Kozy jako vozy

Kozy jako vozy

registrace
přihlášení

Zatím můj největší obraz. Zaplní i větší stěnu...
Olej na překližce, kterou jsem našel a pražském sídlišti.

Chcete ohodnotit dílo? Přihlašte se prosím, je to zdarma

Narodil se v roce 1964 v Brně. Profesí je právník.
První desetiletí tohoto tisíciletí strávil na Tchaj-wanu.
V době kovidových restrikcí nevycházel z domu a maloval. Z té doby také pochází většina vystavených děl.
Maluje na různé materiály, včetně těch, které najde na pražském sídlišti Velká Ohrada, kde se trvale zdržuje. Domnívá se, že tím dává vyhozeným věcem druhý život.

register
login (sign in)

Zatím můj největší obraz. Zaplní i větší stěnu...
Olej na překližce, kterou jsem našel a pražském sídlišti.

Chcete ohodnotit dílo? Přihlašte se prosím, je to zdarma

Narodil se v roce 1964 v Brně. Profesí je právník.
První desetiletí tohoto tisíciletí strávil na Tchaj-wanu.
V době kovidových restrikcí nevycházel z domu a maloval. Z té doby také pochází většina vystavených děl.
Maluje na různé materiály, včetně těch, které najde na pražském sídlišti Velká Ohrada, kde se trvale zdržuje. Domnívá se, že tím dává vyhozeným věcem druhý život.

ABOUT ONLINE GALLERY

Project goal
About us
Terms and Conditions

Artists A-Z
OG Guide (pdf)
FAQ
They said about us
Privacy Policy
Report misuse
Videos
Contact

My a naši partneři zpracováváme údaje následujícím způsobem:
Personalizovaná reklama a obsah, měření reklamy a obsahu, poznatky o okruzích publika a vývoj produktů , Technický provoz stránek , Ukládání a/nebo přístup k informacím v zařízení , Zpracování údajů vydavateli a dalšími partnery
Podrobné nastavení Rozumím a přijímám
Středa 10. srpna 2022, svátek má Vavřinec

iDNES.cz

/
Blog

☰

Zpravodajství

Domácí

Zahraničí

Krimi

Kraje

Ekonomika

Kultura

Finance

Revue

Ukrajina

Kraje

Praha a střední Čechy

Brno

České Budějovice

Hradec Králové

Jihlava

Karlovy Vary

Liberec

Olomouc

Ostrava

Pardubice

Plzeň

Ústí nad Labem

Zlín

Sport

Fotbal

Hokej

MS do 20 let

Formule

Tenis

Cyklistika

Atletika

Basket

Výsledky

Ostatní

Magazíny

Ona

Auto

Bydlení

Technet

Mobil

Cestování

Hobby

Xman

Bonusweb

Kvíz

Premium

Články

Sport

Zdraví

Zábava

Expres

Celebrity

Video

Zprávy

Jen Pro Muže

Speed

Sport

iDNES.tv

Zpravodajství

Živě

Slow

Pořady

Rozstřel

iDNES Kino

Tuhle větu jsem slýchávala tak často, až jsem si kvůli tomu málem odrovnala záda. Mít velká prsa má své klady i zápory. A o tom by mohla spousta žen vyprávět.

Rok 1989 Já, Máťa, Chochole. (Jana Zachajda)

Autor: Karla Šimonovská - Slezáková |
pondělí 20.7.2015 1:14 |
karma článku: 46.93 |
přečteno: 31654x

18.7.2022 v 16:54 | Karma článku: 40.77 | Přečteno: 5705 | Diskuse
1.7.2022 v 7:13 | Karma článku: 28.16 | Přečteno: 2357 | Diskuse
28.6.2022 v 7:48 | Karma článku: 29.30 | Přečteno: 1074 | Diskuse
16.6.2022 v 19:42 | Karma článku: 40.23 | Přečteno: 7037 | Diskuse
9.8.2022 v 23:34 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 22 | Diskuse
9.8.2022 v 21:27 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 85 | Diskuse
9.8.2022 v 19:15 | Karma článku: 15.10 | Přečteno: 180 | Diskuse
9.8.2022 v 11:26 | Karma článku: 6.97 | Přečteno: 136 | Diskuse
8.8.2022 v 18:08 | Karma článku: 10.92 | Přečteno: 165 |

Seznam rubrik

Nezařazené

Lásky a vztahy

Mé začátky v Itálii

Itálie mýma očima

O zrzavém dětství v socialismu

© 1999–2022 MAFRA, a. s. , a dodavatelé Profimedia , Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., IČ: 45313351. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT .

Zpravodajství

Domácí

Zahraniční

Krimi

Ekonomika

Finance

Kultura

Kraje

Revue

Blogy

Názory

Podcasty

Rozstřel

Mediahub

TV program

Kraje

Praha a střední Čechy

Brno

České Budějovice

Hradec Králové

Jihlava

Karlovy Vary

Liberec

Olomouc

Ostrava

Pardubice

Plzeň

Ústí nad Labem

Zlín

Sport

Fotbal

Hokej

MS hokejistů do 20 let

Formule 1

Cyklistika

Tenis

Atletika

Basketbal

MMA

Ostatní sporty

Sport a Rusko

Výsledky

Magazíny

Ona

Auto

Bydlení

Technet

Mobil

Cestování

Hobby

Xman

Bonusweb

Zdraví

Kvízy

Recepty

Křížovky

Počasí

Expres

Celebrity

Video

Zprávy

Jen Pro Muže

Speed

Sport

iDNES.tv

Zpravodajství

Živě

Slow

Pořady

Rozstřel

iDNES Kino

iDNES Premium

Články

Sport

Zdraví

Zábava

Koronavirus

AkčníCeny.cz

Expres.cz

Ještě více

Cesta do Chorvatska

Vratné peníze

eMimino.cz

JobDNES.cz

Los fotbalové ligy

Portmonka

Rajče.net

Řeky

Vuelta

Wiki

Módnípeklo.cz

Jízdní řády

Volby 2022

Předplatné MF DNES

Reality.iDNES.cz

MOBIL.CZ

Jako dítě jsem bývala hubená a vysoká. Jak se říká - samá ruka, samá noha a plochá jako baterka. Většina mých spolužaček měla na druhém stupni základní školy alespoň ,,lentilky pod kobercem," ale já ani antiperle.
Co si však pamatuji, vůbec mi to nevadilo - ba naopak. Protáhla jsem se každou mříží, hlavně tou u zdravotního střediska, když jsme hráli na schovku. Běhalo se mi skvěle, nic mi neskákalo, nic mě netlačilo. Schovala jsem se pod každou postelí, ať už při hrách nebo před výpraskem. Být hubená a plochá mělo své výhody.
Dnes bych mezi tu mříž strčila maximálně stehno, při běhu si většinou nafackuju a zalézt pod postel? Teď se vejdu jedině pod palandu - pod tu vrchní část.
Bylo mi čtrnáct let, chodila jsem do osmé třídy a byla jsem jedna z mála, do koho kluci nestrkali, aby si mohli nenápadně sáhnout, ani mě v létě nepolévali vodou, aby něco málo viděli. Holkám rostla prsa, dostavila se i měsíční perioda a já? Já si četla knížku Děvčátko na slovíčko, kterou mi půjčila moje sousedka Monika.
,,Mami, já jsem nějaká zaostalá. Všechny holky ve škole už mají prsa a měsíčky a já furt nic, je to normální?" ,, Buď ráda Kájo, ještě si toho užiješ." Mně ale nevadilo, že je nemám. Já se bála, proč je nemám! Hrála jsem s klukama fotbal, hokej, lezla po stromech i po skalách. ,,Nemám náhodou nějak moc mužských hormonů?" Máma se začala smát. ,,Ty máš moc čertovskejch hormonů - od narození!"
V tom měla pravdu, v dětství se mnou šili všichni čerti!
Na konci osmé třídy to přišlo všechno ráz na ráz. Na hrudníku mi vyskočily dvě špičky, na obličeji těch špiček bylo víc (ach ty beďary) a musela jsem začít používat tu dvoucentimetrovou buničinu v síťce.
Ten, kdo nezažil vložky od pupíku po lopatky, které si o lepících proužcích mohly nechat jen zdát, ten nemůže nikdy pořádně ocenit dvoumilimetrové Libresky s křidélky.
Stejně je to i s toaletním papírem. Pokud jsi nežmoulal v ruce skládaný nekrepovaný toaletní papír, tak nemůžeš nikdy ocenit tu rozmanitost dnešních hajzpapírů. Měkké, voňavé, s obrázky, vlhčené - na co si jen vzpomeneme. Kdyby mohla, tak by zadnice nás - pamětníků, nad měkkým toaleťákem s obrázky zatleskala.
A představa toho, že v obchodě neseženete vložky ani toaleťák - to je pro dnešní generaci nemyslitelné. Nám se to jednou stalo. Na všech drogeriích visely cedule, že vložky a toaletní papír nejsou. Co teď? Bidet měl málokdo, a když už ho měl, tak v koupelně - pět metrů od záchodu (jako moje teta Jana v Opavě). Ale lidi si vždycky nějak poradili a nakonec se tomu i zasmáli.
Není vata, nejsou vložky, co si dáme mezi nožky? My jsme holky z dědiny, dáme si tam noviny!
Na noviny u nás naštěstí nikdy nedošlo.
Při tělocviku se mi sice běhalo malinko hůř, ale už jsem nebyla žehlící prkno, plochá baterka či Markéta (plochá dráha), jak mi kluci říkávali. Těšila jsem se, že i mne začnou strkat za tričko lístky smradlavých muškátů, aby při vyndavání zahlédli kousek ,,Krkonoš," tehdy ještě spíš kousek ,,Středočeské pahorkatiny."
,,Kde jsou nějací kluci?" Ptám se Martiny, když jsem ve třídě E.1.K uviděla jen jednoho - chudáka. Seděl v poslední lavici a ani nedutal. Jak by taky dutal, když se do třídy navalilo pětatřicet holek a jedinej kluk byl on - Aleš. První den to pro něj musel být šok. Jistě předpokládal, stejně jako já, že na obor prodavač elektrotechnického zboží se přihlásí víc kluků než holek. Chyba lávky. ,,Že já raději nešla do textilu nebo do drogerky." Povzdechla jsem si. Ale moje kámoška Martina mě hned srovnala. ,,To bys nepoznala mne a o hodně bys přišla." A měla pravdu. Neznala bych ji - Hlavinu, ale ani Zachajdu a Chocholi, moje nejlepší kámošky z učňáku. Neznala bych ani Evinu, Ilču, Markétu, Romču a spoustu jinejch super holek.
,,A hlavně, co si stěžuješ ty, ten chudák v poslední lavici by si měl stěžovat." Pokračovala Máťa přísným hlasem. Aleš si naštěstí nestěžoval, naopak se zapojil do našich diskuzí o hrozně důležitých věcech, jako byl svítívej lak na nehty, tmavovlasej fešák z vedlejší třídy nebo škrtící podprda. Aleš nebyl outsider, ale miláček naší třídy, naše kámoška s klučičím okem. A taková kámoška se vždycky hodí.
Horší to měl Marek, kterej k nám nastoupil později. Toho mi bylo opravdu líto. Do parády si ho totiž vzaly holky, které propadly - Katka a Dáša. Dodnes ho vidím na zemi v roští, u zastávky tramvaje Troja. Název té zastávky (v italštině) by se v tu dobu na ty dvě káči hodil. Kdo ví, zda ten vylekanej kudrnatej kluk neměl z těch dvou trauma. Dnes bych ty holky nakopala, ale tenkrát? Tenkrát jsem byla ráda, že si nevzaly do parády mne. Marek totiž nebyl jedinej koho šikanovaly. Katky jsme se báli skoro všichni. A Dáša? Ta byla jako její stín. Křehká holka, která se chytla té nesprávné kačeny.
Od šikany mne zachránilo také to, že jsem se hned ze začátku roku porvala s jednou spolužačkou (tuším s Markétou). Koply jsme se navzájem kolenem mezi nohy - ukrutná bolest (kluka bych tam po té zkušenosti nikdy nekopla), ale získaly jsme si tím nevědomky u Kačeny respekt. Kdo ví, kde té je teď konec. Ani to snad vědět nechci, spíš ten Marek, ten by mě zajímal. Snad se má fajn!
Na moje první podprsenky si moc nepamatuji. Byla to určitě nějaká hrůza. Nejraději jsem nosila sportovní podprsenky - lambady. Na co si ovšem pamatuji výborně, byla ruka mé nejlepší kámošky Lucky.
,,No Káji, ty už máš teda kozáky," přeměřila mě Lucka svou dlaní. ,,Vždycky jsi měla takový špičky a koukejme se." Koukali jsme se - já i můj přítel Pavel. Lucka byla a je skvělá - bezprostřední. Prostě byla překvapená, že mi to tak rychle narostlo, a tak si to pěkně osahala. Musela se přesvědčit, aby uvěřila. Dodnes se tomu smějeme, protože já si pak nějaký čas myslela, že moje nejlepší kámoška je lesba.
Nadšení z mého velkého poprsí mě brzy přešlo. ,,Koukej, ta má kozy jako vozy. Ta si musí šít podprdu z padáků, asi chodí nakupovat do Svazarmu (svaz pro spolupráci s armádou). Co kupuješ? Pětky nebo padáky? - né ta už musí chlívy, na ty kozy." Tyto a další hlášky doprovázené hlasitým smíchem jsem slýchávala často. Za
Starší manžel vymrdá svoji mladou ženu s jejím milencem
Amatérka ukáže kundu na prvním castingu
Amatérka z nákupáku

Kozy jako vozy

Report Page