Milada probudí svého muže

Milada probudí svého muže
Sdílejte článek na sociálních sítích:
Můj vztah s Honzou byl hodně divoký. Byli jsme oba příliš mladí, abychom si naší lásky vážili, a proto jsme se stále scházeli a rozcházeli. Jednou si našel novou přítelkyni a založil s ní rodinu. Naše cesty se nakonec stejně znovu spojily. Byla jsem ráda, že je zpět v mém životě, ale musela jsem ho přijmout i s dítětem.
Tento článek vychází ze zaslaného textu od naší milé čtenářky. Všechna v článku uvedená jména byla z důvodu ochrany soukromí pozměněna. Použité fotografie jsou pouze ilustrační.
Honza nebyl moje první láska, ale když se na
to teď dívám zpětně, s největší pravděpodobností byl tou poslední. Poznali
jsme se, když mi bylo dvacet . Byl o pět let starší než já a nejvíc mě na něm
přitahovala jeho inteligence. Přece jen měl více životních zkušeností, a to
mě na něm doslova fascinovalo. Já ještě studovala, ale on už pracoval, a tak
zakusil, co obnáší skutečný život dospělého člověka.
Začali jsme spolu chodit téměř okamžitě. Jenže
oba jsme měli tvrdohlavou povahu a často mezi námi docházelo ke sporům. Nebyly
to důležité věci. Samé maličkosti, ale ani jeden jsme neuměli dělat kompromisy. Já chtěla jít do kina, ale on chtěl strávit příjemný večer doma, protože byl
unavený z práce, a to mě urazilo. Fungovalo to tak, i naopak. Proto
jsme se během těch sedmi let, co jsme spolu chodili, hned několikrát rozešli
kvůli malichernostem.
Milovali jsme se však natolik, že netrvalo
dlouho a opět jsme byli spolu. Celkem jsem si na to zvykla, a proto jsem
si časem z našich rozchodů už nedělala ani těžkou hlavu. Bylo mi
jasné, že se dáme opět dohromady, hned jak vychladneme. Jednoho dne se však
situace změnila. Honza se ke mně už nevrátil. Během našeho posledního
rozchodu se stihl seznámit s jinou ženou, která mu učarovala, a začali
spolu chodit.
Dozvěděla jsem se to od naší společné
kamarádky, která mi to měla vyřídit. Zůstala jsem v naprostém šoku. Vůbec
jsem nečekala, že by se něco takového mohlo stát. Vždyť ještě nedávno, i když
náš vztah byl opravdu bouřlivý, jsme plánovali společné bydlení a také jsme
se pomalu začali bavit o miminku . Najednou mi došlo, že nic z toho
nebude a já budu muset začít naprosto nový život, kde už však nebude můj
milovaný Honza.
Několik let jsem se vyrovnávala s jeho
ztrátou. Jen občas jsem zaslechla od známých, jak se mu daří. Ve svém novém
vztahu byl šťastný. Se svou novou přítelkyní se nehádali a tvořili dokonalý pár .
Když mi však kdosi oznámil, že spolu čekají dítě, opět se mi zhroutil svět. Aniž bych si to chtěla připustit, stále jsem čekala, že se ke mně jednoho dne
vrátí. Bylo mi už třicet tři. A kvůli tomu, že jsem doufala v jeho návrat,
jsem stále ještě neměla ani nového přítele.
Postupně se ze mě začala stávat zahořklá stará
panna. Netoužila jsem po novém partnerovi. Honzovi jsem sice jeho štěstí přála,
ale zároveň to bylo ubíjející vědět, že je nenávratně konec. Za celou dobu, co
jsme se naposledy rozešli, jsme se ani jednou nepotkali . Je fakt, že Praha
je velké město a když někoho nechcete vidět, není problém to zařídit . Před
pár týdny se však situace změnila. Byl to osud, který nečekaně zasáhl.
Prožíváte podobné životní útrapy jako Milada a rádi byste se s nimi svěřili? Napište nám na email pribehy@varietystyle.cz .
Potkali jsme se přímo na ulici. Ze začátku to bylo rozpačité setkání, ale i tak jsme spolu šli na kávu, abychom si popovídali o starých časech. Ten den mezi námi přeskočila jiskra, která asi nikdy nevyhasla . Bylo to, jako bychom se nikdy nerozešli. Věděla jsem hned, že ho miluji stejně, jako na začátku. A evidentně to cítil taky tak, protože od té doby jsme byli v kontaktu neustále. Za tři týdny se stěhoval ke mně.
Nebylo to však tak jednoduché. Zažádal si o
střídavou péči na syna, a já se tak musela smířit s tím, že si do našeho
vztahu přivede také dítě, které měl s jinou ženou. Vůbec mi to však
nevadilo. Já vlastní děti neměla. A Honzu jsem tak milovala, že bych ho
vzala zpět klidně i s deseti dětmi . My dva prostě patříme k sobě
a nikdy se na tom už nic nezmění, jen nám trvalo dlouho, než jsme to oba
pochopili.
Honzův syn je perfektní kluk, ke kterému se
snažím chovat, jako by byl můj vlastní, a vypadá to, že mu rozchod rodičů nijak
zvlášť nevadí. Doma se prý rodiče hodně hádali, a tak má teď více klidu.

Již neodmyslitelná tvář večerního zpravodajství, půvabná Lucie Borhyová má odjakživa ráda zvířata. Že jde o fakt pravdivý, potvrzuje nejen v reálném životě, ..

Herečka, skvělá dabérka, příležitostná muzikálová zpěvačka a v poslední době i moderátorka pořadu o vaření a domácích pracech Čas na TE-BE Tereza Bebarová, j..
Po své úspěšné účasti v posledním ročníku soutěže StarDance…když hvězdy tančí má bývalá tenistka Andrea Sestini Hlaváčková konečně opět více času na svou rodi..
Vzhledem k tomu, kolik známých Češek ve druhé polovině loňského roku oznámilo, že čeká potomka, bude letošní rok na slavná miminka velmi bohatý. Navíc je víc ..
Jakékoli kopírování, šíření nebo využívání obsahu RSS kanálů serveru spokojenezeny.cz bez předchozího písemného souhlasu společnosti VARIETY STYLE s.r.o. není dovoleno. Publikování nebo další šíření obsahu serveru spokojenezeny.cz je bez písemného souhlasu společnosti VARIETY STYLE s.r.o. zakázáno. Informace zveřejněné na tomto magazínu mají pouze informativní charakter. RSS kanály serveru spokojenezeny.cz jsou určeny pouze pro osobní užití. Máte zájem o inzerci na našem magazínu? www.varietystyle.cz | redakce@varietystyle.cz | obchod@varietystyle.cz

Již neodmyslitelná tvář večerního zpravodajství, půvabná Lucie Borhyová má odjakživa ráda zvířata. Že jde o fakt pravdivý, potvrzuje nejen v reálném životě, ..

Herečka, skvělá dabérka, příležitostná muzikálová zpěvačka a v poslední době i moderátorka pořadu o vaření a domácích pracech Čas na TE-BE Tereza Bebarová, j..
Po své úspěšné účasti v posledním ročníku soutěže StarDance…když hvězdy tančí má bývalá tenistka Andrea Sestini Hlaváčková konečně opět více času na svou rodi..
Vzhledem k tomu, kolik známých Češek ve druhé polovině loňského roku oznámilo, že čeká potomka, bude letošní rok na slavná miminka velmi bohatý. Navíc je víc ..

Vira.cz

Pro děti

Otázky a odpovědi

Maria.cz

Vánoce

Velikonoce

Modlitba.cz

Manzelstvi.cz

Ve štěstí nezpychni! V utrpení je víra nezbytná, štěstí ji však zapuzuje.
- archív citátů

Synoda |

Tematické texty |

Kázání |

Přímluvy |

Texty na nástěnky |

články |

Liturgický kalendář |

Rejstřík |

SERVIS |

Zasílání e-mailem

Správa účtu, přihlášení

Služby pro webmastery

O WEBU

Cookies

Ve štěstí nezpychni! V utrpení je víra nezbytná, štěstí ji však zapuzuje.
- archív citátů

Pro fungování těchto stránek jsou důležité soubory cookies a další podobné nástroje, které vyžadují uložení nebo přístup k údajům ve Vašem internetové prohlížeči. Cookies slouží k ukládání Vašeho nastavení a preferencí, analýze návštěvnosti našich stránek, zprostředkování funkcí sociálních médií a k personalizaci obsahu a reklam. Informace o užívání našich stránek sdílíme s našimi partnery z oblasti sociálních médií, reklamy a analytiky. Svůj případný souhlas, který je pro vybrané činnosti nezbytný, udělujete společnosti Arcibiskupství pražské
Pro fungování těchto stránek jsou důležité soubory cookies a další podobné nástroje, které vyžadují uložení nebo přístup k údajům ve Vašem internetové prohlížeči. Cookies slouží k ukládání Vašeho nastavení a preferencí, analýze návštěvnosti našich stránek, zprostředkování funkcí sociálních médií a k personalizaci obsahu a reklam. Informace o užívání našich stránek sdílíme s našimi partnery z oblasti sociálních médií, reklamy a analytiky. Svůj případný souhlas, který je pro vybrané činnosti nezbytný, udělujete společnosti Arcibiskupství pražské
Nezbytné cookies zajišťují klíčové funkce webových stránek jako jsou zabezpečení, dostupnost a nastavení stránek, správa sítě a poskytnutí vyžádaných informačních služeb. Tyto cookies můžete vypnout změnou nastavení svého prohlížeče, ale takový postup nedoporučujeme, protože to může negativně ovlivnit fungování stránek.
Jedná se o nástroje především třetích stran, které nám umožňují zlepšovat fungování webových stránek díky informacím o tom, jak stránky užíváte. Tyto cookies shromažďují údaje způsobem, který neumožňuje, abychom Vás přímo identifikovali.
Díky těmto cookies Vám můžeme zobrazovat personalizované nabídky, obsah a reklamy na základě Vašich zájmů a způsobu používání těchto stránek, stránek třetích stran a na sociálních médiích.
Úvodem této přednášky připomenu malou příhodu, která se mi stala při prvním nebo při druhém zasedání II. vatikánského koncilu.

Jednoho dne mi doručili dopis jednoho, mně neznámého španělského kněze. V dopise pisatel naléhal, abych se zasadil o to, aby sněm něco vyhlásil na obranu úcty Ježíšova božského srdce. Vždyť Pán Ježíš sám chtěl mít tuto úctu ve své církvi a spojil s ní svoje velké přísliby. Sněm se prý musí o tom vyjádřit, jestliže chce být poslušný Duchu, který vede církev.

Nemusím ani připomínat, že něco takového provést, byť dokonce jen navrhnout, přesahovalo moje možnosti a pravomoc. Sněm ve svých 16 velmi dlouhých dekretech se ani jednou nezmínil o této úctě, ani ve svých veřejných slavnostech a pobožnostech se k Srdci Ježíšovu neobrátil. Možností bylo dostatek, vždyť úctě Panny Marie a svatých sněm věnoval více prohlášení.

Těžko uvěřit, že toto myšlení sněmu bylo čistě náhodné a ne úmyslné. Stačí jen letmo proběhnout dějinami této úcty za posledních 150. let, připomenout si zasvěcení světa Božskému Srdci, povýšení jeho svátku na nejvyšší liturgickou hodnost a okružní listy papežů od Lva XIII., po Pia XII., věnované této úctě. Záhadné mlčení II. vat. konciliu nevysvětlil ani Pavel VI., když ve svém listě řeholním představeným vyslovil přání, aby se úcta Božského srdce v církvi nadále pěstovala a šířila. Takovéto velkopastýřské povzbuzení nechce nic nařizovat ani vnucovat. Chce jen radit a povzbuzovat věřící, ponechávaje jim svobodu rozhodnout se a postupovat podle vnuknutí Ducha a vlastního srdce.

Je možné je nevzít na vědomí, mlčky je obejít bez toho, že bychom se prohřešili proti povinné úctě k papežovi.

Bylo by tedy přinejmenším nemoudré, kdybychom si zastírali oči před skutečností, že úcta Božského srdce prochází dnes krizí. Nebo snad v církvi zanikne? Ne tolik vinou těch, kteří ji nahlas odmítají, ale vinou těch, kteří přestanou mít o ni zájem. Nebudou mít k ní žádný vztah a když ji někdy připomenou, budou o ní hovořit jako o pozůstatku minulosti, jako např. o Pražském Jezulátku, kterého socha zdobila kredence našich babiček a ještě i dnes se tu a tam vyskytne v křesťanských rodinách. Podívejme se o 20 let dopředu. Zda to bude úřední svátek, který sice vznikl ze živé pobožnosti věřících, ale zůstal v liturgickém kalendáři jen silou setrvačnosti? Okolnosti života, které ho vytvořily, už dávno pominuly. Budeme ještě za 20 let slavit po našich farnostech "první pátky" jako pozůstatek starých dob, které už dávno přešly? Zda po dvaceti letech ještě lidé rozumějí slovu "Božské srdce", když ho náhodou zaslechnou, nebo se jim stane zastaralým a neužívaným jazykovým výrazem? Je možno si myslet, že nynější krizi úcty zavinily alespoň zčásti dnešní okolnosti, které by neměly být, a které církev překoná, neboť je vedena Duchem svatým. Myslím tu zejména na horečnou činnost a tempo života, které zachvátily věřící a klérus, dále na určitou racionalistickou suchotu srdce, úpadek kontemplativního a mystického života v církvi, zanedbávání modlitby a konečně i pokušení, které očekává i obnovu církve od vnějších změn a reforem. I kdybychom připustili, že po zimě přijde jaro, že kontemplativní a mystický život se vrátí do církve v nové a svěží podobě, to ještě uspokojivě nevyřeší krizi úcty Božského srdce. Dějiny církve nejsou jakýmsi shlukem událostí, které probíhají v časovém sledu. Dějiny církve se tvoří a skládají z rozhodnutí věřících srdcí, učiněných pod vlivem Boží milosti. Nemáme se proto ptát, co bude, co se stane, ale spíše, co mám dělat já, jak se mám rozhodnout do budoucnosti, abych jednal podle svého povolání a hlasu milosti? Všechno ostatní ponechávám Pánu. Všichni uznáváme, že člověk, který se rozhodne pro silnější stranu jen proto, aby si zabezpečil podíl na vítězství a nemá odvahu se postavit za toho, kterému lidé odporují, kterého situace je nevýhodná, je vypočítavec, zbabělec, člověk bez svědomí. To platí i o církvi Ukřižovaného. Tam vítězí jen takoví, kteří umí doufat i proti naději. Po tomto úvodu se nebojím prohlásit, že úcta Božského srdce může být velkou milostí pro kněze zítřka. Pokusím se tuto větu objasnit. Nejdříve vymezím její smysl. Když hovořím o úctě Božského srdce, nemám na mysli lidové pobožnosti zítřka. Nepředpokládám, že tato úcta u věřících prakticky zanikne, i když připouštím, že průměrní křesťané, kterých bude dostatek i v budoucnosti, mohou o ni ztratit zájem. Může se stát, že dostane esoterický ráz, jako tomu bylo ve středověku. Ať už se věci vyvinou jakkoli, nelze popřít, že tato úcta Ježíšova srdce by mohla být zvláštní milostí pro užší kruh věřících, mezi které by měli patřit i kněží. Říkám, že úcta Božského srdce může být zvláštní milostí pro kněze.

Mluvím tedy o možnosti, a ne o nevyhnutelnosti.

Netvrdím, že každý kněz musí pěstovat a šířit tuto úctu, neboť věřím, že někteří kněží ji po zralém a upřímném uvážení stejně nepřijmou. Vždyť v Otcově domě je mnoho příbytků. Nemůžeme očekávat, že jeden strom bude rodit všechny druhy ovoce. Tak také jednotlivý věřící nemůže pěstovat všechny druhy pobožnosti, které v církvi jsou. Tím se však ještě neřeklo, že úcta Božského srdce by nemohla být zvláštní milostí pro kněze a jeho poslání. Milostí, kterou nelze povýšenecky odmítat ani lehkovážně zanedbávat. Podívejme se nyní na věc z druhé strany. Postavme si otázku: Jaký má být kněz zítřka, chce-li věrně plnit své kněžské poslání? Nechci předvídat budoucnost, ale přece si myslím, že správná odpověď bude tato: Kněz zítřka bude ještě méně než dnes funkcionářem velké náboženské společnosti, která se prosazuje mocí svého společenského postavení. Ve svém úřadě se nebude opírat o svou společenskou prestiž, ale o svou osobní víru v Boha, svůj dobrý příklad a sílu Ducha. nebude jen zaměstnancem , který si odpracuje svoje hodiny, vyřídí svoje povinnosti, a potom je volný, dělá si, co se mu líbí a nikdo se mu do toho nemíchá. Kněz zítřka bude muset být knězem živé víry, neochvějné naděje a upřímné lásky. Vždyť kněžskému povolání se nelze učit jako řemeslu. Ba dokonce se ani neuděluje při kněžském vysvěcení, jestliže ho bereme v plném významu. Kněžské povolání, to je charizma, dar (něco jako básnický talent), který kněz dostává od Boha, aby ho uplatnil v církvi a lidské společnosti.

Do svého povolání musí kněz investovat, vložit celý svůj život se všemi slastmi a strastmi, s úspěchy, i nezdary. Kněz zítřka bude člověkem, který bude mít účast na tvrdém údělu žití svých bratří a sester. Přitom bude pevně přesvědčený, že lidské trápení má svůj původ i pravý smysl v tajemství lásky, která vítězí právě na kříži. Kněz zítřka bude (anebo vůbec nebude) člověkem, který bude poslouchat a cenit si každého, i když bude sám společensky a politicky bezvýznamný. Bude člověkem, kterému bude možno důvěřovat a na kterého je možno se spolehnout. Ve svaté hlouposti bude brát na ramena vlastní břemena, i břemena druhých. Nebude se neuroticky shánět po penězích, požitcích a narkotikách, a tak si ulevovat zklamání a nudnost života, ale vlastním životem bude dokazovat, že sebezapření z lásky k Ukřižovanému je možné a že ono jediné nás osvobozuje. Kněz zítřka si nebude moci zakládat na společenské moci církve, ale bude mít odvahu zůstat bezmocným. Bude totiž věřit, že se život rodí ze smrti a že nesobecká láska, kříž a milost mají dostatek sil přesvědčit každého o tom, aby přijal svůj nepochopitelný životní osud v naději, že tak dosáhne Božího milosrdenství a lásky. Kněz zítřka bude člověkem, kterého povolání se jen horkotěžko obhájí před světem. Jeho úspěšnost bude zahalená Božím tajemstvím a kněz nebude právě duševním lékařem v staromódním šatě čarodějníka. Dá zvítězit Bohu, i kdyby sám podlehl. Uvidí milost působit i tam, kde nemohl udělit svátost. Její sílu nebude měřit statistikami zpovědí, a přece bude mít přesvědčení, že je Božím sluhou a poslem, a to i vzdor tomu, že Boží milosrdenství působí mimo něho a bez něho. Souhrnem lze říci, že kněz zítřka bude mužem s probodnutým srdcem. Probodne ho svět bez Boha a vlastní neúspěchy. Probodne ho bláznovství lásky a vědomí vlastní ubohosti. On sám však bude pevně věřit, že jen takovýmto srdcem může proudit síla jeho poslání. Autorita jeho úřadu, platnost jeho slova a účinnost svátosti budou s milostí Boží spásonosnými jen tehdy, když přejdou k lidem přes takovéto srdce. Souhlasím, že bude mužem s probodnutým srdcem, protože povede lidi do nejvnitřnějších hloubek srdce. Tyto hloubky najde však jen tehdy, když bude probodnutý láskou, která vítězí ve smrti.

Je pravda, že takovýmito mají být kněží všech dob, a nejen kněží zítřka. Přece však zítřek bude v této věci přísnější a náročnější. Kněz zítřka se již nebude moci opírat o svou hodnost a moc v církvi. Vždyť bude činný v diaspoře nevěry v Bohu odcizeném světě. Vtírá se tu otázka, zda tyto změny budoucnosti nejsou žádoucí již dnes a neměly by se začít provádět už teď? Jakkoliv se věci mají, musím přiznat, že se končí doby císaře Konstantina, a to nejen pro církev, ale i pro každého jednotlivého kněze. On už nebude papežem ve své venkovské farnosti. Nebude ji řídit jako nějaký malý církevní stát, nebude tam patřit mezi nejvýše postavené církevní hodnostáře, jeho výsady a společenská prestiž postupně upadnou. Pomalu mu zůstane jen to, co patří k podstatě kněžství: být člověkem, který věří, doufá a miluje. Jeho situace ho donutí, aby se ptal sám sebe, zda takovým je, to je muž s probodnutým srdcem, chrám Boží a pramen Ducha, z kterého vyvěrá jeho moc a důvěryhodnost (věrohodnost). Jestliže se dnes kněz zítřka starostlivě ptá, co mu chybí k ideálu kněžství a jak napraví svoje nedostatky, ať učiní toto: ať se obrátí ke svému Pánu, kterému slouží, ať pohlédne na toho, kterého probodli a ať začne uctívat Kristovo srdce!

Připomeňme si ještě jednou, že srdce je starobylý výraz, který značí to nejhlubší nitro člověka jako osoby. Nemyslí se tu na fyziologický orgán těla ani na nějakou abstraktní skutečnost, jen na samotné nitro člověka, v kterém sídlí a probíhá jeho věčnost, kde se setkává se svým Bohem.

Jestliže má být úcta Božského srdce opravdová, má připomínat Pánovo srdce již jménem. není nevyhnutelně potřebné, aby se naše vzývání a modlitby adresovaly přímo na toto srdce. Stačí, a v případě přehnané přecitlivělosti
Amatérské orgie
Retro francouzský erotický film
Těhotná porno masturbace

Milada probudí svého muže

Report Page