Jednou na nevlastní sestru vytáhne péro a ta se pak nemůže nabažit
⚡ VŠECHNY INFORMACE KLIKNĚTE ZDE 👈🏻👈🏻👈🏻
Jednou na nevlastní sestru vytáhne péro a ta se pak nemůže nabažit
Uživatel
Můj účet
Přihlásit se
Stažené soubory
Ke stažení
Stáhnout domů
Provozovatel
Hellspy SE
Nepravidelná 329/9
Praha 10, Česká republika
Napište nám
Podmínky služby
Ochrana osobních údajů
The requested URL was not found on this server.
V BLOKU
Home
Kocourkův sklad
E-books
Software
Návštěvní kniha
e-mail
ZPRÁVY
Z domova
Ze světa
Kultura
Ekonomika
Bulvár
Sport
Technika
Mladík v Nevadě
C. D. PAYNE
MLÁDÍ
V HAJZLU
DENÍK MLADŠÍHO BRATRA
NICKA TWISPA
KNIHA ŠESTÁ
ČERVEN
SOBOTA, 18. ČERVNA
Právě je u nás na návštěvě Tyler Twisp. U nás, to znamená v našem bezútěšným
čtyřmetrovým karavanu, kde žiju uprostřed nevadský pustiny s bábinou
Wescottovou. Tyler to tady ve Winnemucce zbožňuje stejnou měrou, jako já to
tu nesnáším. Určitě to pramení i z toho, že on je mohutná korba, která každý
tři dny sežere tolik, co váží, kdežto já jsem intelektuál muší váhy s
vybranýma chutěma a duchovníma aspiracema. Je to k nevíře, že mýmu
svalnatýmu bratranci je teprv patnáct, kdežto já – pouhej stín v jeho
šlépějích – oslavím v prosinci šestnáctý narozeniny. No, popravdě řečeno,
jsem vlastně spíš jeho strýc, jelikož se narodil mý nevlastní ségře Joannii,
ale připadá mi trochu nepatřičný mít synovce dvakrát tak velkýho, než jsem
já sám, a tak se raději považujeme za bratrance.
Nevada se pyšní tím, že je tím nejliduprázdnějším státem USA. Tak například
Winnemucca se nachází 264 kiláků východně od Rena a 565 kiláků západně od
Salt Lake City. A mezitím se rozkládají hrozivě rozlezlý prostory plný
hlušiny a vyzáblýho pelyňku. Ráj na zemi leda tak pro zajíce, ale
nepřekonatelnej problém pro jakoukoli vyšší formu života, než je káně. Kdyby
nebylo internetu, mozek by mi už dávno vyschl a odumřel.
Winnemuccu považuje za svůj domov skoro osm tisíc buranů, zatímco populace
New Yorku převyšuje osm milionů. Podle zákona pravděpodobnosti jsem měl víc
než tisícinásobnou šanci žít v onom supervelkoměstě než hnít v tyhle bohem
zapomenutý díře. A bingo! Navzdory veškerý nepravděpodobnosti tady tvrdnu v
obytným karavanu, kterej je ke všemu ještě zaparkovanej mimo území města,
oblíkanej chodím v hadrech ze sekáče, nemám do čeho ani do koho píchnout,
holka v dohledu žádná, není kam jít a mý veškerý jmění činí 4 doláče 35
centů. Zatímco můj urostlej bráchanec – nadšenej milovník čistýho vzduchu a
namáhavých cyklistických tras – si to užívá v přelidněným a zasmogovaným L.
A. To mi od života připadá jako očividná nespravedlnost.
Teď musím na chvíli psaní nechat. Tyler si chce jít do školy nastřílet pár
košů. Škoda že nemám kvér. To bych mu ukázal, jak skuteční chlapi střílejí
koše.
NEDĚLE, 19. ČERVNA
Den otců
Uf, pěkná votrava. Bábina Wescottová mě přinutila zatelefonovat tatovi, z
čehož nikdy nekouká nic příjemnýho. Je to děsnej mrzout. Jako bych já mohl
za to, že mu tam kdesi v Oaklandu moje matka ustřelila kus genitálií? Jó,
tak to vypadá, když se naplní ty nejhorší představy a úzkosti kastračního
komplexu. Můj tata nikdy nebyl citově zrovna vřelej, ale od tý doby, co jsem
začal mutovat, je ještě odtažitější. Tvrdí, že mluvím jako můj nevlastní
brácha Nick – a tomu teda nemůže ani přijít na jméno. Netuším proč. Bábina
se na téma poměrů v naší rodině nechce šířit. Říká jen, že co bylo, bylo.
Když jsem zavolal, tata se naštěstí zrovna chystal do práce, takže náš
nesouvislej rozhovor byl milosrdně krátkej. Pracuje jako sekuriťák v jednom
indiánským kasinu v Kalifornii kousek od Clear Lake. Zeptal se mě, jak se
mám; odpověděl sem, že „nic moc“. Na otázku, jak se má, řekl, že , jako
obvykle“. Zeptal jsem se ho, jestli dostal mý přání; řekl, že si pro poštu
chodí jednou za měsíc. Zeptal jsem se ho, jestli přijede; řekl, že „možná na
Vánoce, ale ať se na to moc netěším“ (jako kdybych neměl nic lepšího na
práci, než se toužebně třepat na toho chcípáka, jehož alimenty se objevují s
pravidelností Halleyovy komety).
Zavěsil jsem a předal upocený sluchátko Tylerovi, který si pak tři čtvrtě
hodiny vesele poklábosil se svým taťkou v Los Angeles a skončil se slovy:
„Mám tě moc rád, tati.“ Dost neuvěřitelný, zvlášť když vememe v úvahu, že
mluvil se svým nevlastním otcem. Možná v tom to je. Co když děcka můžou mít
srdečnej a láskyplnej vztah s otcem jen tehdy, když s ním nejsou spřízněný?
Tyler, stejně jako všichni Twispové, je strašně soutěživej typ. Dnes probíhá
už druhej den prvního ročníku soutěže Ptákohoňka Wescott versus Twisp. V
každou celou se odebereme za zrezavělou boudu v zadní části parkoviště a
honíme kdo s koho. První, kterýmu se nepostaví nebo nevyloudí ani kapku,
prohrává. Zatím je to celkem nerozhodný, až (bohužel) na tu velikost. V
tomto ohledu Tylerovi zoufale závidím. Ten jeho je fakt dělo. Neustále do
něj hučím a snažím se ho přesvědčit, že je abnormálně přerostlej a že s ním
bude mít potíže, protože se mu nikdy nepodaří najít holku, do který by se
vešel, ale on se jen směje a bezstarostně si ten svůj obří nástroj strká
zpátky do gatí. Tyler svý mamě slíbil, že začne sexovat, teprve až mu bude
šestnáct, takže to ještě s žádnou ze svých mnoha ctitelek nedotáhl až do
konce. Jen je nechá, aby mu ho hladily a zdokonalovaly se v orálních
technikách. Jó, to kdybych já měl takovýhle štěstí! Akorát v šestý třídě
jsem chodil s jednou holkou a dál než k experimentální líbačce jsme se
nepropracovali. Consueliným rodičům vadilo, že se stýká s nekatolickým
bělochem, a tak ji přinutili, aby se se mnou rozešla. Věřili byste tomu?
Copak si fakt představovali, že se ve dvanácti vemem a pořídíme si bandu
protestantskejch míšenců?
Když už je řeč o neplnoletých nevěstách, donesly se ke mně zvěsti, že můj
nevlastní brácha Nick byl v mým věku krátce ženatej. Moc tomu nevěřím.
Zeptal bych se ho, kdybych se s ním náhodou potkal, ale ještě nikdy se tu
nestavil a na moje maily odpovídá jen málokdy. Je slavným žonglérem v Las
Vegas a vede spokojenej a natolik společensky náročnej život (viz časopis
People), že nemá potřebu špinit se s chudejma příbuznejma z lontu. Ale dárky
k Vánocům/narozeninám posílá. Nojo, narodil jsem se 25. prosince, a to taky
vysvětluje to mý přiblblý jméno: Noel Lance Wescott. Žádná velká sláva, to
uznávám, ale aspoň že to není Twisp.
PONDĚLÍ, 20. ČERVNA
Další sportovní triumf pro Tylera. Musel jsem to dneska ráno vzdát. Sice se
mi ho ještě jakž takž podařilo postavit, ale byl tak rozbolavělej a odřenej,
že se s ním dál manipulovat nedalo. Oba jsme se s Tylerem shodli na tom, že
po dvou a půl dnech nepřetržitý masturbace z nás veškerej zájem o sex
vyprchal. Je to pro nás pro oba velmi nezvyklej stav. Při mé smůle čekám, že
se na mě dneska vrhne nějaká mařena a já budu nucen tuto jedinečnou životní
příležitost odmítnout. Vetřel jsem si do zanícenýho údu babčin krém od Avonu,
a když nic jinýho, tak mám aspoň ten nejvoňavější nástroj v celým městě.
Stavil se tu můj kámoš Carlyle Bogy se vzduchovkou, a tak jsme se všichni
tři vydali roklí za karavanem a střídali se ve střílení na všechno, co se
hejbalo. Myslím, že Tyler trefil ještěrku. Carlyle sebou furt škube, pročež
je asi tím nejhorším střelcem v celý zemi. Svý rozsáhlý neurologický
poškození si uhnal jako batole v otcově tajný laboratoři na výrobu
methamfetaminu. S největší pravděpodobností trpí také fetálním alkoholickým
syndromem, kterej mu zas zařídila jeho matka svým věčným chlastáním. (Tohle
všechno jsem zjistil z kartotéky důvěrných informací, když jsem brigádničil
v kanceláři školy.) Carlyle teď žije u pěstounů, protože oba jeho rodiče
sedí. Je to už pátá pěstounská rodina, ale zdá se, že s touto sadou
pronajatých rodičů to celkem jde, protože Greenovi jsou docela pokrokoví a
Carlyle navíc už skoro překonal období svý fascinace ohněm. Po nějakou dobu
totiž nepřetržitě udržoval v pohotovosti místní požární sbor. Dodnes si tyká
se všema hasičema ve městě.
Bábina telefonicky objednala pizzu, ale Carlyla na večeři nepozvala. Štve
ji, že si k nám chodí do koupelny brát z lékárničky prášky. Je mu úplně
jedno jaký, kdežto bábina, která si sem tam ráda přihne, teď říká, že se
bojí si jen čuchnout k flašce ze strachu, že se ráno probudí s opicí a v
celým karavanu nenajde jedinou tabletku aspirinu. Sledovali jsme středně
násilnický video a přišívali flitry. Babča dřív pracovala jako kadeřnice,
ale pak strašně ztloustla a její diabetický nohy odmítaly vydržet to
mnohahodinový stání. Když umřela její sestra (teta Deb), bábina po ní
zdědila tohle sedavý zaměstnání: šije na objednávku úbory pro tanečnice,
striptérky a stepařky. Znamená to nekonečný našívání drobných flitrů,
korálků a umělých diamantů na lesklý nebo průhledný látky. Někdy po večerech
jí při televizi pomáhám. Dost nuda, ale bábina mi platí 25 centů na hodinu.
Prachy nic moc, ale kolik děcek se může pochlubit tím, že za koukání na
bednu dostává zaplaceno?
Člověk by si myslel, že takový veliký chlapisko jako Tyler si přece s jehlou
a nití nemůže rozumět. On však k tomu přistoupil jako k další soutěži a opět
mě zašlapal do prachu. Během tří hodin pokryl celý živůtek baletních šatiček
pro trpasličí stepařku dokonale pravidelnýma řadama růžových flitrů. Babča
byla tak unesena, že mu za to zalepila celej dolar.
Pokud vás zajímá, kde Tyler v našem přecpaným karavanu o dvou ložnicích spí,
pak na hrbolatým gauči. Moje postel není pro dva dost velká, přestože jsem
ochoten se maximálně uskrovnit, kdyby sem náhodou zavítala Uma Spurlettiová,
tak by se tam pro ni místečko našlo. Je to ta nejúžasnější holka v celý
historii severní Nevady a vrývá mi hlubokou rýhu do mozku od prvního dne,
kdy se sem minulej rok přestěhovala. Její otec je spoluvlastník kasina s
hotelem Silver Sluice ve středu města. Netuším, jestli je mafián, ale ze
spolehlivých zdrojů vím, že je to Ital. Mám za to, že mě jeho dcera považuje
za EPI (extrémně podivný individuum). Je fakt, že se příliš s místní elitou
puberťáků nestýkám, ale na rozdíl od těch domýšlivejch kreténů nejsem úplně
vylízanej. Tímto směrem se nesmím nechat dál unášet, protože naprosto nejsem
v kondici, abych mohl na Umu Spurlettiovou myslet.
ÚTERÝ, 21. ČERVNA
Další slunný den uprostřed pouště. Nadmořská výška je tu přes tisíc čtyři
sta metrů, což – jak připomínám Tylerovi – je mnohem výš než cokoli v jeho
rodným L. A. Předstírá, že nechápe smysl těchto narážek, ale já dobře vím,
že těžko nese, když není jednička, ať už je to v čemkoli. Bábina mu právě
upravovala vlasy kolem uší, když se u nás stavila Stoney Holtová na svůj
pravidelnej chlapeckej zástřih. Jmenuje se ve skutečnosti Claudia, ale
kdokoli ji takhle osloví, může čekat baňu mezi oči. Jejím snem je být
lesbička, ale v počtu přítelkyň je na tom ještě hůř než já. Nemá ani tajnou
ctitelku, protože na všechny holky ve městě pohlíží s hlubokým opovržením
(kteroužto laskavost jí stejnou měrou všechny do jedné oplácejí). Až do
loňského roku to bývala nehezká a obtloustlá koc, ale pak během několika
měsíců prodělala její anatomie tajemnou metamorfózu. Má teď dokonalou
postavu, kterou se snaží maskovat plandavýma gatěma a mohutnýma vytahanýma
trikama s vulgárními nápisy. S odlivem štěněcího tuku se jí pod světlou kůží
bez jediný vady objevily klasicky tvarovaný lícní kosti. Bábina říká, že
Stoney by mohla být krásná jako modelka, kdyby se tak zoufale nesnažila
vypadat jako Mickey Rooney ve filmu Men of Boys Town.
Stoney vypadala překvapeně, že u nás vidí Tylera, přestože jsem jí nejmíň
dvakrát říkal, že k nám má přijet. Taky se začervenala, když na ni Tyler
promluvil, což je u ní naprosto nečekaná reakce.
„Posaď se,“ řekla bábina. „Hned se ti budu věnovat.“
Moje bábrle se k těm několika málo lidem, co se k ní chodí stříhat, chová
jako ke skutečnejm zákazníkům, přestože za to neplatí. Stoney se rozvalila
na gauč a začala listovat v časopisech na stolku. Její potrhaný triko
oznamovalo: „Chcípni dřív, než ti k tomu pomůžu.“
„Už ste viděli posledního Playboye?“ zeptala se.
„Tak takový svinstvo mi nesmí přes práh,“ smála se bábina.
„Založili sme s Tylerem vlastní pouliční gang,“ povídám. „Nechceš se k nám
přidat?“
Stoney hodila na konferenční stolek svý zaprášený bagančata a zamyslela se.
„A kdo by tam ještě byl?“
„Zatím akorát Carlyle.“
„To je pako… Tak jo. Du do toho s váma.“
„Jen si dejte pozor, abyste se nenamočili do nějakýho průšvihu,“ napomínala
nás bábina.
„Noel Svatý?“ ušklíbla se Stoney. „Ten by nemoh, ani kdyby se sebevíc
snažil.“
„Jen nezapomeň,“ obrátila se bábina na mě, „že tvůj táta je ochránce
zákona.“
Jak bych mohl zapomenout! Vždyť silnější motiv k zločinu už snad ani
neexistuje.
19.45 V našich plánech pouličního gangu jsme se posunuli o kousek dál.
Budeme si říkat PRD, aby bylo jasný, že jsme z předměstí. Líbí se nám ten
drsňáckej podtón, i když v našem městě lze jen obtížně identifikovat jeho
střed, natožpak nějaký předměstí. Původně byla barva našeho gangu žlutá a
přísahali jsme si, že budeme nepřátelé na život a na smrt s každým, koho
uvidíme v červený nebo modrý. Toto rozhodnutí si vynutilo okamžitou návštěvu
sekáče U Zlatýho orla, kde se ale ukázalo, že nabídka oděvních svršků této
barvy je značně skrovná. Tak jsme se usnesli na hnědý, což – jak komentovala
Stoney – je mnohem chlapáčtější volba. Nejsem si tak jist. Teď jsem
navlečenej od hlavy k patě ve fujtajblový hnědi a připadám si jako člen
deratizační čety.
Když jsem dokončil svou barevnou přeměnu na zločince, zeptal jsem se Stoney,
jak vypadám.
„Jako hovno,“ znělo její výstižný hodnocení.
Škoda, že vhodnejch barev je tak málo. Když už je to tak, jak je, a červená
a modraje už zabraná, pak už zbývá jen zelená (proč nevypadat jako hipísácký
objímači stromů), fialová (jako tlustý baby po padesátce, upozornila nás
Stoney), oranžová (móda sedmdesátých let), růžová (vražte do mě kudlu, páč
si zasloužím zemřít) nebo bílá (přece taky natíráme domy). Možná to je ten
důvod, proč – stejně jako my – musel nakonec Mussoliny pro ty svý fašouny
zvolit taky hnědou.
Co se týče tajných znamení našeho gangu, pořád ještě na nich pracujem, ale
možná bude stačit, když mírně nastylizujeme některou z Carlylových
složitějších cukatur.
Dnes o půlnoci přijdou na řadu hrůzostrašný iniciační rituály. Tahle hněď má
tu výhodu, že na ní aspoň nebudou tolik vidět krvavý stříkance.
STŘEDA, 22. ČERVNA
Včera v noci došlo k šokujícímu odhalení. Celej můj život se obrátil vzhůru
nohama. Sešli jsme se v dohodnutej čas v opuštěným hipísáckým autobusu na
konci štěrkový cesty. Na tomto místě jsem se před hodně dávnem neúspěšně
pokusil, poprvé a naposled, osahávat holku (svůdnou, ale plachou Consuelu).
Vzali jsme si s sebou jednu svíčku a velkou flašku, kterou čubl Carlyle z
domácího baru svýho pěstouna.
„Tak jdem na to,“ řekla Stoney, zapálila svíčku a horkým voskem ji
připevnila k zrezavělý podlaze. „Každej si musí třikrát nonstop zhluboka
loknout. Ty budeš první, Noele Potížisto.“
Odšrouboval jsem láhev a přičuchl. Jemně to zavonělo chlastem. Sakra, moje
avonová ústní voda voní teda mnohem silnějc než todle. Zhluboka jsem si
třikrát přihnul a snažil se nechcípnout přímo na místě, zatímco si ohnivá
tekutina propalovala cestu mýma vnitřnostma.
„Super,“ zalapal jsem po dechu a předal flašku Tylerovi.
Nalil do sebe tři obrovské loky a utřel si pusu hřbetem ruky.
„Moooc good, amigo,“ říhl si. „Neznám nic lepšího než pořádnej hlt tequily.“
„To rád slyším,“ zaškubal sebou Carlyle, „ale tenhle chlast je vodka.“
Takže jsme slopali vzdálenýho příbuznýho francouzskejch hranolek. Trocha
kečupu by tomu možná neuškodila.
Stoney spolkla svůj podíl bez velkejch řečí a podala láhev Carlylovi, který
svýmu už tak otrávenýmu organismu dodal další dávku jedu. Nezdálo se, že mu
to dvakrát vadilo. Pak opět podal láhev mým směrem, vytáhl macatej kapesní
nůž, z kterýho vybral tu největší čepel.
„Tak kde se budem řezat?“ chtěl vědět.
Zlověstná otázka. Ještě pořád jsem se cítil příliš střízlivěj, než abych se
pouštěl do sebemrzačení. Váhavě jsem upil z flašky. Zážitek z tohodle
sajrajtu se ani opakováním nedostavil.
„No, měli bysme se říznout tam, kde to bude nejvíc vidět,“ prohlásila Stoney.
„Tak třeba na tváři.“
Carlyle souhlasně pokýval, ale návrh mezi ostatními členy gangu podporu
nezískal.
„Mám v plánu stát se sportovním komentátorem, až toho jako profík nechám,“
vysvětloval Tyler. „Potřebuju si tudíž pro kamery udržet vizáž.“
„Sráči,“ odpověděla Stoney. „A jaká je tvoje výmluva, Noele Bezkoulý?“
„Já zas zvažuju, že se pustím do šoubyznysu jako můj brácha Nick,“ lhal
jsem. „Tvář zohyzděná jizvama by mě v tyto profesi značně znevýhodnila. Ale
znám lepší rituál pro vytvoření věčnejch pout než se navzájem rozpárat.“
„Jestli má Stoney svý dny,“ navrhl Carlyle, „mohli bysme se na ní
vystřídat.“
„Tak o tom si nech zdát, špinavce,“ odpověděla.
„A co navrhuješ ty?“ obrátil se ke mně Tyler.
Ucpal jsem jazykem láhev a předstíral hlubokej lok. Pak jsem předal flašku
Tylerovi. „Tak víte, co uděláme? Svěříme si svý nejhlubší a nejtemnější
tajemství.“
„Hej, co by to mělo jako bejt? Copak jsme v nějakým holčičím spolku?“
pohrdavě odfrkla Stoney.
„Já bych jedno tajemství měl,“ řekl Carlyle a hrál si s nožem. „Někdy slyšim
v hlavě divný hlasy a ty mi řikaj, co mám udělat. Dost hrozný věci.“
Carlyle teda umí podělat každej iniciační rituál gangu.
„Hej,“ řekl jsem. „Až zase uslyšíš ty hlasy, nechceš se se mnou poradit
dřív, než něco provedeš?“
„Jasně, Noele.“
„Tak jo,“ pokračoval jsem. „Je tohle tvý nejhlubší tajemství?“
„No, ještě taky vím, kam fotr zahrabal to tělo.“
Předtím než zabásli pana Bogyho (Carlylova otce), zmizel za záhadnejch
okolností jeho parťák z laboratoře.
„Ale když vám to řeknu,“ namítl Carlyle, „jistí moji příbuzní vás
pravděpodobně budou muset sprovodit ze světa.“
„Tak já za sebe to raději vědět nechci,“ řekl jsem. „No a co ty, Stoney?
Jaký je tvoje nejhlubší tajemství?“
Převzala flašku od Tylera, vzpurně se na něj zadívala a zhluboka si
přihnula. „Tak když to chcete vědět, milé dámy, jsem lesba.“
Teď byla řada na mně, abych ji zpražil. „Mluvíme o tajemství, Stoney. Tak o
tomhle si přece cvrlikají vrabci na střeše. Budeš se muset víc snažit,
jestli chceš k nám do party.“
Zamyslela se. „Tak jo, ale jestli se to někdo dozví, pak vám rozkopu prdel.“
„Nikdo se to nedozví, Stoney,“ ujistil jsem ji. „Vždyť o to právě v partě
jde. Po dnešní noci si budeme blíž než rodina.“
„Ne že by to bylo zas tak moc,“ řekla a znovu se napila. „Takže tady je můj
příběh. Minulej měsíc sem byla s mámou v Renu. Šly sme tam do obchodňáku a
zastavily se v kosmetice. Očuchaly sme tam všechny ty parfémy a další
sračky. Pak sem se tam nechala zmalovat.“
„Teda,“ sykl jsem. „Fakt?“
„Fakt. Nekecám. Pak sem se na sebe koukla do zrcadla. Bylo neuvěřitelný, jak
sem vypadala. Jako ňáká zasraná filmová hvězda. A to si celej svůj život
zvykám na myšlenku, že su ošklivější než Carlylova prdel.“
„Vypadáš úžasně, Stoney,“ ujistil jsem ji.
„Přefiknu tě, než bys řekla švec,“ přidal se ke mně Carlyle.
„To bys nepřežil,“ odpověděla. „No a od tý doby nevím, co si o tom mám
myslet. Su z toho zmatená. Dokonce si už vů
Kristýnka chce vyzkoušet penis českého děvkaře
Slečna se odvděčí sexem za ubytování zdarma
Chlap ošuká přítelkyni na stojáka