Lízej mě, dokud se neudělám!

⚡ VŠECHNY INFORMACE KLIKNĚTE ZDE 👈🏻👈🏻👈🏻

Lízej mě, dokud se neudělám!
subtitles settings , opens subtitles settings dialog subtitles off , selected
Error Code: MEDIA_ERR_SRC_NOT_SUPPORTED
No compatible source was found for this media.
Session ID: 2022-08-11:2bac9490b6cd3d48b0acd6de Player Element ID: vjs_video_3
Text Color White Black Red Green Blue Yellow Magenta Cyan Transparency Opaque Semi-Transparent Background Color Black White Red Green Blue Yellow Magenta Cyan Transparency Opaque Semi-Transparent Transparent Window Color Black White Red Green Blue Yellow Magenta Cyan Transparency Transparent Semi-Transparent Opaque
Font Size 50% 75% 100% 125% 150% 175% 200% 300% 400% Text Edge Style None Raised Depressed Uniform Dropshadow Font Family Proportional Sans-Serif Monospace Sans-Serif Proportional Serif Monospace Serif Casual Script Small Caps
Reset restore all settings to the default values Done
Beginning of dialog window. Escape will cancel and close the window.
This is a modal window. This modal can be closed by pressing the Escape key or activating the close button.
Zpověď č.723560, vloženo 14.05.2013 14:56:03
Ahoj, vím, že mi to neuvěříte, ale s přítelkyní máme opravdu divný vztah. Seznámili jsme se na diskotéce a je to moje první holka. Vždy je ke mně milá, hodná, přátelská... dokud nedojde na sex. Řve jak pominutá kráva, abych se rychle udělal a to souložíme sotva 5 minut.
Když se do 5 minut neudělám, začne mě bít na hrudi.. no prostě všude, kam je libo. Já ji potom musím uklidňovat, že za to nemůžu a že příště budu rychlejší. Potom si musím svůj klacek vyhonit na záchodě, aby mě neviděla, jak se udělám bez ní a velice mi vadí, že se nemůžu vystříkat do ponoru své přítelkyně.
Opravdu nevím, jestli se s ní mám rozejít. Žádná holka mě nikdy nechtěla, jen moje současná.

Chceš dnes udělat dobrý skutek ? Pomoz výše
uvedenému hříšníkovi tím, že mu dáš nějaké rozhřešení! Můžeš mu
ho poslat na e-mailovou adresu, kterou uvedl u zpovědi, nebo napsat
veřejně vyplněním formuláře na konci této stránky. A jestliže nechceš,
aby pod tvou přezdívkou mohl vystupovat ještě někdo jiný, zaregistruj
si ji ZDE ! 

To asi nebude vztah na dlouhou dobu, tak bych to moc neprotahoval.
Ježiš, to je fejk, ne? :D Máš jí to normálně vrátit... Myslím to mlácení, samozřejmě. Přece si nenecháš všechno líbit, normálně jí dej po držce.
Tvoje přítelkyněě je primitivní osoba se sklony k sadomasochismu. Takhle mlátit bych se nikdy nenechal.
Tý jo, to je mazec, nekoukala na nějaký špatný stránky a vysvětli jí někdo, že porno je dost často jen jako a pro efekt? :D Možná ji seřvi taky, jakto že se neudělala nebo tak něco :D
aj ja by som chcel videt jej fotky ked tak my to pošli na mail jarko353@azet.sk nech moźem zhodnotit či stoji ozaj zato :D
Promluvte si o tom. Zeptej se ji, co tím mlácením a řevem myslí? A ty ji taky řekni, jak na tom jsi.
Ten její projev tě má rozdráždit. Jestli ji místo toho začneš uklidňovat, tak potěš koště. Je vidět, že jsi ještě moc ženských neměl. To by ses pak tolik nedivil, s čím vším se můžeš při sexu setkat.
Příspěvek porušoval zákony ČR nebo pravidla Zpovědnice - byl odstraněn.
Kráťo nevím...já zase řvala: Ještě ne! :D Tvá chyba tady vůbec není. Tohle ale snad nemyslíš vážně. Pokud tě bije jakože bije...tak to sorry ale není v pořádku. A nebaví jí to.
Lenule132: Asi baví, když mi tak ubližuje mně a mýmu penisu.
Suvurov - mno, zatím neplánuji s ní rozchod. Jestli chceš, můžu ti poslat její fotky :).
:D To je kráva..baví jí to vůbec? :D
Horky Pes - hej jsi normální? Proč bych ti měl dávat telefoní číslo mé přítelkyně? Nevěřím ti
Suvurov - no, já ti nevím. Budeš k ní opatrný? :D
Dej mi na ní telefonní číslo a já ji něco povím.
Tak mi ji dej. Taková by se mi hodila.



TVÁ PŘEZDÍVKA:


OPIŠ BEZPEČNOSTNÍ KOD:







Nejlepší chorálová skupina světa... GREGORIAN 2020 ...20th ANNIVERSARY WORLD TOUR.










Copyright 2003 www.zpovednice.cz + www.spovednica.sk

Používáme cookies. Kliknutím na Souhlasím se vším budou uloženy cookies funkční i analytické - dokážeme vám tak umožnit pohodlné používání webu a měřit funkčnost našeho webu.
Souhlasím se vším Nastavení cookies
Soubory cookie používáme k analýze údajů o našich návštěvnících, ke zlepšení našich webových stránek a k tomu, abychom vám poskytli skvělý zážitek z webu. Používáním tohoto webu s tímto používáním souhlasíte.
Tyto soubory cookie jsou nezbytné pro fungování webových stránek, není tedy možné je zakázat. Obvykle se nastavují v reakci na akci, kterou na webu sami provedete, jako je nastavení zabezpečení, přihlášení a vyplňování formulářů. Tyto soubory cookie můžeme nastavit my nebo poskytovatelé třetích stran, jejichž služby na webu využíváme. Tyto soubory cookie neukládají žádné informace, které lze přiřadit konkrétní osobě.
Analytické cookies Analytické cookies
Tyto soubory cookie se používají ke zlepšení fungování webových stránek. Umožňují nám rozpoznat a sledovat počet návštěvníků a sledovat, jak návštěvníci web používají. Pomáhají nám zlepšovat způsob, jakým webové stránky fungují, například tím, že uživatelům umožňují snadno najít to, co hledají. Tyto soubory cookie neslouží k cílené reklamě, neshromažďují informace, které by vás mohly identifikovat. Získané statistiky můžeme využít ke zlepšení uživatelského komfortu a k tomu, aby byla návštěva stránek pro vás jako uživatele zajímavější.
Anotace: Krátký příběh hříšné Alice...
Dost ztěžka otevřu oči a nakouknu do postýlky, kde slyším vrnět Marušku. Mou lásku, mé štěstí, moji naději. Ona je totiž to jediné, co mi po něm zůstalo… Přestože mne při vzpomínce na něj píchá u srdce, tak pohled na mé dítě vše změní, vhání mi úsměv do tváře. Je tak krásná, líbezná, bezbranná…, překypuje energií, kterou mi vždy předá a já mám zase chuť ráno vstát.
I když posledních pár měsíců to vlastně není jen ona, kvůli komu vstávám s radostí a umí mě nakopnout do nového dne. Otočím se k nočnímu stolku odkud popadnu do ruky mobil, na kterém jako obvykle objevím nový vzkaz...
„ Přeji krásné ráno, krásko! Vítá Vás nový den a já se už nemohu dočkat, až Vás konečně spatřím!“
Dnešní zpráva mne jako vždy potěší. Vlastně ne, potěší mne mnohem víc, protože je jiná než ty předchozí. Je naprosto výjimečná a unikátní, až z ní ucítím šimrání v podbřišku. Erikovy zprávy mne sotva kdy nechávají chladnou, jak by také mohly, stal se součástí mého pochmurného života. Dost náhle a zcela nečekaně, přesto je to právě on, kdo mi vlévá do žil novou krev.
Užuž se chystám odpovědět, když mobil začne znenadání vyzvánět jako na poplach, jen úlekem poskočím. Celá rozechvělá, přijmu hovor téměř okamžitě.
„ Ahoj mami, proboha, proč voláš tak brzy? Hoří snad?“ Vyjedu na svou matku, která téměř nikdy nevolá jen tak sama od sebe, aniž by k tomu měla závažný důvod a už vůbec ne před sedmou ráno.
„ Co by hořelo!“ Vyštěkne bez pozdravu, ale hned zase zmlkne.
„ Haló mami, seš tam? Voláš kvůli Marii? Dovezu ti ji kolem desáté, dle dohody, vždyť jsem ti to včera říkala,“ potvrdím okamžitě hlídání své ratolesti. To pro pořádek, aby nedošlo k nějakému nedorozumění.
„ No jo…, proto volám…, ani ji sem nevoz. Já...já musím do práce…Dočekalová…, volala mi a chce abych přišla, tak…, prostě nemůžu,“ koktá máti dost nevěrohodně a je z toho patrné, že lže, až se jí práší od pusy.
„ Mami, sakra! To mi přece neuděláš, ne teď…, ne dnes! Přece víš, jak mi na tom záleží a říkala jsem ti to s dostatečným předstihem,“ vysypu ze sebe bez otálení jedním dechem. Navíc začínám zmatkovat, chodím z místa na místo, protože při představě, že budu muset dnešní schůzku zrušit, mě dočista jímá hrůza.
„ Alice, nechci ti do toho mluvit, ale neměla bys tam chodit. Není to správné, není na to vhodná doba a měla bys teď myslet především na Marii.“
„ Ale já musím, slíbila jsem to! Známe se tak dlouho a ještě jsme se jedinkrát neviděli. Potřebuju, aby se to už někam posunulo,“ vyjmenuju bezmyšlenkovitě pár dostatečně pádných důvodů, aby dnešní den vyšel podle plánu. Moje matka dokáže být někdy příšerně zatvrzelá. No jo, po kom to asi mám. Proto také doufám, že jí tyto, pro mne důležité, pro ni však jistě chabé argumenty přesvědčí. Je totiž přesvědčená o tom, že bych se chlapům měla vyhýbat minimálně do konce života, stejně jako ona.
Nějakou dobu jsem si to myslela i já, to přiznávám, ale po tom, co jsem potkala Erika mám dojem, že mám možná ještě šanci, být zase šťastná. Asi bych nedokázala zůstat celý život sama. Chci věřit tomu, že na mě někde pořád čeká láska, štěstí, porozumění pro mé vrtochy, kterých není zrovna málo.
Ponořená do svých myšlenek, v návalu zoufalství, ale zároveň i vzteku, téměř nevnímám, že na mě máma stále mluví.
„ Ano, promiň, jistěže tě poslouchám, ale špatně ti rozumím.“
„ Měla bys to zvážit, vůbec toho chlapa neznáš a...“
„ Známe se čtyři měsíce, dost dlouhá doba!“ odseknu napruženě, aniž bych na okamžik zapochybovala o svém rozhodnutí. Ano, přesně tak, jsem rozhodnutá tam jít, i kdyby se máti měla rozkrájet.
„ Chceš dopadnout jako s Pavlem? Jedno dítě ti nestačí?“
„ Mami, co to povídáš? Je to schůzka, ta první, nejdůležitější. Na nějaké intimnosti určitě nedojde, tak mi to prosím přej,“ ztiším hlas a zmírním ironický tón. Tohle mi přece nemůže udělat, vždyť musí vědět, jak se k tomu upínám. Na druhém konci je na malý okamžik ticho, slyším jen oddechování a tikot hodin na zdi.
„ Tak já nevím, Alice,“ zapochybuje, ale pak zase umlkne, rozhodně váhá, jen se přemáhám, abych na ni nevyjela další salvou argumentů nebo výčitek. Jsem si totiž jistá, že to by mi v této situaci vůbec nepomohlo, právě naopak. Máti je na mou prostořekost přímo vysazená. „V kolik tam máš být?“
„ V jedenáct, však to moc dobře víš.“
Pak v telefonu zašramotí a klap. Na důkaz díků naťukám vřelou esemesku. Nechci být nevděčná.
Na nic víc nečekám, vyskočím z postele, jen uháním dát si očistnou koupel, abych své tělo provoněla vůní mandlí z bohaté pěny.
Teplá voda v kombinaci našeho prvního setkání ve mně vyvolává nepředstavitelné vzrušení. Nemám sebemenší tušení, co mám čekat, jaký asi bude ve skutečnosti? První pohled, první slovo, první dotek, to vše ve mně vyvolává další otázky, na které však neznám odpověď.
Rande jsem jsem měla naposledy před pěti lety...s Pavlem. Vlastně si ani nepamatuju, co jsem tehdy cítila, ale tak intenzivní pocit neochvějné touhy to nebyl, tím jsem si naprosto jistá.
Ponořím celé tělo do hřejivé lázně, vyčnívají sotva vztyčené bradavky a obličej. Rukama si zlehka přejíždím po stehnech tam a zpět, až pravačka skončí v mém klíně, kde na malou chvíli zastavím. Jsem dočista napnutá jako struna, měla bych se uvolnit, ale přece si to teď neudělám?!
Vzrušení narůstá stále více, svými prsty zajedu zase o kousek níž, nohy dám mírně od sebe…, ukazováčkem se zlehounka dotknu klitorisu, který několikrát jemně obkroužím, až samou slastí pevně semknu rty.
Druhou rukou přejedu od boku přes pas až k prsu, abych stiskla bradavku mezi dvěma prsty. Stisknu ještě o trochu více a prsty v rozkroku si zasunu do své zvlhlé tůně. Jsem tak silně vzrušená, hořím touhou po tom, aby se mě tam dotýkal ten, který je již dlouhou dobu objektem mých erotických snů a představ.
„ Mamí, mamí…,“ zaslechnu v tu chvíli z ložnice.
Panebože, Marie! Hbitě vyskočím na nohy, natáhnu ruku po županu, do kterého zabalím vyhřáté tělo, abych chvátala za svou dcerou, která se slzami v očích natahuje nedočkavé ručky.
„ Promiň, Maruško, byla jsem v koupelně, neboj broučku.“
Jsem příšerná matka, ano, přesně tak. Třeba má moje máti nakonec pravdu. Měla bych se na tu schůzku s cizím chlapem vykašlat a zůstat doma, protože to je místo, kde mám své zázemí, svůj klid, bezpečí, kde mi žádný z těch grázlů tam venku nemůže ublížit. Jenže když tu schůzku zruším, co si o mně pomyslí?! Třeba je právě Erik moje naděje na lepší život! Vyměnili jsme si tolik emailů a zpráv, přece ho alespoň trochu znám. Nevěřím, že by mi ublížil.
„ Mami, já mám hlad,“ protírá si Maruška oko a pravačkou mě dost křečovitě svírá kolem krku.
„ Já vím, kočičko, uděláme si dobrou snídani, chceš?“
Jen dojdeme do kuchyně, přiřítí se i pecivál Piškot, který mi v mžiku přiběhne vrnět k nohám. Marušku tak posadím na židli, do misky nasypu hrnek granulí a pustím se do přípravy palačinek. Hryže mě svědomí, že jí dnes nebudu věnovat plnou pozornost, proto připravím jídlo, které má nejradši.
„ Až se nasnídáš, pojedeme k babičce.“
„ Já nechci k babičce, chci být s tebou.“
„ Ale broučku, říkala jsem ti přece, že mám důležitou schůzku.“
„ Nechci tam. Chci být s tebou!“ vede si stále svou.
„ Cestou domů se zastavíme třeba na zmrzlinu, co říkáš?“
„ Nechci zmrzlinu…,“ odsekne vzdorovitě a ruce si na důkaz protestu založí na prsa.
„ Maruško, tak nezlob přece. Koukni, budou palačinky. Máš je přece tak moc ráda.“
„ Nechci palačinky, ani zmrzlinu, chci být s tebou.“
Ačkoli své díte miluji nadevše, jsou chvíle, kdy mne doslova přivádí k šílenství. To se musí stát právě teď. Sotva se soustředím na přípravu jídla, ještě abych vymýšlela plán, jak co nejrychleji a bez protestů dopravit svou dceru na pár hodin k matce.
Při té otázce mi vyjede vidlička z ruky, jen žbluňkne do misky s těstem, které mi tak prskne až do obličeje. Zůstanu stát jako opařená, ale Marie se mojí kalamitou náramně baví.
„ Júú, mami, ty seš vážně nešika,“ směje se mi od ucha k uchu. „Tak koupíš mi ho?“ ptá se dál.
„ Marie, nezlob mě! Co sis to zase vymyslela?“
„ Tak koupíš mi ho?“ zopakuje znovu svou otázku a jak se zdá, ze svého požadavku nemíní slevit, hotový kolovrátek.
„ Ne, máme kočku, nemůžeme mít i psa.“
„ Ale Adéla ho má, dostala k narozeninám pudlíka.“
„ Marie!“ osopím se na ni. Jenže ona ke mně upíná ten svůj srdceryvný pohled, už jen začít natahovat moldánky.
„ Mami prosím…, budeme mít pudlíka, když nemáme tátu.“
„ Proč by nešlo? Adéla má pudlíka a má i tátu. Proč ho nemůžu mít já?“
„ Máme Piškota,“ zopakuju znovu tu nejstupidnější odpověď. Maruška pak seskočí ze židle a rázuje si to přímo do svého pokoje, aniž by mi věnovala jediný pohled.
Otřu si z obličeje zbytky těsta, připravím několik palačinek, se kterými pak ihned zamířím do pokoje, kde najdu své zhrzené dítě sedět na zemi.
„ Tady máš snídani. Popapej, za chvíli vyrazíme.“
„ Maminko prosím tě! Já chci pudlíka,“ zvedne ke mně hlavu mé jediné dítě, kterému se v očích blýsknou slzy. Má je tak krásně modré po svém otci, že kdykoli se takhle podívá, vidím v ní jeho. I ty vlasy má po něm černé jako uhel. Co jí na tohle mám vlastně odpovědět. Má pravdu…, nemá tátu a zřejmě mít nebude, ale taky nebude mít psa. Jenže já ji potřebuju dostat ke své matce, proto jí ho zcela bez rozmyslu...slíbím.
„ Když budeš hodná, třeba toho psa dostaneš.“
„ Vážně?“ vyskočí samou radostí, aby mne objala.
„ Říkám možná, když teď budeš poslušná. Sníš tyhle palačinky a pojedeš k babičce.“
„ Dobře…,“ odpoví, pak otře slzy a s chutí strčí půlku palačinky do pusy, jen má u toho boule za ušima.
Abych více neztrácela čas, nechám tu malou cácorku o samotě, protože se konečně musím pustit do vlastních příprav na tu veledůležitou schůzku. V uších mi však stále zní dvě prokletá slova... nemám tátu . Je těžké dítěti vysvětlit, že táta o nás nestojí. Ještě je příliš malá na to, aby takovou věc pochopila. Proto se také těmto debatám vyhýbám seč můžu.
Ponořena do chmurných myšlenek otevřu skříň plnou hader, ze které nakonec vytáhnu to nejméně originální, co jsem snad mohla najít, bílé tílko s modrou sukní. Uvědomuju si, jak moc na dnešku záleží, ale rozhovor s Maruškou mě natolik rozhodil, že se toužím spíš schovat v davu, než z něj vyčnívat. Takže rudé sexy šaty nechám pěkně viset ve skříni.
Liščí hřívu sepnu sponkami a zakončím oblíbeným ohonem. Jsem kráska k pohledání, jen co je pravda. Řasenka také splní svůj účel, zůstanu hodně nenápadná. Pak už jen obléknout malou, načež vyrazíme do ulic.
V autě pustím, rádio co nejhlasitěji, jen abych se vyhnula dalším debatám na téma koupíme si psa nebo nečelila návalu dalších proseb, které bych musela s těžkým srdcem odmítnout. Už teď je moje nálada na bodu mrazu, takže to poslední co by mi právě chybělo, je dostat se do ještě větší depky, než ve které právě jsem.
Máti už na nás opravdu čeká, ale dvakrát přívětivě nevypadá. Já tak očekávám další příval nezbytných rad do života, kterými mne bude jistě bombardovat po celou dobu mé přítomnosti.
„ Jo…, vím. Je to jen schůzka, vůbec nechápu proč to tak dramatizuješ.“
„ Schůzkou to začíná, postelí to končí…, a nakonec nechtěným těhotenstvím. Zapomněla jsi snad?“
„ Samozřejmě, že jsem nezapomněla, musíš mi mé nerozvážné mladické chování neustále připomínat? A vůbec…, ještě tam ani nejsem a ty už myslíš na těhotenství. To je snad trochu předčasné, nemáš ten dojem?
Třeba nakonec ani nepřijde, co ty víš.“ „Ale neboj se, že by nepřišel, když si může vzít to, co se mu samo nabízí. Chlapi nejsou hloupí. Dobře vycítí příležitost uzmout laskominu. Z tebe jde cítit na sto honů, žes to dlouho neměla.“
„ No dovol? Proboha mami, nech už toho, je to celé hloupost. Chlapa jsem sice neměla...delší dobu, ale slibuju, že se budu chovat slušně,“ usměju se smířlivě, obejmu ji kolem krku a přidám pusu na tvář.
„ Jen aby, mám o tebe strach. Tak už běž než si to rozmyslím a ten tvůj hřích mládí ti zase hezky hezky vyexpeduju zpátky.“
„ Už jsem ti říkala, jak moc tě miluju maminečko?!“
Využiju slabé chvilky své matky, bez které bych se nyní sotva obešla. Sama vím, že to myslí dobře, jenže Erika si zkrátka nenechám vymluvit. Déle se tak nezdržuju a vymáznu dřív, než mě ty dvě začnou přemlouvat abych zůstala.
U nákupního centra zaparkuju už o deset minut později a s knedlíkem v krku, i údy vibrujícími napětím vyrazím na místo setkání. Hlavně klid, opakuju si stále dokola. Erik je slušný chlap, který by mi jistě neublížil, jde jen o obyčejné setkání...dvou přátel, kteří spolu visí na telefonu, o nic přece nejde. Na místo schůzky jdu pomaličku, hlavně abych nepřišla uřícená, funící jako lokomotiva. Dokonce mám několikrát nutkání zamířit zpět k autu.
Rtuť teploměru ukazuje téměř třicet stupňů, jenže mě polévá horko především z toho neskutečného vzrušení. Nenápadně koukám kolem sebe, Erika však nikde nevidí. Míjím spoustu lidí, téměř každému muži pohlédnu do tváře, bohužel nemám příliš štěstí.
Zastavím tak až u výkladu knihy, kde se máme setkat. Chvíli jen tak laxně postávám, aniž bych se pohnula…, vtom okamžiku přímo hmatatelně zaznamenám jeho přítomnost. Můj tep se začne prudce zvyšovat, snad na sto osmdesát úderů za minutu. Stále stojím nehybně na místě, protože čekám odkud ke mně přistoupí. Vím, že je už jen nepatrný kousíček. Instinktivně pohlédnu do skla výlohy a on...stojí přímo za mnou!
Chtěla bych se k němu otočit, jenže jsem zcela paralyzovaná jeho upřeným pohledem. Přestože stojí za mými zády a nevidím na něj přímo, vnímám ho každým kouskem svého těla tak intenzivně, až mi z toho začnou dočista vibrovat kolena.
Přestože jsme na tak frekventovaném místě, najednou mám pocit, že jsme tu úplně sami, nedokážu vnímat okolí. Pak ucítím jeho ruku na svém rameni, jeho dotek na holé kůži mne spaluje zvenku i uvnitř, proto zavřu oči. To už pomalu a něžně sjíždí svými prsty po mé paži až ke konečkům prstů, aby mi stiskl dlaň a otočil mě směrem k sobě.
„ Dobrý den, Alice,“ pozdraví a pozvedne mou ruku, kterou políbí.
„ Dobrý den..., Eriku,“ oplatím pozdrav zdrženlivě a konečně dostanu odvahu, podívat se mu zpříma do očí, ve kterých se začínám trochu ztrácet.
Tolik měsíců jsem netrpělivě čekala právě na tuto chvíli, tento okamžik prožila snad tisíckrát a teď když je to konečně tady, nejsem schopna vymyslet jednu jedinou souvislou větu. Došla mi slova i řeč…
„ Ani trochu, právě jsem přišla,“ odpovím dosti zastřeným hlasem, aniž bych z něj na vteřinu spustila zrak.
„ Ano jistě…, ale…, snad později. Vlastně nemám vůbec hlad. Ještě je dost brzy.“
„ Tak se chcete raději někde projít?“
Pak už spolu úplně mlčky kráčíme v
Český casting – Monča
Mrdá bráchovi jeho luxusní kost petite teens
Vylízala kundičku kamarádce