských odvodů nelenili a zařídili si modré knížky. Já byl flákač, mával jsem nad vojnou rukou, dělal si z toho srandu. A teď tu sedím a hromádka naštěstí je oproti mě veselá kopa.

Když mi otec předával hnědý lístek s pozvánkou k odvodu, tak se usmíval. Konečně z tebe udělaj chlapa. Měl jsem sto chutí ho poslat do prdele. Nejsem žádnej pacifista, ale vydržet tak dlouho bez Kačenky? Bez metalu? Bez chlastaček s klukama? Ne, mě nesmí dostat. Oblíknu si naschvál co nejvíc drsný triko plné krve a lebek. Jdu do kulturáku sám. Před skleněnými dveřmi se dozvídám, že ten mladej skvělej doktor, co mi zařídil loni odklad, spáchal sebevraždu. Normálně si to hodil. Nějakej debil zjistil, že je teplej. To víte, malý město a doktor buzík. Kreténi, kreténi, kreténi. Mám sto chutí vyhladit lidskou rasu. Dejte mi bazuku a já vám ukážu, zač je toho loket.

Všichni kamarádi jsou v práci nebo ve škole. Nejhorší je ta samota. Pár kluků se ke mě sice hlásí, ale jsou tady poprvý. Vyklepaní, se strachem v očích. Hergot, to ze mě udělají chlapa jen dlouhý nekonečný měsíce chlastání a buzerování? "Když na tebe vyjde ten starej doktor, tak ten se nechá překecat, ale ta mladá doktorka je svině" : lítají vzduchem zaručený doporučení. Myslím na Káču, představuju si, jak se kolem ní ochomejtají různý fešáci, ona jim nejdřív říká že ne, ale pak jednou podléhá. Smrťák je daleko, tak co. Jsem mladá, taky to potřebuju. Bůhví, co dělá zrovna on. Ale ne, Kačence věřím, to spíš sobě ne. Jdu na řadu.
Stojím jen v trenýrkách před komisí. Velkej zelenej žabák mi to prý konečně hezky spočítá. Napsaný mají všechno. Že jsem si z nich dělal loni srandu, že chci k vozový hradbě nebo k lučišníkům, že jsem pacifista a mám tak šílenej odpor ke zbraním, že z nich mám kopřivku. My z vás ale, pane vojíne, uděláme chlapa. Koukám, žádné další zdravotní záznamy (já vůl!), vymyslím pro vás něco speciálního. Na podobný typy máme v Opavě přichystaný spousty překvapení. Koukám mu do toho šklebu a mlčím. Najednou nejsem schopen slova. Já, kterej byl doslova proslavený svojí vyřídilkou. Pan ukecaný Smrťák je zticha. Amen.

Seděla pod kaštanem a já bych se na ní díval klidně několik dní v kuse. Vlasy si dávala smyslně za uši, šustila stránkama. Asi jsem úchylnej, ale rajcují mě holky, co si čtou. Pak zvedla oči, koukla na mě a v pohledu se jí zračila směs touhy a strachu. Svatý týden před maturou. Loni jsem se tady na chalupě učil já. To je tak neskutečně dlouho, přitom jenom rok. Nikdy bych nevěřil, že se stejnou holkou, že si mě nechá. Vstala a šla pomalu ke mě.

"Já to neudělám, šíleně se bojím" : schoulila se mi do náruče, holka moje citlivá. Patřila k dívkám, které si všechno berou, prožívají. Dobrota sama. Právě proto tě mám tolik rád. Utěšoval jsem ji, ale nemohl až do konce. Svatý týden se sešel s cyklem ženy. Slíbil jsem ti loni, že se o tebe postarám. Tak jsem odtahal na chalupu do Jizerek snad tunu potravin, nakoupil pivo na večer. Vzali jsme psa a já nasekal dříví. Neumím vařit a vařím, abys měla klid.

Připálím vajíčka, puknou mi párky. Kuchař neumětel. Nedala na sobě nic znát. Nemůžu se na ty její kaštánkový oči koukat. Je moc smutná. Tak beru psa a touláme se po lesích. Beru si walkmana, šourám se kolem potoka, sbírám houby, o kterých mi říkala babička, že jsou jedlý už takhle na jaře a který k smrti nesnáším a zvedá se mi z nich od jedné dětské polootravy žaludek. Přesto je čistím, vařím s kapesníkem na nose. Málem se pozvracím, ale mám pro tebe smaženici. Hezky se najez, já jdu na zahradu a počkám až se chalupa vyvětrá. Chtěla mi dát pusu od všeho toho slizu, brrr. Nenechám se.

Syčení piva před chalupou, výr Ferda, co tu s námi byl i minulý rok. Taky parta netopýrů, ale hlavně ty a já. Potichu puštění Sodom, aby lufťáci nepyskovali. V noci jen tulení, tvá pusa dokáže divy, to už dávno vím. Někdo má holt talent. Pojď ke mě pod křídlo. Nemusíš se chvět, já tě vždycky ochráním. Maturitu uděláš, jsi chytrá jako lasička, ano ta, co nám leze pořád na půdu. Vím moc dobře, že se v noci budíš, chodíš chalupou a jsi celá nesvá. Ale já v tebe věřím. Na rozdíl ode mě máš v sobě sebereflexi a kázeň. Za chvíli budeš podle společnosti dospělá a místo vysoký školy chceš zůstat se mnou a rodit mi děti. Čím jsem si to zasloužil?

Myslel jsem si, že to bude bez sexu divný. Že mi poleze testosteron ušima a že budu nevrlý. Jenže nebylo. Bylo to moc krásný, víš. Takhle nějak budeme spolu žít, až budeme starý a seschlí. Pořád si budeme povídat a jestli mi i pak ještě zašeptáš, že jsi navěky má, budu vědět, že jsem na tomhle světě nebyl zbytečně. A už se neboj, vezmu si volno v práci a kdyby ti to nechtěli dát (komu jinýmu, než tobě?), tak jim dám do držky - klidně celý komisi, ha! Ale teď prosím, když jsem v tvé přítomnosti, neumím být v klidu. Můžu, na prdelku? Miluju tě.

Týden utíkal ve stejném rytmu a mimo několika ostrých horských bouřek byl poklidný. Možná až moc. Mluvil jsem na Káču jako našeptávač, uklidňoval ji, zkoušel, oplácel jsem jí to, co ona pro mě udělala před rokem. Jen jsme nechodili do hospody. Učení mučení. Doslova a do písmene.

Odevzdám Kačenku rodičům, popřeju ji dobrou noc a doma na ní myslím, i když mám před sebou poslední číslo časopisu Leo. Vidím jiná těla, ale její obličej. Kaštánkový oči. Konečně můžu jít spát.

Mám slíbenou dovolenou a od rána jsem na nervy. Veškerou energii jsem ti poslal. Dal ti pak před školou spoustu pus. A nezapomněl zmínit, že ti to v těch černých šatech moc sluší. Nejkrásnější nejkrásnější, nejvíc sexy holka. A moje. Následovalo několik hodin, který jsem strávil U Hymrů, kdy kvůli mě Pavel otevřel dřív. Pak mě vyzvedl Sabath a ostatní. Káča dělá maturitu, u toho musíme být všichni.

Před gymplem postávaly hloučky upravených rodičů. Babičky a tetičky. Tvůj táta napnutý a máma s hodně podobným pohledem jako máš ty. Už dávno věděli, že ta naše parta otrhaných ztracených duší je plná dobráků od kosti a že ty naše mimikry jen odrazují debily.

Doteď před sebou vidím dřevěné oprýskané dveře, jak se rozrazí. Vyběhlo vás asi padesát, ale ty musíš jít jako vždy poslední. Jako princezna, moje budoucí královna. Ta chůze, udělala nebo ne? Ty potvůrko, ze mě si nemůžeš dělat srandu, já to prožíval víc než svoji maturitu. Cože, samý jedničky? Ze všeho? Ztratila ses mi v náručí a všechen ten nahromaděný tlak šel z tebe ven. Cítil jsem to, i na ramenou, protože pořád pláčeš, ty citlivko.

Táta s mámou a ty, v prvním voze a za nimi jak smrad parta džínových postav. Lahváče, rum a začala velká sláva. Jedete do restaurace Na Rozvoji, protože je víc nóbl, ale nakonec přemluvíte číšníka, aby tam pustil aspoň mě. Ostatní jsou už moc divocí. Sedíme u stolu, všichni záříme a já bych s tebou chtěl být aspoň na chvilku sám. Odkoukal jsem to z knížek a vůbec, jde to ze mě, z mýho srdce. "Tak už běžte, ale slibte mi, že to nepřeženete" : viděla na nás paní Kačenková naší touhu po samotě.

Tak jsem ji odvlekl na Štěpánku do parku, kde jsou altánky. Šumělo nebe, v hlavě mi hučelo a tma na sebe nechala ještě dlouho čekat. Už jsem nemohl vydržet a tak jsem si tě vzal v těch drahých šatech a trošku je svojí vášní roztrhl. Neboj, Jana ti je zašije. Možná sis to představovala jinak, ale já poklekl a vytáhl ten prstýnek, na který jsem jak nějakej máklej romantik šetřil přes půl roku. Vybíral jsem ho sám. Dopředu jsem si vše přehrával dokola, až jsem nevěděl, jestli už jsem tě náhodou nepožádal o ruku dřív.

A mluvil jsem. O nás, o tom, jaký to se mnou budeš mít těžký, a že jsem ještě nikdy nikoho takhle nemiloval a že vím, že se ti občas zatoulám, ale už to dělat nebudu. Na jednom koleni, v tričku Vader. Jako nějakej zaláskovanej šlechtic. Pak bylo chvilku ticho.

"Já už myslela, že ti to nikdy nedojde, že se nikdy neodhodláš" : plakala mi zase do tváře a pak mi řekla ANO a že bude navěky má. Chvála bláznovství. Muž a žena, bude metalová svatba. Ale ještě předtím si tě u vás doma rozbalím z těch šatů. Takhle divokou jsem ji snad ještě nezažil.

Všichni na nás čekají U Hymrů a připadáme jim takoví nějací divní. Prcalík mluví o šukání, ale holky vše vycítí. To jako fakt, Smrťák se vyjádřil a tys řekla Káčo ano? Dějí se na světě zázraky. Pak už se jen oslavuje. Až do rána. Maturita i naše zasnoubení. Nový mladý život. Budoucnost. Malují se vzdušné zámky a já vidím na Káče, jak je spokojená. Překrásná, s kaštánkovýma očima. S jiskrou a pružností, které na ní tolik miluju. Nejradši jsem vždy na tobě, ale dneska chci, abys byla nahoře. Protože si tě chci vychutnat. Chci aby sis to dneska užila se vším všudy.

Příběh sto padesátý - Na severu je život jinej

Nikam se mi nechtělo a byl jsem zpruzelej. Jenže co bych pro Káču neudělal, že ano? Vždyť jsme byli zasnoubení. Byli jsme jedním tělem a vlastně i duší. Pokud to tedy se ženskou jde. O tomhle jsem přemýšlel ve vlaku až někam do Všetat. Ležela mi v klíně a snažila se mi zlepšit náladu. Nebuď jak starej mrzout miláčku, uvidíš, že se ti to bude líbit. Slíbila totiž, jedné své kamarádce z Mostu, že se za ní po maturitě zajede podívat. A tak jsme se zase vydali na cestu.

Šíleně mě bolí hlava. Praktikovali jsme to teď již nějakou dobu tak, že jsme většinou pátky pařili s partou na panelech, po hospodách nebo na koncertech. Soboty ale byly naše. Většinou jsme vyráželi ještě brzy ráno, často opilí, směr chalupa. Tam byl klid a mohli jsme být jen sami. Občas jsme brali i Janu, protože jsme neměli to srdce ji nechávat samotnou. Bývaly to krásné víkendy. Sice divoké a náročné, ale tělo se tenkrát rychle zregenerovalo. Metal nám dával sílu.

"Tak už se usměj, já ti v Mělníku vyběhnu a koupím lahváče" : řekla a rozzářila můj obličej. Ano, pivo je to, co nám chybí. Splnila slíbené a už jsme zase cinkali, dostávali se pomalu do nálady a tulili se jak dva lachtani. Pořád teď plánovala. Dopředu, hodně dopředu. Byt a dítě a moji školu, jak ji skloubím s prací. A já se smál, dělal si prdelky a měl všechno na háku. Vono všechno nějak dopadne, neboj. Je tady Děčín a Ústí. Poslední hezkej výhled z vlaku. Pak nás zahalí šero a smog. Jak tady může někdo vůbec žít? Už jen to nádraží v Mostu. Šílený panelák, desítky podivných postav s mrtvýma očima. Taky haldy a rypadla a nekonečný beton.

Kamarádka Petra si přivedla Pavlu. Holky teda rozhodně nevypadaly jako světci. Spíš byly oblečené jako levné kurvičky. Petra chodila pár let s Káčou na gympl v Boleslavi, jenže pak začala blbnout a nechala toho. Takže klasika, objímání, možná až moc vřelé na první setkání. Cítil jsem z holek divný chvění. Mám na tohle v hlavě radar. Ale co, pěkný kobry, s nádhernejma prdelkama. Hned se probírala hudba, co spojuje lidi. Metal a metal. Když už nevíte o čem byste se bavili, tak tohle vždycky zabírá. Byl jsem jak trní mezi růžema. Nezajdeme někam na jedno? Tak jo.

Pajzl jak z knížek od pana Pelce. Unavený nasraný obličeje. Tohle je divnej kraj, lidi tu žijou jinak. V Boleslavi se stavělo, rekonstruovalo, budovalo. Tady se propouštělo a omezovala výroba. Vyrůstal jsem taky na sídlišti, ale to bylo zelený. V Mostě se potulovaly partičky, kterejm se každej vyhýbal i ve dne. Trošku mě z toho mrazilo, ale moc jsem to nevnímal, měl jsem okolo sebe tolik zadečků a poprsí, že jsem byl celej auf. Dali jsme pivo, okysličený jak limonádu. Otřepal jsem se a začal holky přemlouvat, jestli nepůjdeme někam jinam.

Petra bydlela v bytě po babičce s Pavlou. Dvě panenky uprostřed betonu. Garsoniéra neurčité kategorie. Umakart a plechová vana. Čisto, ale chudo, až bylo člověku stydno. V lednici lahev čistého alkoholu bez původu. Jdu na záchod a cítím přes zeď jak se vedle hádají sousedi, facky pleskají, děti řvou - slyším jen strach a beznaděj. Vylezu ven a tam Petra. Hned se na mě vrhne a začne mě líbat o osahávat mezi nohama. Jsem v šoku, zase takovej fešák nejsem, většinou musím děvčata doslova ukecat. Normálně uteču. Jako srab. Nechci si dělat problémy, když teď budu brzy ženáč. Jsem rudej a Káča nic nepozná. A to přesto, že blekotám jak panic.

Musím někam ven. Ploužíme se sídlištěm jak smrad. Holky jsou po chlastu nějaký veselý a to je teprve kolem poledne. Měli byste se najíst. Zvu vás. Další hnusnej pajzl. Výčepák vypadá jak z hororu a na můj dotaz, co mají k jídlu mi přinese ferneta a pošle mě do hajzlu. Holt jinej kraj. Dáme dvě, já se málem z toho kyslíku pobliju a jde se do sámošky. Opět návrat do dětství. Nasraný prodavačky, před krámem party cikánů, který na mě koukají jak na magora. Prej jestli holky pasu. Chci je poslat do prdele, ale Pavla mě zarazí ruku a pošeptá, ať neblbnu, tady se hned tahají břitvy.

Jde se do nějakýho bytu. Prej je to tam super. No nevím, válí se tam jen několik sjetých feťáků ve stavu, kdy sotva reagují na světlo. Je mi nabídnuto něco ke šňupání, ale odmítnu. Já piju jen pivo, občas rum. Káča je trošku vyděšená, čekala Petru asi v jiným stavu. Ta se zrovna plazí po Pavle, strkají si jazyky do krku a osahávají se. Pohled je to sice pěkný, nebýt bílé čáry před nimi na stole. "Seru na to, jedu domů" : řeknu, ale Káča mě přemluví, abychom počkali. Večer je tu prý nějaký koncert, někde na periferii. Musíme zase vypadnout ven.

Žmouláme v ruce papírek s adresou večerního koncertu. Nevíme, co do té doby budeme dělat. Jsem ochotný se sbalit, klidně nechat věci u Petry a Pavly a zdrhnout. Jenže moje milá víla je až moc hodná, asi i trošku naivní. Prý bývala Petra tak šíleně pohodová holka. Až do doby, co se jí zbláznila máma. Asi to mají v genech. Chodíme, pořád chodíme. Celé odpoledne. Občas sice zaparkujeme na nějaký terásce, ale všude se cítíme jako vetřelci, jako náplava, kterou tady nikdo nechce.

Je to spíš garáž než klub. Jména kapel po mě nechtějte, jsem rád, že si pamatuju, že byly tři. Spíš metalcore než metal, ale poměrně hojná účast. Šílené pařby pod pódiem se nezúčastním, paří se tady jinak. Agresivněji, výjimkou není přeražený nos, rozseklá hlava, naražená žebra. My máme taky rádi mosh-pit, ale jsme tak nějak ohleduplnější. Zde mi připadá, že je až moc nenávisti. Dělá se mi z toho blbě a chci pryč. Tak si sednu na betonovej sokl před klub, srkám lahváče a nevím, kde je Káča. Ztratila se mi holka moje. Potkávám ale Pavlu, která se na mě hned vrhá. Ty vole, to jsem fakt tak sexy, aby po mě šla půlka Mostu? Drogy asi dělají svoje. Nikdy bych nevěřil, že bych od sebe tak hezkou holku odstrčil, ale udělám to, je na mě moc hrrrr a sprostá.

Vidím konečně její prdelku. Stojí u baru a kolem pasu má ruku asi 150 kg obra. Dneska jebe fakt všem. Co mi to děláš hergot? Nejdřív křiknu na Káču a jak se otočím, tak dostanu ránu, která by zabila vola. Asi jsem ji dostal správně, protože já jsem dnes fakt za vola. Musím se otřepat. Zaplať Satan, že je gorila pomalejší. Jdu mu po břichu, ale s ním to nic nedělá. Ani nevidím, že se kolem rozestoupili lidi a muzika utichla. Bude zábava a krev, konečně nějaký povyražení. Tohle je fakt divný posraný místo. Vykreju ránu do koulí. To by byla moje smrt. Brní mě ruka a mám normálně strach. Spojím ruce a udeřím kolosa přímo do hlavy. Chvilku se nic neděje a pak padá hora masa k zemi. Otočím se a než se chlapec zvedne, tak zdrhám pryč. Jsem tu sám, nemám za sebou kamarády. A věřím tomu, že by nikomu nedělalo problém mě nakonec vykostit.

Vypadám jak po boxerském zápase. Odulý, s modřinami a šílenou bolestí v hlavě. Chtělo by to pivo. Za rohem nás dobíhají Petra a Pavla. Mají ze mě hroznou prdel. Na Káče je vidět, že se bojí. Prej k ní přišel a na nic se neptal. Aha, takhle se tady balej holky. Uff. Jdu do non-stopu pro pivo. Musí
Nadrženci potřebují pořád mrdat frerevideo
Tlusťoch a krásná mladá bloncka frree
Dvě buchty a jeden chlápek co je pěkně rozmrdá kunda filmy

Neskutečnej grupáč

Report Page