Hele, nechceš se stavit dneska na kafe?

⚡ VŠECHNY INFORMACE KLIKNĚTE ZDE 👈🏻👈🏻👈🏻

Hele, nechceš se stavit dneska na kafe?
Nečekané návštěvy. Jak se k nim stavíte?
Nenašla jsi odpověď na svou otázku? Zeptej se ve fóru
Holky, jak se stavíte k nečekaným návštěvám tchyne? Uvedu Vás do situace. Mám malou holčičku, předevčírem jsem měla 40 horečky, zánět v prsu. Po celém dnu jsem byla ráda, že malá konečně usnula, bylo asi 18 hod, tak jsme se pritulili a usínali. Máme nízko okna a najednou slyším jak někdo buší na okno a čumí do domu skrz okno (máme i dveře ale zajímavější je koukat asi skrz okno na spici lidi) za oknem vysmáta tchýně..(Přesně tohle udělala už 2x).. pozvala jsem je dál se slovy že jsme zrovna usínali a je mi zle, ale ať jdou dál... rozdovadela malou, já chystala kafe a jen do mě rypala jestli jsem neztratila řeč a proč jsem taková divná, žádná otázka jestli chci s něčím pomoci nebo jestli má malou vzít ven abych si orazila...nic .... zkousla jsem to a na druhý den jsme ji požádali jestli by se mohla hlásit... urazila se, že chtěla vidět rodinu a jsme nevdecni.... jsem divná ja ze chci predem vědět ze prijedou?
@ anna189 Musí zakročit muž a to tvrdě, bude se to určitě stupňovat ( ona bude zkoušet kam až může zajít.... já dva roky rozdýchávala všechno... potom jsme se hrozně pohádali, dost dlouho spolu neluvili a teď je to opravdu lepší). Já bych je tedy dovnitř pustila... ale s tím, že malá jde spát, mě je zle, takže nazdar ... vzala bych dítě a pakovali bychom se do ložnice ( muž ať si s nima dá kafe a vyprovodí je... aby věděli, že příště se opravdu musí ozvat).
Neexistuje, když jsem uspávala nebo dítě spalo, aby mi domů někdo lezl na návštěvu. A je mi jedno, kdo to byl - všechny jsem bez milosti vypoklonkovala (a to včetně mamky, která bydlí v přízemí). Pokud mi nebylo dobře, ale dítě bylo v pohodě a vyspalé, ať si klidně pohrají, ale rovnou bych upozornila, že mně není dobře a nejspíš na mne leze nějaká chřipka (to nikdy nevíš a většinou všichni radši odejdou a je klid, naštěstí jsem to nikdy použít nemusela, ale kamarádce to fungovalo skvěle). I tak si ale budete muset vyjasnit pravidla - že můžou přijít kdykoliv, pokud budou předem ohlášení, abyste s nimi počítali a nenarušilo vám to plány (a je jedno, jestli jde o spaní, nebo jinou návštěvu, plán jít nakoupit, uvařit,..).
tchyne i vsichni ostatni se k tobe budou chovat tak jak jim dovolis. Prisla ti nezvana navsteva, ty se necitis vubec dobre, ale stejne jim jdes delat kafe? Proc proboha? Dovnitr bych ji pustila, na to bych asi nemela nechat stat za dvermi. Ale omluvila bych se ji, zde jsi dnes s navstevou nepocitala a chces si jit lehnout. A sla bych, tchyne at si dela co chce... Muzes ji naoplatku prekvapit - treba "jezis ja jsem tak rada, ze jsi prisla. Jsem uplne vyrizena, mam horecku a kdyz jsi tady tak muzes manzelovi uvarit veceri, to jsi prisla akorat vhod. Dekuji a jdu lehnout, konecne mam nejakou pomoc... " :D Uvidis, ze znovu hned tak neprijde..
Divná nejsi. Trochu mi z toho, co jsem četla, připadá, že je tvá tchyně podobného ražení jako rodiče mého muže. Radím, abys hranice nastavila co nejdříve a nenechala se manipulovat do ničeho, co je ti nepříjemné jen kvůli tomu, že se snažíš chovat slušně k matce tvého muze a babičce tvé dcery. Dobré by bylo, kdyby ti s tím třeba pomohl tvůj muž. Já se bohužel dlouho snažila chovat vstřícně a slušně a největší neshody se snažila si s nimi v klidu vysvětlit.. Výsledek byl ten, že se jejich chování vystupovalo, mě to víc a víc trápilo, ale jim to přišlo normální a chovali se ke mně hůř a hůř. Až zasáhl muž a přestali jsme se stýkat úplně..
@ anna189 nejsi divna, jsi normalni. Na prepadovky neni nikdo zvedavy. At se nauci vychovani.
@ aspie83 mohu se zeptat, jak se to u nich stupnovalo? Pokud o tom nechceš mluvit, nevadí... hranice se snažíme nastavovat s manželem, jsme dohodnuti že bude zasahovat manžel...ale..je to těžké, vesmes jdou narážky přímo na mě a tchýně nešetri neprijemymi řečmi zvlášť když manžel není přítomen... no když tady vpadla takto a viděla mě v horeckach tak se ještě culila na celé kolo a dělala na malou cukrbliky... říkala jsem si že snad jen slepý nepozná nevhodnou situaci a málem jsem si klepala na čelo že přece soudný člověk snad pozná a omluví se..
@ anna189 poslala bych manžela, ať je vyprovodí a vysvětlí, že v 18 hodin se nechodí na návštěvu. A já bych zalezla s malou do ložnice. Tohle jsem nějaký čas s tchyní taky řešila. A prakticky to děti vyřešily sami. Byly total protivné a ona se sama zvedla a radši odešla. My máme teda docela problematické vztahy, ale snažím se to víc nehrotit, ale ne všechno si nechám líbit.
@ anna189 ahoj, něco podobného se dělo mojí mamce, když bracha se segrou byli malí. Nečekané návštěvy rodiny vždycky v tu nejhorší dobu a ona je vždycky jako “správná hostitelka” pustila dal a litala kolem nich. Už je to skoro 40 let a doteď si vyčítá, že to tak nechala a nevymezila nějaké hranice. Kdyby mě při usinani někdo klepal na okno, tak otevřou to okno, řeknu, že zrovna usínáme, protože byla náročná noc, a že domluvíme na návštěvu jindy (pripadne ji rovnou pozvat třeba na zítra na jinou hodinu).
@ anna189od začátku se chovali bezohledně a bezcitne. Chtěli si budit 2 týdenní miminko pro zábavu, měli problém se ohlásit, když chtěli přijít, když jsem řekla, že něco nechci, tak se mi smála tchyně do očí a tím, že si to stejně bude dělat po svém - proto jsme kontakt omezili pouze za přítomnosti manžela a s malým rozhodně nebyli nikdy sami. Potom se stupnovaly hlavně řeči, narážky a urážky vůči mně.. Při posledním setkání mimo jiných "milých řečí" tchán ke mně prohlásil, že se brzo nebude nikoho ptát a našeho syna (15 měsíců) si vezme na celý den, nikomu neřekne, kde jsou a kdy přijdou. Když viděl, že se mi to nelíbí, tak řekl - no, moc necum, to bude brzo. A tímto stylem se mnou prostě pak už jednali. Manžel jim to pak právě už důrazně vytkl, pohádali se.. Já jsem si údajně spoustu věcí, co mi provedli, vymyslela a jsem p..a, co něco bere, protože jsem fakt divná... Korunoval to tím, že si vnuka koupil (což jsme nepochopili.. protože nám ani nikdy s ničím nepomohli, tak proč by měl mít ten pocit) a nebude se ptát nějaký krávy, kdy ho může vidět. Málem se porvali a prej máme jít do p..., že nás odstrihavaji.. No, potom psal manželovi, že slyší, co chce, já ho zmanipulovala, a popřel, co sám řekl. To bylo před 3 týdny. Teprve teď se mi postupně ulevuje a doufám, že se jen tak neuvidíme, nejlépe nikdy.
@ anna189 já bych trvala na tom že se dopředu nahlásí. Já mám taky tchyni generála, ale já jsem zase palice tvrdohlava. Když jsme s mým současným manželem chodili a ona měla snahu se nám plést do vztahu, tak jsem se s ní rok neviděla. Ona moc dobře ví, že nemám problém ji odstrihnout, ale stejně pokouší moji trpělivost. Teď nedávno mi chtěla ostříhat syna bez mého vědomí.... To jsem myslela že ji sežeru zaživa. Ale zase tě pobavim.... Tchani měli přijít na ohlášenou návštěvu, ale já s prckem po obědě usnula tak tvrdě že jsem je neslyšela zvonit a oni i když měli klíče tak odjeli 😁😁😁 a to k nám mají taky 20 minut autem. Domluv se s manželem na nějaké pravidla ať si to s maminkou vyřídí. Tohle je vůči tobě opravdu bezohledne
A bude vám tohle připadat v pořádku, až vás za 20 a více let budou odhánět tyto vaše děti, že jste se neohlásili a nepožádali o to, že je chcete navštívit? Blízká rodina jsou lidé, kteří se na mě mohou kdykoliv obrátit a já na ně. A je jedno, jestli je to rodina má anebo manžela.
@ 1772 Je mi 40 a ještě nikdy jsem nepřijela na návštěvu za svými rodiči, aniž bych předem zavolala, zda se jim to hodí. A to mám od domu stále klíče, takže by to nebyl žádný problém, i kdyby třeba nebyli doma. To se prostě nedělá. Takže moje děti nikdy nebudou mít příležitost mě odhánět, protože ani jim do soukromí nepolezu, na návštěvě se s nimi vždy domluvím. A pokud zavolám a jim se to zrovna nebude hodit a požádají, ať přijedu později nebo jindy - ano, bude mi to připadat naprosto v pořádku.
Přijde mi normální se na návštěvě domluvit předem, a to z jednoho prostého důvodu - naše rodiny totiž nesedí jenom na zadku, ale často chodí ven, sportují, navštěvují se s jinými lidmi, mají pochůzky po městě apod. Jedinou výjimkou je 90letá babička, která sice už nikam kromě lékaře nejezdí, ale už tuplem přepadovky nepřijímá, protože má svůj zajetý režim, na každou návštěvu se dopředu psychicky připravuje a často vstane s tím, že dneska určitě nechce nikoho mimo obvyklý okruh vidět, protože jí prostě není dobře.
@ 1772 ty jo promiň ale to mi přijde mimo mísu. Tady nejde přece o to, že by se tchýně nemohla obrátit na rodinu, nepřijela se světovým problémem, ale na nevhodně načasovanou neohlášenou návštěvu, zjevně si to i uvědomovala. Já si myslím teda , že i v rámci blízké rodině by měla fungovat základní slušnost ne? Nebo ve vaší rodině funguje absolutní přijetí nonstop a chodíte si do domácností jak do chliva kdykoliv se vám zachce?
@ 1772 mně tedy připadá normální se domluvit předem, zavolat jestli se to hodí, když jsem v okolí atd. Třeba od rodičů i od dědy mám klíče a stejně se s nimi domlouvám, a když k nim jdu, tak zvonim u bytu - u dědy si pak tedy odemknu, aby mi nemusel jít otevřít. Ale připadá mi to slušné. Dotyčný může být pryč, mít své plány nebo prostě nemít na nikoho náladu apod., na což má každý právo. Není to o odhaneni někoho, ale o vzájemném respektu a slušnosti.
@ 1772 tady ani tak nejde o to ze by se na nás nemohla obrátit... se svou tchyni v něčem nevycházím, je general který do všeho mluví a organizuje, i přesto se snažím kvůli malé být ta hodná snacha... možná bych i prekousla tu neohlasenou návštěvu ale co mi nejvíce na tom vadilo je to, že mě viděla usínat v horeckach a normální člověk by řekl třeba ,,ježíš no to jsme nevymysleli, jdi spát a my přijedeme jindy" aspoň tohle bych řekla já... ale ona vysmata si porucila kafíčko, rozdovadela mi dceru a ještě rypala proč nemluvím a že jsem určitě nějaká divná... takže ano, rodina je vítaná vždy ale očekávám slušnost a trošku respektu
Holky...jsem ráda že tedy nejsem divná ale bohužel když manžel slušně hezky na druhý den řekl že jsou tedy vždy vítání ale rádi bychom aby se ohlasili dopředu tak se urazili.. jen nastinim situaci jak to chodí u druhé švagrové, chodí si navzájem jak do chliva skoro každý den, přijde jim to asi normální, navzájem si chodí bez dovoleni do kuchyně a třeba vaří...to tchýně zkusila u mě jednou, zrovna jsem odbehla a ona mi šla v botech do kuchyně a obracela tam řízky a komentovala moje vaření... no jim to připadá normální... jednou pri vaření mě vyhanela z me kuchyně že je zvyklá vařit každý den a dnes nemůže (byli pozváni na oběd) a začala se mi hrabat v lince...takže se obávám že s nimi ta slušnost bude běh na dlouhou trat
@ corry21 no přesně tak... zjevně si to i uvědomovala... myslím, že ji to i tesilo mě vidět takto... alespoň já mám ten pocit
@ aspie83 To je masakr, tohle se stát mně, tak by mě ani dítě v životě neviděli.
@ klokanka31 já v to taky doufám! Opravdu dlouho jsem se snažila, ale tohle už prostě bylo moc. Navíc nejde jen o mě. Nechci, aby někdo takový měl výchovný vliv na moje děti. Naštěstí ani nevědí, že čekáme druhé 😁
@ aspie83 to je teda síla... to mi přijde že já řeším maličkosti oproti tobě 🙄 já bych nikdy takovým lidem tedy dítě nesverila... uff, jsi dobrá že jsi to ustala... mě by odvezli
Jak kdybys popisovala chovani me tchyne po prnim porodu. I s tim oknem! Moje sestinedeli - 11:55 buch, buch, buch Siroky usmev. "Co varis?" Hups za stul. Jakoze jsem doma, valim si sunky, tak ji mam aspon navarit. Ony snad dostavaji manual.
@ anna189 já bych je s ním také o samotě nenechala. Proto jsem u všech setkání vždy byla, i když jsem z toho pak už předem byla vystresovana a bylo mi špatně. Pořád jsem ale doufala, že se to třeba zlepší a snažila se komunikovat, ale marně. Já sama měla jen jednu babičku a dědu a ostatním dětem tak trochu záviděla, tak jsem doufala, že naše děti budou mít dvě babičky a dva dědy, ale tohle prostě ne. Takže pokud je to něco nepříjemné, zkus to řešit co nejdřív. Držím palce, abys byla úspěšnější 😉
V nasi rodine se taky chodi ze si sami otevrem, odemknem, ale nikdo s tim nema problem. Kdyby to nekomu vadilo tak by se to respektovalo. Ale jedna se o babicky a prababicky. Ke svagrove si nikdo netroufne a my bydlime velmi daleko.
Já si myslím, že jsi to nemusela správně pochopit, že se třeba nesmála (Tobě). Ony to mohly být třeba i rozpaky, i to mluvení o tom, že jsi divná a tak. Hněv je špatný rádce a Tobě určitě nebylo dobře, tak jsi to mohla vidět horší. Víš, takhle na sociálních sítích Ti každý napíše to samé "já bych s ní vyběhla", "to by mi udělala jenom jednou" a tak, takové ty silácké řeči, ale kolik je pak rozvratů v rodině, nefunkčních vztahů, zpřetrhaných vazeb... Tomuhle sociální sítě opravdu nepřidávají... A je to babička. Děti to chování k babičkám vidí, neřeší takové věci jako etiketu a drobné nuance slušného chování, hrozí, že jednou se stejně budou chovat k svým rodičům, k vám. Sama nemám ráda neohlášené návštěvy, kdo by je měl rád, můj dům - můj hrad, ale moc bych se přimlouvala za snahu to řešit vlídně, po dobrém, postupně, prostě za diplomacii. Ideální je, když jim to dokáže manžel, jako jejich syn, nějak taktně vysvětlit. Postupovat můžete pomalu, opakovat, především to, že je mnohem lepší volat předem. Tady Tě straší, že si tchýně zvykne a bude to horší, já zas radím postupovat pomalu ale vytrvale. Rodiče máte dlouhodobě, je na to čas. Z rozvrácených vztahů neplyne nic dobrého. Myslím, že bych jednala stejně jako Ty a pak by mě to štvalo, že jsem třeba nebyla ráznější. Umím si to představit. Ale ono to má i hodně dobrého do sebe, "slovo jednou vyřčené nenávratně letí" (a dokáže napáchat velké škody). To je antické, latinské rčení, lidé jsou pořád stejní. Lepší je zůstat v klidu a postupovat obezřetně a nekazit náhle vztahy, obnovovat je je pak mnohem těžší. Chápu i jí, že k vám vážili cestu, asi vás chtěli vidět, i že se pak urazí, že by měla volat. Stáří lidé jsou urážlivější. Prosím neber to ve zlém. Je mi líto, když vidím, kolik vztahů nefunguje, kolik rodin je rozbitých. Sama jsem z velké rodiny, jsem skoro dvacet let vdaná, mám pět dětí (moje maminka má dvanáct vnoučat, tatínek už nežije) a mám zkušenosti, že to není s příbuznými vždy jednoduché. Moje tchýně už nežije, ale jsem ráda, že jsme k sobě měly hezké vztahy, někdy je mi spíš líto, že jsem se nesnažila i víc a už s tím nic nenadělám. A to neříkám, že bylo vše ideální. Mám kromě dvou dcer i tři syny, nejstaršímu je osmnáct (nejmladšímu rok 🙂) a doufám, že budou ke mě jednou mé snachy velkorysé a že pro mě jejich rodiny nebudou uzavřené. Určitě se budu snažit, ale i tak se budu nepochybně dopouštět přešlapů, už jen proto, že v každé rodině jsou jiné normy. Tím, že mám už tak velké děti to vidím už i z této perspektivy. Neumím to ani úplně popsat, ale jestli budeš mít jednou dospívajícího syna, také Tě takové věci možná budou napadat. I kvůli tomuto svému osmnáctiletému synovi jsem dnes ráda, že jsem se s tchýni vždy snažila dobře vyjít. Přimlouvám se za umírněnost a diplomacii. On i ten manžel by Ti to mohl mít jednou za zlé. Krize přicházejí v každém manželství a v nějakém horším období by mohl mít pocit, že se kvůli Tobě s rodiči zbytečně odcizili. Stává se to. Že s Tebou teď drží, je dobře, ale jsou to jeho rodiče, je potřeba postupovat obezřetně. Zaměřila bych se na to volání předem, zkus to laskavě přes manžela, připomínejte to s klidem, vlídně a vytrvale a někdy brzy je sami pozvěte. Po dobrém je to vždycky lepší pro všechny jednotlivé účastníky. (Neplatí to pouze ve vztazích s úplně patologickými osobnostmi, ale o tom to tady asi není.) Držím palce.
@ bombat moooc děkuji za krásný názor. Ano, sociální sítě tomu vůbec nepomáhají, já jsem zde našla aspoň uklidnění že nejsem divná a nevyžadují až příliš... studují psychologii a vím, že kdybych měla napsat diplomku na téma tchýně, vylitla bych od státnic 😁... protože to je první takový kámen úrazu v mém životě se kterým si nevím rady... já jsem také pro to aby člověk řešil věci v klidu a s rozvahou...a kolikrát se přistihnu když říkám členovi rodiny ,,hele pokud je to blbý klidně mi to řekni, úplně v klidu, já to beru" třeba jako reakci na něco... zkrátka se fakt snažím. Ale tchýně je bohužel jiného ražení. Bohužel mi přijde že postrádá takový ten přirozený takt a soudnost, takové uvědomění co se zrovna hodí nebo ne.. na oslavě před 10ti lidmi nahlas mi řekne ,,a už máš srolovanou delohu? Krvacis ještě?" ... jestli mi rozumíš, taková jakoby etiketa nebo aspoň cit pro to co se nehodí. Já všem chci vyjít vstříc ale někdy mi přijde že až moc. Ale pokud jde o dceru tak to už trošku polevuji v té roli hodné holčičky a možná se na té neohlasene návštěvě nesmala mě a byl ten rozpak ale já byla vzteky bez sebe ani jsem nebyla schopná mluvit a jsem si jista že to poznala... proto mě i mrzi ze od ní nikdy upřímnost nepřijde, opravdu ne, prede mnou pomlouvá svého syna, svoji švagrovou, ostatní z rodiny... neustále vyčítá typu ...,,já tu malou ani nevidím, achjo, ukaž ji mě aspoň na fotce, ty se máš že můžeš jezdit s kocarkem, to já ne, achjo" a rika to ironicky az neprijemne..vidime se 1x týdne a několikrát jsem ji říkala ať přijede když to budeme vědět předem, moc ráda ji kocarek připravím a u nás si odpočine a může být s malou, prijela akorat 2x za celé 3 měsíce co je mala a to vždy na prepadovku večer v době uspáváni a koupání..když jedeme k nim, tak malé povídá věty ,,tobě se ale domů nechce že, ty jsi spokojenější tady u mě, ta tvoje maminka je hrozná že tě tady nenechá".... pokud bych mohla dostat manual jak se jí zavdecit ale přesto zůstat sama sebou a zachovat si důstojnost, budu šťastná...
@ bombat moc se mi opravdu líbí jak jsi to napsala... ver že já bych měla moc ráda klid a neresila tohle trápení po večerech v sobě, je toho totiž fakt hodne věci které mě zranily (podryvani autority před dcerou, přivlastnovani, nerespektování vychovy) ale ono když manžel ji to řekl opravdu decentně a i přesto se setkal s urazenim a žádným respektem tak pak už nevím... a to podotýkám že můj manžel je miláček rodiny (vše opraví, všem pomůže, zařídí) a přesto se urazila a nepochopila...no tak už zbývá se buď postavit na hlavu... anebo se smířit že prostě nápady došly a snaha taky a třeba ji to přejde..
@ anna189 Ono to přejde. Popisovala jsem Ti sice hezké vztahy se svou tchýni, ale zkraje to také úplně růžové nebylo a hlavně já byla mnohem "dráždivější" než později. Zpětně vím, že to u mě byl takový podvědomý strach, že mě něčím ohrozí, že mi "ukradne děti", bude zasahovat do výchovy a kde co dalšího, ani sama nevím. Měli jsme to těžší o to, že jsme se brali devatenáctiletí, takže nás rodiče nebrali nejdřív moc vážně. Ale tyhle babičkovské řeči, že by měla malá zůstat u ní a tak, no to by mě taky dost vadilo, ale to se tak říká, takové hloupé kecy. Nám tchýně třeba dělala to, že našemu prvorozenému, tehdy ani ne ročnímu kojenci, u branky při odchodu z návštěvy říkala, ať s ní jede (myšleno sám bez nás na návštěvu), znal jí jen z krátkých návštěv, u nich domácnost nebezpečná, úplně nezařízená na malé děti, měli tam i s vlastními dětmi dost úrazů... On byl jel, dětsko v tomhle věku nemá rozum, a my že ne... nic příjemného. To jsem taky nechápala. Vůbec to byl největší rozdíl, ona si jako matka nechávala děti od babiček hodně hlídat (batole třeba od pondělí do pátku, to bych nepřežila), já nechtěla děti tak malé pouštět. Ale snažili jsme se to vždycky řešit bezkonfliktně a totéž radím Tobě, časem si to dost sedlo a myslím, že to bylo jenom dobře. Chce to trpělivost a čas. Podle toho, co píšeš je Tvá tchýně asi především asociální a netaktní (ono to někdy docela stačí), nemusí být nutně zlá. Věk těmhle vlastnostem moc taky nepřidá, starší lidé jsou spíš ještě méně soudní a sebekritičtí. Uraženost jí zase přejde, vy budete vytrvalí, vlídní a asertivní a všechno si to trochu sedne, neboj. Mimochodem, popis Tvé tchýně mi trochu připomíná moji maminku. Mám s ní výborné vztahy a je moc hodná (j
Nastříkal jsem do manželky od svýho kámoše!
Český soukromý detektiv ošuká manželku svého klienta
Hubená amatérka šukala před kamerou s přítelem