Jsem připravená
🛑 VŠECHNY INFORMACE KLIKNĚTE ZDE 👈🏻👈🏻👈🏻
Jsem připravená
Menu
O nás
Pravidla
Lampárna
Menu
O nás
Pravidla
Lampárna
Třiadvacetinásobná grandslamová šampionka Serena Williamsová dává tenisu sbohem. Pravděpodobně již po blížícím se U.S. Open odejde ve svých 40 letech do „důchodu“, chce se více věnovat rodině, kterou by si přála rozšířit. Svěřila to v rozhovoru pro americký Vogue. Informoval o tom například The Washington Post.
aktuální diskuze k aktuálnímu zpravodajství
My a naši partneři zpracováváme údaje následujícím způsobem:
Personalizovaná reklama a obsah, měření reklamy a obsahu, poznatky o okruzích publika a vývoj produktů , Technický provoz stránek , Ukládání a/nebo přístup k informacím v zařízení , Zpracování údajů vydavateli a dalšími partnery
Podrobné nastavení Rozumím a přijímám
Snažení
Těhotenství
Miminko
To se mi líbí
Zmínit
Nahlásit
To se mi líbí
Zmínit
Nahlásit
To se mi líbí
Zmínit
Nahlásit
To se mi líbí
Zmínit
Nahlásit
To se mi líbí
Zmínit
Nahlásit
To se mi líbí
Nahlásit
To se mi líbí
Zmínit
Nahlásit
To se mi líbí
Zmínit
Nahlásit
To se mi líbí
Zmínit
Nahlásit
To se mi líbí
Zmínit
Nahlásit
To se mi líbí
Zmínit
Nahlásit
To se mi líbí
Zmínit
Nahlásit
To se mi líbí
Nahlásit
To se mi líbí
Zmínit
Nahlásit
To se mi líbí
Zmínit
Nahlásit
To se mi líbí
Zmínit
Nahlásit
To se mi líbí
Zmínit
Nahlásit
To se mi líbí
Nahlásit
To se mi líbí
Zmínit
Nahlásit
To se mi líbí
Zmínit
Nahlásit
To se mi líbí
Nahlásit
Tak jsem se po dlouhé úvaze taky zaregistrovala....už tady chodím nějakou dobu jen tak koukat a teď jsem se odhodlala, že se taky svěřím se svými obavami....
Ani vlastně nevím, jak mám začít. Je mi 26, mám přítele, chodíme
spolu dlouho a cca rok a půl spolu žijem společně v našem bytečku a
myslím, že nám to klape. A tak nějak jsem začla přemýšlet o tom, že
už bychom si asi mohli i pořídit nějaké to mimi.
Bavili jsme se o tom s přítelem a nemá s tím problém… Problém mám
asi já… Respektive, mám obavy. Na jednu stranu si říkám, máme
vyřešené bydlení, finančně to snad taky nějak utáhneme, staří jsme na
to akorát. Navíc když tady někdy čtu, jak se holky snaží dlouho a nic,
tak mě jímá strach, že budu taky jedna z nich, že třeba to nepůjde, že
bude nějaký problém atd. Mám děti ráda a určitě bych nějaké chtěla.
Navíc poslední dobou na to musím myslet čím dál tím víc. Prostě nikdo
mě do ničeho nenutí, nějak mi to vlezlo do hlavy samo, asi jak se rozrodily
kamarádky a známé kolem, navíc i švagrová má teď mimi… Dokonce jsem
měla i takové stavy, že po narození neteře jsem byla samozřejmě
strašně šťastná, že jsem teta a na druhou stranu jsem byla strašně
zklamaná, že já ještě žádnou rodinu nemám. Ale pak…
Mám z toho i dost strach… Prostě jsem takový docela úzkostlivý
člověk a mám obavy, jaké to bude, jestli to zvládnu, jestli zvládnu se
starat o úplně malilinkaté miminko, na které se málem bojím šáhnout,
aby se mu něco nestalo. Bojím se, jak budu zvládat tu únavu, stres. Jestli
budu dobrá máma… Bojím se jaké asi bude těhotenství a jak to budu
prožívat?
Říkali jsme si s přítelem, že HA už jsem brala dlouho, tak jsem ji
vysadila, ať se tím pořád necpu a tělo si dá oddych a že až se rozhodnem
snažit o mimi, tak aspoň budu připravená fyzicky. Beru i nějaké
vitamínky a tak. Několikrát jsme se na to téma balili a říkali si, že
třeba ke konci roku tomu už dáme volný průběh. Ale čím víc se to
blíží, tím víc o tom pořád přemýšlím. Na jednu stranu si sama sebe
představuji, jak mám doma prcka třeba jako má kámoška, na druhou stranu se
bojím té velké změny.
Nemám pocit, že bych se vrhala na každý kočárek, který uvidím, ale je
fakt, že o těhotenství přemýšlím dnes a denně. Nejsem praštěná, je
tohle normální?? Už fakt nevím. Někdy jsem si jistá,že to přece
zvládnu, jindy tu odvahu postrádám. Přítel je v tomhle super, že mi
říká,ať neřeším věci zbytečně… Prostě umí mě podržet. Asi jsem
praštěná, řeším kraviny, ale potřebovala jsem to asi napsat.
Jak velkou fotovoltaickou elektrárnu si můžete pořídit, aby se vám vyplatila.
Pro napsání příspěvku se prosím přihlaste
nebo zaregistrujte .
Zde můžete vožit obrázek/ fotku, který je umístěn na internetu a
znáte jeho adresu.
Pro vložení vlastních fotek, které máte ve svém počítači, klikněte
na tlačítko “Přidat obrázky” pod příspěvkem.
Zde můžete vložit odkaz na video, které je umístěno na YouTube.
Neboj a jdi do toho,obavy má každý,nejhorší smrt je ze
strachu,uvidíš,jak budeš šťasná,až s vámi prcek bude,je to to
nejlepší,co můžeš udělat,navíc,když máš zázemí,tak
neřeš.Pochybnosti jsou úplně normální,když si vzpomenu na sebe!Začátky
jednoduchý nejsou,ale mrňě Ti to pak všechno vrátí,tak do toho,věk máš
akorát..
Umění být maminkou se nenaučíš pomocí rad, návštěv kamarádek ani
čtením knihy a ani těsně po porodu. Učíš se to každým dnem, kdy jsi
spolu s miminkem. Sleduješ, jak se mění jeho potřeby, přizpůsobuješ se
mu.
Neboj se do toho skočit rovnou po halvě .
Nepochybuju, že to zvládneš .
Zuzka 33tt a Filípek 3 roky
Ahoj,nějak podobně jsem taky uvažovala,taky jsem si říkala:
mám,nemám…pak jsem změnila gynekologa,a ze dne na den jsem přestala prát
HA.A cca do 1-2 měsíců jsem byla těhotná Naštěstí tedy pro mě a pro našeho Bobina
jem tenkrát nevěděla,do čeho lezu
Ahoj, já jsem taky ten tvor neustále pochybující. Nejdřív jestli se mi
povede otěhotnět, pak v těhotenství pochyby, jestli budu dobrá máma (
o tom pochybuju ještě teď ) a moje poslední a největší pochyby,
zvládnu se postarat o 2 děti? Jsem 30tt. Chci tím jen říct, že
pochybovat je naprosto normální .
Ahoj, nemyslím si že jsi praštěná a už vůbec ne, že řešíš
kraviny. Právě naopak, je vidět, že to chceš brát a bereš zodpovědně.
Obavy mít asi nepřestaneš, ale je jasný, že
už jsi rozhodnutá mimi mít. A budeš mít 9 měsíců (což není krátká
doba) všechno vstřebat. Miminko je to nejcennější co ti život může dát
a ty máš ještě neocenitelné štěstí v tom, že tě přítel podporuje a
mimi chce. (Spousta z nás takové štěstí nemělo).
Neboj se a ať tu brzy v diskusi zkoumáme tvůj těhu test, zda tam je či
není druhá čárka!!!
Pokud máš tyhle obavy, tak je to jenom dobře, protože to znamená, že
jsi zodpovědná! a jestli se mám přiznat - já jsem třeba jedna z těch, co
se musela snažit víc jak pět let a stálo mě to hodně sil…a přesto se mi
často stává, že mě přepadají tyhle stavy, jestli to vlastně zvládnu,
jestli budu dobrá matka…a to se třeba nebojím vzít do rukou mimino…mám
kolem sebe strašně moc kamarádek s dětma, který jim přebaluju,
převlíkám, koupu…a přesto mě ty myšlenky přepadají takže vzhůru do toho
ničeho se neboj, jak zjistíš, že jsi těhotná, tak vše půjde samo.
Nikdo nemůže říct, jestli je dobrá nebo špatná máma, nejsou na to
žádné tabulky (vyjma těch, co o mimi nestojí a nechtějí se o něho
postarat nebo se starají z nutnosti). Těhotenství jako takového jsem se
nebála, šíleně mě děsila vidina porodu, přežila jsem ho a s rostoucím
bříškem se strach z něho zmenšoval, teď mě mrzí, že jsem musela na
císaře. Teď mám taky strašné obavy jestli se nám povede druhé mimi a
jestli ho donosím, ale už se na něho předem těším. Strašně si přeju
holčičku a rodit přirozeně, ale s obama variantama počítám jako 1% ze
sta, ale kdo ví. Jo a otěhotněla jsem hned po vysazení HA. Takže se ničeho
neboj a hurá do toho!!
Neboj a konej. Já, když jse zjistila, že jsem těhotná, tak jsem byla
pěkně vyděšená (a to jsme se snažili 6měsíců). Když se malá narodila,
tak mi vůbec nepřišlo, že nevím co s ním. Pak se ségře za 7týdnů
narodil kluk a já najednou nevěděla, jak ho vzít. A to jsem sama měla doma
7týdenní mimčo. Takže neboj, to zvládneš.
Jen se bojíš neznámého. Připravení jste, že víc to snad už ani
nejde. Kéž by takhle více lidí plánovalo rodinu, pak by se nerodily
nechtěné děti, nebyly by děcáky.
Vůbec ničeho se neboj. Sahat na cizí miminko není totéž, jako držet to
svoje, to mi věř. Rozdíl je hlavně v tom, že to cizí máš obavu vzít do
ruky, kdežto u toho svého máš obavu, dát ho z ruky
Být mámou je ta nejkrásnější věc v životě ženy.
Všem vám děkuju za vaše názory a podporu…člověka uklidní,že v tom
není sám a není jediný, komu se honí hlavou miliony protichůdných
myšlenek. Přesně jak říkáte, asi by mi nejvíc prospělo do toho spadnout
rovnýma nohama a už bych nemusela řešit jestli joooo nebo nee a furt
dokola.No ještě chvilku budu muset počkat a dořešit některé své
zdravotní záležitosti a pak už děj se vůle boží
Ahojky. Nemyslím si, že řešíš kraviny, spíš je dobře, že o tom
přemýšlíš. Já jsem otěhotněla neplánovaně a nečekaně v 21, přes
prášky, který sem brala 4,5roko a pokud vim, tak jsem nikdy nevynechala, ale
to už je teď jedno:-). Zezačátku jsem se strašně bála, jestli budu dobrá
máma, jak to zvládneme, finančně, fyzicky i psychicky a taky porodu (to už
mě přešlo). nikdy jsme o mimi moc nepřemýšleli a to jsme spolu 5let.
Máš výhodu, že mimi plánujete, máte vyřešené bydlení a tak.. My jsme
pak dělali vše honem honem:-D
Sekretářka se prstí před kamerou v kanclu
Krásná česká mamina
Sexy panička opíchá cizince