Jehlové svědectví…
A co kdybych vám řekl, že existuje lék na rakovinu, ale je utajován, protože rakovina má roční hodnotu 160 miliard dolarů?
"Chtěl bych se podělit o své svědectví ohledně jehliček(očkování). Chci dosvědčit, že jehličky mohou být velmi nebezpečné, a to nejen v současné době. Takže...
V roce 1999, když jsem byl ve třetím ročníku střední školy a bylo mi 17 let, mě rodiče přemluvili k očkování proti chřipce. Do té doby jsem v dětství býval nemocný jednou ročně. Obvykle to bylo v listopadu, když bylo sychravo a takzvaná chřipková sezóna. Člověk si pár dní poležel, najedl se cibule a česneku.
A přešlo to. Někdy se šlo k lékaři, někdy ne. A jednou za rok, jako každý, jsem si lehkou chřipku prodělal. A tehdy, v tom roce 1999, no víte, máte důvěru k blízkým, tak jsem jim důvěřoval a řekl jsem si, no, půjdu se naočkovat, bude to dobré. Ačkoli jsem i tak měl tehdy dobrou imunitu.
Protože jak říkám, byl jsem nemocný jednou ročně a přitom, i když jsem bydlel ve městě, jsem jako dítě hodně fyzicky pracoval na příslovečném poli na venkově, takže imunita byla, řekněme, dobrá, a navíc jsem tehdy trénoval několik sportů, jako plavání, běh, basketbal, a měl jsem za sebou první rok kulturistiky.
Takže vytrvalost, odolnost. Opravdu jsem je tehdy měl na velmi dobré úrovni. Řeknu to stručně. Od doby té injekce jsem celých 6 let, tedy do konce střední školy a po celou dobu studií na vysoké škole, neustále po celý rok střídavě trpěl chřipkou a angínou. Bez přestávky. Nebylo tomu konce. Kolik jsem tehdy bral prášků, česneku. Různě si člověk pomáhal.
Každou chvíli mě to skolilo. Celých 6 let, až do roku 2005. V roce 2005 mě chytla tak těžká angína, že jsem nemohl ani mluvit, ani jíst. A nakonec to skončilo nějakými dvaceti odblokovávacími injekcemi do hýždě. No, bolestivými. Nějaké silné antibiotikum, ale povolilo to až tehdy, že?
Takže se dá předpokládat, že jehličky už dávno nejsou tak dobré, jak se říká. Jak je ten program, že se děti musí očkovat, něco jako šest v jednom, sedm v jednom, v tom se nevyznám.
Předpokládám, že právě proto mají psychologové, psychiatři a různí lékaři spoustu práce, diagnostikují spoustu různých potíží u dětí nebo dospívajících. No a proč? Na tyto otázky, kde může být příčina, si může člověk odpovědět tak nějak sám.
Farmaceutické koncerny mají tolik peněz, že se to do hlavy nevejde.
Všichni ti majitelé a manažeři mají nakoupené ranče někde na ostrovech, na Maledivách, někde v Egyptě, vrtulník, jachtu, ale pořád mají málo. Někdo moudrý, zapomněl jsem teď jméno, řekl tato slova. Určitě ten citát znáte. Když někdo říká, že je něco pro vaše dobro, vezměte nohy na ramena a utíkejte co nejrychleji.
Takže předpokládám, že všechny jehličky proti různým nemocem jsou možná jen proto, aby jim plnily peněženky, protože pořád mají málo. Řeknu teď ještě jednu zajímavost, za kterou mi možná farmaceutický průmysl zakroutí krkem. Také po dlouhém a důkladném pátrání řeknu, jak je to s tou rakovinou. Na rakovinu existuje lék. Je to například vitamín B17.
Nebo sodová dieta(jedlá soda). O sodové dietě mohu poskytnout příspěvek o tom italském lékaři, kterého také úřady pronásledují. Tedy odkaz, jak se to dělá. Stojí to pár korun. A zde odrazuji od veškerého ozařování, včetně mamografie, protože řeknu to takhle.
Co jsem se dozvěděl, a pokud je zde někdo chápavý lékař s vědomostmi, myslím, že bude souhlasit, pokud to ví. Ozařování, tedy chemoterapie, způsobuje zabití rakovinných buněk. Dobře.
A do tohoto bodu je to pravda. Jenže ty buňky jsou mrtvé. A často si lze všimnout, že když je někdo po chemoterapii, v určitém okamžiku je z něj cítit dech jako ze zdechliny. Protože ty buňky se v člověku rozkládají. Dochází k autoinfekci. A nejčastěji v důsledku toho ke smrti. Právě po chemoterapii.
Znám lékaře, který to řekl, a mám také svědectví lidí, kteří to potvrzují. Vitamín B17 byl stažen z lékáren, ale lze ho volitelně sehnat. Takže, jak je vidět na tom obrázku, proč rakovina stojí tolik peněz. Takže to je vše. Několik slov nepohodlné pravdy ode mě.
Dej Bůh štěstí."