Chtěla bych ho

Chtěla bych ho

středa 10.8.2022 | svátek má Vavřinec
Měla jsem pětiletý vztah. Je pravda, že byl střídavě oblačný, ale měli jsme se hodně rádi a vždycky jsme problémy nějakým způsobem zvládli.
Vzkaz redakci Máte dotaz či připomínky? Napište vzkaz redakci
Během našeho vztahu se partner se mnou třikrát rozešel. První a druhý rozchod jsem nechtěla jen tak vzdát. Nikdy mi nedokázal vysvětlit pravý důvod a tak jsme nakonec spolu pokaždé zůstali. Potřetí jsem už neměla sílu a smířila se s tím, že to asi opravdu nemá smysl. Sbalila jsem si věci, počkala až přijde z práce, že se rozloučíme a rozejdeme.
Jenže příteli se to během dne rozleželo v hlavě a po příchodu z práce mě začal přemlouvat, ať zůstanu, že si život bez nás nedokáže představit. Odešla jsem na týden, spíš jen tak symbolicky. Později mi řekl, že se se mnou rozešel, abych si uvědomila, že dělám něco špatně a napravila to. Pak to dva roky klapalo.
Problémy nastaly, když jsem onemocněla. Měla jsem ženské problémy, které se pořád vracely, léčba byla pořád neúspěšná. Byla jsem z toho hodně vyčerpaná a nevěděla jak dál. Partner mi řekl, ať se dám dohromady, že pro život potřebuje zdravou partnerku – a dokola to opakoval. To mi moc nepomohlo, měla jsem strach, že o něho přijdu. Chyběla mi věta, že to spolu zvládneme, nebo něco podobného.Trvalo to více jak rok. Pak jsem změnila lékaře, který mi diagnostikoval alergii. Nyní jsem v pořádku.
Bohužel jsem díky jeho postoji začala přemýšlet, jestli je to pravý partner. Říkával mi různé věci, které mě hodně mrzely. Hádali jsme se kvůli kravinám, někdy se mnou jednal jako když jsem úplný blbec. Pokaždé jsem měla pocit, že se mnou je jen aby nebyl sám a že mu na mně snad ani nezáleží. Na všechno si už nevzpomínám, hlavně se mi to sem nevejde napsat.
Došlo to tak daleko, že jsem měla pocit, že to už nezvládnu. A nezvládla jsem to. Něco se ve mě zablokovalo a rozešla jsem se s ním. Srdce říkalo Zůstaň!, ale mozek nechtěl. Vysvětlila jsem mu, že v něm necítím oporu a z jeho chování nechápu, proč se mnou vlastně je. Omluvil se a řekl, že nedokáže projevovat city, ale že mně chtěl požádat o ruku a že nikdy neměl nikoho tak rád. V té chvíli jsem byla v koncích, ale nemohla zůstat.
Už je to rok, jsme kamarádi a vycházíme spolu báječně. Problém je v tom, že když se objeví někdo, s kým bych mohla být, nedokážu to a pořád myslím na mého ex. Pořád ho mám ráda. Řekl mi, že on mě taky a moc ho to mrzí. Vím, že v jádru to není špatný člověk a dokážu si představit s ním žít. Dokonce jsme se bavili o tom, že se k sobě vrátíme. Ale on neví a bojí se, že znovu odejdu – a to by prý už nezvládl.
Chtěla bych ho zpátky – ale nevím, co s tím. Přece jen člověk po roce zapomene na to ošklivé. Ještě bych dodala, že mi je osmadvacet let a ex příteli je třicet. Mám osmiletou dceru, která ho má moc ráda a on ji také. Choval se k ní jako k vlastní.

Kde hledáme:

na celém webu přes DuckDuckGo
na celém webu přes Seznam.cz
Přihlášení uživatelé mají lepší možnosti hledání.

Výhody účtu
Založit nový účet
Zapomenuté heslo?

Modrá linka

27. července

Modrá linka

13. července

Centrum Locika

8. července

Modrá linka

6. července

Dívka co si neví rady, 9 let ,
14. června

Centrum Locika

27. května

Centrum Locika

26. května

Centrum Locika

25. května

Poradny

Alík radí dětem
Technická poradna

Podtémata

Všechny dotazy
Brigáda
Brýle
Co to je?
Dárky
Holky a láska
Jiné téma
Kamarádi
Kluci a láska
Kouření
Menstruace a výtok
Milování
Moje tělo
Moje tělo - holky
Moje tělo - kluci
Moje tělo - váha
Násilí
Nemoce
Nepatří do poradny
Poděkování poradně
Poradna - dotazy k webu
Povolání
Rodiče
Rovnátka
Sexuální orientace
Sourozenci
Sport
Strach
Šikana
Škola
Škola - učení
Tajemno
Volný čas
Vyhledat odbornou pomoc
Výslovnost
Význam slova
Zvířata
Zvířata - pes

Odpovědi podle autora

Alík
Modrá linka
BáraV
Centrum Locika
Jules a Jim
Mari1
MUDr. Jiří Staněk
Pragmatik
Přemek Rabas
Škola Vitae
Yaboiii

Ahoj, mám jeden takový problém a potřebovala bych poradit.
V září jsem začala chodit na gympl, všichni jsme tam byli noví a nikdo s nikým se neznal. To se ale změnilo na adapťáku, všichni jsme se tam myslím dobře poznali a našla jsem si tam hodně kamarádů. Potom mi ale napsal jeden kluk, že se mu líbím. Sice jsem říkala, že jsme si všichni dobře poznali, ale přesto jsme se znali jen pár týdnů. A navíc, když pak k tomu napsal, že jsem se mu líbila od prvního dne a to o mně nevěděl VŮBEC nic, takže mi došlo, že to všechno bylo kvůli vzhledu (ne, že bych si myslela, že jsem nějak hezká). Ale na druhou stranu musím přiznat, že mě se také líbil. No a jak šel čas, pořád jsme si psali atd. a já zjistila, že je to vážně hrozně milej a fajnovej kluk, ale také jsem zjistila, že ho beru jen jako kamaráda, ale on mě bere, jako něco víc. Nechci mu lhát, ale zároveň mu ani nechci ublížit. Prosím, poraďte mi, co mám dělat. Děkuji.

Ahoj,
v první řadě bych si dovolila nesouhlasit s tím, že pokud ti onen spolužák napsal, že ses mu líbila už od prvního dne, muselo to být nutně kvůli vzhledu. Láska na první pohled bezpochyby existuje a nemusí být vůbec založena pouze na vzhledu. To, že je ti někdo sympatický, je výsledkem koktejlu mnoha faktorů... jak ten člověk působí, jak vystupuje, jak se chová, jak mluví a podobně. Dojem na tebe může někdo udělat už po několika minutách (a stejně tak se během pár minut mohou rozvinout i antipatie k někomu).
Zároveň oceňuji, že se k němu snažíš chovat fér a pokud k němu necítíš lásku, nechceš mu dávat marné naděje. Určitě by bylo dobré, kdybys zůstala i dál upřímná. Možná bude tvůj kamarád trochu zklamaný, ale rozhodně mu upřímnost ublíží méně než falešné naděje a lži. Jestliže tedy na toto téma přijde řeč, řekni mu upřímně, že je ti to líto, ale necítíš k němu to samé jako on k tobě. Zdůrazni ale, že si ho vážíš, máš ho ráda a nechtěla bys o něj, jako o kamaráda, přijít. Možná se časem tvé city k němu změní, anebo ne, ale zůstanete přáteli - a to vůbec není málo.
Měj se hezky!
Bára

pracovníci Modré linky , psycholožka BáraV , poradenské centrum Locika , MUDr. Jiří Staněk , MVDr. Přemysl Rabas , vědecký novinář Pragmatik , student práv Yaboiii , Škola Vitae , bojovníci proti kouření z projektu Nekuřátka a správci. Občas odpovídá i sám Alík .

Dotazy mohou pokládat pouze děti mladší 15 let .

Ahoj poradno , mám takový hodně divny dotaz a přijde mi že na něj ani nemáte jak odpovědět, ale dost mě to trápí a fakt bych to chtěla teď vyřešit, takže, já mám vlastně takovou osobnost, že se bojím názorů nebo třeba slova „Ne“ protože se pak cítím proste divné a že jsem byla třeba vlezlá, nebo třeba když běžíme nějakou týmovou soutěž na tělocviku, tak se furt bojim jako „no ale co si o mě budou myslet když to nedoběhnu??“ „ Co když jim to zkazím?“ Atd.. No a já si vlastně myslím ze když jsem v nějakým oblečení, a není mi volné, tak se cítím hrozně tlustá, no a proto se s tím něco snažím dělat, ale nic nepomáhá, ani to že každého večer jím jenom saláty a sladký jsem neměla asi 2-3 týdny. A proto chci nosit takové ty „volné trička“ ( hlavně se v nich cítím dobře a líbí se mi to) jenomže, jak jsem říkala na začátku, bojím se názorů lidí toho že mi řekne ne, takže se to bojim říct mamce, jako co by si o mě myslela? Vím že je to hodně zapeklitým a zvláštní dotaz, ale chtěla bych vědět co mám dělat :(
Děkuju předem a hezký den

děkujeme za důvěru, se kterou ses nám svěřila. Píšeš o obavách z toho, jak Tě budou druzí hodnotit, z toho, že nějak selžeš. Taky z toho, co by se stalo, kdybys na něco řekla „ne“. Myslím si, že do jisté míry jsou to normální pocity, které čas od času zažívá každý člověk - protože chceme být přirozeně součástí nějaké skupiny a jsme rádi, když nás ostatní lidé přijímají. Řekla bych, ve Tvém věku, tedy na začátku dospívání, to lidé mají ještě o něco náročnější, protože ještě nemají tolik zkušeností a tolik se neznají, aby věděli, což všechno zvládnou a že je v pořádku, když se jim náhodou někdy něco nepovede. Neznám žádného člověka, který by někdy neudělal chybu anebo se mu něco nepovedlo. Navíc, když uděláme chybu, můžeme se díky ní něco nového naučit a uvědomit si, co by se dalo udělat lépe. Z mého pohledu se tedy na chybu nemusíš dívat jen jako na něco špatného, ale spíše jako na svého parťáka, který Ti umožní získávat nové zkušenosti a překonávat překážky. Byla by škoda, aby Ti strach z odmítnutí anebo z kritiky zabránil zkoušet věci, které by Tě zajímaly a mohly Ti přinášet radost.
Ohledně oblečení - pokud se Ti líbí volnější oblečení a je Ti v něm dobře, je úplně v pořádku, že je budeš nosit. Chápu, že se v tom asi člověk cítí pohodlněji, než když má na sobě něco hodně obtaženého. Zároveň píšeš, že se snažíš zhubnout, aby ses v obtaženém oblečení nepřipadala tlustá. Přála bych Ti, aby ses ve svém těle mohla cítit dobře. Připadá mi fajn, když se snažíš jíst zdravě - více zeleniny a omezení sladkého je obvykle krok správným směrem. Dávala bych si ale pozor na nějaké drastické diety, které by Ti mohly uškodit. Je úplně v pořádku, že si někdy člověk dá něco, co mu chutná, i když to má víc kalorií anebo to není zdravé (sladké, brambůrky, pizza, hamburger). Někdy je to tak, že čím víc si to zakazujeme, tím větší na to máme pak chuť.
Chtěla bych Tě podpořit, abys to, co Tě teď trápí, mohla sdílet s někým, kdo je Ti blízký, s kým by sis o tom mohla povídat. Pokud máte s mamkou hezký vztah, nevidím nic špatného na tom, když jí o tom povíš. Myslím si totiž, že spousta mladých dívek se trápí něčím podobným, jako jsi nám popsala Ty a je možné, že i Tvoje mamka může mít se svého dospívání nějaké podobné zkušenosti, které Ti může předat. Kdyby něco z toho, co Tě trápí, chtěla probrat podrobněji, můžeš se nám ozvat na Modrou linku - na chatu, telefonu anebo Skypu. Kontakty a provozní dobu najdeš na našich webových stránkách www.modralinka.cz .

Ahoj poradno předem se omlouvám za to že píšu teď nějak často, vždy mě napadne další dotaz co bych potřebovala vědět až po tom, co už jeden napíšu, teď mám dva takové rychlé dotazy, takže já jsem sice na Alíkovi docela chvilku, ale baví me to tu a chci tu být, jediný problém je ten, že mi moje kamarádky říkají ze je to pro malý děti a ze tahle stránka je tak maximálně pro srandu, takže proste takový ti vtipálci co si dělají srandu z poradny a jsou tady jenom kvůli srandě, a můj bratr (13 ) na to má názor takový, ze je tady nebezpečí a muže se mi něco stát, ze jsou tu heckři atd. Nevím co mám dělat jenom rodiče ví, že jsem na Alíkovi a jsou jediný, kterým to nějak tak nevadí, nevím, co mám dělat, říct kamarádkám ze si muzu delat co chci se mi nechce, mám takovou osobnost ze to proste říct nemuzu a bojim se ztráty kamarádek . No a druhy dotaz […] (odmazáno)

Ahoj,
to je zapeklitá situace. Nepochybně to vyzní z mé strany zvláštně, ale možná bys mohla před svým okolím můj web trošičku hájit.

Průměrný nezletilý uživatel Alíka je o pár let starší než ty. Máme sice na první pohled roztomilou hlavičku webu s kresleným pejskem, ale při bližším ohledání je očividné, že klademe velký důraz na psaný text . Není tu moc videí, nemáme tu ani animované GIFy, články mívají tisíce znaků (a mnoho dotazů v poradně také není zrovna stručných), bez pozorného čtení se tady člověk daleko nedostane – takhle si tvé kamarádky představují web pro malé děti?

Co se týče zábavnosti poradny, opět jde poměrně snadno ukázat, že většina dotazů moc veselá není. Naopak občas řešíme smrtelně vážné potíže, popsané stoprocentně skutečnými dětmi. Někdy necháme zveřejnit i poděkování . O starších všelijak-divných dotazech vzniklo pár slavných videí, ale občas zpozorujeme, že vznikají i méně slavná videa, kde se někdo rozhodne „ pobavíme se u Alíkovy poradny “ a bez větší přípravy se rozhodne číst dotazy… a výsledkem je nuda. Někdy je nám začínajících YouTuberů skoro až líto, že pro ně nemáme dostatek humorného materiálu.
Pokusy o vtipné dotazy v posledních letech už nezveřejňujeme, takže vtipálci mají většinou smůlu.

Tvůj bratr se obává hackerů? Hm, jak tohle vysvětlit? To je docela oříšek. Hacker je česky počítačový odborník, ne nutně útočník. Máme tu mezi uživateli několik lidí, kteří počítačům rozumějí a které nejspíš čeká slibná kariéra v oboru informačních technologií. Všichni zdejší hackeři jsou neškodní a přátelští. Že by nějaký expert útočil na zdejší uživatele, o tom slyšíme prvně. Když to porovnáme třeba s provozovatelem Instagramu: společnosti Facebook před třemi lety unikla databáze skoro milionu a půl českých uživatelů! Webu Alík.cz se podobně nebezpečný průšvih nikdy nestal. Jsme nedobytná pevnost!
Snad to teď nějaký hacker nepochopí jako výzvu k dobytí.

Možná jsem tvého bratra špatně pochopil a obává se jinak nebezpečných lidí , těch, kteří touží ubližovat dětem. Pokud si sem takto narušený člověk troufne vkročit, většinou zkouší odlákat dítě pryč, na Skype nebo na Instagram, aby mu nehrozilo dopadení. Protože sociální sítě pro dospělé moc nehlídají bezpečnost dětí. My na ni klademe velký důraz a rizikové lidi neváháme okamžitě nahlásit policii. Pokud se nenecháš vylákat na jiný web, jsi tu v bezpečí. Můžeš se svého bratra zeptat, jak poznává, jestli jsou bezpečné weby, na které on sám chodí…

Jinak také viz starší dotaz: Je Alík bezpečný?

Všechna argumentační munice, kterou ti tady sypu, předpokládá, že s kamarádkami a bratrem můžeš normálně diskutovat. Pokud diskuse z jakéhokoliv důvodu možná není, nabízí se možnost toto téma prostě neřešit. Nemusíš s nimi o mém webu mluvit. Máš nárok na soukromé záliby, o kterých nepotřebují vědět.

P. S.: S druhým dotazem ti já neporadím, omlouvám se, polož ho prosím odděleně.

Ahoj, mám problém.. Jeden kluk se mi svěřil s tajemstvím a já se prořekla kamarádce.. Teď mě ignoruje, i přes moje omluvy a já nevím co mám dělat, nechat ho být nebo se mu omlouvat pořád dokola..?

umím si představit, že Tě mrzí, že jsi udělala chybu. To se občas stane každému. Možná ten kluk potřebuje nějaký čas, aby se s tím, že jsi jeho tajemství prozradila, vyrovnal. To ví jen on. Pokud ses mu už omluvila, můžeš mu napsat, že Tě to mrzí a že bys byla ráda, kdyby Ti mohl odpustit. Zda Ti dokáže odpustit, to už je na něm.

Přejeme Vám oběma klidné dny
Modrá linka

ahoj aliku a spol.
(Tohle píšu z účtu me sestry)
Vcera vecer jsme si z kamarady rikali ty nejvetsi tajemstvi a muj kamarad rekl ze si musli ze je psychopat protoze posledni dny (skoro týden) nejedl a já nevim co s tim

svěřuješ se poradně s tím, že tvůj kamarád si o sobě myslí, že je psychopat. A jako důvod uvádí, že týden nejedl. Ptáš se pak, co s tím máš ty dělat. Chápu, že to označení „psychopat“ může vyvolávat strach nebo nejistotu či další nepříjemné emoce a vzbuzovat hodně otazníků nad tím, co to vlastně bude pro vaše kamarádství znamenat. Nejdříve ti chci napsat, pokud někdo nějaký čas nejí, tak to rozhodně neznamená, že je psychopat. Je možné, že tím kamarád vyjadřuje nějaké pochybnosti o sobě, o své povaze, že se může v něčem cítit jiný než ostatní. Jste také ve věku, kdy se vaše osobnost teprve vyvíjí a není možné o nikom říci, že je psychopat. Doporučuju ti si o tom s kamarádem popovídat. Zeptej se ho jak to myslel, podle čeho usuzuje na to, „že je psychopat“ a jak si myslí, že se to u něj projevuje. To, že týden nejedl může mít hodně důvodů. Pokud má kamarád o sobě pochybnosti a nerozumí v sobě něčemu, může i on napsat do poradny a blíž to vysvětlit, co u sebe pozoruje. Určitě tu najde i on pro sebe odpovědi. Netrap se tím za něj. A pokud je váš vztah stejný jako dřív, jste stále kamarádi, tak se tím tolik nezabývej. Není potřeba teď mít nějaké domněnky, předpoklady, o tom, jak se bude či nebude chovat. Ber ho i nadále tak jako dosud. A uvidíš, co přijde, jak se budete oba vyvíjet, jakou budete mít povahu, jak se budete chovat a jestli budete pořád kamarádi. To ukáže až čas. Pokud budeš potřebovat o tom napsat víc, tak se můžeš obrátit na poradnu. Poradce Centra Locika

Ahoj, v minulém dotazu jsem psala o jedné moji sestřenici, které je 14 let a s ní se ty problémy nějak vyřešit daly. Mám ještě druhou sestřenici z druhého kolene a ta bydlí ve stejné vesnici kde já a je jí 16 let ale mentálně jí je tak 8 let a pořád chce semnou chodit ven, ale to by mi nějak nevadilo, ale když něco není po jejím, tak mě chce zbít, řvát na mě, nemůžu říct ani blbé “aha”. Kdysi se tak nechovala. Takhle se začala chovat po tom co začala mít ráda zpěvačku Cher. Pořád mi ji ukazuje, kreslí ji, má její oblečení, polštáře a nevím co ještě. O problému s ní ví hodně lidí z dospělých, ale sní to bude těžší vyřešit protože ikdyž já ji řeknu že dneska nejdu ven tak ona je schopná jít před můj barák a začít zvonit a řvát. Chtěla bych jí nějak říct, že už se s ní nechci bavit, ale nevím jak.

trápí Tě vztah s jednou Tvou sestřenicí. Chovala se předtím jinak, ale od jisté doby je náročné s ní vycházet a nemáš zájem se s ní dál bavit. Nevíš, jak jí to máš říct.

Mrzí mě, že máš teď takovou nepohodu a je dobře, že to chceš řešit. Opravdu by si neměla dovolit na Tebe řvát, bít Tě nebo vynucovat si to, ať s ní někam chodíš, když Ty sama nechceš.
Nevíme, co přesně se mohlo stát, že se tak změnila a začala se vůči Tobě chovat nepříjemně. Je možné, že má teď těžké období, že jí něco trápí, že jí chybí někdo blízký, že neví jak a kam dál. Zasloužila by si podporu jejích nejbližších – hlavně rodičů. Píšeš, že o tom ví hodně dospělých, ale bude to těžké vyřešit – to je asi pravda, tato řešení nepřicházejí hned. Ty sama můžeš dospělým kolem Tebe i kolem ní to říkat, co Ti přijde zvláštní, co Tě obtěžuje, co by se mělo podle Tebe změnit. Tvoji rodiče by Tě v tom měli podpořit a promluvit s rodiči od sestřenice, možná si s nimi popovídáš i Ty sama. Pokud bude chvíle, kdy budete samy spolu a budeš se v tom cítit dobře, můžeš jí i Ty sama říct, co Ti na jejím chování aktuálně vadí a co bys ráda, aby se změnilo. Jaké to bylo předtím a jaké je to teď? Zároveň můžeš zmínit i to, v čem to bylo fajn a jestli je něco, co bys s ní chtěla znovu zažívat. Možná bude mít lepší den a uslyší, co jí chceš vlastně říct. Pokud by se dělo to, že Tě „
Děti ráje, sluníčková láska
Kouření s piercingem video
Bloncka má ráda když to bolí

Chtěla bych ho

Report Page