MLADÉ SLADKÉ HOLČINY SI TO UDĚLAJÍ NA GAUČI
⚡ VŠECHNY INFORMACE KLIKNĚTE ZDE 👈🏻👈🏻👈🏻
MLADÉ SLADKÉ HOLČINY SI TO UDĚLAJÍ NA GAUČI
Siehst du, dazu eignet sich die App perfekt.
Klingt perfekt
Bäääh, das will ich nicht
zlutyzakaznik .cz
kritický blog pro gastronomii a kvalitu potravin
První dojmy
Recenze
Glosy
Gastrodesign
Supermarkety
Cestopisy
Měsíční souhrn
In App öffnen
Facebook
Tweet
Reddit
Mail
Einbetten
Permalink
In App öffnen
Facebook
Tweet
Reddit
Mail
Einbetten
Permalink
In App öffnen
Facebook
Tweet
Reddit
Mail
Einbetten
Permalink
In App öffnen
Facebook
Tweet
Reddit
Mail
Einbetten
Permalink
In App öffnen
Facebook
Tweet
Reddit
Mail
Einbetten
Permalink
In App öffnen
Facebook
Tweet
Reddit
Mail
Einbetten
Permalink
In App öffnen
Facebook
Tweet
Reddit
Mail
Einbetten
Permalink
In App öffnen
Facebook
Tweet
Reddit
Mail
Einbetten
Permalink
In App öffnen
Facebook
Tweet
Reddit
Mail
Einbetten
Permalink
In App öffnen
Facebook
Tweet
Reddit
Mail
Einbetten
Permalink
In App öffnen
Facebook
Tweet
Reddit
Mail
Einbetten
Permalink
Schau dir den Rest von diesem Tumblr an
Mehr zeigen
(20. 5. 2019) Návrat do kávového a pivního Štětína po deseti měsících se stručným zastavením v Berlíně.
Je sobota po poledni a já sedím v letadle připraveném k vytlačení od stojánky na brněnském letišti
–
stroj má podle registrace a příslušné databáze nalétáno 13.3 let, ten na zpátečním úseku pak křižuje nebe 15.8 roků a patří tak k dvaceti největším pamětníkům ve více než čtyřsetčlenné flotile irské aerolinky – a přemítám, jak dlouho se spojení mezi Berlínem a naší kávovou metropolí udrží. Vzhledem k tomu, že jsem letenku na oba směry dostal za 129 Kč a v rezervačním systému společnosti je takových letenek na konec května a června opravdu mnoho. Po možná sedmi letech jsem odbavil 10kg kufřík, ale to jen proto, že vezu tekutý dárek pro polského kolegu a normálně bych na tří- či čtyřdenní výlet vystačil se zavazadlem o rozměrech 40 x 20 x 25 cm (plus jistá tolerance).
Moje letadélko už vyrazilo z Berlína a za chvíli mě vyzvedne v Brně
Je v Brně opravdu tolik hipsterů a třetivlnných kavárníků a pražičů, aby byla zajištěna kontinuální obsazenost a hlavně ziskovost dvakrát týdně provozované linky? (Pozn.: linku zavřel Ryanair i z Bratislavy a v Praze to neúspěšně zkoušelo ČSA, easyJet i AirBerlin.)
Silně o tom pochybuji a mou skepsi jen potvrdil průzkum osádky letu, kdy za prototypické návštěvníky
SKØGu, Punktu nebo Podniku by šlo i při nejlepší dobré vůli považovat jen malou skupinku zhruba dvacetiletých a dva páry. Prvně jmenovaní byli oděni v retro stylu východní části Berlína (sportovní šedá šusťákovka, boty mající blízko k botaskám a ovšemže nescházely ani conversky a Vans plus černé, kostěné a působivé aparátčíkovské brýle; snad se dotyční oblékli tak, jak si mysleli, že se to sluší a patří v Kreuzbergu).
Mnohem víc elegance a stylovosti měla dáma středního věku, celá v černém, která seděla vedle mě v exitové řadě. Nevím proč, ale na mysl se mi neustále vtíralo, zda není z nějaké z kateder germanistiky nebo obecné lingvistiky, případně zda aspoň nejede na stáž na příbuzný obor na Humboldtovou univerzitu. V závěru letu jsme však prohodili pár slov, mimo jiné o hipsterském potenciálu linky, a dozvěděl jsem se, že její úmysly jsou úplně jiné: klid, přátelé a jezera v Postupimi.
V Berlíně jsem byl počtvrté a tentokrát jsem měl namířeno co nejrychleji na Alexanderplatz, odkud mi měl za dvě a půl hodiny odjíždět návazný autobus do Štětína a choval jsem naději, že stihnu aspoň jednu, možná i dvě nové výběrové kavárny. Hlavní německé město sice není tak gigantické jako Londýn, Paříž a částečně i Milán, ale na přesuny metrem i regionálním/příměstským vlakem je to pořád slušná rozloha. Jelikož mi ale z letiště nejel doporučovaný regionální vlak a další až za 45 minut, naskočil jsem na docela ucouraný S-Bahn a za další třičtvrtěhodinu byl na Alexandrově náměstí, prostoru stejně rozlehlém, jako proslulý Fassbinderův film. Město na mě rozhodně po 3 letech nepůsobilo tak, jak je líčeno ve slavném Ruttmannově dokumentu z časů Výmarské republiky.
Spousta šedi, smutku a snad i deprese. Na obálce aktuálního vydání týdeníku Der Spiegel je Angela Merkel se strnule vážným výrazem, tolik vzdáleným j ejím někdejším úspěchům nebo vědecké dráze; v trafice před nádražím prominentně vystaveny Bild, Frankfurter Allgemeine a Süddeutsche Zeitung. Berlínská věž, kam se byli před týdnem podívat kolegové, je vzdálena sotva pár set metrů. Docela hustě prší, což je nepříjemné, neboť mám boty, které na podobné podmínky nejsou stavěné a podle aktuální předpovědi má být skoro jasno.
Je vyloučeno, abych se trmácel až někam do Five Elephant nebo Barnu v takovém nečase a tak zkusím najít aspoň novou pobočku 19 Grams, kde by měli mít Tres Cabezas, jejichž zrnka můžete ochutnat v bistru Natutu na Údolní. Není to sice žádná sláva, ale je to nejblíž a aspoň něco. Jinak jen samé Starbucks, KFC nebo Burger King a na namleté zásobníky všudypřítomných kávových kiosků na nádražních peronech nemám odvahu, a to tím spíš, že u nich nestojí skoro žádní zákazníci a barista si mne ruce o zástěru, aby se trochu zahřál.
V téhle části Berlína jsem už dlouho nebyl a tak, i když vybaven vytištěnou mapou oblasti, nejprve trochu bloudím a není divu. Kavárna je docela zastrčená u železničního viaduktu ne nepodobnému tomu u brněnského nádraží a stejně jako ten náš, je i ten zdejší vybaven směsicí rozmanitých obchůdků. Metalový shop, kola, design a vytoužená kavárna, kde sedí dobře oblečení třicátníci v obležení bílé jablečné flóry. Podnik je téměř prázdný a na place jsou nejméně čtyři mladí lidé a tak ignoruji cedulku Please Wait To Be Seated, pozdravím a s úsměvem spustím na slečnu, že se mi ani nechce sedat, že bych jen poprosil o rychlé vypití kávy u baru.
Přednesu pomalu a zřetelně svou objednávku a pro jistotu vedle espressa doppia přidám i jeho modernější název, tedy double espresso. Slečna se tváří trochu nechápavě a řekne: Black Coffee? Ne, ne, odvětím a znovu trpělivě vysvětluji, že mi jde o dvojitou kávu, dvě porce espressa v cappuccino šálku a že bych rád jejich house blend Wild at Heart a ptám se, zda to má nějakou souvislost s filmem Davida Lynche. Slečna stále nechápe a tentokrát nabízí macchiato. To je mi ale výběrový podnik, pomyslím si a naštěstí vzápětí vstupuje na pomoc zmatenému servisu barista, který ví, co chci. Má slušné fousy, tak snad to bude aspoň trochu dobré. Uvelebím se na stojáka i s kufříkem a taškou na druhé straně baru s perfektním výhledem do “baristické kuchyně”.
Obvyklí podezřelí, tj. La Marzocco Linea PB, Mythos 1 a EK-43. Uběhnou tři minuty a v duchu si říkám, že barista to bere opravdu poctivě, neboť dostanu až druhou porci a předtím ještě dvakrát přečistí sprchu a něco se mu pořád nezdá. S ulehčením mi předá výsledek a dodá: Costa Rica, tedy jejich káva měsíce. Rezignovaně upozorním, že jsem chtěl jejich house blend, ale po malé debatě, kdy se ujistím, že doporučuje spíše právě vyextrahovaná zrnka, to nechám tak a během dvou minut to vypiju (OK, 13/20, ale
ČESKÉ GANGBANG MEZI BANDOU VIETNAMCŮ A ČESKOU SARAH KAY
ČEŠKA FLORANE RUSSELL S UMĚLÝMA KOZAMA NA DOMÁCÍM POV PORNU
Nejlepší česká porno akce