KRÁSNÁ MLADÁ BLONDÝNKA SE NECHÁ POVOZIT V AUTĚ I NA VELKÉM PENISU

KRÁSNÁ MLADÁ BLONDÝNKA SE NECHÁ POVOZIT V AUTĚ I NA VELKÉM PENISU

Rating:

Teen And Up Audiences

Archive Warnings :

No Archive Warnings Apply Creator Chose Not To Use Archive Warnings

Categories:

F/M M/M

Fandom:

The Avengers (Marvel Movies)

Relationships:

Loki/Tony Stark Jane Foster/Thor

Characters:

Tony Stark Thor (Marvel) Loki (Marvel) Bruce Banner Clint Barton Natasha Romanov Steve Rogers Jane Foster (Marvel) Nick Fury

Additional Tags:

Genderbending Humor Adventure Action & Romance fem!Loki FrostIron - Freeform Česky | Czech

Language:

Čeština

Series:

Part 1 of the Mít vše, co chceš series

Stats:

Published: 2014-11-07 Completed: 2014-12-18 Words: 97165 Chapters: 17/17 Comments: 8 Kudos: 26 Bookmarks: 2 Hits: 907

Series this work belongs to:

Part 1 of the Mít vše, co chceš series

Footer

About the Archive

Site Map
Diversity Statement
Terms of Service
DMCA Policy

Contact Us

Policy Questions & Abuse Reports
Technical Support & Feedback

Development

otwarchive v0.9.322.5
Known Issues
GPL by the OTW

On Archive of Our Own (AO3), users can make profiles, create works and
other Content, post comments, give Kudos, create Collections and
Bookmarks, participate in Challenges, import works, and more. Any
information you publish in a comment, profile, work, or Content that you
post or import onto AO3 including in summaries, notes and tags,
will be accessible by the public (unless you limit access to a work only
to those with AO3 Accounts), and it will be available to
AO3 personnel. Be mindful when sharing personal information,
including your religious or political views, health, racial background,
country of origin, sexual identity and/or personal relationships. To
learn more, check out our Terms of Service and Privacy Policy .

I have read & understood the new Terms of Service and Privacy Policy

Work Search:

tip: arthur merlin words>1000 sort:hits

Kapky z vodopádů na okraji Asgardu jsou jako slzy a jedna taková slza je v držení S.H.I.E.L.Du. Loki udělá cokoliv pro její získání.
Pach vznášející se nad celou tohle planetou a nejspíš pronikající i do mezihvězdného prostoru byl horší, než když velké deště vyplavily stoky a ulicemi Odinova města se hnaly splašky nesoucí podivné bahnité příšery přežívající v podzemí. Byl to odporný puch, který mu tenkrát obrátil žaludek naruby hned, co společně s Thorem a asgardskými bojovníky vyjel do ulic, aby pomohl odstranit slizké tvory napadající obyvatele. Ostatní se mu smáli, když zvracel přes koňský hřbet, a ještě víc se mu smáli, když se musel po vlastních, a potácivě, vrátit za hradby Odinova Dómu. O tom, co následovalo večer při hostině na oslovu toho malého a bezvýznamného vítězství, nechtěl mluvit ani sám před sebou. Celou dobu ho častovali přezdívkami a říkali, že se schovává za matčiny sukně.
Sevřel ruku v pěst a pohlédl skrz nažloutlá mračna nasáklá chemikáliemi k půlkruhovému měsíci.
Kdyby tenkrát věděl, kým skutečně je, nepřinášela by mu jejich slova sebemenší pocit ponížení. Nestál by o jejich vylhanou přízeň.
Vztek z něj při vzpomínce na hodovní síň vzkypěl ve vlně, která utrhla vršek nedaleké trubice, ze které pozvolna vycházel pramínek páry, což způsobilo, že se pára vyvalila ven a ovanula Lokimu tvář. Nepříjemná horká voda se okamžitě srážela na jeho chladné tváři v drobné kapky, které mu začaly stékat za límec kabátce. Mávl rukou podruhé a pára zmrzla, sesypávající se k zemi v podobě sněhu, který téměř okamžitě tál na rozehřáté střeše. A trubka samotná zamrzla až po těsnění, které vlivem nezvyklého chladu puklo.
Pára se přestala zcela valit ven, jak se mu nejspíš podařilo zmrazit celý klimatizační systém této budovy. Bez výrazu hleděl na zmrzlou trubku. Jen Midgarďané mohli být tak hloupí, aby se pokoušeli chladit vzduch vodou, ale na co oni hloupí nebyli. Bylo jich tolik, mnohonásobně víc než Asgarďanů, téměř se podobali myším, a přesto neměli dost velké mozky, aby je spojili v jeden natolik inteligentní celek, který by byl schopný vymyslet něco lepšího, než je voda.
Mírně se ušklíbl a odvrátil se směrem k tenké městské ulici, která se rozprostírala hluboko pod ním. Při zanedbatelné inteligenci Midgarďanů bude snadné přelstít i nejchytřejšího z nich, zvláště když se posilněný alkoholem právě bujaře potácel ke svému autu v doprovodu dvou evidentně hloupých, zato však velmi obdařených žen.
Lokiho rty se zvedly ještě o kousek, až v dravčím úsměvu odhalily jeho bělostné zuby. Byl krkavcem, šelmou shlížející na svou bezbrannou kořist. Bezvýznamného smrtelníka, který ho nejen dovede tam, kam potřebuje, ale ochotně mu jednou do rukou vloží to, po čem Loki nejvíc touží.
Tiše se zasmál do hukotu města a jediným krokem se přehoupl přes okraj střechy.
Měkké polstrování pohovky ho láskyplně objímalo, zatímco on neméně láskyplně objímal skleničku s alkoholem a druhou rukou putoval po hebké kůži stehna své společnice. Právě se mu, přes slastný zvuk nahlas puštěné hudby, snažila něco ukázat na monitoru svého mobilu, který jeho výrobci nazývali interaktivním. Byla to hračka, kterou si sestrojil už jako malý kluk, a asi tak chytrá, jako děvče, kterému patřil.
„Zlato,“ zavolal přes hluk hudby a promnul jí stehno o něco pevněji, „místo mluvení mi radši dojdi pro pití.“ Zlehka ji poplácal.
„Tak jo,“ odpověděla se zářivým úsměvem, ani ji přitom nenapadlo neposlechnout.
Mírně přimhouřil oči, jak sledoval její vzdalující se zadek v neslušně krátké sukni. Ještě kousek, stačilo jen naklonit hlavu na stranu, a mohl klidně vidět krajkové růžové prádlo, které jí sám daroval. Moc toho nezakrývalo, spíš naopak. Obrátil do sebe zbytek alkoholu, který se ještě líně přeléval na dně jeho sklenky, a jeho pohled, od zadečku natěsnaného do miniaturního kusu látky, putoval po baru. Klouzal jím přes hlavy tančících lidí, k baru, kde se právě připravovalo jeho pití, až k mixážnímu pultu za kterým usínal D. J. Zrovna uvažoval o tom, že převezme jeho místo a pořádně to tu rozpálí, když ji uviděl, jak od vchodu prochází davem k barovému pultu.
Vyčnívala na pozadí v téměř filmově romantickém záběru, kdyby však Tonyho zrak okamžitě neklesl k jejímu zadečku, pohupujícímu se při chůzi, nebo alespoň zůstal někde v úrovni očí. Vlastně, ve skutečnosti svůj pohled opravdu zvedl, nikoliv však k jejímu obličeji, nýbrž k poprsí klenoucímu se pod zelenou látkou šatů, které, k jeho podivu, víc zakrývaly, než ukazovaly. Mírně přimhouřil oči, zatímco brunetku sledoval, jak si sedá. Byla na zdejší podmínky až zbytečně moc oblečená, proti jeho momentální společnici vyloženě jak - mírně se uchechtl – v brnění samotného Iron Mana. Nedobytná výzva. Přesně to měl rád. Cíle, o kterých mu tvrdili, že jich nemůže dosáhnout, vždy zdolal, postavil se na jejich vrcholek a všem dole ukázal hodně neslušné gesto.
Trochu potácivě se zvedl, nejen kvůli alkoholu, hlavně měl málo prostoru, a vyrazil k baru, nehledě na to, že se blondýnka... Anna? Ara? Ne, Ara je pták… zrovna vrátila k jejich pohovce a nesla s sebou sklenky s pitím. Proplétal se zkušeně davem, jen se na chvíli zastavil u sloupu, kde bylo příhodně umístěné zrcadlo. Zkušeným pohybem si prohrábl vlasy a dal jim správný tvar, potom si ještě narovnal límec.
„Fešák,“ zhodnotil svůj odraz v zrcadle, než se opět obrátil k objektu svého zájmu. „Buď, prosím hloupá, jen buď hloupá,“ zamumlal si posléze.
Nic nepotřeboval méně než ženu, které by rozuměla třeba jenom desetině z toho, co ve slabých postelových chvilkách říká. Ne kvůli něčemu tak směšnému, jako bylo obchodní tajemství, čert vem všechny patenty jeho společnosti, jen… chytré ženy ho vždy opustily. Všechny do jedné. Zanechaly ho tu samotného, napospas alkoholu a jeho obsesím. To hloupá děvčata, která se chytla na drahá auta a krásné hodinky, nikdy neudělala. Taková pro změnu opouštěl on. Sbalil jim kufry napěchované drahým oblečením a značkovýma botama, prostě jim ho postavil před dveře svého domu a zrušil jejich přístupové heslo. Některé brečely, jiné prosily, občas mu hodily na dům nebo auto, které měl zaparkované venku, nějaký kámen nebo odpad z popelnice, ale nakonec vždycky všechny sebraly kufr, zvláště když zjistily, co v něm je, a jednoduše mu zmizely ze života.
Beze stopy a bez ran, které by na něm zanechaly.
Sevřel pevně čelisti, jak si zakázal myslet na staré časy. Byly pryč, nikdy se nevrátí, ani on je nedokázal přivolat zpátky, a jenom pitomci se utápí ve vzpomínkách. On žil přece přítomností a tou malou, hloupou, ale jistě mazlivou kočičkou, co na něj čekala na baru.
„… je to zelené.... a také myslím… jablečné. Prostě zelené. Chutnalo mi to, určitě to tu musíte mít,“ zaslechl její hlas, když byl dostatečně blízko, a zhluboka si oddechl. Žvatlala na barmana o něčem jablečném, čehož tady měli jistě několik řad, nicméně Tony velice dobře věděl, co si nejspíš chce dát. A i kdyby třeba nechtěla, bude jí to chutnat tak jako tak.
„Appletini… dvakrát. Jedno pro mě a druhé pro tady krásnou slečnu,“ objednal si u barmana a kývl jejím směrem.
Utkvěl na ní pohledem. Nejdřív krátce pohlédl do očí, dost aby si všiml jejich jasně zelené barvy, a pak rychle sklouzl dolů k jejím ňadrům. Klenula se pod látkou naprosto dokonale a bez podprsenky, jak poznal podle lákavých hrbolků, přesto tvořila naprosto perfektní prohlubeň v kruhovém prostřihu šatů. Kdyby mohl, nejdřív by tam položil svou tvář a hned na to by ji vystřídal penisem. To bude určitě jedna z věcí, kterou dnes udělá, nebo možná zítra, podle toho, jestli si ji tak dlouho nechá.
Barman před ně bleskově položil dvě sklenky, Tony tu byl známý a měl přednost před všemi objednávkami.
„Prosím…“ vložil skleničku do její ruky, neuvěřitelně obratné ruky s dlouhými prsty a perfektními nehty, kterými by mu mohla vášnivě škrábat záda. „Jedno jablíčko pro mou krásnou společnici.“
„Díky,“ odpověděla nazpět. Její hlas byl opravdu melodický, víc než to, zdál se být jako ledový závan, který se mu otřel o kůži a naježil mu každý chloupek na těle. Přitom bylo její slovo tak prosté, pouhé poděkování, řečené však s přimhouřenýma očima a pohledem, který se zdál téměř vyzývavým. Zelený pohled… a zelený kámen ležící na jejím krku. Měl naprosto stejnou barvu jako její oči. Proč si ho vůbec všiml? Byl to nejspíš kousek skla, hezky vybroušený do lesklé cetky pro turisty.
Odtrhl od něj pohled a zvedl ho, trochu zmateně, k brunetčině tváři. Na hodně dlouhou chvíli vypadl ze svého obvyklého konceptu. Pití, představení, lichotky, co ani nedávají smysl, pokud nejste totálně pod parou, a osahávání na zadním sedadle limuzíny, nebo ještě před barem, než se dopotácí k autu, a pak sex u něj doma. Bylo to ve skutečnosti snazší než složit atomovou bombu, což bylo setsakra snadné. Vlastně tak snadné, že žasl, jak to, že je lidé nedělají doma na koleni.
„Tony… mimochodem. To je moje jméno,“ vybreptal ze sebe. To bylo víc než neohrabané, zvláště když slyšel svůj opilý hlas, ale ona se začala tiše smát, přesně tím afektovaným a pobaveným smíchem, jaký znával z dob po svých slavnějších hláškách. Zhluboka si oddechl. Vážně nebyla zbytečně chytrá.
Ale měla zatraceně nevyslovitelné jméno, pokud jste měli na jazyku váhu pár sklenek burbonu a ještě k tomu pachuť Appletini, kterého si omylem ucucl. Málem ho zase vyplivl zpátky do sklenice. Chutnalo jako hnijící jabko posypané kilem cukru. Tohle prostě soudný člověk nemohl pít ani pod nátlakem, raději tedy sklenku nenápadně odložil mimo svůj běžný dosah, a teď, když už ho nepokoušel odporný alkohol, vymyslet nějakou vhodnou přezdívku. Medvídek ne. Růže bylo divné. Bohyně… hmm, ano, to by šlo. Dokonalá bohyně dvou velkých prsou a kulatého zadku.
„To je pro tebe moc obyčejné jméno, abys věděla. Bohyně je mnohem výs-tižnější... nebo anděl, co spadl na zem. Velmi přitažlivý anděl,“ dodal a trochu se k ní naklonil.
Znovu se tiše zasmála a napodobila jeho pohyb. Téměř se dotkli. Ne, skutečně se dotkli, protože její kotník se Tonymu otřel o lýtko, koleno a pak i o vnitřní stranu stehna. Jeho penis zareagoval okamžitě. Jeho ruka taky, když si sama našla cestu k jejímu kolenu. Ani náznak odporu, tak snadné to bylo.
„Znám partu lidí, co si o sobě myslí, že jsou bohové. Zbledli by před tebou závistí. Ale jedno od nich vím… bohům se musejí dávat oběti. Tobě bych k nohám složil celý svět, jen za jediný úsměv, má krásná bohyně.“ Vycházely z něj naprosté pitomosti, které ale, jak se musel pochválit, hezky zněly.
„Svět je hrozně velký, ještě mi ho nikdo nechtěl dát,“ zabroukala Brigit, zatímco si začala téměř nesměle navíjet vlasy na prst a její noha dál provokativně klouzala po té Tonyho.
„Vlastně není tak velký… je spíš malý, věř mi, celý jsem ho obletěl a velký kus mi taky přímo patří,“ mávl ledabyle rukou, teď by tu pro efekt vážně potřeboval něco lepšího než tu zelenou břečku. „Dej mi ruku a ukážu ti, jak hrozně malý může být.“ Napřáhl k ní dlaň v prostém gestu, to by na ni mělo stačit.
Chvíli vypadala váhavě, jako venkovanka, když přijde poprvé do velkého města, potom ale svou ruku vložila do té Tonyho. Až teď, když se dotýkal její kůže, si uvědomil, že ji má neobvykle chladnou. Ne ledovou, možná o jeden nebo dva stupně chladnější než byla jeho vlastní. Zamrazilo ho z toho v zádech. Doslova, ne obrazně. Bude ji muset pořádně rozehřát, předtím než ji pustí ke svému druhému nejvzácnějšímu orgánu. Nebo k němu vůbec nepustit její ruce, což bude trochu frustrující, ale půjde to. Každopádně, s tím rozehříváním mohl začít hned.
Přitáhl si ji do náruče. Ruku ovinul nízko kolem jejího pasu, prsty pohladil zvedající se zadek a svou erekcí se příjemně otřel o její stehno. Sklonila hlavu, rukou přikryla pusu, a tiše se zahihňala, zatímco mu druhou ovinula kolem krku.
Mohl spojit příjemné s užitečným. Nejenže držel v náručí tělo, které se na první pohled i dotek zdálo naprosto dokonalé, navíc se o ni mohl pohodlně opřít a jistit svůj krok. A vdechnout vůni jejího těla. Vlasů a kůže. Z nějakého neznámého důvodu cítil hořící vonné dřevo a, k vlastnímu úžasu a zmatení, také sníh. To typické, chladné štípání v nose. Bylo to příjemné. Dokonalé. Až vystřízliví, bezesporu mu už nebude připadat tak krásná jako teď, ale co na tom záleželo. Hodlal si užívat, dokud bude mít pár promile v krvi, pak se uvidí, jak bude vypadat v denním světle. Kufr měl připravený a naplněný vždycky.
Vyšli do špinavého vzduchu města, který ho zbavil její příjemné vůně a navíc jim přinesl blondýnku, která je pronásledovala z baru. Úplně na ni zapomněl. Sakra. Tak pro ni kufr neměl, ale naštěstí ji znal jen z dnešního večera… nebo včerejšího? Nebyl si přesně jistý, co je za den, a veskrze mu na tom ani nezáleželo. Velmi úslužně otevřel Brigit dveře a mezitím vtiskl vyhazovači do ruky bankovku, která ho v mžiku zbavila jeho bývalé společnice, že po ní zbyl jen křik nesoucí se ulicí, zatímco ji dvoumetrový černoch táhl kamsi za roh.
Všechno bylo opět v pořádku a Jarvis se postaral o bezpečnou cestu domů, jediné, o co se musel starat Tony, bylo, aby si svou společnici užil. Její hladová ústa, která mu darovala sotva se za nimi zaklapla dvířka od auta, jako kdyby předpokládala, že vůbec řídit nemusí. Kdo by se také zabýval něčím tak malicherným, jako je řízení, když měl po boku výstavní kus, jakým byla Brigit.
Ani si nepamatoval, jak se z auta dostali do výtahu, každopádně v něm už byli a on tiskl měkké ženské tělo proti stěně. Ochutnával nejen sladkost jejích rtů, stále chutnajících po jablkách, ale hlavně hladkost její kůže. Zdála se být na dotek skoro jako porcelán, přesto byla tak měkká, když jeho ruce vklouzly rozparkem sukně pod zelenou látku a přejely po jejím naprosto nahém zadku. Bože, miloval ten dotek už teď. Tiše zasténal do ohybu jejího krku.
„Ježiš, jsi dokonalá…“ zašeptal jí do ucha.
Zvonivý smích, který se rozezněl, vypadal skoro jako cinkání rolniček nebo těch titěrných sklenek na vánoční přípitek.
„Já vím,“ odpověděla mu s překvapivou sebejistotou, kterou dříve neprojevovala.
Odtáhl se od ní a podezřívavě si ji změřil. Její hlas, dříve protknutý donebevolajícím nepochopením čehokoliv, co je složitější než vyhlášení výsledků soutěže krásy v její prospěch, se teď změnil. Zdá se být ostrý, téměř ješitně povýšený. Pocítil bodnutí paranoidního ostnu ve své alkoholem obluzené mysli. Možná to byla nějaká zatracená ruská špionka, nebo někdo, koho na něj nasadil Fury kvůli jeho údajné nekompletnosti být dál…
Nedokončil myšlenku, protože se dveře výtahu otevřely a Brigit se vyvlnila ven do jeho bytu. Všechno bylo rázem zapomenuto, opět zastřené alkoholem a chtíčem při pohledu na útlé prsty rozepínající knoflíčky na zádech šatů. Knoflíčky… zatracené, malé knoflíky. Kdo dneska ještě nosí knoflíčky na šatech? Nikdo, ale měly by všechny, protože to bylo neuvěřitelně sexy. Téměř omámeně ženu sledoval do své ložnice. Sako skončilo někde na schodech. Košile ho následovala v chodbě. Boty zůstaly ve dveřích ložnice, kde už ho čekala ona.
Stála tam, zády k němu ale její pohled směřoval přes rameno přímo na Tonyho opírajícího se o dveře. Vyzývavý a svůdný pohled, který se stal téměř nemravným, jakmile pomalu stáhla ramínka svých šatů a nechala zelenou látku klesnout na zem. Hlasitě polkl. Vážně byla dokonalá. Její tělo mělo mléčnou baru, nezvyklou v dnešní době a při podnebí, které panovalo venku, o to ale exotičtěji vypadala. A navíc se to naprosto perfektně hodilo ke zbytku jejího těla. Křivkám jejích boků, oblinám jejího zadku. Prohýbajících se zádech, nepatrných korálcích páteře, které ve světle ulice pomyslně vystupovaly, když se zhoupla v bocích a obrátila se k němu, odhalujíc své pevná prsa a přesně ideálně tvarované, vystupující bradavky.
Putoval pohledem dolů, přes břicho a pupík, až ke klínu. Upravené kudrlinky lákaly k okamžitému pohlazení a byly přesně takové, jak je měl Tony nejraději. Ona byla prostě ztělesněním všeho, po čem u ženy toužil, od dokonalého těla po naprostou hloupost. Byla tak perfektní, že se tu muselo prostě něco pokazit. Nejspíš ho čeká strašlivé překvapení, až spatří ten poslední kousek jejího těla, který ještě neměl tu možnost spatřit.
Proto, a nejen proto, téměř zadržel dech, když se k němu opět obrátila zády a vykročila k posteli. Opřela o ni jednu nohu a pak se ladně vyhoupla nahoru. Poslední zákoutí jejího těla, které před Tonym zůstalo doposud utajeno, se ukázalo v plné kráse jeho lačným očím. Mýlil se. Byla dokonalá i tam.
Zlehka odhodil Midgarďanovu ruku ze svého pasu a jeho tělo odsunul kousek stranou. Pro tento večer veškerá zábava s pozemšťanem skončila a o ležení na jednom lůžku s opilcem v bezvědomí opravdu neměl zájem. Ve skutečnosti to v něm vzbuzovalo vždy jistou téměř nepotlačitelnou touhu svému spolunocležníkovi něco udělat jako odm
Paula Shy ukazuje manuál masturbace
Vůhká a mladá vagína
PRSATÉ AMATÉRSKÉ SKÁČOU VELKÉ KOZY NA DOMÁCÍM VIDEU

KRÁSNÁ MLADÁ BLONDÝNKA SE NECHÁ POVOZIT V AUTĚ I NA VELKÉM PENISU

Report Page