Latina jak se patří

Latina jak se patří
Quidquid Latine dictum sit, altum videtur.
Latina patří do indoevropské jazykové skupiny. Mluvili jí původně Latinové, obyvatelé Latia, krajiny ve středu Apeninského poloostrova při dolním toku Tibery. Jedním z kmenů sídlících v Latiu byli Římané, kteří obývali město Řím a jeho okolí. Výbojní Římané latinu rozšířili po celém svém impériu. Tím se latina stala základem dnešních románských jazyků (francouzštiny, italštiny, španělštiny, portugalštiny, rumunštiny aj.).
Latina prostřednictvím antické literatury zprostředkovala evropským národům antickou vzdělanost. Vedle spisovné latiny, normované Caesarem a Ciceronem, se vyvíjela také řeč lidová, která ke konci doby císařské získala převahu nad spisovnou latinou. O prosazování nové, vulgární či začínající středověké latiny se v některých svých dílech zmiňuje sv. Augustus, když naráží na „lidový způsob mluvy“. Středověká latina má svůj počátek v posledních letech západořímské říše. Tehdy se latina stala lidovým jazkem i v mnoha krajích mimo rodnou Itálii a začala se značně zjednodušovat (omezení konjunktivů, omezení skloňování koncovkami, nahrazování akuzativních vazeb vedlejšími větami apod.). V době Karla Velikého latina doznala tzv. karolinské reformy. Středověká latina byla v mnoha aspektech ovlivněná národními jazyky, a proto se tedy v různých zemích částečně liší.
Středověká latina se stala všeobecným dorozumívacím jazykem vzdělaných vrstev, jazykem mezinárodních diplomatických styků i jazykem umělecké literatury a státní správy. Proto jsou umělecká, teologická i vědecká díla té doby psaná latinsky. Ve Vatikánu je latina vedle italštiny stále úředním jazykem. V českých zemích převládala latina až do husitského období, v Uhrách se udržela jako jazyk státní správy téměř až do poloviny 19. století. Za tu dobu pronikla do češtiny a dalších evropských jazyků spousta latinských slov. Mnohé výrazy převzaté z latiny jsou dnes součástí mezinárodní odborné terminologie.
Římané převzali písmo v upravené podobě prostřednictvím Etrusků od Řeků. Klasická latinská abeceda měla pouze velká písmena (majuskule), těch bylo původně jen 21 (A, B, C, D, E, F, Z, H, I, K, L, M, N, O, P, Q, R, S, T, V, X), přičemž nepoužívané písmeno Z bylo brzy nahrazeno písmenem G, které vzniklo odvozením z písmena C (přidáním vodorovné čárky), kterým Římané dříve zapisovali i hlásku g (proto zkratka jména Gāius je C. ). K této abecedě se ve slovech řeckého původu připojila ještě písmena Y a znovu Z a také spřežky CH, PH, RH a TH (místo řeckých písmen Χ, Φ, Ρ a Θ).
Vzhledem k tomu, že toto písmo nevycházelo přirozeně z latinského jazyka, tak ani plně neodpovídalo jeho potřebám. Hlásku k zastupovala rovnou čtyři písmena – C, K, Q, X (= ks ) – zatímco některé jiné hlásky neměly vlastní písmeno. Písmeno K se ale používalo zřídka, neboť je nahradila ostatní písmena. Jelikož chyběla písmena J a U, používali Římané písmeno I pro samohlásku i i souhlásku j a písmeno V pro hlásky u a v . Písmeno J je původem až ze 16. století.
Velká písmena se v latině píší jen na začátku vět, vlastních jmen a jejich odvozenin ( Rōma , Rōmānum ).
Latinskou výslovnost známe díky přepisu římských jmen do staré řečtiny a také díky gramatickým chybám méně gramotných autorů nápisů, kteří psali slova tak, jak je slyšeli. V raném středověku však byla fonetika latiny silně ovlivněna národními jazyky. Proto se středoevropská pravidla výslovnosti latiny liší od italských. Ovšem ani italská výslovnost není blízká té antické.
Vyslovují se stejně jako v češtině, jen písmeno i se čte před samohláskou jako j , např. iūdex [jůdex]. A také pro písmeno u existuje drobná výjimka: Pokud následuje po q či ng , čte se jako v , např. lingua equī [lingva ekví]. Rovněž su se před samohláskou téže slabiky vyslovuje s v , např. Suētōnius [Své-tó-nius] (pozor – netýká se to zájmena suus , neboť to jsou dvě slabiky: [su-us])
Dlouhé samohlásky jsou označeny vodorovnou čárkou nad písmenem ( ā ). Toto označení se ale používá jen pro výukové účely.
Ae nebo oe se vyslovují jako é , např. poena [péna]. Není tomu tak ale v případě, kdy je nad písmenem e čárka nebo dvě tečky ( aē, aë, oē, oë ). Takto je upozorněno na fakt, že nejde o dvojhlásku, ale dvě samostatné samohlásky, které patří do dvou různých slabik.
Původně se ovšem ae vyslovovalo jako ai .
Dvojslabičná slova mají přízvuk na první slabice. Trojslabičná a víceslabičná slova mají přízvuk na:

Heslo vám bude zasláno na váš email
Domů Nemoci Ostatní Jak se naučit latinsky
You have entered an incorrect email address!
Please enter your email address here
Průvodce pro nastávajicí rodičky: těhotenství týden po týdnu a také veškeré info o těhotenství.

Uzdravim.cz je magazín o nemocech

Kontakt do redakce

Nově vyšlo

Vykloubený malíček

Bolest břicha po kolonoskopii

Jak prokrvit nohy

Bolest v pravém podbřišku

Neschopenka ve výpovědní lhůtě

Latina je dnes již mrtvým jazykem, kterým se mluvilo ve starověkém Římě. I přes tuto skutečnost si i 2000 let potom, stále udržuje svůj význam.
Latina se jednoho dne zastavila a přestala růst. Rozhodla se setrvat v té fázi, jakou do té doby dosáhla. Latina umřela v době 63 až 14 let před naším letopočtem. Od té chvíle existuje jen jedna slovní zásoba.
Vulgární latina si šla svou vlastní cestou. Jde jednoduše řečeno o lidový jazyk, tedy mluvené nářečí latiny. Existovala zhruba až do devátého století našeho letopočtu, kdy se pak z jednotlivých nářečí vyvinuly románské jazyky. Na toto období pak volně navazuje středověká latina.
Románské jazyky se vyvinuly z nespisovné latiny a patří do skupiny indoevropských jazyků. Jsou označovány za novolatinské. Mluví jimi 800 milionů lidí po celém světě. Dnes se s nimi můžete setkat nejen v Itálii, ale i Francii, Španělsku, Portugalsku, na Maltě, v řadě zemí Afriky, v Jižní a Severní Americe a v oblastech Oceánie.
Je statisticky doloženo, že ten, kdo se učí latinsky, je úspěšný i v jiných předmětech a velmi dobře se učí i jiným jazykům. Je tomu tak proto, že mluvnice všech moderních jazyků se vytvářely podle latinského vzoru. Latina rozvíjí logické myšlení a porozumění pro gramatickou strukturu. Pomáhá lépe porozumět psanému textu. Pomáhá myslet jiným způsobem. Prostě latina bystří myšlení!
Latina se pro mnoho lidí jeví jako obtížný jazyk. Základem všeho jsou slovíčka. Jejich znalost je základem, jako i u jiných jazyků. A potom je to i o znalosti gramatiky. Té má latina doopravdy hodně a právě pro ni se jeví jako těžká. Pokud se tedy chcete naučit latinsky, měli byste začít pěkně od začátku. Nejprve se seznamte s jazykem, pak s gramatikou, jejím skloňováním a rozhodně nevynechte ani výuku správné výslovnosti. i to je velmi důležité. I když se může jevit poněkud složitě.
Základem úspěchu je výběr té správné učebnice latiny. Důležitý je samozřejmě i sešit s prověřovacími úkoly. Na internetu si najděte texty, na nichž můžete trénovat své čtení i překlad. Pomoci může i učebnice. Podívejte se na nějaké audiobooky a latinské citáty s překlady. I ty vám mohou pomoci ve vaší výuce latiny. Vyzkoušet můžete nějakou z chytrých aplikací, které si stáhnete na mobil. Existuje jich několik. Některé jsou placené a jiné neplacené. U placených jsou zpravidla i verze zdarma na vyzkoušení. Nebuďte v tom sám. Využijte moderní doby a najděte si parťáka, který se taky učí latinsky. Může to být spolužák, učitel, ale klidně si někoho můžete nalézt prostřednictvím internetu. Vyzkoušet můžete i online workshopy. Nebuďte samouci, přihlašte se do nějakého kurzu.

ELEMENTARY

Kábrt Jan: Jazyk latinský I (pro SZŠ) 14. lekce

Další slovní zásoba z učebnice pro zdravotní sestry. Tentokrát je
zaměřena na substantiva odvozená z řečtiny.

INTERMEDIATE

Některé učebnice latiny pro pokročilé

V tomto článku vás seznámím s učebnicemi latiny, které jsou přece jen
určeny spíš pokročilejším studentům. Ani nadšenec – začátečník
ale neudělá chybu, pokud se s knihami seznámí, obvykle totiž vysvětlují
latinskou mluvnici od samého začátku ovšem s větším množstvím
slovíček a obtížnějšími texty.

Na úvod latinské gramatiky si osvojíme některé základní pojmy.

Toto vysvětlení je zjednodušené a určené především studentům medicínských oborů a středních zdravotnických škol.
Jakmile otevřete jakoukoli učebnici latiny na našem trhu, zarazí vás určitě velké množství "cizích" slov v souvislosti s vysvětlením samotné mluvnice. Užívání původního názvosloví je totiž u latiny tradiční a proč ne, svoje kořeny má právě v latině samotné.
Tak především, latina skloňuje a časuje. To znamená, že bychom si měli především ujasnit, co to znamená a zda známe dobře pádové otázky a problematiku časování v češtině.
Latina rozlišuje 5 typů skloňování, tj. 5 deklinací. Nejprve se seznámíme s první deklinací, na které si také vysvětlíme všechny důležité obecné pojmy.
Latina skloňuje pomocí pádových koncovek, někdy mění i kmen slova. Použijme vžitý vzor VÉNA užívaný k první deklinaci.
Určitě jste si všimli, že neuvádíme tvar pro pátý pád, neboli vokativ. Je to záměrně, abyste zbytečně neukládali do hlav další tvar, který ve své praxi ale nikdy neuvidíte a nikdy se s ním v "lékařské" latině nesetkáte. Něco jiného je to ale v běžné latině.
Pokud jde o ABLATIV, latinský šestý pád v sobě zahrnuje český pád šestý, tzv. LOKÁL i sedmý, tzv. INSTRUMENTÁL. I tak je těch tvarů hodně. Na vás teď je, abyste se naučili koncovky 1. deklinace. Naučte se je pořádně, žádná ostatní deklinace už není tak jednoduchá, jako první. Existuje řada pomůcek, jak se jednotlivé deklinace naučit, prozatím si podrobnosti necháme do dalšího článku a podíváme se ještě na tyto pojmy:
Latina používá tzv. 4 konjugace, podle jednotlivých slovesných kmenů. Není třeba alespoň pro začátek zacházet do podrobností, určitě by ale bylo vhodné zopakovat si následující pojmy:
Na závěr si ještě ukážeme, z čeho se skládají jednotlivá slovníková hesla, co znamenají všechny ty koncovky uvedené za jednotlivými slovy.
VÉNA, AE, F. - ŽÍLA tak tak vypadá běžné slovníkové heslo.
véna - základní tvar, u substantiv, tj. podstatných jmen, je to nominativ, sg. (tj. 1. pád jednotného čísla)
ae - koncovka genitivu sg. (tj. 2. pádu jednotného čísla) - je důležité si ji pamatovat, protože nás navede, ke které deklinaci přiřadíme dané slovo
amputó, áre - amputó - 1. os. sg. indikativu aktiva tj. já amputuji
áre - přípona infinitivu - podle ní poznáme, ke které konjugaci dané sloveso patří.
SLOVNÍKOVÁ HESLA SE MUSÍTE UČIT CELÁ. Pamatujte na to.
Mgr. Lenka Jedličková, 45 let, v současnosti učitelka češtiny na
Střední zdravotnické škole v Táboře. Vedu výukový web www.latina-zdarma.cz a provozuji eshop www.librilatini.cz zaměřený na prodej
kvalitní latinské literatury a historických publikací. V roce 2015 ocenila
Vzdělávací nadace Jana Husa
práci na tomto webu cenou Vladimíra Jochmana pro učitele. Vyzkoušet si
latinská slovíčka můžete také nově ve webové aplikaci www.latinskaslovicka.cz .
Další cvičení ke zjednodušené četbě. Tentokrát úkoly k druhé
kapitole.

Komentáře k článku jsou kvůli spambotům dočasně nedostupné.

Latina , podobně jako čeština, typologicky náleží k tzv. flexívním jazykům, pro které je charakteristické ohýbání (flexe) některých slovních druhů rozvinutým systémem koncovek. Skloňování neboli deklinace je typickým znakem podstatných jmen, skloňují se však také přídavná jména, zájmena a číslovky.

Latinská podstatná jména ( [nomina]substantiva se skloňují podle 5 skloňovacích typů („vzorů“, tzv. deklinací ). O zařazení do příslušné deklinace rozhoduje koncovka genitivu singuláru substantiva, typicky uváděná společně s tvarem nominativu a gramatickým rodem ve slovníku.

Latina má šest pádů ( casus ), které kromě 6. pádu odpovídají pádům českým, tzn. ptáme se na ně týmiž pádovými otázkami. Latinský 6. pád ( ablativ ) odpovídá českému 7. pádu, proto se na něj ptáme pádovými otázkami "kým, čím" . Český 6. pád je pouze předložkový a do latiny se překládá podle vazby latinských předložek.

Jako substantiva 1. deklinace se označují podstatná jména, která mají v gen. sg. koncovku -ae . Skloňují se podle vzoru femina,-ae, f. .

Jako substantiva 2. deklinace se označují podstatná jména, která mají v gen. sg. koncovku -i . V zásadě se skloňují podle dvou vzorů, v závislosti na tom, zda se jedná o podstatné jméno mužského rodu (tzv. maskulinum , zkr. m. ; vzor servus, -i, m. , popř. puer, -i, m. ) puer-chlapec, servus-otrok, nebo jde o podstatné jméno středního rodu (tzv. neutrum , zkr. n. ; vzor verbum, -i, n. ). Podtyp "puer" nepřibírá ve voc. sg. žádnou koncovku (puer-0).

Skloňují se podle vzorů: mīles, mīlitis, m. (voják) carmen, carminis, n. (píseň, báseň),cives,civis (občan) a mare, maris, n. (moře) . Jsou zakončena v gen. na -is.

Skloňují se podle vzorů exercitus, exercitūs, m. (vojsko) a cornū, cornūs, n. (roh, křídlo) . Jsou v gen. zakončena na -ūs.

Skloňují se podle vzoru rēs, reī, f. (věc) . Jsou v gen. zakončena na -eī.

Latinská gramatika nedělá mezi substantivy a adjektivy žádný velký rozdíl. Obojí jsou jména a skloňují se stejně.

Nejvhodnější dělení latinských adjektiv je podle deklinace, podle níž se skloňují. Rozlišují se

Mezi zájmenná adjektiva patří např.: solus , unus , totus , uter (a uterque ), nullus , ullus .

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace . Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte . Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.

Dívka tajně šuká s nadrženým přítelem
Kozy kozy
Zavřeli fitka, tak musí spolu cvičit sexem v posteli

Latina jak se patří

Report Page