Má čárku nad dírkou

⚡ VŠECHNY INFORMACE KLIKNĚTE ZDE 👈🏻👈🏻👈🏻

Má čárku nad dírkou

Zdá se, že používáte zastaralý prohlížeč, jenž nepodporuje moderní technologie pro zobrazování obsahu na webu, proto stránky nemusí vypadat či fungovat správně. Doporučujeme Vám prohlížeč aktualizovat nebo si stáhnout takový, jenž dnešní standardy splňuje.

Úvod Pro návštěvníky Zábavné domácí pokusy

Každý měsíc soupis těch nejčerstvějších novinek z iQSVĚTŮ


Dostávejte každý měsíc ty nejčerstvější novinky.



Pro veřejnost
Informace o novinkách v našem programu, soutěže a tipy na akce.


Pro pedagogy z Libereckého kraje
Novinky z nabídky programů a akcí pro učitele z Libereckého kraje.


Pro pedagogy mimo Liberecký kraj
Novinky pro školy o dění v iQLANDII a dalších provozech, informace o programových nabídkách.
Souhlasím se zpracováním osobních údajů . Bez toho se neobejdeme.

Zavřít okno

Dohodnuto, plácneme si!


Chcete zůstat u zdroje novinek z iQSVĚTŮ?


Můžeme pracovat s cookies,
ať víme, jak to na našem webu žije?

Jsi smutný, že nemůžeš do iQLANDIE?
Hlavu vzhůru! Máme pro tebe náhradní řešení: ZÁBAVNÉ DOMÁCÍ POKUSY. Těš se, experimentuj a sdílej svůj pokus na Facebooku nebo Instagramu iQLANDIE.
Časová náročnost pokusu: 15 min. Pomůcky: Aktivní uhlí (zakoupíme v lékárně), limonáda s výraznou barvou, trychtýř, savý papír, hmoždíř, průhledná sklenice. Příprava: Ze savého papíru složíme kornoutek a vložíme ho do trychtýře. V hmoždíři nadrtíme několik tablet uhlí na co nejjemnější prášek a ten pak nasypeme do kornoutku v trychtýři. Provedení: Trychtýř podržíme nad průhlednou sklenicí a začneme do něj lít barevnou limonádu. Limonáda se přes aktivní uhlí tzv. přefiltruje. Do sklenice teče limonáda viditelně bledší, možná přímo bezbarvá. Takto přefiltrovanou limonádu můžeme zkusit přes uhlí přefiltrovat znovu, její barva bude ještě slabší. Vysvětlení: Aktivní uhlí má pórovitou strukturu, a tedy velký vnitřní povrch. Na tento povrch se může navázat celá řada látek. Proto se aktivní uhlí používá k pročištění trávicího ústrojí, především při průjmech. Jak putuje uhlí trávicí soustavou, váže na sebe toxické látky, plyny ad. Při vyloučení uhlí stolicí se tak tělo účinně zbaví toho, co mu škodilo. A co dělá uhlí v našem experimentu? Váže na sebe látky rozpuštěné v limonádě, mj. molekuly barviv. Barvivo se naváže na uhlí v trychtýři a z něj pak do sklenice vytéká limonáda o tyto látky ochuzená. Tedy bezbarvá.
Časová náročnost pokusu: 10 min. Tento pokus, anebo alespoň řezání láhve nožem, provádějte jen se souhlasem a pomocí někoho dospělého!
Pomůcky: Voda, saponát na mytí nádobí, glycerol (není nutný), miska, plastová láhev, nůž, kus látky, gumička. Příprava: Do 10 dílů vody pomalu přimícháme 5 dílů saponátu anebo lépe 4 díly saponátu a 1 díl glycerolu. Láhev zhruba v polovině přeřízneme. Připravíme si kus látky a gumičku.​ Provedení: Pomocí poloviny uříznuté láhve můžeme vytvářet krásně kulaté bubliny – dokonce i když použijeme hranatou láhev! Když láhev zespodu uzavřeme látkou, kterou přichytíme pomocí gumičky, místo jedné velké bubliny vytvoříme zajímavého bublinového hada. Vysvětlení: Ať vyfukujeme bubliny pomocí čehokoli, vždycky budou kulaté. Povrch bubliny je totiž napínán tzv. povrchovými silami a ty ho udržují co nejmenší, tedy kulový (koule má ze všech těles při daném objemu nejmenší povrch). Když máme „foukadlo“ přikryté látkou, tak máme vlastně obrovskou spoustu miniaturních foukadélek, protože mezi vlákny tvořícími látku je obrovská spousta mezírek. Poznámka pro zvídavé: Proč k vyfukování bublin nestačí čistá voda a musíme přidávat saponát? Povrchové napětí čisté vody je příliš velké na to, aby se povrch malé kapky dal takhle obrovsky zvětšit. Saponát ale povrchové napětí zmenšuje.
Časová náročnost pokusu: 10 min. Upozornění: Tento experiment vyžaduje přítomnost dospělé osoby! Pomůcky: Talíř, dvě lžíce, nehořlavá podložka (kuchyňský plech), kuchyňská sůl, líh, zapalovač. Provedení: Na nehořlavou podložku položíme talíř a na talíř vedle sebe obě lžíce. Do jedné lžíce nasypeme sůl a uděláme do ní důlek. Do důlku nalijeme líh. Líh také nalijeme do druhé lžíce bez soli. Nyní máme v každé lžíci líh, v jedné je ovšem i se solí. Líh ve lžících zapálíme a pozorujeme, jakou mají oba sousední plameny barvu. Vysvětlení: Celý náš svět je složen z různých chemických látek. Ve vzduchu je například dusík a kyslík, voda je tvořená kyslíkem a vodíkem, kovové zábradlí je především ze železa, v oknech je hodně křemíku, naše těla obsahují všechny doposud zmíněné prvky a k tomu ještě uhlík, fosfor a další. Každý takový prvek lze přimět, aby zářil. Třeba tím, že ho zapálíme. Prvky se od sebe liší svou vnitřní strukturou, a právě proto mají rozdílné vlastnosti. I tehdy, když září. Čistý líh hoří modrou barvou, ale když je v lihovém plameni příměs sodíku z kuchyňské soli, plamen se přebarvuje do žluté až oranžové barvy. Právě kvůli sodíku. Naproti tomu draslík by plamen přebarvil do fialova a třeba baryum nebo bor do zelena.
Časová náročnost pokusu: 10 min. Pomůcky: Vysoký odměrný válec, níže uvedené kapaliny, lžička. Příprava a provedení: Do vysokého odměrného válce, nebo úzké vysoké sklenice, postupně naléváme přes obrácenou lžičku následující kapaliny: med, sirup, glycerol, slaná voda obarvená potravinářským barvivem, bílek, obarvenou vodu z kohoutku, šlehačku/smetanu, olivový olej, líh. Pokud některou z uvedených surovin neseženeme, prostě ji vynecháme. Vysvětlení: Jednotlivé kapaliny se liší svou hustotou. pokud je opatrně nalijeme do válce, zůstanou oddělené a vytvoří devítipatrový Archimédův koktejl. Nejvyšší hustotu z uvedených kapalin má med, nejnižší naopak líh.
Časová náročnost pokusu: 20 min. Pomůcky: Mléko (ideálně plnotučné), kapalná potravinářská barviva nebo voda s potravinářským barvivem, mělká nádoba (talíř), saponát, případně špejle nebo kapátko. Příprava: Pokud použijeme potravinářská barviva v prášku, nasypeme prášku do vody dostatečné množství, aby byla barviva hodně sytá. Provedení: Nalijeme mléko na talíř tak, abychom zakryli jeho dno. Na různá místa na hladině mléka kápneme různá barviva. Zvolených míst může být hodně, ale opravdu jenom kapeme. Nakonec doprostřed hladiny v talíři kápneme i saponát. Teď už zbývá jen se kochat barevným prouděním. Vysvětlení: Mléko je tvořeno hlavně vodou. Hladina vody se chová jako napnutá pružná blána, která je za určitých podmínek schopna zabránit ponoření tělesa. Jde o projev takzvaného povrchového napětí.
Povrchové napětí vody lze snížit přidáním saponátu. Když na hladinu vody kápneme saponát, pružná blána praskne a molekuly vody, které ji tvořily, se po hladině rozutečou do stran.
Tento pohyb lze zviditelnit pomocí potravinářského barviva rozpustného ve vodě.
Když kápneme saponát do mléka, situace bude podobná, ale na pochopení výrazně složitější.
Zjednodušeně lze říci toto: Molekuly saponátu jsou takoví dlouzí malí červíčci. Jeden jejich konec miluje vodu, druhý tuky. Při mytí molekuly saponátu obalí svými tukomilnými (odborně hydrofóbními) konci mastnotu na nádobí a svými vodomilnými (odborně hydrofilními) konci skočí do proudu vody a i s mastnotou uvnitř odplavou pryč.
A v mléku jsou tuky také. Molekuly saponátu je obalí a vytvoří malé kuličky, které jsou uvnitř mastné, ale jejichž vnější strana miluje vodu. Tyto kuličky (tzv. micely) i obarvená voda se kvůli snížení povrchového napětí začnou na hladině mléka pohybovat.
Časová náročnost pokusu: 10 min. Pomůcky: Dobře průhledná plastová láhev, sklenice, voda, brčko s k loubem, nůžky, plastelína. Příprava: Ohneme brčko tak, aby kratší a delší část byly vedle sebe, a tu delší zkrátíme, aby byly obě stejně dlouhé. Z plastelíny uválíme „hada“ a omotáme ho kolem obou konců upraveného brčka tak, aby držely u sebe.
Pozor: plastelína nesmí konce brčka ucpat!
Ve sklenici s vodou vyzkoušíme, jestli potápěč plove kloubem vzhůru; pokud se potápí, musíme trochu plastelíny odebrat. Láhev úplně naplníme vodou, hotového potápěče vložíme dovnitř a láhev dobře uzavřeme. Potápěč stále musí plovat! Provedení: Když láhev stiskneme , potápěč začne klesat. Buď ho tak můžeme potopit až na dno, anebo si s ním můžeme všelijak hrát – nechat ho chvíli klesat, pak zase stoupat nebo ho držet v klidu uprostřed láhve. Sleduje-li nás někdo, kdo hračku nezná, zmačkáme láhev co nejméně nápadně a předstíráme, že potápěče ovládáme pouhou myšlenkou. Vysvětlení: O potápěče se „perou“ dvě síly: přitažlivá síla Země, která ho táhne dolů, a vztlaková síla vody, která ho tlačí nahoru. Na začátku je uvnitř potápěče převážně vzduch, takže je lehký a zůstává u hladiny. Když láhev zmáčkneme, tlak se vodou přenese i k potápěči a natlačí dovnitř více vody (vzduch uvnitř se stlačí). Potápěč tím ztěžkne a začne klesat. Jakmile ale tlak na láhev povolí, vzduch se opět roztáhne a vytlačí vodu ven. Potápěč se znovu stane lehkým a začne se vracet k hladině.
Tento pokus provádějte jen se souhlasem a pomocí někoho dospělého!
Časová náročnost pokusu: asi 30 min. Pomůcky: Rychlovarná konvice, termoska, vajíčko. Příprava: Uvaříme vodu, nalijeme ji do termosky a opatrně do ní vložíme vajíčko. Termosku ihned uzavřeme. Provedení: Přibližně po 25 minutách vodu vylijeme a vajíčko vyndáme a oloupeme. Mělo by být uvařené. Vysvětlení: „Uvaření“ vajíčka znamená, že vajíčko přijme teplo potřebné k tomu, aby bílek i žloutek ztuhly (chemici hovoří o denaturaci bílkovin). Čím teplejší bude voda, v níž vajíčko hřejeme, tím dříve bude „uvařené“. Obvykle tedy hřejeme vajíčko ve vodě, kterou udržujeme ve varu, protože při varu je teplota kapalné vody maximální. Kdybychom vodu přivedli k varu, ale nedodávali jí další teplo, vychladla by dříve, než by bylo vajíčko uvnitř tuhé. Když ale použijeme termosku, voda bude chladnout velmi pomalu a vajíčko ztuhnout stihne. Samozřejmě to ale potrvá mnohem déle, než když voda po celou dobu vře.
Časová náročnost pokusu: 10 min. Pomůcky: Několik nafukovacích balónků, špejle s hrotem, saponát na mytí nádobí. Příprava: Balónky nafoukneme – ale ne moc! – a pevně je zavážeme. Provedení: Namočíme špejli do saponátu a hrotem opatrně balónek propíchneme. Pozor: jsou pouze dvě místa na balónku vhodná k propíchnutí: v blízkosti zavázaného otvoru a ve špičce (naproti otvoru). Když budou balónky opravdu jen málo nafouknuté, můžeme jich na špejli navléknout několik a vytvořit „balónkový špíz“. Vysvětlení: Kdybychom propíchli balónek jinde, trhlina by se okamžitě rozšířila a balónek by praskl. V blízkosti otvoru a ve špičce je však guma napjatá poměrně málo, takže se dírka nerozšíří, naopak guma bude těsně přiléhat ke špejli a vzduch bude unikat jen velmi pomalu.
Časová náročnost pokusu: 10 min. Pomůcky: Velká plastová láhev, voda, potravinářské barvivo, olej, nálevka (trychtýř). Příprava: Láhev naplníme z poloviny obarvenou vodou a z poloviny olejem. Pevně ji uzavřeme víčkem! Provedení: Uchopíme láhev naležato, pomalu s ní kýveme a pozorujeme vlnící se rozhraní vody s olejem. Vysvětlení: Olej má menší hustotu (je „lehčí“) než voda, drží se proto nahoře. Zároveň má výrazně vyšší vazkost neboli viskozitu (je „méně tekutý“). Kdyby byla v láhvi jen voda, tak by se její hladina pohybovala příliš rychle, složitě a nevzhledně. Sousedství s olejem však vodu zpomaluje a my se díky tomu můžeme těšit krásnými vlnami.
Časová náročnost pokusu: 10 min. Pomůcky: 4 stejné sklenice, papír, 2 odlišné potravinářské barvy, horká a studená voda. Příprava: Do 2 sklenic nalijeme horkou vodu, do zbylých 2 studenou. Horkou vodu obarvíme např. červeně, studenou vodu např. modře. Sklenice překlopíme po dvou na sebe tak, aby byly odděleny papírem. V prvním páru bude horká voda nahoře a studená dole, ve druhém páru naopak. Provedení: Opatrně odstraníme papír a pozorujeme barvy. V jednom páru sklenic se barvy promíchají, v druhém nikoli. Vysvětlení: Díky objemové teplotní roztažnosti má horká voda nižší hustotu než studená. Nachází-li se horká voda dole a studená nahoře, budou díky hydrostatické vztlakové síle uvedeny do pohybu – dojde k jejich proudění. Komentář: Díky objemové teplotní roztažnosti má horká voda nižší hustotu než studená. Nachází-li se horká voda dole a studená nahoře, budou díky hydrostatické vztlakové síle uvedeny do pohybu – dojde k jejich proudění. Pokus ukazuje, že šíření tepla prouděním může probíhat jedině směrem vzhůru.
Časová náročnost pokusu: 5 min. Pomůcky: Jedlá soda v prášku, ocet, několik sklenic, svíčka, špejle, zápalky + zavařovací sklenice a chirurgická rukavice na doplňující pokus. Příprava a provedení: Nalijeme do sklenice ocet (cca 150 ml) a přisypeme sodu (cca 2 polévkové lžíce). Při poměrně bouřlivé neutralizační reakci vzniká oxid uhličitý. Svíčku vložíme do sklenice a pomocí špejle ji zapálíme. Přelijeme co nejvíce reakcí vzniklého oxidu uhličitého na zapálenou svíčku, svíčka zhasne. Vysvětlení: Při snížení koncentrace kyslíku ve vzduchu pod určitou kritickou hodnotu přestane hoření probíhat. Předmět obklopený oxidem uhličitým je díky jeho vysoké hustotě od kyslíku zcela oddělen. Oxid uhličitý proto patří k nejúčinnějším hasidlům. Doplňující pokus - Mávající rukavice: Naplníme zavařovací sklenici do třetiny octem. Do rukavice nasypeme jedlou sodu a připevníme ji přes okraj sklenice. Zvednutím rukavice – která však stále zůstává upevněna k láhvi – nasypeme její obsah do sklenice. Po chvíli se začne sklenice nafukovat. 
Smícháním sody s octem dochází k uvolnění oxidu uhličitého. Ten způsobí uvnitř rukavice vzhledem k okolnímu vzduchu přetlak, a proto dojde k jejímu nafouknutí.
Časová náročnost pokusu: 5 min. Pomůcky: Miska s vodou, drcený pepř, saponát na mytí nádobí, papír, nůžky. Příprava: Z papíru si vystřihneme lodičku přibližně tohoto tvaru:
  
Hladinu vody v misce posypeme pepřem a namočíme si prst do saponátu (stačí malé množství na špičce prstu). Provedení: Když se prstem namočeným v saponátu dotkneme hladiny, pepř se „rozprchne“ ke krajům misky. Po tomto prvním pokusu musíme vodu vylít, misku důkladně vymýt od zbytků saponátu a napustit do ní opět čistou vodu. Na ni tentokrát položíme lodičku a znovu si namočíme prst do saponátu. Když se dotkneme hladiny za lodičkou, dočkáme se dalšího překvapení. Vysvětlení: Vodní hladina se chová jako pružná blána, protože ji napínají tzv. povrchové síly. Právě díky nim můžeme např. položit na hladinu hliníkovou minci nebo jiný lehoučký předmět, který by se jinak ve vodě potopil. Také vodoměrky chodí po hladině díky tomu, že je napjatá povrchovými silami. Saponát ale povrchové napětí snižuje. Proto v místě našeho dotknutí budou povrchové síly menší než tam, kde je zatím voda stále čistá – a tato nerovnováha sil uvede hladinu i s pepřem či lodičkou do pohybu.
Časová náročnost pokusu: 5 min. Pomůcky: sklenice, kousek korku nebo polystyrenu, čajová svíčka, větší nádoba s vodou. Provedení: Položíme na hladinu kousek polystyrenu, na něj umístíme čajovou svíčku a opatrně zapálíme. Přikryjeme svíčku s polystyrenem obrácenou sklenicí a zatlačíme pod hladinu, horní část polystyrenu se svíčkou bude stále obklopena vzduchem. Vysvětlení: Při zatlačení sklenice pod hladinu se objem vzduchu ve sklenici změnší a jeho tlak vzroste - vznikne přetlak. Tlaková síla vzduchu uvnitř sklenice pak bude v rovnováze se součtem atmosférické síly s hydrostatickou tlakovou silou, jež společně působí na vodu směrem do sklenice.
Časová náročnost pokusu: 5 min. Pomůcky: 2 kádinky nebo kelímky, polyakrylát sodný (suchý prášek) nebo jednorázová plenka, voda Příprava a provedení: V případě použití polyakrylátu sodného z dětské pleny, rozstřineme plenu a vysypeme z ní prášek k dalšímu použití.
Do jedné kádinky o objemu 150 ml nasypeme malé množství (cca 1 lžičku) polyakrylátu sodného a rychle ho zalijeme vodou (100 ml). Kádinka se okamžitě naplní umělým sněhem (nabobtnalým polyakrylátem sodným), který dokonce začne přepadávat přes okraj kádinky ven a budí tak dojem, že z kádinky sněží. Vysvětlení: Zesíťovaný polyakrylát sodný je hydroskopická látka, patřící mezi takzvané superabsorpční polymery. Díky schopnosti pojmout velké množství vody (200 - 300 násobek své váhy) se používá jako absorbér vlhkosti např. dětských plenách. Komentář: Hotový sníh můžeme usušit v plehové misce na radiátoru a opakovaně použít. Takto usušený umělý sníh však zaléváme menším množstvím vody. Sušením na radiátoru se totiž neodstraní všechna voda navázaná na hygroskopickém polymeru.
Časová náročnost pokusu: 15 min. Pomůcky: Petriho misky nebo jiné nádobky obdobného tvaru, vzorky testovaných látek (viz níže), jodová tinktura, která je běžně dostupná v lékárně. Příprava a provedení: Vzorky testovaných látek umístíme do nádobek a zakápneme jodovou tinkturou. Přítomnost škrobu se po chvíli (může trvat i několik minut) projeví modrofialovým zbarvením. Pokud se změna neobjeví, zvlhčíme vzorek kapkou vody a znovu kápneme jodovou tinkturu.
​ Vysvětlení: Důkaz škrobu v potravinách je založen na reakci jodu se škrobem za vzniku modročerného komplexu. Škrob je obsažen například v obilninách, bramborách, v některých druzích ovoce, dále v mrkvi, celeru... V pudinku se vyskytují pouze produkty hydrolýzy škrobu, tzv. dextriny, které mají kratší řetězce než původní škrob, můžeme pozorovat růžové zbarvení. Škroby ve formě dextrinů se také využívají jako přísada do lepidel (nepř. Herkules). Škrob není obsažen v mase, citrónové kůře, zelí, mléce, v některých jogurtech zahuštěných vepřovou želatinou místo škrobu... Komentář: Škrob je směs polysacharidů, které se skládají z mnoha glukosových jednotek, ty jsou buď stočené do šroubovice (amylosa) nebo vytvářejí rozvětvenou strukturu (amylopektin). Právě amylosa s jodem vytváří modročerné zbarvení, které nám umožní detekovat škrob.
Děti samy zjistí, že největší obsah škrobu je v semenech a hlízách. Má tedy zásobní funkci. Živočichové škrob přijímají jako potravu, ve svém těle ho zpracují pomocí enzymu amylasy (v ústech). V tělech živočichů (v mase, mléce...) škrob nenajdeme právě proto, že je rozložen na jednoduché cukry. Tyto cukry se dále zpracovávají a živočichové (včetně člověka) tak získávají energii.
Děti mohou také porovnat množství škrobu v nezralém zeleném banánu a množství škrobu v dobře vyzrálém žlutém banánu. V nezralém banánu je mnohem větší obsah škrobu. Během dozrávání se škroby rozkládají na jednodušší cukry a obsah škrobu se tak snižuje. Proto je také zralý banán sladší.
Video představí tři pokusy s vajíčkovým tématem. Níže uvedený pokus je ve video - pokusech částečně také obsažen.
Časová náročnost pokusu: 48 hod. Pomůcky: syrové vejce, miska octa, láhev se širokým hrdlem, papír, zápalky. Příprava a provedení: Syrové vejce oloupeme "metodou pro líné" (v octě) - viz předchozí pokus. Vejce zbavené skořápky pak opatrně položíme na hrdlo láhve, ve které jsme předtím zapálili papír. Až papír dohoří, vejce bude vtlačeno dovnitř. Poté je zalijeme dostatečným množstvím vody. po určité době začne vejce narůstat, až dosáhne "obřích" rozměrů. Vysvětlení: Při hoření papíru se vzduch v láhvi ohřívá, a proto rozpíná a část ho unikne z láhve ven. Po dohoření papíru se zbylý vzduch opět ochladí a v láhvi vznikne podtlak. Vtlačení vejce do láhve tedy způsobí atmosférická tlaková síla vnějšího vzduchu. K růstu vejce po zalití vodou dochází vlivem osmózy. Vejce je od okolního vodného prostředí odděleno pouze tenkou blánou, která slouží jako propustná membrána. Protože je uvnitř vejce vyšší koncentrace látek rozpuštěných ve vodě, voda vlivem osmotického tlaku prochází membránou dovnitř, aby tak vejce naředila a došlo k vyrovnání koncentrací. Komentář: Pokus je - mimo samotné vtlačení vejce do láhve - časově náročný a vyžaduje trochu cviku. S olou
Vstup do mne kdykoliv chceš
Potetovaná hubená kráska stopovala
Velká prdelka