Nastavila mu svůj šťavnatý zadek

🛑 VŠECHNY INFORMACE KLIKNĚTE ZDE 👈🏻👈🏻👈🏻

Nastavila mu svůj šťavnatý zadek
Stříbrný rolls-royce Walkera Henshawa se nacházel na Rhode Island uprostřed dlouhé fronty vozidel, táhnoucí se ve dvou jízdních pruzích na půl míle vzdálenou křižovatku s Dakota Avenue. Byla to poměrně atypická situace, neboť dopravní zácpy se v této části Washingtonu obvykle netvořily ani v tu nejfrekventovanější denní dobu, a Henshaw si byl jistý, že na vině může být pouze dopravní nehoda. Beznadějně zablokovaná auta, stojící v dlouhých řadách, popojížděla krátkými přískoky vpřed a spěchající řidiči si jenom neochotně zvykali na tento pomalý a nepravidelný rytmus. Vozy, přijíždějící sem z bočních ulic, couvaly zpět a vytvářely tak iluzi filmu, puštěného pozpátku.
Walker Henshaw, který zanedlouho potřeboval z ucpané komunikace odbočit doleva, využil zaváhání řidiče v levém jízdním pruhu, prudce přidal plyn a poněkud necitlivě se před vedle jedoucí vůz zařadil. Vysloužil si za to dvojí zablikání, a okamžitě zvedl ruku, aby se za svůj nebezpečný a šoférsky nekolegiální manévr formálně omluvil.
I když jízdu přeplněnými městskými ulicemi neměl Henshaw rád, byl na ni zvyklý. Ve svém výsadním postavení úspěšného podnikatele, ředitele regionální washingtonské televizní stanice Channel Eleven-Television, a při svých značně vysokých příjmech, by si jistě mohl dovolit zaměstnávat osobního řidiče, nebo popřípadě využívat služeb vozidel taxi. Jenže, právě tohle Walker Henshaw nechtěl a byl právem pyšný na to, že si svůj rolls-royce šoféruje výhradně sám.
Henshaw zastavil naproti vchodu do redakce D.C. Mirror, uzamkl vůz, přešel ulici a vstoupil do budovy. Vrátnicí prošel nekontrolován a strážní ho ještě uctivě pozdravili. Walker Henshaw, ředitel televizní společnosti Channel Eleven-Television, byl známá osobnost a málokdo by si troufl požadovat po něm doklady.
Henshaw vyjel do čtvrtého patra a po chvíli zaklepal na dveře kanceláře šéfredaktora deníku D.C. Mirror Larryho Dixona.
"Dobrý den, pane Henshaw," sekretářka Woodwardová ani nezvedla oči od psacího stroje.
"Dobrý den, Jennifer. Jak se vede?"
"Děkuji, pane, dobře. Můžete jít dál, pan Dixon vás už očekává."
Henshaw vstoupil do pracovny. "Buď zdráv, Larry!"
"To je jedno, cokoliv, třeba whisku, ale hlavně nalej sobě a pak si radši sedni. To, co pro tebe mám, by tě mohlo porazit."
"Po dvaceti letech u novin mě už jen tak něco nezdolá," prohlásil sebevědomě šéfredaktor D.C. Mirror.
"To těžko. Podívej: Třeba minulý týden navštívil naši redakci chlápek, vypadal docela normálně, který údajně navázal radiové spojení s mimozemšťany. Za půl hodiny si ho odváželi zřízenci zpátky do blázince. Prý jim ten den ráno utekl." Dixon se napil skotské a pokračoval. "Předevčírem jsem tu měl člověka, co tvrdil, že se mu zjevil prorok Ezechiel. Co bys tomu řek?!" Nalil do dvou sklenic skotskou z ozdobné karafy a zabořil se do koženého křesla. "Tak co máš? Jde o ten film, co jsem ti půjčil?"
"Přesně. Ten film je úplná bomba, kamaráde, podrž se." Henshaw vytáhl z náprsní kapsy saka malou cívku osmimilimetrového filmu a položil ji na stůl.
"Držíš se pevně stolu, Wale? Dobře: jedná se o záznam z Solei Street, ale není to Halifaxův film!"
Dixon vyskočil z křesla. "Co budeš vykládat?!"
"Je to přesně, jak jsem řekl, Larry. Film zachycuje úplně všechno: Romerovu kolonu aut, mávající lidi, a, představ si, jsou tam záběry i na budovu Světozoru, a do vedlejší ulice, na auto atentátníků, Larry, detaily!!"
"Opravdu," přisvědčil Henshaw zaníceně. "Můžeš mi říct, kdes ten film získal?"
"Radši se neptej. Minulý měsíc byla na okraji města vykradena luxusní vila. Jméno majitele pro nás není důležité. Zloděj založil na místě činu požár a hasiči, kteří oheň likvidovali, objevili ve sklepě soukromý filmový archiv. Většinu materiálů, samosebou, zničil oheň, ale pár kousků přece jen zbylo. Příslušníci požárního sboru filmy vzali a odevzdali je svému šéfovi. Ten je měl předat policii, ale vzhledem k tomu, že je to... zkrátka, jeho a moje manželka jsou přítelkyně, takže on filmy přinesl mně, aniž by tušil, co mi vlastně dává. Prý, jestli bych je nepotřeboval do nějakého pamětnického pořadu. Dva filmy, nějaké nesmyslné staré záběry, jsem vyhodil a tenhle skvost málem taky. Pak jsem si ale povšiml nápisu na spodku cívky: McPerson, únor 1968. Myslel jsem si... snad to byla intuice, že by snad, já nevím... a protože nemám promítačku, film jsem ti půjčil, abys ho prohlédl."
Dixon vypil do dna svojí sklenku. "Slyšel jsem, že v osmašedesátém na Solei Street kromě Halifaxe natáčel ještě nějaký další člověk. Ale to, že by se inkriminovaný film mohl dochovat, nebo dokonce objevit... to je tak nepravděpodobné, že bych nikdy..."
"A přece je to tak, Larry. Ten film máš teď na svém psacím stole."
"Ano, mám. A bude nutné si důkladně rozmyslet, co s ním provést."
"Měl bys ho především dobře uschovat."
"Dám ho do sejfu a za čas nechám z filmu udělat pár fotek a otisknu je. Při patřičné reklamě půjde náklad novin o sto procent nahoru."
"Počítám s tím, Wale, že fotky z filmu otisknu s notickou, že tvá televize v určitý den odvysílá tento dokument celý."
Henshaw přikývl. "Díky. To by bylo od tebe velice kolegiální."
Dixon sevřel rty a zeptal se: "Poslyš, Wale, nechal sis udělat kopii?"
"Toho filmu? Blázníš?!" zděsil se Henshaw. "Nikdy bych ho nedal z ruky!"
"Jistě, jistě, promiň." Dixon vstal a začal zamyšleně přecházet kanceláří. Zastavil se u okna.
"Mám skvělý nápad, Walkere. My dva jsme přece staří přátele, ne konkurenti, mohli bychom společně udělat reportáž století."
"Podívej, říkáš, že jsou na filmu viděl střelci, kteří zabili předsedu vlády Romera."
"No ano, jsou tam vidět dost dobře, kameraman si jejich vůz přitáhl objektivem, a pokud se políčka filmu zvětší, nebude problém ty muže identifikovat."
Dixon se prudce otočil a ukázal na film prstem. "To je ono! Co myslíš, že by se stalo, kdybychom zveřejnili malý článek, že se možnáá našel zbytek nějakého starého filmu, na kterém jsou možnáá nějaké záběry, které by možnáá mohly mít něco společného s denverským atentátem?"
"Vím, kam míříš, příteli. Osoby, zapletené do atentátu dostanou strach a pro film si přijdou," odhadoval Henshaw.
"Správně. Nejdřív to možná zkusí oficiální cestou. My však všechno popřeme. Řekneme, že se jednalo o planý poplach, nebo o novinářskou kachnu. To patřičné osoby utvrdí v tom, že film skutečně existuje. Zkontaktují nás a my je nakonec veřejně odhalíme. To bude sólokapr, pro mé noviny i pro tvou CE-TV!"
Henshaw zvážněl a zamyslel se. "Nemáš strach, Larry, že by mohly nastat potíže?"
"Myslíš, že by se nás mohli pokusit zabít? Blbost, Wale! Dnes píšeme rok 1986. Dnes už si tohle nikdo nedovolí. Jsem přesvědčen, že budou raději vyjednávat, uvidíš."
"Dobře, pane šéfredaktore," usmál se Henshaw. "Tak tedy celou věc co nejdřív rozjedeme."
"Výborně! Postarám se o to, aby se do tisku dostala příslušná návnada. Žraloci na ni určitě zaberou."
Henshaw vstal a napřáhl k Dixonovi pravici. "Měj se, Larry!"
"Buď zdráv, Wale, a pozdravuj manželku. Jakmile se něco šustne, ozvu se ti."
Dixon vyprovodil kolegu z kanceláře, zavřel dveře a zůstal zamyšleně stát.
Viktoria Rojanová se vracela po Baltimore-Washington Parkway z Baltimorského letiště zpět do Washingtonu D.C. Let z Arizony do Marylandu, který právě absolvovala, byl dost únavný, ale přes to se jí za celou dobu nepodařilo zamhouřit oko. Až teď, když řídí vůz a potřebuje udržet pozornost, usíná za jízdy. Už aby byla doma! Pustila pravou rukou volant a krátce si promnula rozbolavěné oči. Moc to nepomohlo. Jela teď podél řeky Anacostie a pozorovala na její hladině odraz vycházejícího slunce, jehož záře osvětlovala nízké mraky zespodu a vytvářela tak na obloze dojem zkamenělého, pohádkově nachového moře.
Rojanová sledovala klidnou hladinu Anacostie a pokoušela se srovnávat tento vodní tok s temnou hladinou Rýna, který si z Bonnu tak dobře pamatovala. Ne, tato řeka, včetně jejího okolí, je naprosto jiná. Všechno je zde úplně jiné. Město Washington, které dosud znala jen ze středoškolského zeměpisu, ji velmi překvapilo. Domnívala se, že metropole Spojených států je městem bílých. Opak byl však pravdou, a i tento fakt ji velmi udivil, fakt, že obyvatel s černou barvou pleti jsou zde téměř tři čtvrtiny.
Ráz Washingtonu, jemuž dominují anticky koncipované monumentální stavby z bílého mramoru, byl úplně jiný, než by Evropan mohl očekávat. Toto město, protkané zelení mnoha parků, tokem dvou řek, Potomacu a Anacostie, a rozdělené šedesátimetrovou kopulí Kapitolu do čtyř částí, ji od prvního pohledu uchvátilo.
Nyní se ve vzpomínkách vracela do svého rodného města Bonnu. Copak asi dělají rodiče? Je to jen pár týdnů, co je neviděla. Pár týdnů, které jí připadaly delší nežli rok. Málem už zapomněla i na svoje skutečné jméno Nowaková . Zapomněla skoro i to, že ještě před nedávnem byla docela obyčejná dívka, obyvatelka německého hlavního města, jejíž jedinou radostí byla sportovní střelba z malorážky. A dnes? Dnes je vše úplně jinak. Proměna Viktorie Nowakové ve Viktorii Rojanovou byla tak rychlá a dramatická, že o ní neměla ani moc času přemýšlet. Nikdy by před tím nevěřila, že začátek roku 1986 tak radikálně změní celou její existenci.
Přemýšlela, zda neudělala chybu, když přijala nabídku plukovníka Smithe ke spolupráci. Smith byl člověk s podezřelými kontakty a s podezřelou minulostí. Jeho kariéra u vojenské DAF, sloužící zřejmě jako krytí, byla souběžná s vedením různých nikde nezdokumentovaných operací. Plukovník John Smith byl muž, oficiálně zaměstnávaný ministerstvem obrany, velitelstvím speciálních jednotek, ale ve skutečnosti podléhající snad pouze pod pravomoc ústředního ředitele armádní informační centrály.
Rojanová byla Smithem nejprve ke spolupráci donucena vydíráním. Avšak, druhou nabídku pracovat pro něj, přijala už dobrovolně. Vzápětí si ve svých úvahách uvědomila, že ani tentokrát to dobrovolně nebylo. Nač lhát sama sobě, Smithův návrh přijala jen a jen kvůli Doře. Pro to, aby jí mohla být nablízku. Pro to byla odhodlána udělat takřka cokoliv.
Dora McNealová! Copak teď asi dělá?
Řidička sklouzla očima na pramínek světlých vlasů, zavěšený na vnitřním zpětném zrcátku. Byly to Dořiny vlasy, které jí před nedávnem ustřihla a pak pověsila do svého auta coby talisman.
V nejbližších dnech má Rojanová začít pracovat v armádním informačním centru jako tuctová operátorka při počítačovém vyhodnocovaní družicových snímků. Co se za touto činností ve skutečnosti bude skrývat, není jasné.
A Dora? Ta byla nasazena do managementu newyorské firmy Comsat, zabývající se obchodem s mikročipy. Ve svém volném čase, obvykle na víkend, jezdí vozem do Districtu of Columbia a obě tak tráví dva šťastné dni v útulném bytě na Chevy Chase.
Rojanová se při vzpomínce na přítelkyni zachvěla; Dora byla vždy tak vstřícná, kamarádská, a pozitivní energie z ní přímo čišela. Vybavovaly se jí i její hezké zelené oči, prozrazující asijský původ. Dora McNealová je nádherná a slučuje v sobě dvě věci zdánlivě neslučitelné: dívčí křehkost i půvab na jedné straně a chlapeckou šikovnost na straně druhé. Rojanovou někdy oslovuje sestřičko a jejich vztah už od počátku sesterský opravdu byl. Již od prvního setkání mezi přeskakoval mezi nimi silný elektrický náboj, a jejich sbližování bylo tudíž velmi rychlé a intenzívní.
Jak snadné a hezké je žít s Dorou! Dora je pro ni vším: starostlivou sestrou, výbornou kamarádkou i pracovní kolegyní. V noci se pak mění i na věrnou a vášnivou milenku a chvíle strávené v její náruči, patří k těm nejšťastnějším, které Rojanová doposud prožila.
Zamyšlená mladá žena sjela z trasy a zapomněla odbočit na New York Avenue; není ve městě dlouho, díky tomu se zde dost špatně orientuje. Co se dá dělat, podnikne tedy malou zajížďku přes Benning Bridge.
Mířila k centru města, které těsně minula, a nabývala dojmu, že už od začátku jela úplně špatně, že by měla zastavit a nahlédnout do mapy. Nakonec to neudělala. Po chvíli jízdy se konečně doplahočila k Dupont Circle, odbočila na Connecticut Avenue a rychle se přiblížila ke svému domovu na Livingston Street v Chevy Chase.
Plukovník Smith předložil ostraze průkaz a vjel do areálu vojenské informační centrály. Když parkoval svůj chrysler, povšiml si tmavé limuzíny, u níž postávali dva urostlí muži v oblecích. Jednoho z nich poznal, patřil k ochrance generála Bercka. Smith opustil vůz a rozhlédl se po parkovišti. Auto ředitele Bensona však nikde neviděl. Za pár minut vstoupil do jeho kanceláře, posadil se do koženého křesla a opřel si hlavu.
"Jak to jde, Johne?" zeptal se ho vedle sedící muž v generálské uniformě.
"Pořád stejně, Thomasi. Kde je vůbec ředitel?"
Generál Thomas Berck vyklepl cigaretu z krabičky a nabídl svému kolegovi. Ten udělal rukou odmítavé gesto.
"Benson se zdržel na poradě v Kongresu, má dorazit každou chvíli."
"Poslyš, Thomasi, už se ví, kdo přijde na jeho křeslo?"
Dveře do pracovny se prudce rozletěly a udýchaný Benson vpadl dovnitř. "Omlouvám se, pánové, ale rychleji to opravdu nešlo."
"Proč jsi nás pozval, Stuarte?" vyfoukl kouř generál Berck.
Benson usedl na židli a řekl: "Částečně i kvůli tomu, o čem jste se právě bavili." Sáhl pak směrem k uchu, vytáhl malé naslouchátko a hodil jej na stůl. "Promiňte, pánové, rutina."
Generál Berck se hlasitě rozesmál. "Tys tady dopad, Stuarte, bože můj, ty už... he... odposloucháváš i svou kancelář, když je prázdná?!"
"Čistě preventivně, Thomasi. Divil by ses, občas je to docela zajímavý poslech. Měl bys to u vás v K-10 taky někdy zkusit."
"Jo, díky za radu. Mimochodem, kde tu máš mikrofony?"
"Pane, řediteli..." ozval se do Berckova smíchu plukovník Smith.
"Odložme konečně staré spory, Johne," přerušil ho familiérně ředitel Benson.
"Souhlasím... Stuarte," pronesl s mírným sebezapřením Smith. "Nastaly nějaké problémy, žes nás tak narychlo svolal?"
Benson vstal, přešel k sekretáři, otevřel bar a nalil do tří sklínek Long John. Odnesl skleničky na stůl a vážně řekl: "Problémy nenastaly, ale přes to mám dvě věci, které musíme společně probrat. Za prvé: Prezident dnes definitivně potvrdil moje jmenování poradcem pro národní bezpečnost. Do nového úřadu nastoupím už příští měsíc, tedy od prvního května."
"Gratuluji," ozval se Smith a Thomas Berck se ihned připojil.
"Díky, pánové. Jak jistě víte, s každou dobrou zprávou přichází i zpráva špatná. Na mé místo sem nastoupí Douglas Hewitt."
"To se mi nechce věřit," promluvil udivený Smith.
"Říkal jsem ti to," přikyvoval generál Berck a v rozčilení odklepl popel na koberec.
Benson pokrčil rameny. "Všichni vědí, že Hewitt se na funkci nehodí. Je to civil a ke všemu byrokrat, který nedělá nic jiného, než že plní předpisy. Byl jsem radikálně proti jeho jmenování ředitelem služby, ale prezident si prosadil svou. Zřejmě na nátlak opozice."
"Měli jsme se Hewitta zbavit včas," ušklíbl se generál Berck.
"Ne, Thomasi, to by nebylo taktické, hlavně kvůli prezidentovi. Podívej, i Hewitt se naučí držet krok. A jestli bude dělat potíže, vyřadíme ho ze hry bez násilí."
"Máme na něj něco?" zeptal se naléhavě Smith.
"Samozřejmě, Hewitt je v současnosti čistý jak andílek, ale v minulosti se v zahraničí stýkal s nezletilými prostitutkami a natáčel si je videokamerou. Na většině záběrů je i on sám. Kazety se záznamy smazal už před lety, jenže některých záběrů mu zřejmě bylo líto, a tak si pár fotek uložil na zakódované diskety."
"Asi na památku," s přidušeným smíchem zahučel Berck.
"Diskety leží v jeho pracovně," pokračoval Benson. "V případě potřeby si pro ně zajdeme a... přivedeme pana Hewitta k rozumu."
"Diskety si beru na starost já," navrhl Smith, "pokud to bude třeba."
"Výborně, Johne." Benson usrkl koňaku. "Hewitt je zažraný do předpisů a v této souvislosti mám obavy, aby se nepokusil zastavit některé... ehm... rozpracované projekty ve Východním sektoru a Latinské Americe, tedy projekty, které nejsou na papíře, mám na mysli samosebou. Bylo by asi dobré, pánové, kdybyste některý z vás, nebo raději oba, zavčas Hewittovi vysvětlili, jak to při naší práci chodí."
"Promluvím s ním hned, jak nastoupí do funkce," řekl Smith.
Benson se hlasitě nadechl: "Druhá věc: Rád bych věděl, jak pokračuje záležitost se šéfredaktorem Mirroru."
"Jsem připraven celou věc... provést podle tvých instrukcí," řekl suše Smith.
"Hovořil jsem o Dixonovi i s prezidentem. Ten se domnívá, že člověk jeho smýšlení, byl neměl sedět na tak významném postu, a já jeho názor sdílím. Hlavním důvodem pro to je fakt, že Rusové Dixona již před nedávnem zařadili na seznam potencionálně ovlivnitelných washingtonských osobností. Navíc, Dixon je posedlý spiknutími a i když není doslova levicově smýšlející, nikdy se neprojevoval dost proamericky. Za McCarthyho byl v této souvislosti také vyšetřován, a poslední série článků z historie, Šedesátá léta pod lupou , pana prezidenta velmi pobouřila."
"Jsem připraven Dixona odstavit," konstatoval suše Smith.
"Vyřiď to, Johne, prosím, urychleně."
Generál Berck se pobaveně otočil: "Nemá s tvým plánem na likvidaci... pardon... na odstavení Dixona náhodou něco společného novinový článek z minulého týdne o jistém dokumentu... ohledně atentátu na Juana Romera?"
"Tušil jsem, že v tom máš prsty. Co máš s Dixonem v plánu?"
Smith se zamyslel, pak se rozpovídal. "Podstrčili jsme mu hraný falzifikát filmu ze Solei Street. Jeden jeho kolega z CE-TV hodlá dokument v nejbližší době zveřejnit."
"Čet jsem tu zprávičku, je poměrně zábavná," přerušil Smithovo vyprávění Benson.
"Teď falzifikát Dixonovi sebereme, poukážeme na jeho konto vysokou částku od fiktivního odesilatele a oznámíme pomocí médií, že Dixon film ze Solei Street prodal, aniž by s ním seznámil americké úřady a širokou veřejnost. To mu spolehlivě zláme vaz."
"Výborný plán, Johne, tys měl vždycky smysl pro dokonalou konspiraci," kývl uznale Berck.
"Jsem téhož názoru," souhlasil ředitel Benson. "Kde se onen materiál nachází?"
"Pošlu pro něj pár chlapců z naší zásahovky, jestli chcete," navrhl Thomas Berck.
"Ne, ne, Thomasi," zamítl nabídku Benson, "žádné násilí, tohle vyžaduje jemnou práci. Oceňuji tvůj přístup i smysl pro razantní akce, jenže, my nepotřebujeme vyhodit redakci Mirroru do povětří, nebo ji dokonce rozprášit. Naopak, musíme celou věc vyřídit v naprosté tichosti." Otočil se na Smithe s otázkou: "Koho pro film pošleš?"
Smith sešpulil rty. "Do redakce Mirroru půjde Rojanová."
"Kdo je Rojanová?" opáčil překvapený Berck.
"Rojanová se velmi dobře hodí, umí improvizovat a má mou plnou důvěru."
"Počkej, počkej, Johne... Rojanová...! Není to ten studenej čumák? Ten kapitánek, co byl s tebou u nás v Rattlesnake?"
"Abych si nepamatoval takovou tmavovlasou fešandu. Němka, že jo? Mimochodem, Johne, jaká je v posteli?"
"V posteli?" zopakoval otázku Smith. "To nevím, ale asi dobrá. Zeptej se Dory McNealové, ta to bude vědět."
"Ale? Kapitán je na slečny?" povytáhl obočí Berck.
"Jo, a ty se na ni přímo lepí. Má v sobě zřejmě nějaké fluidum."
"Takový fluidum bych taky potřeboval," povzdechl si hlasitě Berck.
"Zřejmě každý z nás," podotkl Stuart Benson s nepatrným úsměvem. "Ne, vážně: Rojanová je skutečný talent. Vpadla do branže před nedávnem, jako civil a amatér, původně jsme ji chtěli odstranit, jenže se nedala, a teď má před sebou skvělou kariéru. Rojanová je inteligentní, citově chladná, výkonná... není na chlapy, ani na peníze, a o to je spolehlivější."
"Mně se taky líbila," souhlasil Berck, "Je studená podle mýho gusta. Když jsem jí onehdy u nás v Nevadě řek, že ji nechám zastřelit, ani to s ní nehnulo, pamatuješ, Johnny?" Generál udusil se smíchem cigaretu a ještě se Smithe zeptal: "Před chvílí s´mluvil o McNealový. Myslels tu kočku, co odbouchla Howarda, když zjistil, že píchá s jeho starou?"
"Přesně tu. Teď se momentálně jmenuje Jacobsenová." Smith dopil skleničku, zvedl se a podotkl:
"Rojanová dnes přiletí z Arizony, kde byla na střeleckém výcviku. Ihned po jejím návratu ji pošlu k Dixonovi pro film."
"Skvělé, Johne, udělej to." Ředitel se na c
Pozdní noční sex s přirozeně prsatá brunetka
Sladký sex s nahým amatérem
Opálená kočka si hraje s jejími prsy