KUDRNATÁ ČESKÁ TEEN BEZ EMOCÍ V PORNU

KUDRNATÁ ČESKÁ TEEN BEZ EMOCÍ V PORNU

CS
DE
EN
ES
FR
РУ

Facebook

Twitter

Autor:
Josef Kubeczka

Lichtenštejnsko se kvůli sporu o pozemky s Českem obrátí na evropský soud

Sledujte nás

Facebook

Twitter

Youtube

Instagram

Rss

Pod heslem "Bez emocí" se o uplynulém víkendu uskutečnila v rakouském Salcburku diskusní akce o vzniku a důsledcích takzvaných Benešových dekretů a o jejich historickém kontextu. Informuje o tom agentura APA. Čtrnáct přednášejících z České republiky, Rakouska a Německa se snažilo najít možnosti, jak vyřešit spory kolem dekretů a zabránit dalšímu politickému zneužívání tohoto tématu. Historikové, politologové i umělci se ve svých vystoupeních věnovali jednotlivým aspektům této problematiky a vyslovovali se shodně především pro "odpolitizování" otázky dekretů.
O tom, že se emoce nepodařilo zcela udržet stranou jednání, však svědčí protesty stoupenců krajně pravicového sudetoněmeckého spolku Witiko. Ti v čele s místopředsedou spolku, lineckým radním za krajně pravicovou rakouskou stranu svobodných (FPÖ) Robertem Grafem obvinili organizátory i účastníky semináře, že se snaží "zlehčit zločin genocidy". Podle APA vyjádřili nad protesty spolu Witiko politování i umírněnější příslušníci Sudetoněmeckého krajanského sdružení, kteří se akce účastnili. "Právě ostrá reakce spolku Witiko potvrzuje potřebnost podobných vědeckých akcí, které se tematikou Benešových dekretů zabývají," cituje APA jednoho z účastníků.
© 1997-2022 Radio Prague International

My a naši partneři zpracováváme údaje následujícím způsobem:
Personalizovaná reklama a obsah, měření reklamy a obsahu, poznatky o okruzích publika a vývoj produktů , Technický provoz stránek , Ukládání a/nebo přístup k informacím v zařízení , Zpracování údajů vydavateli a dalšími partnery
Podrobné nastavení Rozumím a přijímám
Přihlášení členové Deník Klubu čtou vše bez omezení.

Ilustrační foto

|
Foto: GetPhoto/Martin Krpač

Vinohrady,
Lubor Blažek,
Kateřina Elhotová,
Unterhaltungssoftware Selbstkontrolle,
Brno,
USK Praha,
ZVVZ USK Praha,
EXCELSIOR Ženská basketbalová liga,
BK Lokomotiva Karlovy Vary,
Karlovy Vary,
nemoc,
Praha,
Folimanka

O společnosti
Kariéra
Kontakt
Mojepředplatné.cz
Všeobecné smluvní podmínky
Zásady zpracování osobních údajů
Cookies
Zpracování dat
Práva subjektů údajů

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s. všechna práva vyhrazena.
Publikování, šíření nebo jakékoliv jiné užití obsahu pro jiné než osobní účely uživatele, je bez písemného souhlasu VLTAVA LABE MEDIA a.s. zakázáno. Toto ustanovení platí také pro RSS kanály a jejich obsah.

Vinohrady -V nadstavbě porazily Vary. A toi bez absentujících opor.
Bez Lindsay Whalenové, která zastupuje výběr světa v euroligovém All star game, bez Sandry Le Dréanové, která dlouhodobě okupuje marodku a s Janell Burseovou, která kvůli nemoci zase proležela celý víkend, se basketbalistky USK prostřílely k prvnímu vítězství v nadstavbové části ligy.
Karlovy Vary na Folimance porazily 91:56.
„Pravda je, že jsme hráli v sestavě, ve které často do zápasů nenastupujeme,“ omlouval množství nepřesností trenér vysokoškolaček Lubor Blažek. „Přesto by mělo být vidět, že tým hraje naplno. Já jsem viděl chyby a navíc ještě to, že jsme nehráli s chutí!“
Tým po sobotní jasné prohře v Brně nastoupil do utkání v příliš velkém klidu. „A s tím, že si spíš přišel zahrát bez emocí. A to nebylo dobré,“ zlobil se Blažek. „Chyby v obraně začínají u toho, že družstvo do hry nejde naplno, situace jedna na jedna byly úplně otřesné. Holky neměly vnitřní motivaci, jakou by bylo potřeba na utkání ve skupině A1 mít. Takže nejsem s vývojem zápasu spokojený!“
Nejlepší střelkyní vítězek byla stejně jako v minulém duelu v Brně s patnácti body Kateřina Elhotová.
ZVVZ USK Praha – BK Lokomotiva Karlovy Vary 91:56 (23:14, 42:30, 70:44).
Nejvíce bodů: Elhotová 15, Godinová 14, Mokrošová 12 – Hricková 12, Zmeková 11, Magerčiaková, Větrovcová 9. Střelba 3b.: 5/14:1/8, střelba 2b.: 32/56:22/52; trestné hody: 12/14:9/14, doskoky 45:29. Rozhodčí: Nejezchleb, Kukla.
USK Praha: Hartigová, Ferančíková, Kotlanová, Štěpánová, Pecková, Elhotová, Mokrošová, Burseová, Godinová, Karpovová.
BK Lokomotiva Karlovy Vary: Bártová, Sedláčková, Hricková, Kučerová, Magerčiaková, Vodrážková, Zmeková, Větrovcová, Šandorčínová.

Nastavení soukromí Na těchto webových stránkách se používají soubory cookies a další síťové identifikátory, které mohou také sloužit ke zpracování dalších osobních údajů (např. jak procházíte naše stránky, jaký obsah Vás zajímá a také volby, které provedete pomocí tohoto okna). My a naši partneři máme k těmto údajům ve Vašem zařízení přístup nebo je ukládáme. Tyto údaje nám pomáhají provozovat a zlepšovat naše služby. Můžeme Vám také doporučovat obsah a zobrazovat reklamu na základě Vašich preferencí. Pro některé účely zpracování takto získaných údajů je vyžadován Váš souhlas. Svůj souhlas můžete kdykoliv změnit nebo odvolat na této stránce (vyvolejte znovu okno a nastavte své preference). V případě, že se rozhodnete souhlas neudělit či jej odvoláte, nebudeme Vám moci doručovat personalizovaný obsah a/nebo se Vám bude zobrazovat méně relevantní reklama. Některé údaje zpracováváme na základě tzv. oprávněného zájmu. Vznést námitku proti zpracování na základě oprávněného zájmu a provést další nastavení soukromí můžete v sekci "Podrobné nastavení". Vámi provedené nastavení se použije pro webové stránky provozovatele tohoto webu a ostatních vydavatelů sdružení CPEx . Nebudete tak muset provádět volbu pro každého provozovatele zvlášť.
My a naši partneři zpracováváme údaje následujícím způsobem:
Personalizovaná reklama a obsah, měření reklamy a obsahu, poznatky o okruzích publika a vývoj produktů , Technický provoz stránek , Ukládání a/nebo přístup k informacím v zařízení , Zpracování údajů vydavateli a dalšími partnery
Podrobné nastavení Rozumím a přijímám

Počítače

Počítačová poradna

Software

Hardware

Internet

Technologie

Windows

Notebooky

Testy

Týden Živě

Google

Microsoft

Apple

Facebook

Intel

AMD

Nvidia

Programování

Linux

Bezpečnost

Sociální sítě

Umělá inteligence

Prohlížeče

Procesory

Grafické karty

Další rubriky ▶

Mobily

Katalog mobilů

Nejlepší telefony

Recenze mobilů

Mobilní aplikace

Smartphony

Chytré hodinky

Focení mobilem

Galerie fotomobilů

Android

iOS

Tarify a mobilní služby

Samsung

Apple

Xiaomi

Realme

Další rubriky ▶

Byznys

IT Byznys

Startupy

Cloud

Kryptoměny

eGovernment

Zprávy z firem

Věda a technika

Věda

Technika

Vesmír

Kosmonautika

Výzkum

Doprava

Vojenství

Zdraví

Elektromobily

NASA

SpaceX

Projekt Artemis

Koronavirus

Hry

Recenze her

Hry pro PC

Hry pro Playstation

Hry pro Xbox

Hry pro Nintendo

Mobilní hry

Herní hardware

Další rubriky ▶

Sledujte nás:
Facebook
Twitter
Instagram
RSS

Nejkontroverznější, nejskandálnější, nejprovokativnější. Nechte se pozvat na náš malý historický exkurz do oblasti filmů o sexu a bourání erotických tabu v umělecké kinematografii.
Prasklý displej Vysloužilý mobil Smartphony
Zvířata Medicína Orgány Transplantace
Fotografie Umělá inteligence Mobilní aplikace
Sovětský svaz Atomová bomba Jaderný útok Zbraně
Nejkontroverznější, nejskandálnější, nejprovokativnější. Všemi těmito nej přívlastky se může pyšnit desítka filmů, jež ve své době vyvolala bouřlivé či rovnou odmítavé reakce ze strany mravokárců. Provázely je cenzorské zákazy, soudy, ale i nebývalý zájem publika , lačného po senzaci a prolamování tabu v zobrazení erotických projevů na filmovém plátně.
Filmy o sexu jsou seřazeny chronologicky, od nejstaršího po nejnovější, takže nebudeme jen nahlížet do černobílého archivu. Nacházíme zde počiny ryze umělecké (Extase, Mlčení), dodnes vzbuzující vášnivé diskuse (Saló aneb 120 dnů Sodomy, Korida lásky), současné festivalové hity (Intimita, Zvrácený), i ty, jež zcela otevřeně a přiznaně (Hluboké hrdlo) či skrytě (Caligula) překračují hranici erotiky směrem k pornografii.
Vybrané snímky pochopitelně nemohou poskytnout komplexní pohled na téma bourání předsudků vůči zpodobnění nahoty a sexuality v kinematografii, která není pornografická, ale poslouží vám snad jako úvodní historický exkurz do této problematiky.
Mladá dívka touží po lásce, štěstí a milostném citu, jenže její postarší movitý manžel nedokáže její potřeby naplnit. Je proto osudem vehnána do náruče pohledného inženýra.
Režisér Gustav Machatý po Erotikonu (1929) dál rozvíjí do té doby tabuizovaný motiv zjitřených ženských pudů jako reakce na sexuální frustraci, plynoucí z nemožnosti vlastního uspokojení. A vytváří poetickou romanci o podlehnutí smyslovosti vlastního těla. Obrazově vytříbená symfonie mládí a života s minimálním počtem dialogových scén dodnes ochromuje kamerou Jana Stallicha.
Machatého symbolická výpověď, plná metaforických zkratek, se stala nejúspěšnějším českým filmem meziválečného období. Režisér si za ni z filmového festivalu v Benátkách odvezl cenu za nejlepší režii. Jiného názoru byl ale Vatikán, který ústy Papeže Pia XII označil film za nemravný a škodlivý. Díky tomuto vyjádření měl snímek problémy s distribucí.
A to kvůli scéně, v níž běží titulní představitelka Hedy Kieslerová podél řeky zcela nahá. V nepornografickém snímku se totiž poprvé objevila nahá žena. Rakouské herečce se díky tomuto skandálu otevřela cesta do Hollywoodu, kde úspěšně vystupovala pod pseudonymem Lamarrová. Její manžel se zde pokusil všechny kopie Extáze skoupit a zlikvidovat. Naštěstí se mu to nepodařilo. V nacistickém Německu byla Extáze zakázána a to ani ne tak kvůli nahotě, jako kvůli židovskému původu Lamarrové.
O hlavní roli ve filmu stála i mladinká Adina Mandlová. Její tehdejší milenec Hugo Haas jí to však rozmluvil s tím, že by nebylo dobré začínat kariéru jako nahá. Když poté Mandlová s odstupem let viděla úspěch Hedy Lamarrové v Hollywoodu, tak ji mrzelo, že Haase poslechla.
Sesterské psychodrama v režii švédského mistra Ingmara Bergmana přitáhlo v jeho rodné zemi do kin více jak milion diváků. Ti všichni nemířili do kina ani tak kvůli působivému vyobrazení odcizenosti mezilidských vztahů, ale hledali v něm mnohem zážitek spíš voyeurský.
Bergman se rozhodl poskytnout intimní vhled do napjatého vztahu dvou sester. Idealistické intelektuálky Ester (Ingrid Thulinová) a živočišné realistky Anny (Gunnel Lindblomová). Annina náruživost a Esteřina potlačovaná sexualita jsou v obou případech projevy tíživé osamělosti. K umocnění pesimistického vyznění a pocitů zoufalosti a klaustrofobie obou hrdinek je děj zasazen do podivného hotelu, obývaného skupinkou liliputánů a jediným číšníkem.
Dusná a svírající atmosféra vyprávění se promítla i do tří proslavených erotických scén, které tehdy vyvolaly skandální reakci a vedly dokonce k obvinění režiséra z pornografie a obscénnosti. Cenzoři je ale nemohli dost dobře vystřihnout, aby tím nenarušili významotvornou rovinu tohoto psychologicko-filosofického dramatu.
Ač se Bergman při natáčení inspiroval svými autentickými dětskými pornografickými představami a vzpomínkami, dnešní diváky sekvence vášnivé soulože neznámé milenecké dvojice ve varieté, masturbace starší ze sester či Annina soulož s barmanem na hotelovém pokoji už asi šokovat nebude. Zůstává ale stále silné podobenství o fenoménu komunikace a neporozumění mezi lidmi, jež by si měli být nejbližší.
Dvoudílný film, pojmenovaný podle barev švédské národní vlajky. Tehdy dvaačtyřicetiletý švédský spisovatel, divadelní a filmový scenárista a režisér Vilgot Sjöman obsadil do hlavní role představitelku jeho psychologického dramatu 491 (1964) Lenu Nymanovou.
Tato blondýnka se stala rebelskou protagonistkou dvoudílného „sexuálně-publicistického traktátu“ Jsem zvědavá, který získal pověst nejdiskutovanějšího snímku s tématikou sexuální revoluce šedesátých let.
Bezprostředně po své premiéře se směl film promítat jen ve Švédsku a Dánsku, zakázán byl např. ve Finsku a Norsku. V USA ho cenzoři povolili po vleklých soudních sporech teprve v roce 1969.
Lena Nymanová vystupuje ve filmu pod svým jménem a ztělesňuje typickou reprezentantku mládeže šedesátých let. Svých exhibicionistickým chováním a frivolním přístupem k životu narušuje rozličné společensko-politické konvence a sexuální tabu. Proti koženému establishmentu se bouří svou sexualitou, kterou neváhá demonstrovat i na místech nejméně k tomu vhodných. Například před očima hradní stráže Královského paláce ve Stockholmu.
Paul (Marlon Brando) je Američan ve středním věku, jehož manželka spáchala sebevraždu. Jeanne (Maria Schneiderová) je mladá Francouzka, která se má brzy provdat za začínajícího filmového režiséra Toma (Jean-Pierre Léaud). Při hledání bydlení se oba střetnou v opuštěném bytě a jejich náhodné setkání vyústí do anonymního sexu.
Bez znalosti svých jmen a bez ohledu na jazykovou bariéru se začnou scházet mezi čtyřmi prázdnými stěnami, kde se oddávají nespoutané touze, jíž jsou vzájemně přitahováni. U něj se sváří pocit zrady ze strany manželky s pocitem viny za její smrt. Je totálně duševně vyprahlý a jen skrze animální sex probouzí své smysly k nějakému vnímání. Ona je přitahována jeho komplikovanou a tajemnou osobností a neuvědomuje si, že se řítí do sebedestruktivní náhražky vztahu, v níž je jen prostor pro realizaci Paulových obsesí.
Italský filmař Bernardo Bertolucci natočil film v 31 letech. Hlavní roli Paula svěřil tehdy sedmačtyřicetiletému Marlonu Brandovi, který do něj autobiograficky otiskl část své vlastní složité osobnosti. V duchu herectví, pěstovaného v Actor´s studiu vytvořil vzrušující, ale pro její chování zároveň odmítanou postavu, která je rebelem i loserem, citovým deprivantem i hrdým nositelem vnitřní síly, bouřící se proti společenským konvencím.
Brando umí být stejně důvěryhodný jako sebelítostivá a trpitelská troska, jako manipulátor, který při praktikování análního sexu pronáší co nejobscénnější výrazy. Rouhá se Bohu i institutu rodiny „Svoboda je vražděna egotismem rodiny“ a burákové máslo přitom rozhodně nepoužívá na přípravu snídaně. Možná právě kvůli dvěma inkriminovaným scénám análního sexu (druhá je ta s nehty) byl snímek v USA uváděn v kinech ve stejné kategorii jako pornofilmy.
Skandál ale opět vyprchal a nám zůstává dílo, které dodnes vábí všemi svými složkami. A je jedno jestli začneme Brandovým herectvím, Bertolucciho citlivou režií, jazzovým soundtrackem Gata Barbieriho nebo kamerou „malíře filmového plátna“ Vittoria Storara, který zalévá obraz oranžovou barvou vášně.
Pokud bychom hledali nejvýdělečnější film historie z hlediska poměrů nákladů a tržeb, nebyl by to žádný hollywoodský blockbuster, ale právě tento první legálně distribuovaný pornografický snímek z počátku sedmdesátých let. S rozpočtem 22 tisíc dolarů vydělal celosvětově 600 milionů dolarů.
Bizarní je už jeho námět. Mladá žena, která není spokojena se svým sexuálním životem (přeloženo nezažívá orgasmus) navštíví svého lékaře, který odhalí, že trpí anatomickou zvláštností. Má totiž klitoris v hrdle. Díky více než názorné praktické léčbě nakonec dojde okamžiku, kdy zažívá vyvrcholení při orálním sexu.
Nejslavnější americký pornofilm vznikl v New Yorku a učinil pornostar z Lindy Boremanové, vystupující na filmovém plátně pod pseudonymem Linda Lovelaceové (1949–2002). Jeho velkou předností je sympatický nadhled a humor, s nímž je ústřední téma pojednáno. Technická kvalita filmu je vzhledem k žánru překvapivě dobrá, včetně působivé barevné obrazové složky a satirického hudebního doprovodu, který zahrnuje mimo jiné též parodii reklamního songu na Coca-Colu.
Americká cenzura ho prve zakázala, ale na nátlak veřejnosti ho musela uvolnit, protože v Americe té doby by se našel asi jen málokdo, kdo by ho nechtěl vidět.
(Itálie/Francie 1975) - r. Pier Paolo Pasolini
Umělecká alegorie, prostřednictvím níž se silně levicově orientovaný italský filmař Pier Paolo Pasolini vyrovnává s fašistickou minulostí vlastní země i její konzumní kapitalistickou přítomností.
Již název Saló odkazuje k názvu italského lázeňského městečka Lago di Garda na břehu Gardského jezera, jež se stalo v letech 1943 až 1945 hlavním městem Italské sociální republiky. Toto loutkové zřízení bylo vytvořené s podporou nacistického Německa a jeho hlavním úkolem bylo zastřít skutečný stav věcí ve fašistické Itálii po invazi spojeneckých vojsk na Sicílii.
Situace na severu země byla ale jiná a Němci zde po svrhnutí Mussoliniho nastolili krutý teror, na jehož základě mučili, týrali, popravovali i brutálně zabíjeli nejen partyzány, ale i nevinné lidi z řad civilního obyvatelstva. Pro Italy proto zůstává toto město mementem hrůz páchaných nacistickým režimem.
To je ale jen jedna rovina tohoto podobenství. Pasolini v trilogii života, sestávající se z adaptací slavných předloh Dekameron (1971), Canterburské povídky (1972) a Kytice z tisíce a jedné noci (1974), oslavil víru v radostnou a spontánní erotiku, která se stává požitkem. V Saló ale navazuje spíš na svůj Vepřinec (1969), metaforicky ukazující proměnu těla lidského ve zvířecí. A jde ještě dál, když sex prezentuje jako něco vynuceného, co slouží k despotickému uspokojování společenských závazků. Jeho dílo proto nevyznívá eroticky ani pornograficky, ale vzbuzuje v divákovi pocity značně nelibé.
Pasolini se inspiroval nezfilmovatelným románem markýze de Sade, jenž se sestává z detailního popisu čtyřměsíčních sadistických orgií na zámku finančníka Durceta. Zaktualizoval jeho přesah a ukázal, jak daleko může dojít zneužití moci v rukou úzké skupiny lidí.
Čtveřice vysoce postavených hodnostářů fašistického zřízení si přiveze do paláce skupinu chlapců a dívek, kteří jim mají po následujících několik měsíců sloužit jako prostředníci k naplnění všech jejích rozkoší. Včetně těch nejzvrácenějších. Absolutní moc, již nad svými obětmi mají, zneužijí k jednání, ponižujícímu veškerou lidskou důstojnost. Nutí je k perverzním hrátkám a nakonec je umučí k smrti.
Pasolini v duchu Sadeho předlohy stupňuje kruhy pekla, jimiž jsou oběti nuceny projít. A vy se připravte na to, že se sadistické nechutnos
Šukáníčko s doktorem
Zneužití jejího ústního otvoru, na to sexualní poradna nepomůže
Casting 18 bez cenzury na sex

KUDRNATÁ ČESKÁ TEEN BEZ EMOCÍ V PORNU

Report Page