Jak pravdivé...
"Pocházím z doby, kdy slušnost, respekt a vděčnost ještě něco znamenaly.
Proč jen tolik lidí zapomnělo na to, co pro nás bylo samozřejmostí?
Trocha toho, co bylo dřív, by dnešku jistě prospěla.
A nejde přitom vůbec o nostalgii.
Jde o hodnoty, které formovaly naše vědomí.
Zaprvé, tvé slovo platilo, slib byl závazný.
Důvěra byla základem vztahů.
Zadruhé, úcta ke stáří.
Zkušenosti se cenily, nezesměšňovaly ani neignorovaly.
Zatřetí, skromnost a vděčnost.
Člověk si vážil toho, co měl, místo aby neustále chtěl víc.
Začtvrté, naslouchat, nejen odpovídat.
Rozhovory sloužily k porozumění, ne k sebeprezentaci.
Zapáté, umět se zabavit sám.
Trávit čas venku v přírodě a používat vlastní fantazii
k tomu patřilo zcela samozřejmě, bez neustálého elektronického rozptylování.
Zašesté, chodit pěšky.
Pohyb byl součástí každodenního života a prospíval tělu i mysli.
Vděčnost, všímavost a respekt nejsou zastaralé hodnoty.
Patří k vědomému životu.
Možná nemusíme nic nového vymýšlet, jen si vzpomenout,
v čem ty staré dobré časy skutečně spočívaly."