Mlčení světa

Svět se dostal do bodu, kdy se porušování mezinárodního práva stalo normou, pokud ho páchají ti „správní“. Kdy je možné unášet prezidenty, svrhávat vlády, rozvracet celé státy a vydrancovat jejich zdroje – a vše se to schová pod slova jako „demokracie“, „bezpečnost“ nebo „humanitární zásah“. Ropa, plyn, strategická poloha nebo mocenský vliv mají větší cenu než lidské životy, suverenita států a jakákoli morálka.

Svět mlčí. Ne proto, že by nevěděl, ale proto, že se bojí. Bojí se sankcí, ekonomického tlaku, mediální likvidace nebo přímé destabilizace. Mezinárodní právo platí jen pro slabé. Silní ho ohýbají, nebo ignorují úplně – a ještě si píší vlastní pravidla.

Je příznačné, že jsem nikdy nezažil dobu, kdy by na Spojené státy byly uvaleny skutečné sankce. Ne proto, že by se nedopustily zločinů, ale proto, že jsou zároveň soudcem, žalobcem i katem. USA spolu s Izraelem vystupují jako světový četník, ale zároveň se chovají jako zloděj, který si bere, co chce, a jako vrah, který nikdy nenese odpovědnost.

Kdo se jim postaví, je označen za diktátora, teroristu, hrozbu světovému míru. Kdo vzdoruje, je odstraněn – politicky, ekonomicky, nebo fyzicky. Země jsou rozvráceny zevnitř, společnosti rozděleny, regiony uvrženy do chaosu, ze kterého pak „zachraňují“ ti samí, kdo ho způsobili.

A tak vznikl svět, kde spravedlnost není univerzální, ale selektivní. Kde pravda není otázkou faktů, ale toho, kdo má větší mediální a vojenskou sílu. A kde mlčení většiny není souhlasem – je jen důkazem strachu.

Otázka už dávno nezní, kdo je viník. Otázka zní: kolik toho ještě svět snese, než se zhroutí iluze, že tohle všechno je v pořádku.

Jiří Chowaniec