Kluk stihne nevěru zatímco je přítelkyně ve sprše

⚡ VŠECHNY INFORMACE KLIKNĚTE ZDE 👈🏻👈🏻👈🏻

Kluk stihne nevěru zatímco je přítelkyně ve sprše

SYNYSTER FUCKING GATES



„Tak co, povídej?“ slyším z telefonu Synův hlas, jen co mi to vezme.

„Mám to, udělala jsem to“ vřískám do telefonu radostí zatímco jdu chodbou u nás ve škole.

„Vidíš jak jsi šikovná lásko, já ti řikal, že to nic nebude.“ I po telefonu vidím jak se usmívá.

„No jo, ale stejně jsem se bála, teď už jen se aklimatizovat v Orange Country.“ Při té představě se mi ježí všechny chlupy na těle.Už za pár dní nechám za zády celou Českou republiku, svojí mámu, kamarády, rodinu, svůj domov a odstěhuju se do totálně neznámého prostředí v Kalifornii v Americe. Sama se tomu divím, protože jsem strašná antiameričanka a teď tam budu bydlet. Ale láska dokáže člověka změnit. Je tomu šest měsíců a kousek co jsem byla se svou nejlepší kamarádkou na koncertě Avenged Sevenfold, při koncertě si nás všimli oba kytaristi-Zack Baker, neboli Zacky Vengeance a Brian Haner jr. neboli Synyster Gates, dali jsme se do řeči, pozvali nás na pivo do hospody, my samozřejmě přijaly, no a slovo dalo slovo, padlo několik lichotek a světe div se, obě máme už půl roku známost. Obě jsme úspěšně složily maturitu. Mary včera, já až dneska a prvního června se stěhujeme do USA k našim miláčkům a od prvního října nastupujeme obě na univerzitu v Orange Country. Díky bohu tam maj snad miliardu oborů, takže jsme si obě vybraly co nám vyhovuje, udělaly příjmací test, no a s troškou pomoci od našich přítelů jsme se obě úspěšně dostaly na UOC. Já na obor oděvního návrhářství a Mary na psychologii. Jako střední mám grafické výtvarnictvý, ale stejně se tomu asi tolik věnovat nebudu. Ostatně jak počítačovou tak ruční grafiku můžu mít jako vedlejší obor. Času budu mít celkem dost. Mám sice už sehnanou brigádu poblíž koleje, abych mohla Synovi splácet svoje školný, i když on nic nechce, nechci mu bejt dlužná, takže souhlasil, že si něco málo vezme a taky na moje osobní výlohy, že jo. Ale času bude určitě mrtě. Na pokoji budu s Mary a jak jen to půjde budem jezdit za klukama. Bohužel přímo v Huntington Beach žádný univerzity nejsou, asi vědí, že by studenti v jednom kuse hákovali, oceán se tam totiž přímo nabízí k tomu do něj skočit a surfovat, takže jsme musely vybírat z okolních, naše kolej je sice jen padesát kilometrů od Synysterova bytu, ale opravdu se mi nechce denně jezdit ráno tam a odpoledne zpátky.

Mezitím dojdu k hlavnímu vchodu, kde sedí většina naší třídy a ne a ne se rozloučit. Jelikož jsem předposlední v abecedě tak po mně dojde akorát Míša. Už z dálky vidím, že na parkovišti o svoje černé BMW stojí opřený Syn (je to blázen, od konce března je u nás a musel si koupit auto, ne, že by si ho půjčil) a mává na mě, ale pořád se nějak nemůžu odpoutat od svých spolužáků, přecejenom jsou to čtyři společné roky, čtyři roky kdy už jsme nebyli dětmi. Všem nám pomalu táhne k dvacítce. Kromě Richarda, kterýmu už je ke třicítce.

„Tak kde to vázne zlato?“ ozve se mi za zády a když se otočím vidím tam Syna. Lidi si už na něj zvykli, vyzvedává mě každej den a vozíme i moje spolužačky co jsou taky z Tábora.

„Promiň, ale nějak se nám nechce se loučit,“ pokrčím rameny a sjedu pohledem celou třídu, všichni vypadají jakoby jim uletěly včely. Nakonec se jako první zberchá Terka.

„Tak já musim, jede mi bus, tak se všichni opatrujte, mám vás ráda, a musíme dát někdy sraz.“ Pak přistoupí ke mně.

„Wiky, hrozně ráda jsem tě poznala, přeju ti strašně štěstí do života tady s tvym chlápkem a až budeš někdy v Čechách tak se ozvi, dáme sraz speciálně kvůli tobě.“ Usměje se a obejme mě.

„Dík Terez, určitě se ozvu. Ahoj a hodně štěstí s Pájou.“ Se svým přítelem je už přes čtyři roky a plánujou svatbu.

Když odejde Tereza začnou se trousit i jiní, až se taky rozhodnu, že je na čase vypadnout.

„Tak jdem zlato. Chcete někdo vzít holky?“ ptám se spolužaček, všechny zakroutí hlavou, pro Míšu přijede její přítel na motorce, pro Anetku autem a Klára jezdí svým autem. Takže se rozloučíme, s blondýnkama (Klára, Anet, Míša) se mi loučí nejhůř, dojížděly jsme spolu od prváku a jsou to slečny se kterejma mám pramálo společnýho stylově, zato myšlenkově strašně moc. Nakonec mi i ony popřejou štěstí do novýho života a rozloučíme se, jen tak tak se držím, že nebrečím. Mávnu ještě třeťákům, nijak moc jsem se s nima nebavila, ale z pár akcí se trochu známe, u auta se opřu o kapotu a čekám až Syn vyndá klíče.

„Bude se ti stýskat viď,“ prohodí když je najde, odemkne a usadíme se uvnitř.

„Jo bude, ale Amerika na tom nic nemění. Tak jako tak bych odmaturovala, rozešli bysme se na vysoký, někdo do práce, možná bych chodila s jednim člověkem na stejný přednášky, ale stejně by to už nebylo jako teď.“ Dumám nad tím. Syn mezitím nastartuje, zařadí a pomalu vycouvá z místa.

„No jo, střední škola je střední škola, každej na ní jen vzpomíná, nemůžeš tu zůstat napořád.“ Pohladí mě po vlasech.

„Já vim, ale bude se mi stejskat, daleko víc než po lidech ze základky.“ Po cestě ještě chvíli řešíme střední, Syn mi vypráví jak se s Revem nablbli na střední, když vzali tekutý mejdlo a nastříkali ho mezi dveře do třídy a jejich profesor si tam zlomil nohu a dostali za to podmínečný vyloučení, nebo když se Revovi chtělo vypustit Jeffa (prostě a jednoduše se jít vykakynkat) a místo aby šel na záchod to vytlačil mezi hlavní dveře, za což ho teda vykopli a Syna o měsíc pozdějc, protože ho to bez Reva nebavilo, tak si zapálil cigáro ve třídě. No jo, on ví jak na mě, okamžitě zapomenu na spolužáky a málem brečím smíchy když mi do detailu popisuje Revův výraz když sral.

Když dojedeme do Tábora dojdeme si do číny na oběd a následně jedeme domů, kde si vezmem ručníky a plavky a jdeme na bazén. Je sice teprve květen, ale už jsou vedra jako prase, jelikož si tam chceme dát oba pivko, tak jedeme městskou hromadnou dopravou. Lidi v Táboře už si na Syna taky zvykly, ostatně tu není moc lidí co by ho znali z kapely, v Táboře jsou povětšinou hip hopeři, punkeři, se kterýma kámoším, ale oni moc Sevenfoldy nemusí, je to na ně prej moc měkký, dál jsou tu náckové, bárbínky, šamponi, pár metalistů a pár rockerů, kteří mají ponětí, že existujou Avenged Sevenfold, ty co je maj rádi už podpis mají a ty co je neposlouchají se o nás nestarají, maximálně po nás hodí párkrát očkem. Když dojedeme k bazénu tak vylezeme, zaplatíme vstup a jdeme do kabinky.

„Jdeš ke mně?“ ptám se Syna s úsměvem mezi dveřma mojí kabinky. Syn se jen usměje a vleze ke mně. Sundám si tričko a sukni, a sleduju jak si Syn stahuje triko. Nevydržím to a začnu ho hladit.

„Ty seš tak kurevsky sexy lásko,“ zašeptám mu do ucha a jemně ho do něj kousnu. Synovi ruce jsou vmžiku na mých zádech a přejíždí mi po páteři.

„Jo, tak tohle se mi líbí,“ zapředu a začnu mu rozepínat kalhoty... Sex ve stoje v kabinkách na bazénu je velice zajímavej, ale můžu ho jedině doporučit. Jelikož je dvanáct dopoledne tak tu je jen pár lidí, takže nehrozí, že by nás tu někdo nachytal, možná sice vidí, nohy, teda Synovi, moje ne, ale co je komu sakra do toho. Když dotvoříme převlíknem se do plavek a bez jakýhokoli osmělování skočíme oba šipku do vody. Sakra, sice už bývají tepla jak v červenci, ale voda prohřátá ještě není, takže okamžitě zase vylezeme a jdeme na deku. Sluníčko praží o sto šest a my se Synem se opalujeme, teda Syn, já jsem si sebou vzala knížku Na cestě od Jacka Kerouaca, čtu jí už počtvrtý. Asi tak kolem půl třetí se bazén začne plnit lidma a mezi přicházejícíma si všimnu i Míši, spolužačky, mávnu na ní, takže i s jejím klukem dojdou k nám a nakonec strávíme parádní odpoledne ve čtyřech. Voda už je teplejší, takže si jdeme zaplavat a v menší hloubce pořádáme kohoutí zápasy. Dvakrát prohraju, ale jednou se mi povede Míšu shodit, akorát, že to nečeká, takže se chudinka slušně naloká chlorovaný vody.

V půl sedmý si sbalíme saky paky a jdeme zase na bus, doma si zalezeme do postele, na notebooku si pustíme film Vrána a během něj i usneme.



„Tak máš všechno?“ Ptá se mě Syn, když připínám Hannibala (moje fenka samojeda, ano má chlapský jméno) na vodítko.

„No, vypadá to, že jo. Zvířata jsou v autě, všechny moje věci taky,“ pokrčím rameny.

„Tak fajn, takže můžem jet?“ ptá se.

„Jdi napřed, za minutku jsem tam a vezmi Hanni, ještě musím vzít batoh a notebook.“ Podám mu vodítko. Nechápu jakto, ale občas se mi zdá, že Hannibal má Syna radši než mě. Potvora jedna. Syn jen kývne a odejde. Musím se rozloučit se svým pokojem. Je to místnost tři krát tři metry, prostě taková vězeňská cela, ale milovala jsem to tu a navždycky to bude můj domov. Veškerej nábytek tu nechávám, přecejenom se sem budu vracet a zatímco tu nebudu tu bude spát máma. Se Synem jsme jí koupili novej počítač, protože svůj notebook si beru a jinak tu skoro všechno zůstává tak jako když jsem tu bydlela, což je doteď. Tmavě hnědý nábytek, černá kovová postel, leopardí koberec a výzdoba z obrazů Victorie Francés. Jediný rozdíl je, že už tu není klec s potkanama a taky Evrovo terárium. Evra je můj had. Dál tu chybí moje knihy, líčidla a obrovskej plyšovej medvěd pojmenovanej Tobey. Jinak nic. Hodim si na záda batoh, popadnu tašku s notebookem, kterou si hodím na rameno, zabouchnu dveře a jdu po schodech dolů, kde u stěhovacího auta stojí Syn s Hannibalem. Hodím dovnitř batoh, notebook si nechám u sebe a jdeme k máminýmu autu. Mamča už sedí na místě řidiče. Odveze nás na letiště. Já se Synem si sedneme dozadu a pustíme si film na noťasu.

V Praze vylezeme u letiště. Stěhováci pokračují až k runwayi, kde je naše soukromé letadlo. Sice jsme s Mary nechtěli letět soukromáčem, ale nakonec nám nic jiného nezbylo. Kdo by nám asi tak odstěhoval mojí motorku a Maryino auto. Nemluvě o mém zvěřinci, tunách oblečení a tunách knížek, které si vezeme obě.

„Nazdárek sestro,“ vítá mě Mary když se konečně najdem.

„Ahojda Dicku,“ odpovím jí a obejmeme se. Obejmu i Zackyho a Mary Syna. Chvíli řešíme, že musíme udělat nějakou megaparty a taky kluci řeší natáčení nový desky. Neviděli se skoro dva měsíce, vhledem k tomu, že jsou spolu skoro pořád tak to bylo pro ně asi hrozný. My s Mary jsme zvyklý, že se nevidíme, spíš nám přišlo divný vidět se tak často, ale nestěžujeme si. Hlavně jsme neměly ani jedna čas se vídat, protože jsme se připravovaly na maturitu, kterou máme obě úspěšně složenou.

Nakonec se obě rozloučíme s rodinou. Já jen s mámou a Mary jak se svojí mamkou tak s taťkou. Obě naše mámy brečí, ale nechápu proč, brzo se zase uvidíme.

„Tak ahoj mami, na Vánoce přiletím,“ usměju se na mamku povzbudivě a naposledy jí obejmu. Pak dojdeme k našemu soukromému teminálu, nalezeme do letadla a dvacet minut na to vzlétneme. Díkybohu kluky napadlo, že se během letu budeme kurevsky nudit, tak sem nechali dát plno věcí abychom se zabavili. Tudíž si dáme fotbálek ve čtyřech. Zacky s Mary nás porazí, ale jen o jeden jedinej gól, kterej jsem pustila proto, že jsem zrovna zírala z okýnka. Tak to víte, Mary se Synem bojovali u Vengeancovic branky o míč a mě nedošlo, že by ho Syn mohl pustit. Ale to je jedno.

Po první hře následují další čtyři. Já osobně fotbálek miluju, akorát moc nevyhrávám, ale baví mě jako nic jinýho. Po fotbálku si zahrajeme šipky a pak si pusítme DVD. Jelikož je tohle soukromé letadlo, tak se tu může Hannibal pohybovat jak chce, takže si vysokočí k nám, přitulí se k Synovi a spí. My zkoukenem čtyři filmy za sebou a nakonec taky usneme.

Když přistaneme v Kalifornii jsou dvě ráno. Vylezeme z letadla a já si připadám jako by mě někdo praštil přes tlamu mokrym hadrem. Syn si všimne, jak se tvářim.

„Klid lásko, na to si zaprvý zvykneš a zadruhý na tvoje astma to bude to nejlepší co může bejt. Navíc takhle vlhko tu bejvá jen v noci.“ Jen kývnu, ale stejně je to hnus. Jakto, že v prosinci jsem si toho nevšimla? No možná to bude tim, že byl prosinec a teď je červen. Už na letišti na nás čekají další stěhováci, kteří nám odvezou věci do našich obydlí. Jsem ráda, že Syn bydlí v paneláku. Nemám ráda velké domy a ještě k tomu někde na samotě, jako má Zacky. Nene, já jsem paneláková krysa, jsem zvyklá na sousedy. Stěhováci nanosí věci do aut a my se Synem si zavoláme taxíka. Mohli bysme sice jet na motorce, ale co chudák Hannibal. Vengeancovi udělají to samé, ti by mohli jet Maryiným autem, ale ani jednomu z nich se nechce řídit. Nehledě na to, že poslední hodinu a půl v letadle jsme pili absinth a Jacka Danielse.

„Tak se mějte děti. Zítra ve studiu,“ loučí se s nimi Syn.

„Ahoj sis, divný co, že se uvidíme i zítra“ smějem se s Mary. Ještě si naposledy zamáváme, nalezeme do taxíku a jedeme do města s názvem Huntington Beach, kde má Syn bydliště. Dojedeme do jeho bytu, vystoupíme a začneme nosit věci nahoru. U něj doma jsem ještě nebyla, jen u rodičů, takže vůbec nevím co čekat. Nakonec nejsem ani tak moc překvapená, najdu tu zarámovanou zlatou desku za album City of Evil, velikej plakát Guns 'N' Roses, několikero kytar na zdi. Včetně pruhovaných, na které Syn hraje nejčastěji a taky jedné rekvizitové od Zackyho kde je napsaný Synyster Fucking Gates is the fucking best guitarist in the fucking world, veliký kožený gauč, LCD televizi s úhlopříčkou nejmíň 107cm, luxusní počítač, boxovací pytel, posilovací stroj a kuchyňský kout, kde jsou barové židle, sporák, různé šuplíky a taky police, kde je vyskládaný alkohol. Toť k obýváku, kam nosíme všechny věci abychom nezdržovali stěhováky. Nakonec je to tu všechno a my začneme některé věci přenášet do ložnice, kde je obrovské letiště s čistě černým povlečením, noční stolky z černého dřeva a po celé délce jedné stěny jsou skříně se zrcadly, na další stěně je sušák na prádlo a dveře na balkón a na další stěně vedle dveří jsou jen zrcadla. Stějně jako na stropě a v čele postele.

Ani nestačím pokoj pochválit a Syn už mě drží v náručí a líbá.

„Lásko nevybalíme si aspoň?“ usmívám se a snažím se ho od sebe odtáhnout, ne, že bych se nechtěla milovat, ale baví mě ho provokovat a zároveň ho štvát tím, že ho odmítám.

„Ale no tak jo“ vzdá to, pustí mě a jde pro další krabici s věcma. Já se zatím přesunu do dalšího pokoje, což je pokoj pro hosty, kde je letiště, noční stolek a skříň. Syn přijde hned za mnou.

„Aha, tady seš. Tady dřív bydlel Zacky. Původně jsme měli tenhle byt spolu, ale vydrželi jsme spolu měsíc. Já mám toho kluka strašně moc rád, je jako můj brácha, ale bydlet spolu nám nešlo. Jsme v mnoha ohledech stejní, ale zároveň v mnoha odlišní. Oba milujeme tvrdou muziku a oba jí máme rádi nahlas. Tudíž já si pustil Guns 'N' Roses, Zacky si pustil Metallicu a hádali jsme se jak psi co bude puštěný. Nehledě na televizi, kdy se Zacky chtěl dívat na horor a já na triler nebo něco podobnýho. Po měsíci jsme se domluvili, že půjdeme od sebe. Oba jsme začali shánět byt s tím, že kdo si najde bydlení první tak půjde a tomu druhému byt zůstane. Zacky si našel bydlení asi deset minut pěšky odsud, takže se odstěhoval. Já mu doplatil půlku za tenhle byt, vidíme se denně a nehádáme se, navíc má Zacky teď to svoje sídlo a je spokojenej.“ Usměje se Syn když dovypráví příběh. Úplně ho chápu, taky jsem jednu dobu bydlela s kámošem, teda on bydlel u nás a nedělalo to dobrotu, po dvou měsících jsme ho s mámou vyhodily. Ale myslím si, že s Mary to bude v pohodě. V Orange Country máme na koleji sehnaný společný byt nebo jak to nazvat, se třema pokojema, můžu tam mít i svoje zvířata a jelikož jsme skoro stejné i co se muziky týče, tak věřim, že to bude OK.

Jako další mi Syn ukáže koupelnu, která je taky nádherná, je vykachlíkovaná jakoby černým mramorem. Je tu veliká vana taky z černýho mramoru a i sprchovej kout ve stejném stylu. Do poličky, kterou mi Syn přidělí si nandám svoje věci a hned před zrcadlo, vedle Synových líčidel si dám svoje. Musím říct, že jsme na tom skoro stejně. Černé tužky, stříbrné a černé stíny, akorát já mám tunu řasenek a Syn žádnou. Když si tam položím poslední věc Syn mě znova obejme.

„Jsem tak rád, že jsme spolu“ zamumlá mi do ramene, já jen zvednu ruku a pohladím ho po dorůstajících vlasech.

„Já taky andílku.“ Otočím se k němu čelem a políbím ho.

„Miluju tě, strašně moc“ pošeptá mi Syn a olízne mi ucho, přitisknu ho k sobě jak nejsilnějc to jde a levou nohou mu vyjedu až k pasu. Neomylně ji chytí a zvedne mě.

„Já tebe taky“ odpovím mu a nechám se odnést do ložnice, kde mě Syn položí na postel, začne mě líbat a hladit až skoro předu. Pomalu mi zajede rukou pod triko a otočí mě na břicho aby mi mohl hladit záda. Vzurušuje mě to tak moc až ho nakonec vyloženě prosím aby to už neprotahoval a vrazil ho do mě. Můžu vám říct, že sexovat a přitom se na sebe dívat do zrcadla je úplně jinej zážitek něž klasickej sex a můžu říct, že lepší. Když se domilujeme jen vedle sebe ležíme a koukáme do stropu na nás.

„Ale sluší nám to spolu“ poznamená Syn, usměje se na mě do zrcadla a pohladí Hannibala, která si vyskočila k nám, doma jsme si jí vycvičili, že jakmile se maminka s tatínkem svlíkají má vystřelit a vrátit se až po akci..

„To si kurva piš. Víš kolik času jsem strávila děláním fotomontáží tebe a mě? A slušelo nám to na každý fotce“ zazubím se a obejmu ho kolem pasu. Chvíli ještě jen tak žvaníme a nakonec usneme. Zítra musíme vstávat už v jednu odpoledne a je skoro šest ráno.



„Lásko, vstávej“ slyším vedle svýho ucha Synův hlas. Když otevřu oči vidím ty jeho už nalíčený.

„Dobrý ráno, to už je jedna?“ Ptám se a protahuju se.

„No, je už půl druhý, nevzbudila ses když pípal budík, tak jsem se zatím připravil a nechal tě spinkat. Ale ve dvě máme bejt ve studiu, tak už polez.“ Jen se usměju a vstanu. Nevim jak to dělám, ale během deseti minut se stihnu oblíct, namalovat i učesat. Ještě si do pusy strčím koblihu, vyexuju kafe, připnu psa a můžeme jít. Na chodbě potkáme postarší paní, která je evidentně Synova sousedka.

„Dobrý den paní Conersová“ pozdraví Syn když zamyká.

„A zdravím Briane, tak už jste zpátky?“ usměje se na nás oba.

„Jo, jo, turné už skončilo, tohle je moje přítelkyně Wiky“ představí nás „a tohle je moje sousedka paní Conersová.“ Podáme si ruce a paní si mě prohlídne.

„No, konečně holka jak má bejt. Ta Michelle byla jak kostřička, tuhle aspoň nezlomíš.“ Nevim jestli to brát jako pochvalu, ale dejme tomu, že jo. Syn se rychle omluví, že musíme do studia, rozloučí se a slíbí paní Conersové, že jí večer pozve na kafe. V autě mi vysvětlí, že takhle paní se mu stará o byt když je pryč. Větrá, zalejvá tu jednu kytku co má Syn v obejváku a když jí dá vědět, že za pár dní přiletí, tak mu dojde nakoupit pár věcí. Takže taková druhá máma.

Synovým autem dojedeme ke studiu, kde už stojí Matt a čeká na ostatní. Pozdraví se se Synem, pochválí mi pejska a nadává, že dal klíče od studia Johnnymu, když ví, že chodí vždycky a všude pozdě. Chvíli rozebíráme co kdo dělal od tý doby co skončilo turné. Já mu oznámím, že jsem udělala maturitu, Syn se mu pochlubí, že se začal učit česky a už se vyzná v Táboře. A Matt nám s úsměvem oznámí, že má velkou novinu, ale chce jí oznámit až tu budou všichni.

Čekáme před studiem ještě dalších deset minut mezi nimiž dorazí Mary se Zackym a The Rev s Leanou, po těch deseti minutách konečně dorazí i Johnny na kole. Všichni jdou do kolen smíchy a The Rev smíchy musí klečet na zemi, protože nemůže popadnout dech. Johnny u nás zabrzdí a sleze.

„Má drahá choť odjela na týden ke svojí matce a vzala si moje auto, až ráno mi došlo, že se sem jinak nedotanu, víte, že nesnášim taxíky“ vysvětlí nám, Jimmy se mezitím uklidní a za pomoci svojí přítelkyně se zvedne. Johnny odemkne dveře do studia a vpustí nás dovnitř. Při vstupu do studia se divím, že je tu uklizeno a je tu jen pár plakátů a deska City of Evil. Kluci mi vysvětlí, že tohle studio je sice jejich, ale používá ho víc kapel a ty uklízejí po sobě i po nich.

„Hele posedejte si prosim. Chci vám něco říct“ usměje se Matt, takže si posedáme do křesel a gaučů, kterých je tu fakt požehnaně.

„Takže, chtěl bych vám oznámit, že co jsme ukončili turné tak se s Val pokoušíme o dítě a předevčírem mi
Prdelatá latina mrdá s trenérem u bazénu
Borec našroubuje velký péro do kulaté prdelky
Fake Taxi – černoch si zamrdá se zrzkou v taxi