Když táta není doma

Když táta není doma
My a naši partneři zpracováváme údaje následujícím způsobem:
Personalizovaná reklama a obsah, měření reklamy a obsahu, poznatky o okruzích publika a vývoj produktů , Technický provoz stránek , Ukládání a/nebo přístup k informacím v zařízení , Zpracování údajů vydavateli a dalšími partnery
Podrobné nastavení Rozumím a přijímám
Cimbur, a proč si toho pána necháváš? Dej ho někam do útulku. Hele, to je fakt psycho. Strašný.
Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz . Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz . Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz .
(C) 1999-2022 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.

Nastavení soukromí Na těchto webových stránkách se používají soubory cookies a další síťové identifikátory, které mohou také sloužit ke zpracování dalších osobních údajů (např. jak procházíte naše stránky, jaký obsah Vás zajímá a také volby, které provedete pomocí tohoto okna). My a naši partneři máme k těmto údajům ve Vašem zařízení přístup nebo je ukládáme. Tyto údaje nám pomáhají provozovat a zlepšovat naše služby. Můžeme Vám také doporučovat obsah a zobrazovat reklamu na základě Vašich preferencí. Pro některé účely zpracování takto získaných údajů je vyžadován Váš souhlas. Svůj souhlas můžete kdykoliv změnit nebo odvolat na této stránce (vyvolejte znovu okno a nastavte své preference). V případě, že se rozhodnete souhlas neudělit či jej odvoláte, nebudeme Vám moci doručovat personalizovaný obsah a/nebo se Vám bude zobrazovat méně relevantní reklama. Některé údaje zpracováváme na základě tzv. oprávněného zájmu. Vznést námitku proti zpracování na základě oprávněného zájmu a provést další nastavení soukromí můžete v sekci "Podrobné nastavení". Vámi provedené nastavení se použije pro webové stránky provozovatele tohoto webu a ostatních vydavatelů sdružení CPEx . Nebudete tak muset provádět volbu pro každého provozovatele zvlášť.
My a naši partneři zpracováváme údaje následujícím způsobem:
Personalizovaná reklama a obsah, měření reklamy a obsahu, poznatky o okruzích publika a vývoj produktů , Technický provoz stránek , Ukládání a/nebo přístup k informacím v zařízení , Zpracování údajů vydavateli a dalšími partnery
Podrobné nastavení Rozumím a přijímám

Více

Maminka roku
Zdraví
Diskuze

Než otěhotníte
Jídlo a recepty
Poradny

Těhotenství
Slavní rodiče
Mateřská a rodičovská

Porod
Láska a vztahy
Čtenářské testy

Děti
Dílnička
Vtipné děti

Porodnice
Videa
Předplatné

Těhotenství
Porod
Děti
Podcasty

Premium

Čtení pro děti

Mateřídouška
Sluníčko

Maminka.cz Rodina a vztahy

S kým je větší zábava? Takhle to dopadá, když táta hlídá a máma není doma

Máte pocit, že jste nenahraditelná? Zkuste občas na chvíli vypnout a hoďte své děti "na triko" jen jejich tatínkovi. Výtěžnost bude zaručeně všestranná!

Vybrané články a videa pro chvíle oddechu vám po registraci k odběru zašleme pravidelně na váš e-mail

Horoskopy

Beran

Býk

Blíženci

Rak

Lev

Panna

Váhy

Štír

Střelec

Kozoroh

Vodnář

Ryby

Potvrďte prosím přezdívku, kterou jsme náhodně vybrali, nebo si zvolte jinou. Využijete ji například v diskuzích.

Tato přezdívka je už obsazená, zvolte prosím jinou.

[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter! ]
O tom, že se přístup mužů a žen k výchově dětí i rodičovským radovánkám diametrálně liší, není třeba diskutovat. V následující fotogalerii, kterou vytvořila fotografka Giedre Gomes, původem z Litvy, si můžete prohlédnout různé typy tatínků.
Někteří se nechají obětavě česat od svých dcer , jiní v pevném objetí sledují s dětmi televizi, hrají videohry nebo sportují. Jedno mají ale společné. Své děti nadevše milují.
Kurz pro tatínky: naučte se česat své dcery

HateFree Culture. Nez násilí. Bez nenávisti.

„Když začnu o sexu, táta dělá, že není doma.” Studenti iniciují petici za lepší sexuální výchovu ve školách

Zpět na články |

Další článek |

děti |
sexuální násilí |
vzdělávání

„Když pomáháš, jsi šťastnější,” ví dobrovolnice s 20letou zkušeností. Pro Ukrajinu nakupuje sanitky, v Malawi pomáhala školám

Sedmiletý chlapec zachránil tonoucí batole. V USA je utonutí nejčastější příčinou úmrtí dětí

Můžu to dokázat i já. Zambijský učitel s pomocí českých přátel staví ve své domovině školy

Přeživší střelby ve škole zpívala v talentové soutěži. „Pomáhá nám se s tím lépe vyrovnat,“ říkají pozůstalí

Web a redakční systém máme od Vývoj software s.r.o.

„Vybavuji si, že asi v šesté třídě měly holky speciální hodinu jen pro ně. Nikdo z učitelů nám nic neřekl, nás kluky odbyli slovy, že to není téma pro nás. Dokonce ani holkám předem nic neřekli, prý je to tajné. Když byly holky na té speciální hodině, my kluci jsme měli hudebku. Do teď si pamatuji ty rudé výrazy, když vyšly ze třídy. Kamarádka nám řekla, že tématem byla menstruace,” vzpomíná Karel Šedý z instagramového projektu MedVictus. „Na gymnáziu jsme měli sexuální výchovu dvakrát. Vím, že jedna akce byla iniciovaná nějakou organizací. Odnesl jsem si z ní, že kondom se dá nasadit na okurku a že existují nějaké pohlavní choroby a lubrikační gely. Snažili se to dělat formou zábavy, což mi nepřijde jako správný způsob výuky tohoto tématu u puberťáků,” dodává. Zakladatelé projektu MedVictus iniciovali petici za zkvalitnění výuky sexuální výchovy ve školách.

Cílem projektu MedVictus je zábavnou formou šířit informace a zajímavosti o lidském těle. Stojí za ním student strojní fakulty VUT Karel, jenž by se rád uplatnil v oboru biomechaniky, Johny, který studuje na Jihočeské univerzitě obor Zdravotnický záchranář, a dentální hygienistka Péťa. Dotazy příznivců projektu i vlastní zkušenost s chybějícími informacemi od školy i rodičů trojici přivedly k potřebě zasadit se o zkvalitnění výuky sexuální výchovy v České republice.
Česká středoškolská unie se v loňském roce dotázala více než dvou tisíc studentů středních škol na jejich zkušenosti s výukou sexuální výchovy. Šetření ukázalo , že studenti vnímají školu z nabízených možností jako nejméně přínosný zdroj informací o partnerském a sexuálním životě. 47 procent respondentů dokonce uvedlo, že ve škole žádné informace nezískali. Nejčastěji pak hledají odpovědi na otázky na internetu. „Chodila jsem na osmiletý gympl, takže jsem sexuální výchovu neměla vůbec. Jen jednou přišla nějaká paní holkám povídat o první menstruaci v době, když už jsme ji všechny pár let měly,” uvedla v dotazníku absolventka gymnázia.
„Tím hlavním, kdo poskytuje informace o sexuální výchově, je rodina a také škola. Rodiče by měli v ideálním případě položit základní kameny tohoto tématu a pokračovat dál ve vzdělávání dítěte. To však často nedělají,” uvádějí iniciátoři petice. „Doma se tomuto tématu hrozně vyhýbal táta. Mamka neměla žádný problém se se mnou o sexu bavit, za což jsem jí moc vděčný. Do teď se o tom s ní rád pobavím. Když však táta zaslechne, že začínáme probírat toto téma, tak si utíká číst knížku a dělá, že není doma,” přibližuje Karel.
Škola podle Karla, Johnyho a Péti může nabídnout informace i bezpečný prostor k debatě, kterou studenti mnohdy postrádají. Téma bezpečí a důvěry otevřelo i dotazníkové šetření České středoškolské unie. 40 procent respondentů by podle něj preferovalo řešit důvěrnější témata s externím pracovníkem. „Necítím důvěru k pedagogovi. Navíc většinou toto vyučují učitelé, které znám i z jiných předmětů. Je těžké se svěřovat někomu o svých pocitech a sexuálních problémech, když mě druhý den bude zkoušet před tabulí z matematiky,” uvedl student střední odborné školy. „V sekundě nám o menstruaci přednášela asi šedesátiletá paní a přišlo mi to dost divné, myslím, že by bylo lepší, kdyby nám to ve stručnosti shrnula třeba nějaká mladá učitelka,” doplnila studentka gymnázia.
Průzkum také ukázal, že sexuální výchova na středních školách se zabývá především AIDS a dalšími pohlavně přenosnými chorobami, kybernásilím a metodami antikoncepce. Výuka naopak téměř opomíjí témata konsentu, genderových rolí, masturbace či orgasmu. „Pokud budou informace podávány pravidelně a spolehlivě, domníváme se, že děti budou opatrnější před predátory na internetu i v reálném světe,” uvádějí iniciátoři petice s tím, že mladí lidé, kteří hledají informace na internetových stránkách, se mohou stát cílem sexuálních predátorů, kteří jejich nevědomosti zneužijí. „Zavedením rozšířené sexuální výchovy bychom rádi předešli i problémům sociálním a psychologickým, jako je šikana na internetu i ve školách, šíření pohlavně přenosných nemocí či nechtěné těhotenství, a jiným závažným následkům,” dodávají.
Pokud petice uspěje, plánuje tým MedVictus návrh projednat s odborníky a poté jej představit Ministerstvu školství, mládeže a tělovýchovy.
Marie Škardová (*1985) vystudovala obor Informační zdroje a knihovnictví na Masarykově univerzitě v Brně. Věnuje se informační bezpečnosti, online komunikaci a nástrojům. V HFC se věnuje sociálním sítím a ověřování hoaxů.
HateFree Culture je hrazena z Norských fondů v rámci projektu.
Místo pro všechny — budování prostoru pro vzájemné soužití.

Víme, že vás reklamy otravují, můžete nezávislou žurnalistiku podpořit i jinak, například prostřednictvím systému Darujeme.cz .
Napsal/a Lubomír Vejražka 7. srpna 2018

Tyto webové stránky používají soubory cookie

Tyto webové stránky používají soubory cookie k měření návštěvnosti, cílení reklamy a zlepšení uživatelského zážitku.

Více informací

Zobrazit podrobnosti

Skrýt podrobnosti

Nezbytně nutné soubory cookie umožňují základní funkce webových stránek, jako je přihlášení uživatele a správa účtu. Webové stránky nelze bez nezbytně nutných souborů cookie správně používat.

Výkonové soubory cookie se používají ke sledování toho, jak návštěvníci webové stránky používají, jde např. o analytické soubory cookie. Tyto soubory cookie nelze použít k přímé identifikaci určitého návštěvníka.

Soubory cookie cílení se používají k identifikaci návštěvníků mezi různými webovými stránkami, např. obsahovými partnery a bannerovými sítěmi. Tyto soubory cookie mohou společnosti použít k vytvoření profilu zájmů návštěvníků nebo k zobrazování relevantních reklam na jiných webových stránkách.

Nezařazené soubory cookie jsou soubory cookie, které nepatří do žádné jiné kategorie nebo jsou v procesu zařazování do kategorie.

ID souhlasu s používáním souborů cookie :

Cookie report created by Cookie-Script
Táta Jitce zmizel v říjnu 1949, bylo jí sotva čtyři a půl roku. Malé dítě se dívá na svět a spoustě věcí nerozumí. Je zvyklé nerozumět a často ani vysvětlení nehledá. Tápe a systémem pokus-omyl se seznamuje s okolím.
A pak se třeba zeptá. Odpověď ale mnohdy nepochopí. „Proč jezdí autobus?“ „Protože má motor.“ „A co je to motor?“ Jak má dospělý popsat malému prckovi funkci motoru? Nelze. Ne vždy však dítě umí položit dotaz, pokud jde o nějaký složitější děj. Někdy tak dlouho něčemu nerozumí, až nějakým kanálem v hlavičce intuitivně rozpozná, jak se věci mají, a poznání se prolomí do vědomí.
Text je zkrácenou kapitolou z knihy Jizvy zůstávají – dědictví zla stále živé Lubomíra Vejražky. HlídacíPes.org zveřejňuje texty z knihy se souhlasem vydavatelství i autora. V sérii už vyšlo: Úvod autora a 1. díl
„A kdy se vrátí?“ Vyhýbavě odvětili: „Za dlouho. Ale neboj, myslí na tebe.“ Čtyř a půlletému dítěti to stačilo. Co také Jitka měla zkoumat víc? Táta nebyl, no a co, uvidí ho jindy. Pojem „za dlouho“ příliš nechápala. Jak si měla představit „za dlouho“? Pro ni bylo dlouhé i čekání v obchodě, anebo když se máma zmínila, že dort bude až po spaní. Když měli zamířit na návštěvu k tátovým rodičům, uslyšela: „Stavíme se u nich za týden.“ Ten týden – pro ni šíleně dlouhá doba.
Za tak dlouho tedy asi táta přijde? Tak podobně uvažovala. Delší horizont byl pro ni nepředstavitelný. Třeba jako s Ježíškem. Když se ptala, kdy přijde, a oni odpověděli: „Za půl roku.“ To už si představit neuměla. Půlrok – pro ni to samé jako věčnost. Za tak dlouho táta nepřijde, tím si byla jistá. Musí přece dorazit brzy, vždyť ji má rád. A mámu taky.
Doma mlčeli týden, mlčeli dva. Nic o zatčení. Jitka se poptávala. Opakovali znovu a znovu: „Musel pracovně pryč, vrátí se, neboj.“ Uběhl měsíc, uběhl druhý. Jitka stále neví pravdu. „To už mě nemá rád?“ vyzvídá. „To víš, že má. Má důležitou práci, moc důležitou. A daleko. Vrátí se.“
„Tak se za ním pojedeme podívat?“ „Ne, je moc daleko a vlak stojí moc penízků.“
Vztahy a vazby v českém soudnictví. Pro odborníky i laickou veřejnost
Jitka se zajímá dál. Ale protože je malá, tedy méně a méně. Žije s mámou, prarodiči, se strejdou. Táta? Není. Existuje, dělá někde daleko, ale není u ní. Jen se o něm mluví. Mluví babička, máma, děda, a tak se kolem Jitky táta stále vznáší. Přesto se Jitce poznenáhlu vytrácí. Pozapomíná. Učí se žít bez něj. Vytvořila si svůj svět. Chybí jí, ale zároveň jí nechybí. Když řekli „není“, nermoutila se. Šla si hrát a pro tu chvíli zapomněla. Zmizení táty přijala díky dětské nevědomosti lépe než dospělí. Tátovu tvář vidí jen na fotografii u psacího stolu.
Nepřítomnost táty zvládla dobře tím spíše, že kolem ní bylo tolik blízkých, hodných lidí. Všichni se snažili jí tátu vynahradit, vytvořit jí oázu klidu a štěstí. Chránili ji. Máma ji milovala. Staral se o ni i strýček Tomáš a brával ji na motorku; to se pak máma bála. Prarodiče si na Jitce zakládali. Byla jejich jediné vnouče. Babička se jí věnovala přes den, děda po práci.
Uběhl už půlrok, o kriminálu stále ani slovo. Na občasné dotazy ustavičně ta samá odezva: „Pracuje daleko.“ Uplynul rok od zatčení. Jitka pátrá už jen příležitostně. A pořád se dovídá: „Pracuje.“
Táta není, máma bývá zamlklá. Jitka vycítila, že něco nehraje. Věděla, že máma někdy v noci pláče. To asi po tátovi? Jitka po něm neplakala. Pro mámu bylo těžké zachovat před ní klid a předstírat radost, když sama občas stála na pokraji zhroucení.
Máma s ní o tátovi občas hovoří. Prý se na ni těší, a ať to ona vydrží. Jednou přijde. Ale to jsou pro Jitku po více než roce a čtvrt už jen slova, která do ucha vletí a hned zase vyletí. Protože se opakují příliš dlouho.
Jitka ve svých pěti letech nepřemýšlela o tom, v čem všem jí táta schází. Ano, není tu. Ano, neslyší jeho hlas. Ano, nehraje si s ní. A žádné procházky po náplavce. Ani nošení na ramenou. Natož bruslení. Ale takto si to v hlavě neumí vyjmenovat. Na zimní stadion s ní chodí strýček Tomáš.
Ale táta, ten ji vozíval mezi koleny a držel ji pod paží. To se to jezdilo! Zatímco Tomáš ji tahá za ruku a Jitce se bruslí hůř. Právě při bruslení poznala, že ač jí táta až tak moc nechybí, zároveň jí občas chybí hodně. A pak jí i toho strýčka komunisté sebrali…
Je duben 1951. Jitce je necelých šest let. Tátu neviděla skoro rok a půl. A zase vyzvídá:
„Proč pořád pracuje? Vždyť ty také pracuješ a každou neděli jsi doma. A jsi doma i ve svátky.“ „Táta skutečně nemůže.“
„Ale mohl by aspoň na ty Vánoce!“ „Ne, má odpovědné zaměstnání. Nesmí odjíždět. A za cestu by zaplatil moc peněz. To přece víš.“ „Když pořád pracuje, tak proč nemá peníze na cestu?“ „Řekneme si o tom později. A táta se na tebe těší.“ Pravda zůstávala stále skryta.
Léto 1951. Chystá se vynucené stěhování z Vinohrad do Nuslí. Jitce je šest a čtvrt. „Proč se stěhujeme? Je nám tu dobře.“ „Vždyť jsme ti všechno vysvětlovali. Přikázali nám vyklidit byt. Byt není náš. Musíme.“ „Proč přikázali?“ „Tak to prostě na světě chodí.“
„Kdo nám to přikázal? Zlí lidé? To nás někdo nemá rád, že nám byt sebral?“ Máma se jen zmohla na konstatování: „Jituško, neboj, budem v Nuslích šťastní.“ Bylo jí Jitky strašně, strašně líto…
„A kde jsou ty Nusle?“ „Ještě jsi tam nebyla, půjdeme se tam brzy podívat.“
„Táta se bude stěhovat s námi?“ „Ne, vždyť víš, že tu není.“
„Ale bude bydlet s námi, až se vrátí?“ „Ano, jednou budeme bydlet všichni pohromadě.“
„A kdy se tedy vrátí?“ „To už jsme si přece říkali. Za dlouho. Až dokončí svou práci.“
„To říkáš pořád. Ale za jak dlouho?“ „Za dlouho.“ „Jak dlouho to dlouho potrvá?“ „Ještě nějaký čas. Buď trpělivá.“ Pravda opět nevyjevena.
O měsíc později. Září 1951. Začíná škola. Už v Nuslích! Jitce je skoro šest a půl. Učitelka se ptala dětí na rodinu. Na Jitce vyzvídala: „Jak ti říká máma?“ Dotazovala se i na mámu. Jiných žáčků se tázala navíc i na tátu, Jitky nikoli. Máma určitě učitelku prosila, ať tátu nechá stranou, a vyložila jí proč. Učitelka byla solidní, žádná angažovaná zarytá soudružka učitelka s velkým „S“. Mlčela tedy a Jitce neublížila. Pravda o tátovi stále zamlčována.
Z Jitky táta postupně mizel už na Vinohradech. Už tam jí chyběl, a zároveň nechyběl. Učila se žít bez něho. Chyběl-nechyběl. Zvláštní kombinace. Ale tak to život přinesl. V Nuslích v průběhu školy to bylo podobné, jen s přibývajícími léty začala převažovat poloha „táta nechybí“. To už Jitka dávno věděla, proč s nimi není. V některých okamžicích z ní ovšem vyvřela náhlá potřeba mít tátu vedle sebe. Netušila, že i v údobích, kdy jí nevadila tátova nepřítomnost, si celá její bytost podvědomě přála, aby stál za ní.
Proč doma mlčeli? Proč doma pravdu o tátovi zatajili? Protože chtěli Jitku chránit. Protože se báli, aby nepromluvila před lidmi. Protože nevěděli, co by jí řekli. Jak ozřejmit malému dítěti tátovo zatčení? Jak vysvětlit mučení a procesy, popravy, lágry a věznice? Co je totalitní stát? Kdo jsou komunisté a jak škodí a lžou? Co je nesouhlas s nimi, odboj, špionáž? Co je tzv. vlastizrada očima KSČ? A že se komunisté budou o udržení moci bít, protože kdyby prohráli, za své zločiny zaplatí. Ve věku čtyř, pěti let nevysvětlitelné. Vždyť v té době ani mnozí dospělí nedokázali uchopit problematiku režimu.
Z těchto důvodů bylo více tatínků malých dětí po únoru 1948 v rodině zakryto kouřovou clonou a „odjelo“ znenadání na delší služební cestu. Nebo se „ocitli“ v nemocnici mimo své město. Či „onemocněl“ děda žijící na druhé straně republiky a táta musel za ním, aby mu pomáhal.
Mluvit hned – zásah s nepředvídatelnými dopady. Mlčet a sdělit později – také zásah; i mlčení má svá úskalí: atmosféra nepravdy dítě modeluje. Ani jedno nebylo dobré. Neexistovalo bezbolestné řešení. Snad bylo v útlém věku dětí lepší mlčet?
Jenže! … Pravda se dříve či později vyjeví naplno. Buď náhodně, třeba když se o záležitosti otce zmíní někdo v domě. Či někdo ze sousedství promluví záměrně, aby dítěti ublížil. Popřípadě rodina sama usoudí, že čas nazrál. Jak potom zdůvodnit, proč se mlčelo?
Tam, kde tátu zatkli před dítětem, kde estébáci provedli domovní prohlídku, kde přítomní zažili na vlastní oči příval běsu a pocítili
Rychlý prachy – práce v reklamě (HD)
Rychlý prachy – sexy černá buchta
Rychlý prachy – nevěrná přítelkyně

Když táta není doma

Report Page