Dva čuráci ji baví víc než jeden

🔞 VŠECHNY INFORMACE KLIKNĚTE ZDE 👈🏻👈🏻👈🏻

Dva čuráci ji baví víc než jeden
Úvod > Škola > Projekty ve škole > Dva jsou víc než jeden
V letošním školním roce jsme se s našimi žáky zapojili do dlouhodobého projektu s názvem " Dva jsou víc než jeden", který realizujeme pod vedením lektorů z liberecké Společnosti přátel přírody – Čmelák. Cílem projektu je představit dětem svět tradičních řemesel, ukázat jim, kde se v přírodě berou suroviny pro řemeslnou výrobu a jak jejich získáváním ovlivňujeme krajinu, ale také naučit je spolupracovat a respektovat odlišnosti druhých. V průběhu celého školního roku nás čeká dvanáct setkání. Budeme hrát hry, chodit do přírody a na exkurze do řemeslných dílen, vyrábět a poznávat nové kamarády – do projektu jsme zapojeni se třetí třídou ze speciální ZŠ z Jablonce n. N. Společně pojedeme také na dvoudenní výlet. Nákladný program je financován z grantu – pro naše žáky tedy bude zdarma. Celoroční práci zakončíme v červnu slavnostní vernisáží výstavy pro veřejnost. Kateřina Pecinová
Dva jsou víc než jeden – první setkání V úterý jsme v naší škole přivítali první čmeláčí návštěvu k projektu Dva jsou víc než jeden. Seznámili jsme se se dvěma z lodních důstojníků, kteří budou provázet celou naši námořní výpravu. Lodník Milan pro děti připravil spoustu her, na kterých si uvědomily, co je důležité pro zdar celé plavby – dohodnout se, kam plujeme, stanovit plán cesty, rozdělit úkoly, spolupracovat a pomáhat si. Lodník Zdenka zase s plavčíky vyrobila vizitky, abychom se lépe poznali a pomáhala všem s překonáváním nezdarů. Nejtěžším úkolem bylo seřadit se na lodním laně podle velikosti tak, aby nikdo nespadl do moře. Neméně práce nám ale dalo naučit se poslouchat, když mluví kapitán, a respektovat pravidla plavby. Na závěr programu jsme se naučili námořnickou písničku. Teď už můžeme vyplout na cestu za poznáním přírody a zajímavých lidí! AHOOOJ!
Dva jsou víc než jedne - druhé setkání Na další návštěvu kamarádů ze Čmeláka se děti moc těšily. Hned na začátku programu vzbudila jejich zvědavost velká tajemná truhla. Jenže ouha - tři bytelné zámky jsou uzamčeny a heslo neznáme! Přístupový kód si plavčíci museli zasloužit splněním několika úkolů, které prověřily jak jejich zručnost, tak znalosti o přírodě a také to, jak se znají navzájem. Konečně se podařilo zámek otevřít a z truhly se noří záhadná role papíru... Je to dopis! Děti z druhé školy nám posílají lodní poštou vzkaz! Dozvěděli jsme se, jak se naši budoucí kamarádi jmenují, co je baví a mohli hledat, co máme společného. Další částí programu byla výroba lodního deníku, který bude mít podobu kapsáře. Vlastnoruční zdobení razítky, šablonami i přišitými prvky zaručí, že si ten svůj zaručeně poznáme! Na závěr ještě připravíme záchranný kruh, na který zapíšeme pravidla správné plavby. Ta jsme si společně vymysleli a tak se nám budou snáze dodržovat. I když některá nám dají zabrat: nepošťuchujeme se..., neděláme zbytečně hluk... :-) Teď ještě lodnická hymna a můžeme vyplout. Příští setkání, tentokrát už společné s dětmi ze ZŠ na Liberecké ulici v Jablonci, nás čeká už v úterý. Už se těšíme. Plavbě zdar - A H O J ! K. Pecinová 
Dva jsou víc než jeden - šesté setkání Po delším odpočinku na Vánočních ostrovech se obě posádky opět setkaly, aby se společně vypravily na další cestu. Tentokrát nás čekala vědecká expedice na ledový ostrov. Vědecké týmy nejprve vyzkoušely, zda umějí táhnout za jeden provaz, vyzkoušely si, jak vznikají molekuly a shromáždily své dosavadní poznatky o pobytových znameních živočichů. Poté už se posilněny vydatnou svačinou vydaly na plavbu k ostrovu, kde žije tajemné zvíře. Nejtěžším úkolem dne bylo dopravit na ostrov bomby k rozbití ledovce (čtveřice musely spolupracovat, tak aby míček nespadl z kroužku), ještě horší pak byla cesta přes bažinu – posádku bylo třeba přepravit pouze po speciálních plovácích a bylo nutné vymyslet chytrou strategii, tak, aby se nikdo neutopil. Konečně nastal očekávaný okamžik a výprava se mohla pustit do hlubin lesa, kde nalezla pozůstatky po neznámých tvorech – kosti, ulity a další znamení o tom, že zde tito tvorové pobývají. Zpátky se úspěšní průzkumníci vrátili s informacemi a fotografiemi, které jim pomohly sestavit portrét tajemného tvora. Během všech činností se znovu posílily kamarádské vazby mezi oběma partami dětí. Všichni zúčastnění si odnesli nejen spoustu zážitků, ale také zlepšili dovednosti nutné pro spolupráci, jakými jsou například sebeovládání, ohleduplnost a zodpovědnost. Příště nás náš koráb zaveze na ostrov plný šikovných řemeslníků. Navštívíme přadlenu, skláře a truhláře přímo v jejich dílnách a vyzkoušíme, jaké by to bylo stát se jejich učedníky. Všichni se už moc těší.
Dva jsou víc než jeden – 7. setkání V úterý 18. března čekala naše plavčíky speciální plavba. Posádka složená z obou tříd byla podle tajemného svitku rozdělena do menších mužstev. Každé z nich se vydalo na jiný ostrov za svým řemeslníkem. Každý z plavčíků dostal na cestu samostatný úkol – něco o řemeslníkovi a jeho práci zjistit. První skupina se vydala ke skláři panu Sobotkovi do Těpeř. Sklářský kahan vzbudil u dětí respekt a nádherné foukané figurky zase velký obdiv. Kdo sleduje skláře při práci, může mu tohle krásné řemeslo připadat jako hra. My jsme ovšem měli možnost vyzkoušet si na vlastní kůži, že vyfouknout pěknou baňku není vůbec jednoduché. Druhá posádka směřovala k farmářce Aničce Hudské do Klokočí. Nejprve si děti s velkým zájmem vyslechly vyprávění paní přadleny o ovečkách a hospodaření na rodinné bio farmě, prohlédly si výrobky z ovčí vlny – fortelné ponožky, čepice a rukavice, a pak už se také pustily do díla. Práci s česačkou už znaly z předchozích dílen, dnes se seznámily také s předením na kolovratu a z ovčího rouna si vyrobily duhový svícen nebo veselý květináč. Do něj si dokonce samy zasadily cibulky a zasely semínka jarních bylinek. Třetí, klučičí skupina si to namířila do truhlářství Trufa v Semilech. Úkol, který si truhláři pro kluky připravili, nebyl vůbec jednoduchý – vypočítat množství materiálu, osmirkovat a spojit dřevěné laťky a tak vyrobit krásnou bedýnku. Spolupráce byla nutná a tak se i tady opět potvrdilo, že „Dva jsou víc než jeden... „ Na závěr se všichni znovu setkali v naší tělocvičně, kde si navzájem představili své výrobky, které si -k velkému nadšení všech - mohli odnést domů. Zážitků a povídání byla spousta a my zase děkujeme kamarádům ze Čmeláka za neopakovatelný den... Kateřina Pecinová
Dva jsou víc než jeden - 8. setkání V další části programu „Dva jsou víc než jeden" si děti z Huntířova a Jablonce prožily dva environmentální programy v přírodě. Na louce, v lese a v půdě pátraly po životě v jeho různých formách, prováděly pokusy, lovily a zkoumaly živočichy a jejich chování poznávaly prostřednictvím zábavných her. Bylo toho tolik, že by nám stránka nestačila, tak si raději otevřete galerii a dívejte se, stojí to za to!
K. Pecinová foto K. Pecinová, M. Řepík a M. Jelínek
Dva jsou víc než jeden - závěrečné setkání
Závěrečná vernisáž k projektu Dva jsou víc než jeden
Poslední setkání s lektory ze Čmeláka proběhlo ve čtvrtek 12.6. v galerii Belveder. Protože Vás na vernisáži většina byla, nebudu se dlouze rozepisovat - jen Vás pozvu do fotogalerie , tentokrát přímo na stránky Belvederu:
kde můžete vidět fotky jak ze samotné vernisáže, tak z její přípravy. Velice děkujeme všem Čmelákům za skvěle připravený a obohacující program, bude se nám po nich stýskat....
A ještě na závěr odkaz na web jedinečné kapely Barrel battery , která celou akci hudebně doprovodila. Myslím, že naše "Na Okoř je cesta" za doprovodu brazilských bubnů zněla vskutku neopakovatelně... :-)


Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním webu vyjadřujete souhlas.
Ochrana soukromí.

Video nelze z licenčních důvodů přehrát
Video nelze z licenčních důvodů přehrát
Video nelze z licenčních důvodů přehrát
Video nelze z licenčních důvodů přehrát
Video nelze z licenčních důvodů přehrát
Video nelze z licenčních důvodů přehrát
Video nelze z licenčních důvodů přehrát
Video nelze z licenčních důvodů přehrát
Megastaveniště Dokument Technologie Architektura
Z historie české vědy Historie Příroda Věda
O vědě a vědcích Pro děti Vzdělávací Příroda

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním webu vyjadřujete souhlas.
Ochrana soukromí.


Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním webu vyjadřujete souhlas.
Ochrana soukromí.


© Česká televize 1996–2021 • English version
Vyrobeno 2006 • Německo • P ST 4:3
Nejkosmopolitnější metropole západní Afriky
Čelí písečným bouřím, suchu a vysokým teplotám
Jak nasytíme devět miliard lidí v roce 2040?
Dokážeme proměnit poušť v úrodnou půdu, a zvrátit tak člověkem způsobenou destrukci přirozených biotopů?
Průmyslové zemědělství způsobilo krizi důvěry konzumentů, je zde však příležitost k nápravě.
S pocitem zvláštní péče může chromý vstát a začít chodit
Česká televize na sociálních sítích:
Divácké centrum je tu pro vás každý den v době 7:30 — 20:00 hod

© Česká televize 1996–2021 • English version
Divácké centrum je tu pro vás každý den v době 7:30 — 20:00 hod

© Česká televize 1996–2021 • English version



Předchozí

Potulný kejklíř – Dobrý přítel

Na našich webových stránkách používáme soubory cookie, abychom vám poskytli co nejrelevantnější služby tím, že si zapamatujeme vaše preference a opakované návštěvy. Kliknutím na tlačítko "Přijmout vše" souhlasíte s používáním VŠECH souborů cookie. Můžete však navštívit "Nastavení souborů cookie" a poskytnout kontrolovaný souhlas..
Tyto webové stránky používají soubory cookie ke zlepšení vašich zkušeností při procházení webových stránek. Z nich jsou ve vašem prohlížeči uloženy soubory cookie, které jsou klasifikovány jako nezbytné, protože jsou nezbytné pro fungování základních ...

Nezbytné soubory cookie jsou naprosto nezbytné pro správné fungování webových stránek. Tato kategorie zahrnuje pouze soubory cookie, které zajišťují základní funkce a bezpečnostní prvky webových stránek. Tyto soubory cookie neukládají žádné osobní údaje.

Všechny soubory cookie, které nejsou pro fungování webových stránek nezbytně nutné a používají se zejména ke shromažďování osobních údajů uživatelů prostřednictvím analytických nástrojů, reklam nebo jiného vloženého obsahu, se označují jako nepotřebné soubory cookie. Před spuštěním těchto souborů cookie na vašich webových stránkách je nutné získat souhlas uživatele.
„Vstávat,“ ozval se nad ránem přísný hlas. Jáchymovi připadlo, jako by to byl jen sen. Hlas přicházel z velké dálky. „No tak, bude to?“ ozvalo se nad nimi, tentokrát ještě naléhavěji. Chlapci s sebou trhli. Jáchym se posadil a promnul si oči.
Spatřil mlhavou postavu, která se nad ním skláněla. Mžoural do šera a viděl vousáče, oděného do zelené uniformy. Přes rameno přehozenou flintu. Hajný, a nebyl zrovna přátelsky naladěn. Jáchym dloubl do stále ležícího Jaroslava, až se i on po chvíli posadil.
„Co se mi tu válíte v seníku, pobudové,“ spustil hajný. Jáchym se nadechl k odpovědi, ale Jaroslav ho předběhl: „Nezlobte se pane hajný,“ chlácholil ho smířlivě „jsme pocestní, máme namířeno do nedaleké vesnice… a překvapila nás noc.“
Hajný si je pozorně prohlédl. Kluci vstali a Jáchym podal hajnému ruku. Ten ji zprvu opatrně, ale přece jen pevně stiskl. Podal si ruku i s Jaroslavem a společně vyšli ze seníku.
„Jdeme do Hudlar a rádi bychom našli nějakou práci či výpomoc, jen za jídlo a pití,“ dodal Jaroslav. Hajný se neznatelně usmál. „Víte, chlapci, není zvykem, aby mi v revíru přespávali cizáci, ale pokud jste poctiví, pomůžu vám,“ řekl smířlivě.
„Už jsem dlouho na cestě,“ řekl Jáchym, „a stejně jako tady Jaroslav pocházím ze vsi Křivá. Jdu krajem a vypomáhám lidem. Potkávám spoustu lidí hodných, občas ale i zlých. Náhoda tomu chtěla, že mě osud spojil s lidmi, jimž jsem slíbil pomoc. Pátrám po ukradeném amuletu babičky Boženky a její vnučky Doubravky,“ řekl Jáchym a odvyprávěl hajnému celý příběh. A taky jak nakonec potkal starého přítele Jaroslava. Hajný se zájmem poslouchal.
„Znám Boženku i její vnučku. Budeš se divit Jáchyme, znám i faráře Ctibora. A příběh o vypálení kostela je mi také známý,“ řekl hajný.
Jáchym na něho s údivem pohlédl. Porozuměl. Taková událost se po kraji roznese hned.
„Do Hudlar to je už jen kousek. Cestou kolem rybníka Kukle dojdete k Borskému mlýnu. Tam požádejte mlynáře o práci. A že vás posílá hajný Borek. Víte, ten mlynář je můj bratr,“ usmál se a mávl rukou směrem, kde stál mlýn.
Chlapci na sebe pohlédli. Ta zpráva je potěšila. Snad budou mít práci, jídlo a možná i nějaký ten peníz.
„Děkujeme pane hajný,“ řekl Jáchym. Pohlédl na Jaroslava, rozloučili se a vyrazili. Začalo svítat, slunce se vyhouplo nad obzor a obloha se rudě rozzářila.
„Hned je svět hezčí,“ pomyslil si Jaroslav. Jáchym mlčky kráčel po jeho boku, byl zamyšlený. Ano, není sám. Má u sebe dávného přítele, ale tušil, že ho brzy čeká asi ne zrovna příjemné setkání. Jsou nedaleko od Polné… a tam někde se má přece schovávat Zbyhněv! Bude sám? Nebo bude mít komplice? Ten kostel přece přepadlo víc lidí! A co když budou ozbrojeni? Jak se jim ubrání?
Jaroslav za chůze sledoval Jáchyma, také mlčky. Byl vděčný za krásné ráno, za slušný nocleh a se zájmem sledoval, jak se kolem nich probouzí příroda. Pohlédl na Jáchyma. Jeho obličej byl ustaraný.
„Co se děje, kamaráde?“, otázal se tiše. Jáchym se ohlédl a spatřil Jaroslavu usměvavou tvář. To ho povzbudilo: „Mám strach, se kterým se budu muset již brzy utkat,“ odpověděl.
„Myslíš na bandu, co vypálila ten kostel, že?“, zeptal se Jaroslav. „Tak, tak, kamaráde,“ odpověděl mu Jáchym. „A mám obavy, že to nebude příjemné setkání. Nevíme kolik jich je a jestli nejsou ozbrojeni. Nevíme vlastně vůbec nic,“ dodal posmutněle.
Jaroslav se rukou dotknul jeho ramene: „Neboj kamaráde, jsme dva, a to je víc než jeden,“ dodal a usmál se.
Šli dál a cesta jim pod nohama rychle utíkala. Vítr ševelil v korunách stromů, tu a tam se ozval ptáček. Zkrátka bylo pěkně a zdálo se, že den bude jak vymalovaný. Jáchyma přešly chmury a začal si pískat. Vzpomněl si na odrhovačku z mládí. Jaroslava jí nakazil tak, že se k němu záhy přidal. Slunce poskočilo na obloze opět výš a příjemně hřálo. Za hlasitého pohvizdování dorazili na malý pahorek. Rostla na něm stará lípa, v jejím stínu byla lavička. V dáli byl vidět štít nějakého stavení.
„Je čas něco sníst,“ řekl Jaroslav, shodil tornu ze zad a protáhl se. Jáchym se nenechal dlouho pobízet a za chvilku pod lípou zavoněl chleba, našel se i zbytek sýra a kousek slaniny. Na malou skromnou hostinu to jistě postačí.
Dali se do jídla. Jáchym si v tu chvíli uvědomil, že od ráno nic nejedli. Ze snů je vytáhl hajný a od té doby jsou na cestě.
„Co asi dělá Doubravka?“ pomyslel si. Bylo ticho a jen mlaskání obou chlapců sdělovalo světu, že jsou tu lidé. Dojedli, zapili zbytkem vína a pohlédli na sebe. Jaroslav se osmělil: „Proč to Jáchyme vlastně děláš? Najít bandu lupičů není snadné. Kdo ví, co se může stát?“ dodal pak nejistě. Jáchym chvíli mlčel. Přemýšlel, co Jaroslavovi odpovědět. Věděl, že má pravdu…
„Víš co?“ řekl po chvilce, „když jsem potkal Doubravku a mluvil s ní, bylo mi dobře. Měl jsem pocit, jako bych měl domov. Když mi odvyprávěla svůj příběh, věděl jsem, že to udělat musím. Zkrátka jsem to věděl. Neptej se mě, proč a jak, přišlo mi to to samo od sebe,“ řekl zadumaně.
„Já vím, není to lehký úkol, taky ale vím, že když se nám to podaří a já ten amulet získám zpět, získám i domov. Věřím, že na mě Doubravka čeká. A to mě žene kupředu.“
„Víš, možná jsem blázen, Jaroslave, máš právo si to o mě myslet, ale v hloubi srdce cítím, že se to povede a já pak budu šťastný,“ pohlédl na kamaráda.
Ten mu pohled s úsměvem opětoval: „Nejsi přece blázen Jáchyme,“ pravil rozvážně, „věřím, že to dokážeš. Že najdeš, co hledáš. I já to tak měl. Byl jsem opravdu šťastný. A pak jsem vše ztratil. Nedovol, aby se ti stalo to, co mě,“ dodal Jaroslav. Vstali, hodili torny na záda a vydali se směrem, kde v dáli svítil štít stavení.
„Mohl bys pokračovat ve svém příběhu?“ otázal se po chvíli Jáchym. Jaroslav jen zavrtěl odmítavě hlavou: „Nezlob se, teď není správný čas. Ale neboj se, ten příběh ti nezůstanu dlužen,“ a poplácav Jáchyma po zádech a začal si opět potichoučku pískat.
Nakazil tím i Jáchyma, až spustili odrhovačku, kterou znali z mládí. Cesta ubíhala, klikatila se sem a tam. Člověk by toho dne nikde nepotkal živou duši, jen tihle dva přátelé se trmácejí prachem cest s rozvernou rýmovačkou na rtech. Bylo krásně, kolem samá vůně a zpěv ptáků zněl do daleka.
Štít stavení, který svítil v dáli, se změnil v mlýn. Krásný, bíle omítnutý, okolo stavení byl nízký plaňkový plot. V čele malá zahrada s jabloněmi a hrušněmi. Na okně se hřála černá kočka, na lavičce pod oknem postarší muž bafal z dýmky. Když spatřil přicházející chlapce, vstal a vyšel jim v ústrety: „Vítejte, mládenci, co vás k nám přivádí?“
Došli k němu a podali si vzájemně ruce: „Dobrý den, mlynáři,“ řekl Jáchym, „posílá nás hajný Borek, že by se u vás za kus chleba našla nějaká práce.“
Mlynář potáhl z fajfky a řekl: „No bodejť, Miloslav je můj bratr. Kdepak jste na něj narazili? Že vy jste spali v jeho seníku?“ dodal a zkoumavě na ně upřel zrak. Chlapci na sebe s údivem pohlédli.
„Je to tak, mlynáři,“ řekl Jaroslav, „měli jsme za sebou delší cestu a ta nás zavedla k jednomu seníku. Ráno nás tam našel váš pan bratr. Když jsme se loučili, řekl nám, že byste nám mohl pomoci.“
Mlynář se usmál, usedli spolu na lavičku a mládenci mu vyprávěli svůj příběh. „No, máte toho jistě hodně za sebou,“ pravil mlynář, když je vyslechl. „Práce by se tu pro vás našla,“ dodal. „Jste dva a já potřebuji naštípat dříví a posekat trávu. Když mi pomůžete, jídla bude dost a nějaká ta koruna taky,“ řekl.
Oba chlapci radostně přitakali a dali se do díla. Jaroslav sekl trávu, Jáchym štípal dříví. Mlynář je nemusel nikterak pobízet, oba byli zvyklí přiložit ruku k dílu. Usedl na lavičku a opět bafal z fajfky.
Čas běžel. Slunce, jak je jeho zvykem, se posunulo o něco výš na obloze a práce šla hochům od ruky. Mlynář mezitím dokouřil fajfku a odebral se do mlýnice. Ani si toho nevšimli! Kupa dříví, kterou Jáchym naštípal se utěšeně vršila, začal tedy polínka skládat na hromadu k plotu. Ani Jaroslav nelenil, popadl hrábě a z posekané trávy vytvořil kupky.
„Hej hola, mládenci,“ zaduněl hlas mlynáře, „je čas oběda.“ Jako když střelí, oba k němu přiběhli. Mlynář položil na lavičku prkénko se špekem, bochník chleba a konvičku vody. „Dejte si, mládenci, je čerstvá, ze studánky za stodolou,“ řekl a oni se nedali pobízet. Dali se do jídla.
„Kampak máte vlastně namířeno?“ zajímal se mlynář.
„Do Polné,“ odvětil Jáchym. „Musíme tam nalézt jednoho člověka,“ dodal. „Kohopak?“ otázal se mlynář. „Jak jsme vám vyprávěli o vypálení kostela, hledáme toho, kdo to má na svědomí,“ řekl Jaroslav.
Mlynář zmlkl. Bylo vidět, že usilovně přemýšlí. Chlapci na něj zvědavě pohlédli. „Asi vím, koho hledáte,“ pronesl zadumaně. „Ten příběh znám. Taky můj bratr ho zná,“ pokračoval dál mlynář, „takové věci se v našem kraji neutají. Říkají mu Zbyhněv, že?“
„Ano, říkají,“ odvětil Jáchym a obrátil se tázavě na mlynáře. Mlynář si nalil krapet vody a napil se. Jáchym stále hleděl na mlynáře s otázkou ve tváři.
„Víte,“ zamyslel se opět mlynář, „já toho Zbyhněva znám. Několikrát jsem ho i viděl.“
„Vy jste ho viděl?“ vykřikli překvapením kluci naráz. „Ano, viděl,“ pravil klidně mlynář.
„Je to už delší dobu, co se u mě zastavili tři mladíci a dívka. Byli asi tak ve vašem věku. Měli napilno. Mladíci byli cizí, ale tu dívku jsem od vidění znal. Byla šenkýřkou v hospodě u polenských hradeb. Ty tři mladíky jsem opravdu neznal. Jeden měl popálené šaty. Takovej čahoun, kulhal na jednu nohu. Druhý byl menší postavy, nevýrazný, moc toho nenamluvil. Třetí byl urostlý, pamatuji si jeho zlý pohled. A měl u sebe meč.“
Mlynář zmlkl. Přemýšlel… Pak se dal opět do řeči:
Dva chlapci šukají zralou ženu
Kouření ptáků ji baví
Výměna manželek porno anál