Máma udělá syna své nejbližší

Máma udělá syna své nejbližší

Share on facebook .:
Rozcestník článků .:
Měsíčník zdarma .:
Knihy a kurzy zdarma .:

We use cookies to ensure that we give you the best experience on our website. If you continue to use this site we will assume that you are happy with it. Ok
„Lenko, pro mě jste člověk, který mi umožnil se v 37letech znovu narodit, začít žít nový pro mě mnohem lepší život“
„Děkujeme za přednášku Generální úklid života, jste pro nás inspirativní element a budeme z přednášky čerpat ještě hodně dlouho!“
O tom, jak správně vychovávat dítě, jsme napsali mnoho článků. Většinou vás, čtenáře, upozorňujeme, jak k dítěti přistupovat a kladně ovlivňovat jeho emoční nastavení. Věřím však zároveň, že realita jménem „výchova dětí“ může být pro mnohé z vás o hodně tvrdším oříškem a naskýtá se během ní mnoho různorodých situací, které jsou pro vás ve výchově překážkou.
Dnes jsem měla rozhovor se svojí klientkou, která vždy chtěla být dobrou matkou. Ta její nevěnovala výchově dostatečnou pozornost a má klientka si tak z období dětství nese nepříjemné myšlenky, pocity nedostatku pozornosti a citového odcizení. V období puberty se zařekla, že nikdy nebude děti vychovávat stejně jako její matka a bude tou lepší, hodnější a citlivější mámou.
Dnes má děti tři a snaží se jim dávat maximum. Tráví s nimi volný čas, platí drahá studia, vaří teplé obědy i večeře. Během našeho dnešního rozhovoru se mi svěřila, že má obavy z chování vlastního dítěte a není si jistá, zda ho vychovává správně. Její sedmiletý syn ji totiž začal vydírat. Pokud nedělala to, co chtěl, vyhrožoval sebevraždou, nadávkami a odchodem z domu. Seděla na gauči plná výčitek, že doopravdy není tou dobrou matkou a že jistě dělá něco špatně. Z jejího dítěte se stal manipulátor, který si vždy prosazuje svou. Pokud něco chtěl, dostal to. Pokud kladla odpor, začal ji vydírat.
Při podrobném rozebírání jejích pocitů v oblasti výchovy dítěte jsme došly k velice zajímavým emočním nastavením. Sami posuďte:
Pro dítě musím udělat maximum Rodiče dítěti mohou pokazit život Musím být lepší máma než moje máma Máma mi ztížila život Říkat NE je bolestivé Jako matce by mi neměly vadit chyby mých dětí
Jak se ukázalo, výše zmíněné Emoční rovniceTM jí způsobily následující formu chování:
Se svým dítětem trávila maximum času i na úkor toho vlastního Neustále měla strach, že svému dítěti pokazí život Neustále kontrolovala, zda je dobrou mámou Neuměla svým blízkým i lidem v okolí říkat NE Omlouvala chyby svých dětí a cítila se za takové myšlení vinna
Moje klientka chtěla své dítě vychovat lépe než ostatní. Stala se však pro své dítě automatickou, stoprocentní mámou, která neříká NE. Je vždy k dispozici a všechno za ně udělá. Vztah mezi ní a jejím synem ztratil rovnováhu a dostal se do pozice máma podřízená, dítě nadřízené. Její syn nikdy nepocítil odpor nejbližší osoby a po prvních zkušenostech se zápornou odpovědí přešel do manipulativního módu.
Jak jsem dnes sama zjistila, i dobrý záměr může mít destruktivní následky. Cílem tohoto článku však není vás děsit. Podstatné je si uvědomit, že i my se někdy můžeme stát obětí dítěte. Nehledejme však primárně vinu u něj. Kořenem celé záležitosti je naše emoční nastavení, které řídí naše chování při výchově dítěte. Jaký postoj k dítěti zaujímáme a jak naši osobnost naše dítě vnímá. Pokud jsme emočně zdrávy, náš vztah k dítěti je vyrovnaný. Jsme pro dítě přirozenou autoritou a zároveň je nesrážíme. Avšak pokud je náš emoční svět rozbouraný, dochází k porušení již zmíněné rovnováhy.
A co říci na závěr? Osobně tvrdím, že vztah s dětmi je řízen stejnými principy jako vztah partnerský. A o základních principech vám ráda povím v příštím článku.
Přečtěte si také: Hádky a děti Pěstounská péče
Copyright © 2015 MindCorp s.r.o. | O společnosti | Ochrana osobních údajů | Volná místa |

Mezinárodní 中文(简体) Český Dansk Deutsch Ελληνικά English Español Français עברית Magyar Italiano 日本語 한국어 Nederlands Polski Português Русский Svenska 中文(繁體) Nejste dosud členem? Registrovat se Přihlásit se Plány a Ceny
Začínáme O Can Stock Photo Jak stahovat fota Procházet sériové fotografie Editor obrázků Stahování Plány a Ceny Moje stahování Moje oblíbené Můj účet Registrovat se Přihlášení Stažení zdarma
Licencování, tisky a jiné možnosti Více informací
Další fotografie z těchto modelů Zobrazit vše
Více stock fotek od tohoto umělce Zobrazit vše
Členem od 3. října 2011. 15 142 obrazy
Oblíbenost: 0 Stahování, 28 Náhledy
Mezinárodní stránky ?ecko ?eská Republika ?ína Austrálie Belgie Brazílie Dánsko Francie Hong Kong Irsko Itálie Izrael Japonsko JiŽní Korea Kanada Lucembursko Ma?arsko Mexiko N?mecko Nizozemsko Polsko Portugalsko Rakousko Rusko Singapur Spojené Státy Americké Tchaj-wan Velká Británie Špan?lsko Švédsko Švýcarsko
800x533 px - 72 dpi 28.2 x 18.8 cm @ 72 dpi 11.1" x 7.4" @ 72 dpi
1600x1067 px - 300 dpi 13.5 x 9.0 cm @ 300 dpi 5.3" x 3.6" @ 300 dpi
3900x2600 px - 300 dpi 33.0 x 22.0 cm @ 300 dpi 13.0" x 8.7" @ 300 dpi
5850x3900 px - 300 dpi 49.5 x 33.0 cm @ 300 dpi 19.5" x 13.0" @ 300 dpi
Více osob (neomezený počet uživatelů)
Fyzické a elektronické položky k opětovnému prodeji
Objednejte si tento obrázek jako výtisk/poster

Křestní jméno

Příjmení

E-mailová adresa

Připojte se na facebook

Newsletter

Školka

Škola

Inspirace

Názory

Výchova

22. 11. 2018
autor/ka: redakce EDUzínu

dítě 11 - 15 let dítě 3 - 5 let dítě 6 - 10 let

Její žáci si známky navrhují sami. Testy píší v podstatě jen proto, aby si vyzkoušeli, jak reagují pod tlakem. „Mým hlavním úkolem je, abych jim fyziku neznechutila. A moc mě...

Školní aktovka už je připravena v rohu pokojíku a to znamená, že do světa her brzy přibudou povinnosti, domácí úkoly i nová pravidla. Prvňáčky čeká významná životní...

Přihašte se přes facebook, twitter nebo Zaregistrujte se

When you login first time using a Social Login button, we collect your account public profile information shared by Social Login provider, based on your privacy settings. We also get your email address to automatically create an account for you in our website. Once your account is created, you'll be logged-in to this account.

nové a další komentáře
nové odpovědi na můj komentář

When you login first time using a Social Login button, we collect your account public profile information shared by Social Login provider, based on your privacy settings. We also get your email address to automatically create an account for you in our website. Once your account is created, you'll be logged-in to this account.

Výchova dítě 11 - 15 let dítě 3 - 5 let dítě 6 - 10 let

Výchova dítě 11 - 15 let dítě 3 - 5 let dítě 6 - 10 let

Výchova dítě 11 - 15 let dítě 3 - 5 let dítě 6 - 10 let

Budeme Vám jednou za 14 dní pravidelně posílat nejzajímavější články ze světa vzdělávání.

Tenhle příběh zažilo dost českých rodin a zápletka téměř nebo úplně rozvrátila nejeden partnerský vztah. K mamince žijící se synem (nebo dcerou či více dětmi) se přistěhuje její nový muž. A ten by chtěl uplatňovat úplně jinou výchovu, ba ho přímo irituje, jak se to v domácnosti vede. Začnou hádky a přetahování o výchovný koncept. Miroslav Hudec, který s námi sdílí tento a další případy ze své terapeutické praxe, se zaměřuje na vztahy rodičů a dětí, problémy výchovy a příčiny poruch chování u dětí.
Maminka žila několik let se synem sama, když tu se, v jeho osmi letech, k nim přistěhoval maminčin nový partner a zavedené rodinné pořádky explodovaly. Do té doby byl syn mámin nejbližší člověk a zároveň zastával tak trochu pozici „muže“ v rodině. Maminka mu vyjadřovala lásku tím, že ho hýčkala a obsluhovala. Syn si přál – maminka přinesla, maminka koupila, maminka udělala. Nový partner se najednou musel napasovat do této konstelace. Úslužný přístup matky k synovi ho brzy začal iritovat, zdálo se mu, že dítě kazí, že všechno dělá za něj. A neuměl svůj nesouhlas vyjádřit jinak, než že na chlapce mluvil zhurta a do domácnosti vnesl velkou nervozitu. Často se střetával s matkou o domácí úkoly. Zatímco ona byla zvyklá s nimi synovi pomáhat, nevlastní otec nyní přikazoval nulovou intervenci: nebudeme to dělat za něj! Výsledkem bylo, že syn seděl na úkolem třeba hodinu a nic neudělal. Pár byl brzy na rozchod a poslední šancí se jevila návštěvna poradny. A tak za mnou přišli.
Ačkoli motivace nevlastního otce byla dobrá – dítě více osamostatnit a vymanit z poněkud opičí maminčiny lásky, použité prostředky byly absolutně neúčinné a vše jen zhoršovaly. Vysvětlil jsem mu, že tím, že bude na chlapce tvrdý, výchovu do rovnováhy nedostane. Natožpak výčitkami typu „Co sedíš?“ Já to za tebe dělat nebudu.“ nebo příkazy matce „Nenapovídej mu! Ať na to přijde sám!“. Je známo, a to jsem rodičům obzvlášť zdůraznil, že ve stresu dětský mozek nefunguje. Učení je v podstatě luxus, který si dětský organismus dopřává jen, když je v pohodě. Takže to, že syn nic hodinu neudělá, neznamená, že je zavilý a vzdorovitý, nýbrž že je vystresovaný. Krom toho pro dítě, kterému čas plyne jinak než dospělému, je takto prožitá hodina úplné mučení.
Bez svolání rodinné rady to nepůjde, řekl jsem bezradným dospělým. Tam se nově rozdělí práva a povinnosti v rodině. Ukázal jsem jim seznam úkonů, který podle pedagožky Marie Montessori může vykonávat osmileté dítě. Bylo tam třeba přišití knoflíku, na což maminka nevěřícně koukala. Byly tam úkoly již pro dvouleté děti, což pro ní taky bylo velmi překvapivé. Tatínek ovšem jásal. Rozhodlo se, že si na to doma v klidu sednou a zkusí synovi zadávat úkoly jako třeba skočit do obchodu pro máslo nebo si namazat chleba.
Dohodli jsme se, že na zavedení nových pořádků mají šest týdnů, a pak se přijdou ukázat.
Když se nad tímto výchovným sporem zamýšlím, napadají mě další, podobné případy, které mají jeden společný znak: přílišné opečovávání dětí, které jde ve skutečnosti proti jejich zájmům. Myslím, že je součástí všeobecného trendu naší pečovatelské a zpohodlnělé společnosti, která vidí nebezpečí doslova na každém kroku. Z touhy po absolutním bezpečí, jehož stejně nelze dosáhnout, se náš život stává vyprázděným a sterilním. Ale to je na jiný článek.
PhDr. Miroslav Hudec je dětský a školní psycholog, absolvent jednooborové psychologie na Filosofické fakultě UK v Praze. Po absolutoriu pracoval třicet osm let v Pedagogicko-psychologické poradně v České Lípě, z toho dvacet jedna jako ředitel tohoto zařízení. Po roční etapě na pozici školního psychologa na střední odborné škole nyní třetím rokem působí v poradně pro rodinu, manželství a mezilidské vztahy. Zaměřuje se na vztahy rodičů a dětí, na problémy výchovy a na příčiny poruch chování u dětí.

Líbil se vám náš článek nebo k němu máte co říct? Ohodnoťte ho a okomentujte.
Budeme rádi za vaše postřehy a zkušenosti. Můžete ho i sdílet na svém facebooku.

Vítejte v debatním prostoru online magazínu EDUzín. V zájmu udržení úrovně debaty a zajištění komfortního a bezpečného prostředí pro všechny zúčastněné zde platí následující pravidla:

Je těžké někdy překonat zvyky, které jsou zavedeny delší dobu. Náš syn měl po narození zdravotní problémy a já jako matka jsem se taky naučila uhýbat a chránit ho. Je to jedináček a na těch se to podepisuje víc. Pokud byl malý, tak můj muž říkal, je to na tobě. V některých věcech jsem kvůli jeho zdraví uhýbala. Až byl trochu starší, už jsem slyšela manželovy výtky, vidíš, to je ta tvoje výchova. Trvalo to chvilku, jsem začala chápat, že donekonečna nemůžu za syna dělat věci. Díky mému muži jsem postupně zvládala i to, že se někdy stane, že se ještě objeví zdravotní problémy, že nesmím ustupovat a brát život normálně. je lepší, když jsou na to dva. V tomto problému je dobře, že hledají cestu, aby byli všichni spolu. Taky záleží na tom, jaký postoj zaujali k sobě syn a přítel maminky. jestli chce jenom předhazovat synovi, co by měl dělat a že nedělá. Možná by byla lepší cesta, kdyby si okoukal jaké dovednosti kluk má a zkusí to spolu. Taky výchova příkladem, pojď pomůžeme mámě, bude mít na nás víc času. Zkusit taky když se bude syn snažit, pochválit a ukázat mu, že to jde, že udělá radost mámě. Taky jsem neměla ráda u dětí, zvlášť u těch malých, když se vyjádřily, že máma po otevření dveří hned konstatovala, ukliď si hračky, máš tu bordel. Promiňte, to slovo nemám ráda dodnes. Řešení může být taky, že máma řekne, pojď pomůžu ti chvilku, ale mám taky svou práci, zkusíš to dodělat sám, nebo sama. ohodnocení by mělo následovat. po desátém úklidu už bude stačit, vidíš, jak ti to šlo. Teď si můžem něco zahrát.
Shodnout se na společné výchově je jeden z nejdůležitějších bodů vztahu. Nejedná se o problém nových partnerů, ale i v modelu normální rodiny. Nahrává tomu dnešní doba analyzovat a řešit sebemenší odchylku nebo určitě chování s půlkou internetu a psychologem. Žena porodí JEJÍ dítě. Dítě neoznačuje v rámci rodiny za NAŠE dítě, ale JEJÍ dítě. Biologický otec daroval sperma a na nějaké další intervence v životě dítěte nemá nárok- teda krom toho, že v měsíčních intervalech nosí peníze/platí alimenty (vzhledem k domácí „pohodě a ženskému mozku vymletém články „Silná nezávislá žena nepotřebuje muže“) se zvyšuje počet spíše platičů alimentů. Dětem chybí mužský vzor a určitá autorita, kterou by jeho pozice měla zastupovat. Matka se potom často upne na dítě co by jediný středobod jejího života a neúmyslně (a v dobré víře) ho zahrnuje opičí láskou. Když potom vidíte desetileté nesamostatné dítě s nulovou sociální inteligencí, které mu maminka zavazuje boty, chystá snídani a dělá úkoly (protože dítě nic z toho nikdy nezkoušelo a samo to neumí) je už na nějakou nápravu pozdě a pokud nový tatínek není submisivní nebo ignorant tyto vztahy nekončí dobře. Některé maminky mě asi uštěkají k smrti, ale každé dítě potřebují jak jemnost, péči a mateřskou lásku, tak na oko tvrdší autoritativnější lásku otcovskou. V tomto případě už lze jen plakat nad rozlitým mlékem, spíše je to výstraha pro budoucí maminky těmto situacím předejít
Paní Evo, ale hranice nastavuje dítěti v prvních letech života především matka. To rozdělení na „laskavou matku“ a „přísného otce“ je umělé, můžeme to vnímat jako zažitý stereotyp. A to i v případě, že je to, jak píšete, jaksi „na oko“. Tady bych to vnímala navíc ještě jako jakousi přetvářku, což také není vůbec ideální. Předpokládám, že je to pozůstatek dlouhodobého vlivu náboženského dogmatu, který nepřirozeně vyhraňoval role ženy a muže. Každopádně právě tato umělá polarizace může vést k tomu, o čem píšete ve svém příspěvku: vzájemné nepochopení partnerů. V možném důsledku pak, že některé ženy nepotřebují partnera a využijí ho jen jako dárce spermatu a plátce alimentů. V takových případech bych ale nenazvala vztah k dítěti „opičí láskou“, ale čistým sobectvím. Taková žena pak zneužije nejen otce svého dítěte, ale i dítě samotné – to jí totiž partnera obvykle nahrazuje. Největším problémem takto vyrůstajících jedinců proto nebývá absence otce – to je vžitý mýtus – ale patologický vliv matky. Z toho důvodu se jim samotným pak v dospělosti partner hledá velice těžce, mnohdy je pro ně takřka nemožné žít v uspokojivém partnerském vztahu.
Jinak ale nic proti rozdílným rolím muže a ženy v rodině, rozhodně nejsem příznivce genderové rovnosti. (Rovnoprávnost je plně dostačující.) To je zase přehnaná reakce na tu zmíněnou polarizaci náboženským dogmatem, tedy druhý extrém.
Z pohledu „dítěte“. Byla jsem samorost. Matka mě nikdy nevychovávala, řekla mi, že jak se chovám je jen a pouze moje vizitka. Nestarala se, jestli jdu spát v sedm nebo o půlnoci. Ráno jsem se musela sama vypravit do školy, protože ona už byla dávno v práci. Nachystala mi snídani, svačinu, oblečení (první rok školy), ale všechna ostatní zodpovědnost – správně se obléct, nezapomenout aktovku, zamknout, mít vše potřebné do školy a včas vycházet, vč. cesty do školy už bylo jen a jen na mě. Od první třídy, druhého dne školy. Časem přestaly i ty snídaně a svačiny.. pak v době mé začínající puberty přišel „on“ a začal mít tendence mě vychovávat, říkat, kdy a co se mám učit, v kolik mám jít spát, kdy jíst, jestli můžu jít ven a kam.. Neklapalo to. Bylo to náročných pár let. Od 14ti jsem bydlela sama – intr, ubytovna, podnájem. Bylo to to nejlepší, co se mohlo stát. Ponaučení pro mě – velmi dlouho jsem se rozmýšlela, s kým založím rodinu, aby moje děti nemusely procházet něčím obdobným a doma se cítily milované a chtěné takové jaké jsou. Já byla špatná a bylo vhodnější mě odklidit. Ano, asi jsem se mohla chovat líp a nechat se vychovávat od pro mě naprosto neznámého člověka, se kterým jsem neměla vůbec nic společného, ale neviděla jsem důvod. Nikdo mi ho nepomohl hledat. Musíš, nesmíš, ne.. takhle se dle mého vztah a zodpovědnost nebudují.
Tedy Kateřino,Vy jste živým příkladem toho,že i za nepříliš optimálních podmínek,lze dospět do rozumného,inteligentního dospělého člověka.Co ale bylo tou hybnou pákou? Tipuji,že asi matka,která Vás jak říkáte nevychovávala,ale ani nerozmazlovala.Jak to vidíte Vy?
Děkuji Kdybyste věděla, kam jste mě svým dotazem zase zanesla do vzpomínek.. Obávám se, že neexistuje jednoduchá odpověď. U matky jsem viděla, co nikdy nechci dělat, jak bych se mohla v určitých situacích zachovat a jak nechci skončit. Musela jsem v sobě v době dospívání najít určitý pud sebezáchovy a vydržet, než se budu moc úplně osamostatnit. Byla jsem ironická, sarkastická a zamindrákovaná troska. Je smutné, že až cizí lidé mě dokázali zbavit té nejtvrdší slupky a ukázali mi, že jako člověk můžu mít nějakou hodnotu. A největší zásluhu má bezesporu můj muž a následně naše děti. Nevím, čím jsem si je zasloužila, ale cítím neskonalý vděk a lásku. Pamatuji si, jak jsem v prvním roce našeho vztahu manželovi vyčítala, že mě vůbec nekritizuje, že to není normální. Podíval se na mě a řekl „prosimtě, miluju tě a už to neřeš“. Od této věty uběhlo bezmála 20 let, tak jsem si řekla, že to asi nebude přetvářka a někdo mě může mít skutečně rád jen tak, prostě proto, že jsem a to mi dodalo svobodu, díky které jsem se zbavila věčného strachu, že „nejsem dost dobrá“. Je to celé mnohem komplikovanější, ale ve zkratce asi tak
Moc děkuji,Kateřino a moc Vám to přeji.
Ejhle, po dlouhé době první vlaštovka, že opečovávané mamánky na které si kdekdo vyšlápne mají na svědomí matky. Kdy ještě konečně někoho napadne, že dítě MUSÍ být dle svého věku ZODPOVĚDNÉ. Roční batole, když spadne z prvního schodu, ví, že příště to chce dávat pozor, řečma se to nenaučí. Když pak spadne poprvé šestileté dítě, které tam leze na tajňačku, bývá více problémů. Znamená to, že mu nebylo umožněno padat včas a odpovídajícně věku – že ho rodiče přechránili. Stejně je
Mandy Flores má jemné probuzení
Fakt tlustá holka
Postříkaný obličej českékundy

Máma udělá syna své nejbližší

Report Page