Jsem připravená, postříkej mě – chci to!

Jsem připravená, postříkej mě – chci to!

Získat odkaz

Facebook

Twitter

Pinterest

E-mail

Další aplikace

Dokážu to slibuji... vnímám už i svoje tělo a dávám mu to o co si říká, hýbu se. a myslím si že to je tak nějak vyvážení a mě samotnou to teď baví a i to jak jsem se k sama k sobě postavila, jen už bych k sobě ráda přijala osobu se kterou to budu sdílet. Vyslyš mě tam nahoře prosím a dej mi tu šanci. Jsem opravdu připravená zvládnu to! Miluji se a už vím jaký to je milovat sama sebe vážně. A dokážu ti to! a vím že ty to tam vidíš a vyslyšíš mě a sešleš mi to štěstí který mi chybí. Já to vím že, teď je ta správná chvíle. Mám to i v hlavě srovnaní a vím co chci.

Získat odkaz

Facebook

Twitter

Pinterest

E-mail

Další aplikace

Zdravím vás pojďme se poohlédnout za tím co mě v životě dělá šťastnou je toho docela dost takže se hezky usaďte a pustíme se do toho… První věc co mě naplňuje je moje práce, někomu se to muže zdát divné že zrovna práce může dělat lidi šťastnými ale když člověk dělá to co ho baví tak proč ne, A jak už jste se mohli dočíst v prvním článku tak mě to baví, být pečovatelkou není zas tak snadné jak si každý myslí je to dost náročné povolaní je to hodně psychické ale i fyzické stránce je tam i hodně empatických stránek umět se vcítit do těch lidí, naslouchat jim a porozumět jim a to si myslím že umí málo kdo a já jelikož jsem už od malička vyrůstala ve velké rodině tak mám sklony k hlídaní a pomáhaní druhým a tak jsem se rozhodla že chci pomáhat lidem kteří to potřebují takže mě moje práce dělá šťastnou není nad to když vidíte ten úsměv toho seniora co vám poděkuje za každou vaší ochotnou práci kterou pro něj uděláte ať už je to cokoliv.. a mě tohle tak naplňuje a dodává mi to ten pocit štěst

Já vás tu zdravím dneska bych vám chtěla představit tak trochu větší změny v mém životě, a že jich teď je. A je čas ze sebe udělat tak trochu takovou menší potvoru a víc se odvázat a nebát se být tak trochu taková mrcha ukážu vám, co jsem ve svém životě udělala za změny a jak se ze mě ta potvora postupně stává.! Přišlo pár změn, který jsem udělala jedna z nich je, že jsem postupně opouštěla komfortní zónu a oblékla jsem na sebe sukni a pozor podpatky já, která sukně nesnášela, a když jsem musela někam jít v třeba v šatech hrozně jsem trpěla, protože jsem to prostě neměla ráda. Ale teď jsem ten strach postupně odbourala a jsem schopná si jen tak vzít sukni a nevadí mi to naopak teď se v ní cítím fajnově a i ty podpatky jsou vlastně fajn a jednou za čas je super ze sebe udělat dámu a jo baví mě to a hlavní je, že jsem ten strach v sobě překonala a už mi to nedělá problém. A to je to nejdůležitější. No a jako další část mé části, jak být potvora přišla na hlavě... Oujee je zase Blondie g

Co mě vedlo k tomu stát se potvorou a nebýt už ta hodná holka, co si nechá všechno líbit. Mám tu pro vás skvělý typ na knížku Proč Muži Miluji Potvory. Právě tahle knížka mě vedla k tomu, jak se stát potvorou a je tak krásně zpracovaná jsou v ní všechny ty kroky, jak nebýt hodná holka, ale jak se úplně dopodrobna stát tou správnou potvorou. Já si s té knížky hodně vzala a pomohla mi k těm správným krokům a teď už vím, jak se chovat a jak si nenechat srát na hlavu od Chlapu. Myslím, že je v tom životě potřeba vědět, jak se máme chovat k těm chlapům, aby s námi nemanipulovali, jak se jim zachce v dnešní době být ta hodná holka se rozhodně nevyplatí! Pár příkladu z knížky, a co jsem se naučila já Za každou cenu se nevzdávat svých koníčku a úplně se chlapovy oddat Být každou cenu i ve vztahu sama sebou Být nedostupná, aby ten chlap o nás mohl neustále bojovat Nenechat se hned na začátku odhalit všechno postupně nechat ho, ať si to objevuje sám Dávejte mu prostor, jakmile bude mít víc

Obrázky motivu vytvořil(a) ranplett

Všechno co se v mém životě odehrává i nějaká ta inspirace a trošku ti potvory.

Prosíme o finanční podporu na provoz a vývoj webu, tvorbu magazínu a videí a na projekty mladých.
Tento komunitní web provozuje spolek signály.cz, z. s. za podpory Sekce pro mládež ČBK a AKSM
... opustit Signály. Možná jste si všimli, nebo taky ne, že se tu poslední dobou moc nevyskytuju. Ale přijde mi fér, abych svému čtenářstvu řekla aspoň: "Nazdar, děcka!"
Na Velikonoční pondělí, po všech těch tradičních hody hodech a panímámách zlatičkých , jsme se tak nějak spontánně celá rodina octli u mojí sestřenky. Dětičky vytáhly tatínky na trampolínu a my dvě nad vínem jsme otevřely to téma.
"Jak ty to teda máš? Všimla jsem si, že nepíšeš," slyšela jsem otázku, která mě trochu překvapila. I když to nebylo poprvé, co mi ji někdo položil.
A i Vám, stejně pravdivě jako nad tím vínem, říkám: Nemám už co dát signálům a signály už nedávají nic mě. Byly časy, kdy jsem potřebovala povzbuzení a našla ho. Ale to už je pryč. Jsem psavec, píšu ráda a jestli mi něco bude chybět, tak tohle. Blog . Jinak ale potřebuju opravdové lidi a opravdové vztahy a nechci neustále řešit cizí virtuální problémy.
Kollenčin odchod se mnou zamával, to nepopírám. A strašně mě prudí sem psát , protože se mi tu přestalo líbit.
Což je dobře, protože si musím přiznat, že uplynulých deset let jsem si pěstovala a hýčkala svou závislost na téhle zelené potvoře , která se tváří, že je bohulibá, avšak závislost je to stejná jako ty modré stránky , v mém případě i horší.
Tak se loučím. Jestli budu psát, nevím, ale pokud ano, tak tady to určitě nebude. Kdyby někdo stál o informaci, kde a jestli vůbec píšu, nechť se ozve do vzkazů a já, až to uvážím, dám vědět. Blog a můj profil již brzy zmizí.
Ale kdybych měla vybrat za sebe, které své články mám tak nějak radši, tak to bude "Mami, já mám špek!" a O Gertrudě .

Tak jsme se hezky rozloučili, což tedy konečně odejít?

Slíbila jsem, že dám lidem tady vědět, až rozjedu nový blog. Zatím jsem na to neměla kapacitu, tak mi přijde fér vydržet. Jestli příliš dlouho zacláním, tak pardon😎

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz .

Zpověď č.532321, vloženo 28.05.2011 19:39:47
Ahoj, spíš by mě zajímal váš názor: se svým klukem jsem půl roku, řekla bych, že náš vztah je úplně bez problémů, miluju ho, on mě a všechno je super. Mě je 15 a půl, jemu čerstvě 19. No a zatím jsme spolu dělali vlastně vše, kromě sexu..
On se mě už párkrát ptal, jestli bych třeba nechtěla, ale já zatím že ne, že se na to necítím a trochu se bojím atd. On to vzal v pohodě, prej by sice už chtěl, to jo, ale že na mě nebude tlačit a počká.. Jenže já nevím, asi bych to už taky chtěla. Tou zábranou je, co si o mě pomyslí ostatní a říkám si, že jsem moc mladá. A takovej ten pocit "přišla jsem o to v 15ti" a pohledy ostatních typu "ta na to musela vlítnout hned jak může.."
Asi řeším kraviny no, jako trošku ten strach mám - jenže to poprvé asi každý, ale asi bych chtěla.
Co si o tom myslíte? A myslíte si třeba o lidech, kteří o to přijdou v 15ti, že to zbytečně uspěchali? V kolika jste o to přišli vy, litujete něčeho?

Chceš dnes udělat dobrý skutek ? Pomoz výše
uvedenému hříšníkovi tím, že mu dáš nějaké rozhřešení! Můžeš mu
ho poslat na e-mailovou adresu, kterou uvedl u zpovědi, nebo napsat
veřejně vyplněním formuláře na konci této stránky. A jestliže nechceš,
aby pod tvou přezdívkou mohl vystupovat ještě někdo jiný, zaregistruj
si ji ZDE !

Taky v 15 taky s 19letym taky po pul roce . . . a po 4 letech spolu bydlime :)
V patnácti, taky s devatenáctiletým přítelem, taky po půl roce :) A na nějaký ,,Ta na to musela vlítnout hned jak může.." kašli, mohla jsi dřív a třeba to bylo/je/bude po půl roce s někým, kdo tě má vážně rád a ty jeho a ostatním do toho prostě nic není. Takže tak :)
já o to přišla také v patnácti, no jestli jsem byla připravená nevím, ale nelituju toho, tak jsem asi byla a po pravdě se za to nestydím,nikomu se nemusíš chlubit od kdy panna nejsi, udělet to tak, jak to cítíš...
Tak vám všem děkuju za rady, některé mě docela potěšily a pomohly (jiné trochu míň :D) a nějak mi to pomohlo utřídit si to v hlavě :).. Jenom mě trochu zaskočily názory typu "když nad tím musíš přemýšlet, tak jsi nevyzrálá a nepřipravená". Ale zamyslete se nad tím, snad každá holka si svoje poprvý plánuje už dlouho předem, přemýšlí kdy to bude, jaké, s kým atd. .. asi o nic nejde, ale mě se to zdá jakio důležitý krok ve vztahu, tak přemýšlet nad tím, co udělám snad neni nic divnýho, ne? Ale to je jedno, i tak dík ;)
tobě 15 jemu 19? zasranej pedofil!!!
Panebože, tobě je 15 a jemu 19? zasranej pedofil!!!!
devkobijec: Proto tuhle diskuzi nepsala, aby ji někdo takhle nazval. Navíc si myslím, že na zpovědnici se snad mluví slušně, ne?
Na sex jsi připravená po první menstruaci, ovšem dle místních zákonů ho máš povolen až po 15-tých narozeninách. Zbývá vyřešit je tento partner je na to ten pravý, ale to si musíš vyřešit pouze ty sama.
Pokud máš stabilní vztah, tak bych neřešil věk. Horší když nějaká důra o to přijde v patnácti v zadním traktu místní diskotéky... To jsou pak pohledy.
není to normalni - neni to normalni v dnesni dobe, bylo to normalni in illo tempore
Jsi chytrá holka, když si to rozmýslíš a nejdeš do toho hned. Já osobně si chci panictví určitě ještě zanechat, aspoň do 16-17, ale pokud toho kluka opravdu miluješ a sama to chceš... nevidím v tom problém. Má kámarádka o panictví přišla v patnácti. Sama o něj dřív chtěla přijít, když to přišlo, ten den vůbec neplánovala (ale chodila s ním půl roku). Teď tedy tak nadšená není. Když se o tom někdo dozví, šokuje ho to a ona se za to stydí. Na základce to tedy bývá běžnější, my jsme ještě ke všemu z gymplu, takže se od nás očekává lepší přístup. Přináší to tedy svá mínus. Ale těžko říct, jak by se chovala, kdyby o to nepřišla... tím myslím, že by o tom stejně přemýšlela a chtěla to udělat. Když se tedy hodně bojíš, počkej aspoň ten půl rok... šestnáct už zní líp. Ale pokud nechceš čekat, tak s antikoncepcí a vzájemnou láskou se nic nezkazí ;)
Je dobře, že o tom takhle uvažuješ. A on z tvého vyprávění působí rozumně. Pokud to nebude na mezi nebo rychlovka v autě nebo opilá někde na toaletách, ale uděláte si to hezký, v klidu a z lásky, tak se nech vést jen svým citem... A hlavně pozor na antikoncepci, to je prostě základ.
Já měla první sex v 15ti. Lituju jen toho, s kým jsem o to přišla. Připravená jsem byla. Je to individuální, ale viz malicka. Nekoukej na okolí, je to intimní záležitost.
Myslím, že pokud bys o tom přemýšlela ve stylu "ještě se na to necítím připravená, proto to neudělám" pak by bylo pochopitelné, proč s tím otálet. Pokud o tom ale přemýšlíš stylem "co si o mě kdo pomyslí, jsem připravená, ale spát s ním nebudu" tak je to docela trapné, zbytečné a vypovídá to o tvojí nezralosti. Sex, resp. milování pokud se mají dva rádi, by měl být ryze intimní záležitost dvou lidí. Nechápu, proč teda uvažuješ o tom, co si pomyslí ostatní o věku a okolnostech, vůči kterým k tomu došlo. Nikde to neroztrubuj, ty víš jak se cítíš a že to není žádné šup sem šup tam na diskotéce, a máš po problému. Zřejmě tě musí mít rád, když čeká už půl roku. Pokud jsi připravená, tak mu to klidně konečně dopřej. Pořád lepší přijít o to s ním, než s nějakým blbem někde opilá na pařbě, ikdyby to pak bylo "až" v 16 nebo 17. Hlavně nezapomeňte na antikoncepci. PS. Není to start raketoplánu, je to sex, netřeba o tom zbytečně dlouho přemýšlet.
Já o to přišla v 16 a nelituju. Jestli se na to cítíš, jdi do toho. Je to jen a jen vaše věc.
V 18 a lituju toho, protože ten dotyčný, ačkoli jsem s ním půl roku chodila, tak se z něj nakonec vyklubal hrozný blb. Mrzí mě, že jsem si to nenechala pro přítele, se kterým jsem chodila až po něm. Mně osobně to v 15 přijde brzy - já jsem se na to v 15 letech necítila, i když kluka jsem měla. Ale věřím, že dneska už je úplně jiná doba a přijít o to v 15 je asi normální. Dělej, jak to cítíš ty... ale ono ve skutečnosti i když si počkáš, tak ti stejně nic neuteče :-) Na sex máš pak celý život.
Přišla jsem o to v 15ti a lituju toho...Tedy, lituju spíše způsobu jakým jsem o to přišla... Jinak, pokud ho máš ráda a on tebe-což zřejmě ano už jen kvůli tomu že je schopnej čekat, tak do toho jdi...Jestli sama chceš =) Na názory ostatních kašli...Navíc, v dnešní době někteří už nečekají ani na těch 15...Ale to je jejich boj =)
je to tvoje věc, když si to myslíš, tak to příteli řekni, že se na to necítíš. prostě to musí vyplynout. jestli tě miluje, počká... na druhou stranu, jestli vám to klape a ty to chceš, tak nevidím důvod, proč do toho nejít. myslím si, že na to nejsi připravená, když to tak řešíš.
Ve čtrnácti a nelituju ničeho. Tehdy blbě čuměli, teď zas blbě čumí, že jsme spolu tak dlouho, to si nevybereš, lidi budou blbě čumět pořád, dělej, co sama uznáš za vhodný.
Víš moc dobře sama, jak to je. Ten kluk tě má rád, ty máš ráda jeho, tak do toho jděte, pokud chcete. Na kecy ostatních se patří vysrat, závistivci.
já o to přišla v 19, což není tak dávno. byla jsem už na výšce a říkala si, že ve dvaceti panna být nechci. krásná, chytrá a nikdo to o mě nevěděl. nebylo to nic moc, ani jsem ho asi až tak nemilovala... pak jsem si to zopakla ještě několikrát s jinými a je to jako droga. když jednou začneš, nechceš přestat.... já si myslím, že tím, že začneš v patnácti, tak si dřív ujasníš, co chceš od vztahu apod. máš věk na to se vybouřit. já už mám příliš rozumu na to, abych se vybuřovala, je mi 24... první kluk, se kterým budeš spát pro tebe bude bůh a nad něj žádný jiný mít nebude, zvaž to, než to uděláš.
Vocasník: Když mě přijde, že v patnácti o to přichází především vypatlaný blbky, s klukem kterýho sotva znaj, aby byly děsný frajerky atd. a nerada bych se zařadila mezi ně ..
O panictví jsem přišel v 17ti a lituju. Pokud je otázka směřovaná i na kluky. Jinak v dnešní době to je normální bohužel/bohudík.
Podle toho co píšeš to vypadá, že tě má i rád. Co víc si může 15tiletá holka přát? Spousta holek tvýho věku o to přišla opilejch na diskotéce/koncertu s někym koho skoro neznaly/nemilovaly. A kdo by se na tebe měl jak dívat? Pokud svoje poprvé neplánujete ve výloze obchodu nikdo o tom nemusí vědět.
Já ve 14, ale né dobrovolně. Lituju toho. Na ostatní se vyser je to tvůj život, jestli to chceš ty tak není o čem mluvit. Jdi do toho jestli se máte rádí, tak je to v pohodě. Pod zákonem nejsi, tak jen do toho.
Dneska o to přijít v 15ti je úplně normální, takže klid. Já přišel o panictví v 16ti a nelituju.

TVÁ PŘEZDÍVKA:

OPIŠ BEZPEČNOSTNÍ KOD:

Nejlepší chorálová skupina světa... GREGORIAN 2020 ...20th ANNIVERSARY WORLD TOUR.

Copyright 2003 www.zpovednice.cz + www.spovednica.sk

Uvědomila jsem si to a chci to zachránit!
Toto téma jsem založil/a, mohu ho tedy uzavřít .
Své téma uzavírejte vždy (!) po úspěšném prodeji v Bazaru . Děkujeme!

Příspěvky
|
smazat označené

Celé téma učinit důležitým
|
uzavřít
|
přesunout do jiného fóra
|
připojit k jinému tématu
|

|

INZERCE A MÉDIA
Návštěvnost
Inzerce
Logo ke stažení
Reklamní předměty
Katalog firem

Kontakty
Katalog
Poradny
Wiki
Časté dotazy

Jedná se o příběh mého prvního vztahu, který byl hned napoprvé velmi vyjímečný a neobyčejný. Jenomže jsem byla velmi mladá a nerozhodná, čehož teď lituji. Nicméně věřím, že jsem si to uvědomila pořád ještě včas a tento vztah, který je pro mě s emočního hlediska velmi silný, zachráním. Protože příběh má šťastný konec a když ne, znamená to, že to ještě není konec.

Chtěla bych se podělit o svůj příběh, možná bych ráda, aby na to někdo napsal svůj názor, i když já po té době vím konečně, co chci. Takže zhruba před 3 lety jsem se na jedné hře seznámila s jedním klukem. Rok jsme si psali, poznávali se, pouze šlo o psaní, hráli jsme spolu tu hru bez toho, aniž bychom se kdy viděli na fotce, či slyšeli hlas toho druhého. Bylo to už pak docela vážné a já se s ním chtěla vidět, byl perfektní, bylo mi s ním krásně. Najednou mi pak začal říkat, že je tady něco, co musím nutně vědět, než se uvidíme. Hlavou mu proběhlo spoustu věcí a ta, která by mě nejvíc ranila se stala pravdou. Po roce, kdy jsem do něj byla zamilovaná až po uši mi oznámil, že jsem si celou dobu psala s dívkou. Ale ujišťovala mě, že je to stále ona tak, jako i ty city jsou skutečné, které ke mě má. Asi jsem si to tehdy neuvědomovala, do čeho vlastně jdu, tak jsem si řekla, že to zkusím. Začali jsme pak skypovat, webkovat a nakonec došlo i k střetnutí. Bylo mi s ní krásně, vážně to bylo naprosto perfektní, měli jsme svůj vlastní svět, ve kterém jsme byly jen my dvě. S přibývajícím věkem, jsem začala myslet do předu a bála jsem se, co by na to řekla rodina, kamarádi. Tak moc jsem se toho bála, že jsem jí jednoho dne oznámila, že s ní být nemůžu, ač ji tak moc miluji. A ztratili jsme na nějaký čas kontakt. Asi půl roku bojovala o to, aby mě přesvědčila, že to spolu zvládneme, já ale se tak bála, že jsem jí to nevěřila. Pak jsem najednou zjistila, že má někoho jiného a to mě totálně položilo na kolena, ač jsem to byla já, která odešla od ní. Od té doby už skoro půl roku bojuji o to, aby se ke mě zase vrátila, protože jsem zjistila, že je to to nejlepší, co mě kdy v životě mohlo potkat. Jak z mé, tak z její strany tohle byl náš první vztah, ona je o 5 let starší a s tou novou holkou je asi 7 měsíců už. Říká mi, že mě stále velmi miluje a že to nikdy mezi námi neskončí. Předtím, jak jsem se jí ozvala, když jsem to zjistila mi tvrdila, že se ke mě už nevrátí, že to chce zkusit s tou novou. Ale teď nedávno mi psala, že ví, že se ke mě vrátí a že se asi brzy uvidíme a jestli na ni počkám se mě ptala. Pokud jde o mě, tak já 100% vím, že ona je ta pravá a proto tak dlouho vydržím na ni čekat. A věřím, že se mi to vyplatí. Ač její nová holka je odhodlaná si ji udržet. Ještě bych dodala, že to byl vztah na dálku mezi námi a její nový vztah má též na dálku. Neumím si představit, že bych začala znovu s někým jiným, prostě jsem se do ní velmi zamilovala a co víc, ten strach ze mě už opadl a já jsem připravená na druhou šanci, kterou bych si tak moc přála. Budu ráda za Vaše názory, děkuji
Protože příběh má šťastný konec a když ne, znamená to, že to ještě není konec. A Ježíškovi jsi letos psala né, promiň, ale v životě to tak nechodí.. život hází klacky pod nohy a "Člověk si uvědomí co měl až když to ztratí". Pokud je s někým jiným tak to ber tak, že jsi zaváhala a prostě pro tebe bude někdo jiný. Osobně si myslím, že vztahy na dálku nefungují, takže pokud byste hypoteticky ani jedna nebyla ochotná se k té druhé odstěhovat tak to ber jako "platonickou lásku" a jdi dál.. Ještě píšeš že TY jsi připravena na druhoiu šanci.. to je hezké! Ale je ona připravená taky?
V tomto případě je úplně jedno, jestli je to holka nebo kluk - ty jsi jí nechala, ona si našla jinou. Ale chce pořád tebe, alespoň ti to píše. Ale co znamená to "jestli na ni počkáš" ? Na co máš čekat ? Až ona se rozmyslí, jestli s tebou nebo s tou druhou ? Dělá ji dobře, že o ni obě dvě bojujete ? Má váš vztah nějakou šanci na to, že nebude jen na dálku ? Jinak, kolik je ti let ? Tvá přítelkyně je starší a asi má svou orientaci vyhraněnou, ale co ty, není to z tvé strany nějaké poblouznění a nebudeš ji časem vlastn
Roztomilá asiatka si užije parádní sexuální hrátky
Dvě holky zatáhnou českého kluka do TakeVanu a natočí s ním porno
Holky ze skladu šéfovi předvedou své herecké schopnosti

Jsem připravená, postříkej mě – chci to!

Report Page