Nechá si ho vyvrcholit do své tváře
🔞 VŠECHNY INFORMACE KLIKNĚTE ZDE 👈🏻👈🏻👈🏻
Nechá si ho vyvrcholit do své tváře
English
Deutsch
Polski
Русский
عربى
Български
বাংলা
Dansk
Ελληνικά
Español
Suomi
Français
עִברִית
हिंदी
Hrvatski
Magyar
Bahasa indonesia
Italiano
日本語
한국어
മലയാളം
मराठी
Bahasa malay
Nederlands
Norsk
Português
Română
Slovenský
Slovenščina
Српски
Svenska
தமிழ்
తెలుగు
ไทย
Tagalog
Turkce
Українська
اردو
Tiếng việt
中文
Co Znamená SI NECHÁ SVÉ NÁZORY v Angličtině - Anglický překlad
Dobře dneska večer si s ním promluvím ať si nechá své názory pro sebe a udělám to až bude mít motor nad hlavou.
All right all right tonight when I go over there
I will talk to Joe and tell him to keep his opinions to himself and I will do that while I have got the engine
Určitě se objeví nějaký nechutný pisálek co z toho bude chtít vytřískat prachy
takže mimo tuhle místnost si necháte své názory pro sebe pokud nechcete šupajdit za Kevinem do Strangeways.
There's bound to be some grim-arsed journo looking for a payday on this so
outside this room we keep our opinions to ourselves unless any of you fancy keeping Kevin company in Strangeways.
You know people should keep their opinions Whoa.
Bylo by pro vás lepší kdybyste si nechal své názory pro sebe .
Prosím nechte si své názory na občerstvení sám pro sebe?
Please keep your opinions on the catering to yourself. How's it going?
Pokud jste to neviděl nechte si své názory pro sebe .
To pak radši mlčte a nechte si své názory pro sebe .
In that case you can shut up and keep your opinions to yourself .
Jestli máte v plánu příští rok startovat
Mr. Viterbo keep those opinions to yourself .
Prý také děláš potíže jsi namyšlený
nerozumný… a zcela neschopný nechat si své názory pro sebe .
I'm also told that you are a troublemaker you are arrogant impolitic.
Nechám si své názory pro sebe a my si ten karavan odtlačíme pryč z tvé příjezdovky někam do ulice.
I will just keep my opinions to myself and we'll... push the old RV out of your driveway and into the streets someplace.
Pokud nechcete šupajdit za Kevinem do Strangeways. Určitě se objeví nějaký nechutný pisálek co z toho bude chtít vytřískat prachy
takže mimo tuhle místnost si necháte své názory pro sebe .
Unless any of you fancy keeping Kevin company in Strangeways. There's bound to be some grim-arsed journo looking for a payday on this so
Well maybe he should keep his opinions to himself .
Nech si své názory pro sebe Holmesi.
Rozhodla jsem se nechávat si své názory pro sebe .
I have decided I should keep my opinions to myself .
Pokud nechcete šupajdit za Kevinem do Strangeways. Určitě se objeví
nějaký nechutný pisálek co z toho bude chtít vytřískat prachy takže mimo tuhle místnost si necháte své názory pro sebe .
Unless any of you fancy keeping Kevin company in Strangeways. so
outside this room we keep our opinions to ourselves There's bound to be some grim-arsed journo
Vycvičili mě k tomu abych si své názory nechával pro sebe .
I am trained to keep my opinions to myself .
Odteď když půjdeme ven nechám si své názory pro sebe .
I'm just gonna keep my opinions to myself .
Hele odteď když půjdeme ven nechám si své názory pro sebe .
Listen from now on when we go out I'm just gonna keep my opinions to myself .
Proč si tedy nenecháš své názory pro sebe ?
Then why don't you keep your opinions to yourself ?
Doktor Perry by si měI své názory nechávat pro sebe .
Dr. Perry would do well to keep his opinions to himself !
Vlastně si myslím že bude asi nejlepší nechat si na to své názory pro sebe. Fajn víš.
Well you know in the end I think it's probably best not to dwell on our own opinions .
Výsledek: 414958 ,
Čas: 0.6244
and required to achieve
the purposes illustrated in the cookie policy. If you want to know more or withdraw
your consent to all or some of the cookies, please refer to the cookie policy .
By closing this banner, scrolling this page, clicking a link or continuing to browse otherwise, you agree to the use
of cookies.
Opt-Out of the sale of personal information
We won't sell your personal information to inform the ads you see. You may still see interest-based ads if your
information is sold by other companies or was sold previously.
Opt-Out
Dismiss
Conjugation Kontakty O nás Privacy Policy Tr-ex.me in english Dík
Felix Hoffer se zastaví na nádraží. Přes rameno má přehozený batoh. Podívá se na hodinky, které má z války a dostal je za odměnu. Když se dozvěděl, co se dělo v táborech, hned se díval, zda někomu nepatřily, ale k jeho úlevě na nich nic nebylo vyryté. Doufá, že nikomu nepatřily. Ozve se zahoukání. To bude jeho vlak. Popadne batoh, hodí si ho na záda a vyrazí ke svému vagónu. Průvodčímu ukáže lístek a je zaveden do kupé. Vypadá to, že ho bude mít sám pro sebe, což je fajn.
Vybalí si pár věci, uhladí náhradní oblek, i když vypadá žalostně. Posadí se a dívá se na perón. Vzpomíná si, co ho vedlo k tomu, že tu sedí.
„Cože?!“ zvolá udiveně Klara, když seděli za stolem a popíjeli víno. Felix se cítil skvělé a jen nerad přiznává, že letmý dotek Piera byl daleko lepší. „Počkej, jak odjíždíš? Kam chceš jet?“
„Nepohodl jsem se majitelem a dostal nabídku od svého bývalého kamaráda.“
„Ach tak. To je škoda. Budeš mi chybět, Felixi.“
„Ty mě taky, Klaro, ale nemám tušení co dělat. Z hájovny se musím vystěhovat co nejdřív a nástup do nového místa mám za tři týdny. Taky rád bych u tebe schoval nějaké věci, než se zcela přestěhuju a hlavně zabydlím. Vůbec netuším, co mě tam čeká. Myslíš, že to bude možné?“
„Ale samozřejmě. Klidně to přines a víš co? Uděláš si dovolenou.“
„Přesně tak. Kdy jsi měla nějaké volno?“ Nalije jim po další skleničce a kriticky se podívá na láhev. Bude potřebovat další, už jen proto, aby se pořádně rozloučili.
„Bingo!“ Vstane a vytáhne další láhev. Postaví ji na stůl. „Na mého nelepšího klienta a přítele?“
Felix se usměje. „Chceš mě snad opít, Klaro?“
„Blbost. Tebe nikdo nedokáže opít. Máš příliš dobré mechanismy, Felixi. Musíme vymyslet, kam tě pošleme. Peníze máš. Vsadím se, že jediné na co utrácíš, jsou střely a jídlo.“
„Já to věděla. Paříž! Tam pojedeš. Je to město lásky a je prý krásné,“ zasní se. „Možná si tam někoho najdeš.“
Felix zaváhá, napije se a potom to vysloví. „Itálie, k moři.“
Klara na něj udiveně podívá. Tak tohle nečekala, ale je to skvělá volba. „Skvělá volba. Sama bych jela. Možná i pojedu do Paříže, co ty na to?“
„Jsi moc hodná, a víš co, zkus mě opít.“ Oba se zasmějou.
Nyní sedí ve vlaku do Itálie a přemýšlí, proč zrovna tato země. Povzdechne si. Popravdě ví, proč tam chce jet. Touží vidět zemi, kde se narodil Piero. I po těch letech ho nepustil z hlavy. Zavrtal se mu do hlavy a ne z ní vyskočit. Sám netuší proč, a proč ho tehdy na té konečné cestě nenechal. Pořád nechápe důvod svého jednání. Jako by se něco v něm zlomilo nebo nastal zkrat, sám neví. Nyní jede do neznámé Itálie, kde nebude rozumět ani slovo, jen aby viděl zemi, kde se narodil člověk, kterého zachránil. Když odešel od Klary, podíval se na mapu a vybral náhodně městečko s mořem. Klara, když ho viděla příští den, smála se a říkala, že se ho zmocnila cestovní horečka. Tentokrát měla pravdu. Uschoval u ní pušku a plechovou krabici plnou vzpomínek.
Vlak se pohne, trochu ztuhne, pak se uvolní. Jede do neznáma. Když nepočítá válku, nikde nebyl. Klara mu dobře poradila, přestože se krapet bojí, jak to zvládne. Kouká ven a prohlíží si krajinu. Známky války jsou stále vidět, i když už dávno skončila. Možná to bylo bláznovství jet. Dovolená. Kdo si může v téhle dobře dopřát dovolenou? Jedině nějací boháči. To on rozhodně není, i když tím, že je hajným, se má lépe než ostatní. Hlavně ho les uživí.
Zastávka. Pocítí hlad. Mohl by vytáhnout něco z batohu, ale dostane chuť na něco teplého a klidně utratit peníze. Dojde do jídelního vozu a objedná. Když pije kávu, dívá se ven a je podivně spokojený. Jako by tahle cesta měla být osudová. Zajímalo by, jak dopadl Piero. Od momentu, kdy zmizel mezi stromy, o něm nic neslyšel. Dokonce ani neví, kde bydlí a zda se dostal do bezpečí. Když s ním bydlel, ani neuvažoval o tom, že by se ho vyptával. Dokonce netuší, proč skončil v táboře. Při té myšlence se zachmuří. Sice táborový velitel se snažil zamaskovat stopy po zločinech po jeho nástupu, ale teplota provedla svou a i přes zával brzy to bylo cítit. Byl to otřesný okamžik. Celou dobu to věděl, viděl je, ale jako by do jeho mozku nedocházelo. Po válce zjistil, že jsou další ne jen tento, daleko horší, vyhlazovací.
Felix vzhlédne k staršímu muži. „Ne, děkuju. Výborná káva.“ Pravá, ne taková ta náhražka, kterou pil ve válce.
Felix se zvedne a jde do svého kupé. Jedna kontrola, druhá a je v Itálii. Dychtivě se rozhlíží po krajině. Je tak jiná, a i když tu byl na výcviku, nevnímal ji jinak než jak se v ní nejlépe ztratit. Paradoxně nakonec ho poslali do Polska, potom do Ruska. Usmívá se, protože je tak slunečno, že koutky rtů se samy roztahuji a dívají se na svět přívětivěji.
Konečně Milano. Přesedne do Genoi a nakonec skončí v Savoně, cíli, který si určil na mapě. Je unavený, když se ubytuje v malém penzionu na pobřeží. Z okna se dívá na neskutečně modré moře. Zajímalo by ho, zda Piero bydlí u moře nebo naopak v lidnatém Římě nebo nějakém ostrově? Je to jako hledat jehlu v kupce sena. A co z toho by bylo, zeptá se sám sebe. Nic. Z letmého doteku jednoho polibku nedá se nic vyvozovat. Možná byl ohromený tím, co udělal a nabídka? Jen vděčnost k zachránci. Noc by na té cestě nepřežil. Tak hodinu možná dvě. Zavře oči. Proč vzpomíná, když by se měl bavit, prohlížet památky a plavat v moři? Převleče se do volných kalhot a lehké košile. Vyjde ven, když ho oslní sluníčko. Přivře oči. Jako první bude muset koupit brýle. V Německu prostě tak silné slunce není a chránit si zrak je u něj prioritou, jelikož má už jen jedno. Dotkne se pásky přes oko. Slouží dobře, ale nyní si připadá jak mrzák. V prvním obchodě si koupí sluneční brýle Ray Ban. Překvapí ho, že je tu mají, ale moc dobře ví, že piloti si je za války nemohli vynachválit.
Úleva, když se může pořádně rozhlédnout. Ponoří se do uliček, prochází mezi starými domy, až dostane hlad. Zamíří zpět na pobřeží, kde se posadí do pizzerie. Už ji ochutnal a prostě je to balada. Objedná si s ančovičkami a sní ji na posezení. K tomu si objedná láhev vína. Spokojeně mhouří oči a dívá se, jak pomalu zapadá slunce. Zakloní hlavu s myšlenkou, co víc by si přál mít. Zaplatí a dojde do svého penzionu Santa Varvara. Neví proč, ale to jméno mu připomnělo Rusko. Ulehne a usne, aniž ví jak.
Druhý den ráno vyrazí opět prohlédnout si kostely, pevnost, obě dvě věže a katedrálu. V poledne přemýšlí, kam zajít, když uvidí malý bar s názvem Al Capone. Usměje se. Bože, to je ono a snad tam bude jídlo. V první chvíli je oslněn, potom se rozhlédne po prázdných stolech. Posadí se.
Felix ztuhne. Otočí hlavu k pultu. Ten hlas… Pak to zamítne. Mnoho lidí má stejné hlasy. Jen náhoda…
„Co… Felixi?“ Klidný hlas přejde v úžas. „Jsi to ty?“
„Já… Piero.“ Náhoda? Jednou slyšel, že náhody neexistuji. Jenže co je tohle? Osud? Spíš náhoda.
„Jak ses… Bože, nemohu tomu uvěřit.“ Naproti Felixovi se posadí Piero. Černé vlasy už má dorostlé, postava je pěkná a žádné vystouplé kosti. Naopak je z něho pěkný chlap, za kterým se otočí každá ženská.
I Piero si prohlíží o dost staršího Felixe. Když u něho byl, říkal si, že zapomene na válku, na toho Němce, co mu zachránil život. Nemohl. Bylo to do něj vryté stejně jako odsouzení za to, že se nabídl. Poté co odešel, vrátil se k matce, ale nevydržel to u ní a odešel do Itálie, kde si otevřel tenhle malý bar s občerstvením. Vypadá starší, jinak, a přitom stejně. Jako skála, kterou člověk nemůže pohnout. Stále vyzařuje klid, který ho obklopuje jako pokrývka. Uklidňovalo ho to od prvního okamžiku. Mluvil s ním s nezájmem, ale ten klid ho přesvědčil, že vše dobře dopadne.
„Jsem na dovolené. Klara mi to poradila.“ Neřekne už, že chtěl vidět zemi, kde se Piero narodil. Nepotřebuje to vědět. K čemu taky?
„Ano. Tak jsem si řekl, že se vydám k moři. Netušil jsem, že tu na tebe narazím, dokonce jsem nevěděl, že je to tvoje rodiště.“
„To není. Přistěhoval jsem se sem.“
Piero se zachmuří. „To ano. Ježíš, počkej, hned ti něco udělám. Máš hlad, ne?“
Piero se usměje a Felix ohromeně zůstane na něj civět. Jeho obličej najednou dostal chlapecký výraz. Někoho mu připomíná, ale koho? Sleduje ho, jak jde za bar, jak mizí v kuchyni. V hlavě vymeteno, před očima jeho chlapecký jiskřivý obraz. Povzdechne si.
„Na zdraví.“ Přiťuknou si. „Hned donesu něco malého na zub, vydrž.“
Felix sleduje jho každý odchod a příchod jak hladový lev. Je úžasný, jak graciézně se otáčí, jak servíruje. Dokonce se přistihne, že ani nevnímá, co mu říká.
„Ještě skočím naproti pro pizzu. Hned jsem zpátky.“ Vyběhne ven a zamíří si to do blízké pizzerie.
Konečně se Felix podívá na stůl. To jako má sníst?! Vždyť to je pro celou armádu! Olivy, nějaké jednohubky a sýry, dokonce šunka a tohle ani neví, co to je.
„Ala pizza Margherita.“ Přistaví ještě jeden stůl. „Jez,“ pobídne ho.
„Moc? Oh, trochu jsem se zapomněl, ale dal jsi mi toho tolik. Ještě stále si pamatuji chuť tvých polévek. Snažil jsem se je napodobit, ale nešlo to. Máš nějaké plány?“
„U moře jsi byl?“ zeptá se s úsměvem a on opět podlehne jeho chlapeckému úsměvu. Dal by za něj cokoliv, kdyby ho mohl vídat denně.
„Pak tam zítra zajdeme. Je neděle, otevírám až večer.“ Opět se zachmuří.
„Ne, jez. Tentokrát je na mě, abych tě nakrmil. Nevím, prostě nevím, jak poděkovat za to, co jsi pro mě udělal. Nebýt tebe nebyl bych tu, neměl bych tohle.“ Pyšně, se stopou smutku ve tváři, se rozhlédne kolem sebe.
Felix pochopí, že lže, že něco vážného se děje. „Nech to být.“
„Piero, jen jsem chtěl dokázat, že jsem své schopnosti neztratil, nic víc v tom nebylo.“
Piero se pousměje. Je to prostě Felix. Schopnosti… „Tak zítra na pláži.“
Felix se zatváří rozpačitě. „Já… nemám plavky a moje tělo… Raději ne.“
„Neboj se, zajedeme si někam, kde absolutně nikdo není. Když už tady jsi, dovol mi aspoň trochu oplatit tvou pohostinnost.“
„Tak dobře.“ Rád se bude vyhřívat v jeho nádherném úsměvu.
Piero mimoděk zatleská. V ten samý moment dopadne na výlohu kámen, pak další a další. Felix instinktivně se vrhne k zemi, hlavu si chrání před střepy a zároveň podrazí židli, na které sedí Piero. Zakryje ho svým tělem. Zadívá se mu do očí a uvědomí si, že nejsou v šoku. Takže něco takového čekal, nebo se mu už to stalo?! Takže tohle je ten problém?
„Jste v pořádku?“ ozve se cizí mužský hlas. „To je zase spoušť!“
Vstane z Piera, setřese ze sebe střepy z výlohy. Je na cucky. Zvedne se i Piero, který se postaví vedle Felixe.
Piero se na něj udiveně podívá. „A… Ano.“
Felix bez úsměvu přikývne, podívá se na stůl. Tolik jídla, které se bude muset vyhodit. Možná něco bude moci zachránit. Vyjde ven.
V mužově obličeji se objeví údiv. „To je ten Němec? Neskutečný a jak tě našel?“
„Zaplať, Piero, a budeš mít klid. Stojí ti to je tolik dráždit?“
„Nemohu, Alfredo, nechci to vzdát. Pomůžeš mi? Tolik jídla a já ho chtěl pohostit. Pořád přemýšlím, proč to tehdy udělal. Říká, že v tom nic nebylo. Osobně nevím.“
Alfredo si povzdechne. Má rád toho mladíka. Je slušný, chová se uctivě a rád jezdí k moři. Je to skvělý společník jak ke hře v dámu, tak k popíjení. Jen co se týče Familie je v tom prostě tvrdohlavý jako mula. Celá ulice poctivě platí výpalné, kromě něho. Taky tu má pořád pusto, když nepočítá turisty. Přitom má skvělou kuchyni a prostředí je příjemné. Dokonce vzadu na dvorku udělal menší posezení.
Alfredo se zasměje. „Posledně povídal, že má od tebe tolik práce, že ti začne dávat slevu.“
Piero se krapet nuceně usměje. Byl by raději, kdyby nedával. Smutně se podívá po výloze, pak si připomene zítřejší výlet. Felix nesmí nic zjistit a musí se bavit. Dluží mu víc, než kdy by mohl splatit, protože záchrana života se nedá splatit.
Felix se posadí v malé restauraci, rozhlédne se a uvidí malého mužička s dominem před sebou. Zaváhá, potom si přisedne a vezme mezi prsty kostku domina. Mužíček se na něj zadívá. Černá páska ho nechá klidným.
Felix se pousměje a přikývne. „Rád. Už je to nějaký pátek, co jsem nehrál.“
„Marie, oříšky a víno!“ mávne na majitelku.
Teo se zazubí. „Sám si přisedl. Němec?“
„Ano.“ Něco málo z italštiny kdysi pochytil, ale nějak nepředpokládal, že by ji potřeboval.
„Byl jsem delší dobu v Německu, za války.“ Felix se zachmuří. „V jedné továrně na auta. Dobrá práce. Lepší než jiná. Byl jsem spokojený.“ Felix přikývne. Začnou mlčky hrát. Teo přimhouří najednou oči. „Co se vám stalo?“ Dotkne se své tváře.
„Byl jsem v jednom baru. Nějací výrostci rozbili výlohu.“ Tak je to tu. Dozví se, co potřebuje? Naschvál si tu krev neutíral. Dotkne se šrámu. „Netušil jsem, že jsem zraněn.“
Teo otáčí v prstech kostku domina a zamyšleně se na něj dívá. „A který bar to byl?“ zeptá se skoro lhostejně. Položí dvojku k obrazci na stole.
Felix se zamračí. Nemá na výběr a musí tam tu dvojku dát, problém je, že druhá část je jednička. Pokud… „Al Capone. Pěkný název a mám pro filmové gangsterky slabost.“
„To já taky.“ Položí jedničku s dvojkou. Hádá, že vyhrál. „Marie, ještě olivy. To bude na dlouho!“ Tázavě se zadívá na svého protivníka. Měl by se jeho vzhledu bát, ale podivným způsobem ten muž vyzařuje bezpečí.
„Rád si dám ještě jednu partii.“ Musí počkat a to on umí.
„Nechodil bych tam už. Je tu tolik pěkných baru, kde se vám nic nestane.“
Věděl to. „Myslíte? Ale to byli jen výrostci, ne? Policie jim domluví a bude to v pořádku.“ Co je za tím? Co Piera ohrožuje? „Musím říct, výborné olivy. Asi si jich trochu odvezu.“
„Doporučuji. Za městem jsou celé háje a ten olej. No… To nebyli výrostci, víte?“
„Felix.“ Snad ho to povzbudí k řeči.
„Teo, to už víš. To byla Familie,“ tiše zašeptá. „Don Corleone nemá rád, když se mu někdo příčí a ten mladý chlapec, co to vlastní, nechce mu platit, chápeš?“
„Dokonale. Trojka. Myslím, že tahle partie je moje.“
Teo se rozesměje. „Tak co, ještě jednou?“
Felix se usměje. Už ví, co chtěl. „Proč ne. Je tu tak krásně a takový klid… Jako u mě v lese.“
„Ano, jsem hajným.“ Rozdá kostky domina a zamračí se, kterou má vynést. S hrou a povídáním o Itálii a památkách i olivách skončí o půlnoci, kdy je majitelka vyžene, že už jsou poslední. V penzionu si lehne a zírá na strop. Takže Familie. Nesnáší, když na něho někdo bezdůvodně útočí. Zavře oči a klidně usne.
Ráno se probudí v deset a vzpomene si na slib, že v jedenáct si spolu vyrazí k moři. U něho byl jen jednou a to ještě u Baltu. Jaké asi bude Středozemní? Vezme tašku, do které dá plavky, ručník. Zamračí se, protože se mu to zdá málo. Neměl by tam ještě něco přihodit? Nakonec vezme sepranou košili. Vyrazí ven a v jedenáct stojí u baru Al Capone.
Felix se nejistě zadívá na skútr. Vypadá jako každou chvilkou by se měl rozpadnout. Nakonec si posune
Má rád mladé holčičky
ČESKÉ TEEN LESBIČKY SI LÍŽÍ SVÝMI JAZÝČKY VLHKÉ KUNDIČKY
Dívá se přes kameru jak si to krásné holky dělají - voyeur masturbating