Kurevsky ho vzrušila a za to byla pořádně rozmrdaná
🔞 VŠECHNY INFORMACE KLIKNĚTE ZDE 👈🏻👈🏻👈🏻
Kurevsky ho vzrušila a za to byla pořádně rozmrdaná
Prohledat
celý web ČT
zpravodajství
sport
iVysílání
vše o ČT
časté otázky
Hledaný text
×
Prohledat
celý web ČT
zpravodajství
sport
iVysílání
vše o ČT
časté otázky
Tour de France
MS v atletice
Fotbal
Hokej
Podcasty
ČT SPORT PLUS
Tour de France
MS v atletice
Fotbal
Hokej
Podcasty
ČT SPORT PLUS
Tour de France
MS v atletice
Fotbal
Hokej
Podcasty
ČT SPORT PLUS
Americký fotbal
Atletika
Baseball a softbal
Basketbal
Biatlon
Boby a skeleton
Curling
Cyklistika
Box
Dostihy
eSport
Florbal
Futsal
Golf
Házená
Jezdectví
Judo
Krasobruslení
Lyžování a snowboarding
MMA
Moderní pětiboj
Motorsport
Olympiády
Plavání
Plážový volejbal
Ragby
Rychlobruslení a short track
Rychlostní kanoistika
Sport handicapovaných
Sportovní střelba
Stolní tenis
Tenis
Triatlon
Veslování
Vodní slalom
Volejbal
Ostatní
02:20
Manéž Bolka Polívky
02:10
Týden v regionech
05:10
Paralympijský magazín
01:00
Imagine Dragons: Smoke + Mirrors Live
12. února 2017
12. února 2017
Autor
ČT sport
Koukalová: Byla jsem nervózní a zaplatila za to
00:01:57
Atletika
24. 07. 2022
Ostatní
24. 07. 2022
Cyklistika
23. 07. 2022
Cyklistika
aktualizováno
23. 07. 2022
Atletika
aktualizováno
23. 07. 2022
Cyklistika
23. 07. 2022
Témata
Soutěže
Fotbal fokus podcast
Hokej fokus podcast
Biatlon fokus podcast
NFL fokus podcast
Basketbal fokus podcast
Program web/HbbTV
Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním webu vyjadřujete souhlas.
Ochrana soukromí.
Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním webu vyjadřujete souhlas.
Ochrana soukromí.
Přímý přenos ze světového šampionátu v atletice, který se koná v Eugene
Česká televize na sociálních sítích:
Divácké centrum je tu pro vás každý den v době 7:30 — 20:00 hod
© Česká televize 1996–2021 • English version
Divácké centrum je tu pro vás každý den v době 7:30 — 20:00 hod
© Česká televize 1996–2021 • English version
Dnes je 24. 7. 2022 ,
svátek má: Kristýna
... a pořádně ho zatlouct - trocha improvizace byla nutná
Tento projekt se uskutečnil s finanční podporou Fondu Vysočiny
Nyní jste v módu "Bez grafiky". Přepnutím do grafického módu zobrazíte standardní verzi webu.
web & design WEBHOUSE ® , redakční systém vis mo ®
Tento web pro svoji správnou funkci využívá soubory cookies.
Tento web pro svoji správnou funkci využívá soubory cookies.
Tyto soubory nám umožňují poskytnout návštěvníkům kvalitnější služby, protože nám například umožní získat anonymizované analytické údaje o používání tohoto webu.
Kompletní přehled cookies, které tento web využívá naleznete zde .
Helena Havlíková | 12/21 | Zahraničí
Maďarská státní opera, produkující vedle opery i balet, sídlí v historické budově v centru pešťské strany Budapešti a architekturou i výzdobou interiéru je podobná našemu Národnímu divadlu – mramoru je tu ovšem více (podlahu má z dřevěných prken) a také kapacita je asi o 300 míst větší (asi 1300 sedadel). Monumentalita novorenesanční budovy odpovídá tehdejšímu postavení Budapešti jako hlavního města východní poloviny rakousko-uherské monarchie. Oproti Paříži nebo Petrohradu se do divadla dosud nevstupuje detekčními rámy a ochranka neprohlíží kabelky, což bylo již samo o sobě milou připomínkou časů před 11. zářím (kterých jsme si neuměli považovat). Budapešť má ovšem i své Národní divadlo, které je určeno činohře – jeho historická budova z roku 1837 byla ovšem v roce 1964 kvůli výstavbě nové stanice metra zbourána (to stanice Opera na lince nejstaršího metra na kontinentu se naprosto prakticky a decentně „skrývá“ hned před vchodem do budovy). Nové Národní divadlo podle návrhu architekta Mária Siklóse bylo postaveno na jižním předměstí Budapešti v roce 2002. Vášně, které u nás vyvolal návrh Kaplického chobotnice, jsou zcela srovnatelné s těmi, kterými nová budova Národního divadla, jakási bláznivá varianta potápějící se Noemovy archy, rozdělila maďarskou veřejnost. Právě kontrast mezi solidní tradiční kamennou budovou Maďarské státní opery, usilující svou výzdobou i vstupními sochami Ference Liszta a Ference Erkela o výraz národní hrdosti a svébytnosti – a tápající postmoderní směsicí stylů a motivů novodobé archy, pro niž přístav nové „euroidentity“ ještě na mapách není, přesně ilustruje i situaci soudobého divadla, které se alespoň snaží staré příběhy převyprávět „jinak“, převlékat do jiných kostýmů nebo odehrát v jiných kulisách, když ty své ještě neslyší nebo vyprávět nedovede.
Maďarská státní opera setrvává u tradice. Letos slaví 125. výročí od svého otevření. Standard metropolitního evropského operního domu naplňuje šíří svého repertoáru – uvádí 6–8 premiér do sezony a na repertoáru má 35 oper i Straussovu operetu Netopýr. (Pro srovnání opera pražského Národního divadla jich má na repertoáru 23.) Jednoznačně dominuje Verdi (6x), Puccini (5x), Wagner (3x), nechybí Erkelův Bánk bán, jinak maďarské skladatele už reprezentuje pouze György Ránki (1907–1992), jehož nejúspěšnější opera Císařovy nové šaty podle Andersena, původně psaná v roce 1951 pro Maďarský rozhlas, zahájila letošní premiérovou řadu. Stala se tak po Weillově Vzestupu a pádu města Mahagony (1929) nejsoučasnější operou, kterou se Maďarská státní opera „odvážila“ zařadit. Letošní sezona také mimořádně nabídla dva předmozartovské výlety (Händelův Xerxes a Haydnův Orfeus a Eurydika). Orchestr uvádí také samostatné koncerty. Budapešťská opera se předvedla jako znamenitý soubor už na loňském brněnském Janáčkově festivalu za nafoukaně pohrdlivého nezájmu publika během hostování s Jenůfou. Vzhledem k tomu, že Straussovu Salome jsem viděla jako „běžnou“ repertoárovou reprízu, zřejmě nešlo o výjimku. Zajímavé je, že Jenůfa, Salome i všechny další opery jsou zde obsazeny prakticky výhradně z maďarských zdrojů! Stejně tak dirigenti a režie! Přitom Maďarsko je ještě menší země a rozpočet určitě nebude mít opera nějak horentní. Z webových stránek Maďarské státní opery (ani od tiskové mluvčí) se nepodařilo zjistit, kdy měla Salome premiéru, ale v této sezoně ji dávali třikrát. Recenzované představení se konalo 4. 6. 2009. Bylo vyprodáno a vládla sváteční atmosféra. Je zarážející, že nikdo se příliš nepozastavuje nad tím, že pokud chce produkovat některý ze slavnějších soudobých muzikálů, musí si zakoupit licenci, která ho zaváže k dodržování nejen not, ale i scénického aranžmá prakticky do posledního šroubku dekorace. A že je smlouva přísně kontrolována, to ví každý, kdo se o podobnou akci pokusil. Z tohoto hlediska svoboda nakládání s dnes klasickými operními tituly skýtá na jedné straně možnost pokusit se o režijní výklad a inscenační tvar, které mohou původní podobu obohatit (jsou i takové vzácné případy) – současně ale dává lákavý prostor režisérům a výtvarníkům, kteří původní dílo chápou jen jako trampolínu pro vlastní sebeprezentaci. A jsou si vědomi toho, že když pošlou Oněgina na diskotéku nebo Rusalku do bordelu, nedostaví se nepříjemní právníci, požadující zničující penále. Strauss, který se aktivně zasazoval o autorská práva skladatelů, by mohl být s maďarskou Salome spokojen. Když se s prvními takty zvedla opona, bylo zřejmé, že inscenační tým režiséra Jánose Szikory se rozhodl Strausse neinterpretovat, nepřepisovat, ale maximálně (a pokorně) naplnit jeho zadání: opera se odehrává v opulentních dekoracích imitující počátek našeho letopočtu. Attila Csikós zaplnil rozlehlé jeviště rozlehlými dvoupatrovými realisticky pojatými terasami Herodova paláce (poznamenané „poločasem rozpadu“, zřejmě spíše podvědomě evokujícím atmosféru fasád budapešťských paláců, jejichž vzhled často odpovídá stavu po dlouhých letech vlády socialismu). Stejně ctily počátek letopočtu i kostýmy ( Judit Schäfferové ). Tmelem celého divadelního zážitku byl výkon orchestru, vedeného Istvánem Dénesem . Straussova partitura zazněla ve všech barvách, odstínech a výrazových polohách dokonale, v barvitém hutném zvuku a naprosté technické spolehlivosti – a to šlo o bůhvíkolikáté představení po premiéře. Bylo zřejmé, že kus je pečlivě nazkoušen, nejen „oprášen“. Hudební zážitek byl rovnocenný tomu hereckému, což je v našich podmínkách zřídkavý jev a je třeba ocenit práci režiséra Szikory, který neusiloval o zviditelnění své osoby, ale o co nejpřesnější provedení Straussovy předlohy. Jeho režie byla zdánlivě nenápadná, ale ve výsledku o to působivější, promyšlená do přesných detailů gest. Sloužila hudebnímu nastudování. Společně se jim podařilo navodit onu omamně halucinační zvrácenou atmosféru adaptace biblického příběhu o Salome, která si vymůže na stříbrné míse hlavu proroka, aby políbila alespoň takto jeho mrtvolné rty, když živý její láskou pohrdl. Všichni sólisté byli typově přesní a své role zvládali bezchybně. Vynikající a pěvecky i herecky naprosto suverénní byla Szilvia Ráliková (u nás ji známe jako báječnou Abigail z brněnského nastudování Nabucca). Její výkon by byl ozdobou kterékoliv evropské operní scény a určitě by se neztratil ani v zámoří. Její Salome byla v blyštivých šatech navenek krásná princezna, pod nimi rozmazlená holka, znuděná přepychem i ctiteli. A najednou se ocitla zaskočená: nejen tím, že někdo si troufl odmítnout její přání, ale hlavně přívalem touhy. Chvíle, kdy odmítnuta Jochanaanem, se snaží znovu nalézt rovnováhu a vymýšlí plán, jak se proroka zmocnit, je vrcholnou ukázkou, že i pouhý neklidný pohyb prstů může vyjádřit emoční uragán, stlačující hlediště do sedadel. Nemusela ve slavném závojovém tanci odhalit nahá ňadra, aby divák intenzivně cítil, že Salome sice tančí Herodovi, aby ho vzrušila a okouzlila natolik, aby jí splnil její přání – současně ale vysílala Jochanaanovi poselství roztoužené ženy, kterou se nevyplácí odmítnout. Výbornou psychologickou studii vládce, potácejícího se mezi veřejnou politikou, vztahem k manželce, nevlastní dceři, strachem z božího trestu a vlastním chtíčem, předvedl István Rozsoz v roli Heroda s věrohodností, z níž až mrazilo. Bernadetta Wiedmannová byla stárnoucí zhýralou manželkou Herodiadou, sžíranou nenávistí k prorokovi i závistí vůči své krásné dceři. Mocným hlasem, budícím respekt, obdařil Jochanaana Béla Perencz . Výtku zaslouží snad jen směr, odkud zněl zpěv proroka ve chvílích, kdy je uvězněn v podzemní cisterně, jejíž otvor čněl uprostřed jeviště – hlas se přitom rušivě ozýval z levého portálu. Skandovaný potlesk publika při děkovačce byl oprávněný a nakažlivý – kéž by se takto dalo aplaudovat i v pražském Národním. Bylo úlevné si ověřit, jak zbytečné jsou často aktualizace (včetně té z MET) a jak silné jsou stále hudba i příběh Straussovy Salome, provedeny „lege artis“. Za takovou Salome se výlet do Maďarska vyplatí. Budapest, Magyar Állmani Operház – Richard Strauss: Salome. Dirigent István Dénes, režie János Szikora, scéna Attila Csikós, kostýmy Judit Schäffer, choreografie Lilly Pártay. Maďarská státní opera, recenzováno představení 4. 6. 2009.
Copyright © 2007 All Rights Reserved Hudební Rozhledy
Jak jsem byla v Monaku a málem to stálo za...
About F1 loud and clear, Copyright ©nickyhayden, All rights reserved, archiv , pro mobil , založit blog
Tento web používá cookies k dosažení potřebné funkcionality. Dalším jeho použitím s tímto souhlasíte. Další informace
Blogů s novinkami a informacemi už je dost. Je načase trochu rozvířit debatu subjektivními názory. Budou tu jak články veselé, tak taky články náležitě pichlavé. Takže jenom poprosím - kdo jste se mnou ještě neměli tu čest, čtěte varování.;) https://www.facebook.com/NickyhsF1Blog
Vypněte prosím blokování reklamy ( reklamu už neblokuji ), děkujeme.
...chtěla jsem napsat jedno hodně sprosté slovo, které se skládá z tvaru slovesa "vylízat" a hanlivého označení pro pozadí, ale nevyšly mi znaky, a taky jsem si řekla, že bych asi byla zbytečně příkrá - výlet to byl pěkný a nakonec jsem vlastně díky němu i odmaturovala, protože jsem o něm psala ve slohovce. Takže jelikož se tento víkend jede právě v Monaku (a já budu opět v práci, takže už asi popáté ten závod neuvidím), rozhodla jsem se zaprvé podělit se o zážitky a za druhé si uplivnout nad tím, jakou jsem měla smůlu - ti z vás, co tenhle blog čtete a byli jste někdy v Monaku ať už se šárkou nebo na vlastní pěst, jistě mé rozhořčení pochopíte, až porovnáte.:D
Ono stačí už jenom to, když na začátek řeknu, že ten rok jela šárka do Monaka vůbec poprvé a nerozmluvila mi plán jet tam se Student Agency - který naplánovali moji rodičové, kteří se rozhodli dát mi výlet do Monaka k osmnáctinám. Takže to vypadalo zhruba tak, že jsme si 15 hodin akorát natřásaly pozadí v autobuse, v neděli v deset jsme byly v Monaku a v osm už jsme se vydávaly na další natřásačku směre
Holka souhlasí a nechá si odpanit anální otvor
Mladá černovláska píchá s kámošem na doučování – české porno
Brunetka s přírodníma kozama si užije ptáka v zadku