MLČENÍ VĚTŠINY – NEMOC MODERNÍ DOBY

Žijeme v době, kdy pravda není zakázaná – jen nezajímavá.

A lež? Ta se stala normou, protože zní pohodlněji.

Lidé se dívají, ale nevidí. Slyší, ale neposlouchají.

A když někdo ukáže prstem na skutečnost, kterou vidí každý,

většina se odvrátí, aby nemusela nic cítit.

To není náhoda.

To je systém, který z lidí udělal diváky vlastního života.

ZTRÁTA VNÍMÁNÍ

Všechno kolem nás je navrženo tak, aby člověk nepřemýšlel.

Obrazovky, reklamy, rychlé zprávy, nekonečné rozptýlení –

to všechno plní jeden účel:

zabránit člověku, aby se zastavil a položil otázku „Proč?“

Kdo přestane přemýšlet, přestává cítit.

A kdo necítí, nechá si vnutit cokoliv – myšlenku, lež i otroctví.

STRACH Z BÝT „JINÝ“

Když někdo řekne nahlas, že svět je zkažený,

že obloha není přirozená, že jídlo není jídlo,

okamžitě se na něj sesype dav s posměchem.

„Konspirátor“, „šílenec“, „negativista“.

A přitom právě tito lidé jsou poslední, kdo ještě cítí.

Zbytek mlčí, protože se bojí vyčnívat.

Mlčení je bezpečné. Ale bezpečí, které stojí svobodu,

je jen jiná forma vězení.

PROGRAMOVANÁ REALITA

Média dnes neurčují, co je pravda.

Určují, o čem se smí mluvit.

Tím, že lidem dávají iluzorní volbu – mezi modrou a červenou, mezi dvěma stranami téže mince –

udržují společnost rozdělenou a poslušnou.

Zatímco lidé řeší banality,

skutečná moc pracuje tiše – v pozadí.

A čím hlučnější je svět, tím hlouběji se pravda schovává.

OTUŽILOST DUŠE

Opakem citlivosti není síla, ale lhostejnost.

Moderní člověk se naučil necítit, aby přežil.

Ale právě to necítění je to, co nás zabíjí pomalu zevnitř.

Zlo nepotřebuje, aby s ním někdo souhlasil –

stačí, že mu nikdo nebrání.

A tak se rodí nový druh slepoty:

člověk, který vidí všechno, a přesto nic nechápe.

PROBUZENÍ MENŠINY

Každé probuzení začíná menšinou.

Hrstkou lidí, kteří se odmítnou přizpůsobit.

Kteří raději riskují posměch než ztrátu duše.

Ti, kdo dnes cítí bolest, nejsou slabí – jsou živí.

A právě z té bolesti se může zrodit síla,

která zlomí mlčení většiny.

Protože pravda se nešíří davem,

ale jedním člověkem, který odmítl mlčet.

Jiří Chowaniec