KRÁTKÁ LEKCE KRITICKÉHO MYŠLENÍ...... 👏 👏 👏
"Ty tam, druhé lavice, modrá bunda. Jak se jmenuješ? Jmenuji se Alexis. Alexis, prosím, opusť mou přednáškovou místnost. Nechci tě už nikdy vidět na žádné z mých přednášek. Nerozumím. Nebudu se ptát podruhé. Děkuji. Proč existují zákony? K čemu slouží zákony? Ví to někdo? K udržení společenského řádu. K ochraně osobních práv člověka. Aby se člověk mohl spolehnout na vládu. Spravedlnost. Děkuji. Řekněte mi, byl jsem právě teď nespravedlivý k vašemu spolužákovi? Ano, byl. Proč tedy nikdo z vás neprotestoval? Proč se nikdo z vás nepokusil mě zastavit? Proč jste nechtěli zabránit této nespravedlnosti? Vidíte, to, co jste se právě naučili, byste nepochopili ani za tisíc hodin přednášek, pokud byste to nezažili na vlastní kůži. Nic jste neřekli, protože vás to osobně nezasáhlo. A tento postoj svědčí proti vám a proti životu. Myslíte si, že se vás to netýká, takže vám do toho nic není. Jsem tu, abych vám řekl, že pokud nepomůžete nastolit spravedlnost, jednoho dne se i vy můžete setkat s nespravedlností a nebude tu nikdo, kdo by se vás zastal. Pravda a spravedlnost žijí skrze nás všechny a my za ně musíme bojovat, protože v životě a v práci často žijeme vedle sebe, ale ne spolu. Utěšujeme se, že problémy druhých s námi nemají nic společného, že nám do nich nic není. A večer jdeme domů rádi, že jsme byli ušetřeni, ale jde o to, abychom se navzájem zastávali. Každý den dochází k nespravedlnosti v podnikání, ve sportu nebo v tramvaji. Spoléhat se na to, že se o to postará někdo jiný, nestačí. Je naší povinností být tu pro ostatní, mluvit za ostatní, když oni nemohou. Jsem tu, abych vás naučil sílu vašeho hlasu. Chci, abyste se naučili kriticky myslet, abyste mohli stát za tím, co je správné, i když to znamená jít proti tomu, co dělají všichni ostatní. Začněme."