Alyssa a její otvory

🔞 VŠECHNY INFORMACE KLIKNĚTE ZDE 👈🏻👈🏻👈🏻

Alyssa a její otvory
Öffnet in einem neuen Fenster Öffnet eine externe Website Öffnet eine externe Website in einem neuen Fenster
Auf dieser Website werden Daten wie Cookies gespeichert, um wichtige Funktionen der Website sowie Marketing, Personalisierung und Analyse zu ermöglichen. Indem Sie auf dieser Website bleiben, geben Sie Ihre Zustimmung. Datenschutzerklärung
Jmenuji se Alyssa Roshka Gloriana val-Lokan. Téměř dvě tisíciletí byli moji předkové králi Norné tvrze.
Mnozí vojevůdci, národy i rodící se říše se nás snažili svrhnout, stravováni žárlivostí na bohatství, které nám poskytovalo pohoří Železného hrotu – ovšem nikomu z nich se nepodařilo překonat naše opevnění. Rozbíjeli se o naše hradby jako vlny oceánu a hroty našich mečů jim přinášely zkázu.
Všichni selhali... dokud nepřišel Noxus.
Kráčeli vzhůru po Schodech triumfu, ona nesla hlavu hrdě vztyčenou. Vojáci v ozdobných stejnokrojích drželi stráž na každém dvanáctém schodu, ona však upírala pohled neochvějně kupředu. Pro Alyssu to sice byla teprve první návštěva v hlavním městě, odmítala však podlehnout jeho velkoleposti; přece nebude civět kolem sebe jako nějaký venkovský balík. Pocházela ze šlechtického rodu z Norné tvrze a v žilách jí kolovala královská krev.
Schodiště lemovali strážní zakutí v temné oceli. Ruda, ze které se jejich zbroj vyráběla, pocházela z hlubin pod její hornatou domovinou. Všechny nejlepší noxijské pancíře se rodily právě tam, ve štolách pod horami. Bylo tomu tak už po pět generací, od doby, co Noxus její království dobyl a učinil z něj součást své říše.
Zatímco kráčeli vzhůru, červené praporce se zvolna vlnily ve večerním suchém větru. Horký vánek přinášel vůni hořícího uhlí a průmyslu. V Noxu kovárny vychládaly jen velice zřídka.
Před nimi se tyčila Nesmrtelná bašta, temná a hrozivá.
„Staví na odiv svoje bohatství a zkaženost, zatímco my třeme bídu s nouzí,“ prohlásil její bratr Oram, který kráčel vedle ní. Úkosem na něj pohlédla.
Oram Arkhan val-Lokan. Ramenatý, silný a bezesporu zručný s mečem, zároveň však také arogantní a podle Alyssy též poněkud omezený. Své pohrdání však ukrývala za bezvýraznou maskou lhostejnosti. Byl starší než ona, byť jen o několik minut, a jen dva krůčky jej dělily od toho, aby se ujal vlády v Norné tvrzi. Alyssa dobře věděla, kde je její místo.
Už letmý pohled každému pozorovateli prozradil, že jsou dvojčata. Oba byli vysocí a urostlí, měli chladné oči typické pro celý jejich rod a hrdé vystupování rodilých šlechticů. Své dlouhé černé vlasy nosili umně spletené do úzkých copánků, tváře jim pokrývalo hranaté tetování a přes zbroj měli navlečené břidlicově šedé pláště.
Došli až na vrchol schodiště. Ozvalo se zatřepotání křídel a nízko nad hlavami jim proletěl havran.
Alyssa sebou téměř cukla, ale udržela se. „Neměli bychom to považovat za zlé znamení, bratře?“
„Už příliš dlouho plníme pokladnice Noxu a ozbrojujeme jeho vojáky,“ zavrčel a ani se moc nesnažil tišit hlas, aby jej neslyšeli okolní strážní. „A co z toho máme?“
Žijeme , pomyslela si Alyssa, nechala si to však pro sebe.
Před obří kovovou branou do paláce na ně čekala dvojice válečníků v plné plátové zbroji. Stáli v pozoru, kovovými rukavicemi svírali násady mohutných halaparten. Tři vruby na kyrysech a jejich temně rudé pláště a tabardy Alysse prozradily, že to nejsou žádní obyčejní strážní.
„Legionáři,“ vydechl Oram, po jehož obvyklé chvástavosti a aroganci rázem nebylo ani stopy.
V národu uvyklému zabíjení byla elitní trifarská legie nejobávanější a nejuznávanější jednotkou ze všech – a to jak u spojenců, tak i mezi nepřáteli. Říkalo se, že mnohá města či dokonce celé národy před ní raději poslušně poklekly, než aby se s ní musely utkat na bojišti.
„Je to pro nás pocta,“ prohlásila Alyssa. „Pojď, bratře. Je na čase, abychom se setkali s tou takzvanou Radou tří tváří v tvář.“
Trůn ovšem zel prázdnotou, a to už od smrti předchozího noxijského velegenerála.
On nezemřel , opravila se v duchu Alyssa. Popravili ho .
Noxus neměl žádného císaře, žádného tyrana sedícího na trůnu. S tím byl konec.
Alyssa se nechala o tomto novém způsobu vlády podrobně informovat ještě před svým odjezdem z Norné tvrze.
„Trifarix,“ sdělil jí správný název hlavní poradce jejího otce. „Spojenectví tří lidí, z nichž každý zastupuje jeden ze základních principů síly – Vizi, Sílu a Lstivost. Základní myšlenkou je, že kde by osamocený jedinec mohl zavinit zkázu Noxu svou nekompetentností, šílenstvím nebo zlou vůlí, tam budou po ruce vždy dva další, kteří jej včas zastaví.“
Alyssu tento přístup zaujal, ačkoliv jej ještě zbývalo ozkoušet v praxi.
Sál byl rozlehlý a dostatečně velký, aby se do něj vešlo na tisíc prosebníků, teď v něm však seděly pouze tři osamocené postavy kolem prostého mramorového stolku u úpatí vyvýšené plošiny s trůnem.
Zachmuření, mlčenliví válečníci z trifarské legie vedli Alyssu a jejího bratra k oné trojici, ozvěna jejich kroků se ostře odrážela od chladné podlahy. Skupinka o něčem zaníceně hovořila, jak se však sourozenci z Norné tvrze blížili, rozhovor utichl. Všichni tři seděli v jedné řadě čelem k přicházejícím vyslancům a vypadali jako mlčenlivá soudní porota.
O dvou z nich už slyšela, jejich reputace je předcházela. Co se týče té třetí osoby… inu, o té nevěděl nikdo nic.
Uprostřed, s bystrým pohledem nemrkajících očí, seděl Jericho Swain – věhlasný vizionář, nový velegenerál. Některé ze šlechtických rodů jej označovaly za uzurpátora, jelikož to byl on, kdo svrhl šíleného Borama Darkwilla z noxijského trůnu, nikdo však neměl dost odvahy říci mu to přímo do tváře. Jeho pohled, který toho nejspíš už spatřil příliš mnoho, se nejprve upřel na Orama a pak na Alyssu. Odolala pokušení zírat na jeho levý rukáv, zastrčený do tmavého pláště. Prý o svou paži přišel během nezdařené invaze do Ionie, kde mu jej usekla jakási mečem ozbrojená čarodějnice z onoho bláznivého souostroví.
Po jeho pravici seděl Darius, legendární Pěst Noxu, vůdce elitní trifarské legie a nyní velitel všech armád říše. Byl dokonalým ztělesněním síly; zatímco Swain se držel nepřirozeně zpříma, Darius se v křesle pohodlně rozvaloval a prsty jedné ruky v okované rukavici zvolna bubnoval na jeho dřevěnou opěrku. Paže měl mohutné a výraz drsný.
Třetí postava, označovaná vždy jen jako „Maska“, však byla opředena tajemstvím. Seděla nehnutě, od hlavy k patě zavinutá v mnoha vrstvách objemných šatů. Na tváři měla nasazenou nehybnou, upřeně hledící masku z jakéhosi lesklého černého materiálu, a dokonce i otvory pro oči byly zakryty tmavou síťovinou, takže nic nemohlo prozradit její pravou identitu. I ruce měla ukryté v rukávech z tlusté látky. Alysse se zdálo, že v masce zahlédla sotva znatelné ženské rysy, ale to mohlo být způsobeno též pouhým odrazem světla.
Darius stěží postřehnutelným kývnutím brady propustil legionáře, kteří návštěvníky přivedli. Oba válečníci udeřili v pozdravu opancéřovanými pěstmi do svých kyrysů a ustoupili o půl tuctu kroků zpět, Alyssa a její bratr tak před Trifarixem osaměli.
„Sedněte si, prosím,“ řekl Swain a ukázal na židle u protějšího konce stolu.
„Raději bych zůstal stát, velegenerále,“ odpověděl Oram.
Alyssa se nemohla zbavit dojmu, že se kolem velegenerála rozpíná jakási výhrůžná, dravčí aureola… a to navzdory faktu, že se jednalo o mrzáka za vrcholem svých sil…
„Oram a Alyssa val-Lokan, třetí a čtvrtý potomek guvernéra Norné tvrze,” pokračoval. „Cesta z pohoří Železného hrotu až sem je dlouhá. Počítám tedy, že se nejedná o společenskou návštěvu.“
„Nesu pečeť svého otce,“ prohlásil Oram, „abych mohl mluvit jeho jménem.“
„Tak dělej,“ zavrčel Darius jako šerovlk chystající se ke skoku. „Bez ceremonií. Tady jsi v Noxu, ne u nějakého šlechtického dvora.“
Jeho hlas byl hrubý a zemitý, ne kultivovaný jako Swainův. Byl to hlas neurozeného člověka. Alyssa téměř cítila bratrovo opovržení.
„Po celá desetiletí Norná tvrz věrně sloužila,“ začal Oram s důrazem na vznešenost svého vlastního přízvuku, čímž se možná ne zcela moudře snažil dát najevo svou nadřazenost. „Naše zlato pohání dobyvačná tažení. Naše železo odívá a vyzbrojuje válečné oddíly říše. Dokonce i trifarskou legii.“
Daria nechal jeho proslov chladným. „Z rudy z Železného hrotu se kovají ty nejlepší pancíře. Nedovolil bych, aby Legii chránilo cokoliv jiného. Měli byste být hrdí.“
„My jsme hrdí, můj pane,“ řekla Alyssa.
„Nejsem ničí pán. A rozhodně ne tvůj.“
Swain se usmál a pozvedl ruku. „Chce říct, že v Noxu se nikdo, žádný muž ani žena, nerodí jako nadřazený někomu jinému. O tom, jaké místo kdo zastává, nerozhoduje původ, nýbrž činy.“
„Samozřejmě,“ zamumlala Alyssa a v duchu se za tu chybu vyplísnila.
„Dřeme jako otroci v temnotách hlubinných dolů pod horami,“ pokračoval Oram. „A každý den se díváme, jak od nás plody naší práce odjíždějí ve velikých karavanách vozů, které se pak vracejí prázdné. Stěží dokážeme nasytit vlastní –“
„Hm, opravdu?“ podivil se Swain s pozvednutým obočím. „Ukaž mi prosím své dlaně.“
„Ukaž nám svoje ruce,“ řekl Darius a naklonil se nad naleštěnou desku stolu, která se rozprostírala mezi nimi. „Ukaž nám ty ruce, které lopotí v kamení a prachu a temnotě pod tou vaší horskou pevností.“
Oramovi naběhl na skráni pletenec svalů, jak zatnul zuby, pokyn však neuposlechl.
Darius se uchechtl. „Tenhle za celý svůj život nepoznal, co je dřina. Ani ona. Jediné mozoly, které vy dva můžete mít, určitě nepocházejí z těžké práce.“
„Nedovolím, aby se mnou takhle mluvil nějaký…“ nadechl se Oram, avšak Alyssa mu položila smířlivě ruku na rameno. Rozhněvaně ji setřásl, moudře se však rozhodl svou myšlenku nedokončovat. „Hory krvácejí, jsou vysávány dosucha,“ prohlásil odměřeným hlasem. „Tento stav je neudržitelný a neprospěje nikomu – ani nám, a rozhodně ne armádám Noxu. Musí dojít k nějakým ústupkům.“
„Pověz mi, Orame Arkhan val-Lokan,“ řekl Swain, „kolik válečníků posílá Norná tvrz, aby bojovali za Noxus? Přibližně. Ročně.“
„Žádného, pane. Ale je to tak pro dobro všech. Naši lidé najdou lepší využití při práci v dole a obraně severních hranic před nájezdy barbarů. V tom spočívá naše nevyšší cena pro Noxus.“
Swain si povzdechl. „Ze všech provincií, městských států a národů, které se poklonily Noxu, je Norná tvrz jediná, jež nedodává našim armádám žádné vojáky. Vy pro Noxus nekrvácíte. Nikdy jste nekrváceli. Nezdá se ti to jako dostatečný ústupek?“
„To vskutku ne,“ odpověděl úsečně Oram. „Přišli jsme na příkaz svého otce dojednat změnu požadovaných odvodů, v opačném případě totiž nebude mít Norná tvrz jinou možnost než přehodnotit svou přítomnost v noxijské říši.“
V místnosti zavládlo ticho. Dokonce i Dariovy prsty ustaly v bubnování.
Z Alyssiny tváře zmizela veškerá barva. S hrůzou se zadívala na svého bratra. To byl zvrat, do kterého nebyla zasvěcena, a v hlavě jí teď běžely možné dopady. Maska na ni neustále upírala své oči.
„Rozumím,“ pronesl konečně Swain. „Domnívám se, že znám pravý důvod, proč vás sem váš otec poslal, otázkou je… víte to i vy?“
Oram na Alyssu kývl. „Ukaž jim to,“ přikázal jí s očima blýskajícíma hněvem.
Zhluboka se nadechla a vytáhla pouzdro na svitky. Třesoucími se prsty z něj odhákla víčko a vyndala věkovitý pergamenový list pokrytý spletitým hranatým písmem staré noxijštiny. Byla na něm jak pečeť Norné tvrze, tak i krvavě rudý znak Noxu. Položila jej na stůl, uhladila pohybem ruky a postavila se zpět ke svému bratrovi – ovšem půl kroku za něj, jak jí podle zvyku Železných hor náleželo.
Darius nejevil o dokument žádný zájem, ovšem Swain i Maska se naklonili, aby si jej mohli prohlédnout. Alyssa se přistihla, že se znovu snaží získat alespoň mlhavou představu o tom, kdo se to za tou škraboškou ukrývá.
„Když před osmdesáti sedmi roky přijala Norná tvrz noxijskou vládu,” řekl Oram, „vzdali se naši předkové své svrchovanosti a poklonili se před trůnem Noxu – oním trůnem, na který teď hledím a jenž zeje prázdnotou.“
„Podmínky, za kterých jsme přísahali věrnost, jsou naprosto jasné. Můžete se přesvědčit sami. Poslední muž, jenž na tomto trůnu seděl, zemřel před více než sedmi lety,“ odvětil Oram a mávl rukou ke stupínku. „Náš otec je přesvědčen, že nyní je tento kus papíru zcela bezcenný. Norná tvrz už nemá žádnou povinnost odevzdávat další daně, činil tak ovšem dál na důkaz dobré vůle. Nebude-li však našim požadavkům vyhověno, nezbude Norné tvrzi nic jiného než z říše vystoupit. Oblast Železného hrotu již nebude pod naší bezprostřední ochranou.“
Alyssa chtěla odvrátit pohled, chtěla utéct, avšak nedokázala se hnout z místa. Jen čekala na reakci koncilu.
„Historie vzpomíná jen na vítěze,“ varoval je Darius. „Služte Noxu a vaše památka nikdy nevybledne. Postavte se nám a budete rozdrceni, zapomenuti.“
„Nornou tvrz nikdy žádná armáda nedobyla,“ prohlásil Oram. „Naši otcové otevřeli brány Noxu dobrovolně, na to nezapomínejte. Nebyla prolita ani kapka krve.“
„Hraješ nebezpečnou hru, hochu.“ Darius ukázal na válečníky stojící jen několik kroků za Alyssou a Oramem. „K dobytí té tvé drahé Norné tvrze by stačili jen dva členové trifarské legie. Ani bych se nenamáhal je doprovázet.“
Jako by oba legionáři chtěli zdůraznit jeho slova, udeřili patami svých halaparten do země. Ta rána se nesla ozvěnou jako úder hromu.
Oram se jen samolibě ušklíbl, Alyssou však Dariova jistota otřásla. Nevypadal na člověka, který se vyžívá v planém chvástání.
„Dost,“ řekl Swain s mávnutím ruky. „Poslechněme si, jak by měly ony ústupky vypadat.“
Když Alyssa s Oramem konečně opustili palác, byl již stříbrný měsíc na hvězdné noční obloze dávno za zenitem. Zamířili k nedaleké rezidenci, která v hlavním městě sloužila jako místní centrum aktivit v Norné tvrzi.
Alyssa byla tichá a zachmuřená, žaludek jí železnou pěstí svíral nepokoj. Zato jejího bratra naplnilo setkání s noxijskými vládci energií.
„Swain na naše podmínky přistoupí! O tom nepochybuji,“ sršel nadšením. „Uvědomuje si, že Norná tvrz je pro říši příliš důležitá, než aby nechal otce uzavřít její brány.“
„To je šílenství,“ zamumlala Alyssa. „Nakráčet tam a začít jim vyhrožovat? To byl tvůj plán?“
„A ty bys s ním souhlasila, kdybys jej znala dopředu?“
„Samozřejmě, že ne,“ odvětila Alyssa. „Je to pošetilost. To jsme se jim mohli rovnou nabídnout na příští Masovace…“
„Pokud přesvědčíme Swaina, budeme potřebovat už jen jednoho z nich, aby na naše podmínky přistoupil,“ řekl Oram, který její obavy zřejmě vůbec nevnímal. „Tak totiž Trifarix pracuje. Stačí, aby se na něčem shodli dva z nich. Tím se nikdy neocitnou v situaci, ve které by nenašli společnou řeč.“
„Darius je arogantní pes. Poslat pouhé dva muže dobýt Nornou tvrz? Pche! Ale bojím se, že máš pravdu. A když odmítne on, zbývá nám už jen Maska. Naše budoucnost stojí na hlasu toho, kdo se za ní ukrývá – ať už je to kdokoliv.“
„V tom případě nemůžeme dělat nic jiného než čekat na svůj osud,“ prohlásila Alyssa se stopou hořkosti v hlase.
Oramovy oči nebezpečně zablýskly. „Ne tak docela.“
Zatímco Alyssa naslouchala jeho vysvětlení, sevření kolem jejího žaludku mírně zesilovalo.
Do úsvitu zbývalo ještě pár hodin, jak však Alyssa tiše a rychle procházela ulicemi hlavního města, bylo jí už nepříjemné teplo. Kráčela v čele jednotky Norné trvze, na hlavě jí seděla těsně padnoucí přilba z temné oceli a cítila, jak jí pod ní vlhnou vlasy potem.
Byl jich celkem tucet, všichni se zbrojí zakrytou pláštěm a kápí. Každý nesl těžký samostříl a u pasů se jim houpaly meče. V tomto městě nebylo nijak nezvyklé narazit na válečné oddíly ze všech koutů říše, takže pokud by je někdo spatřil, jejich zbraně by neměly vyvolat žádnou pozornost. Přesto se Alyssa nemohla zbavit dojmu, že je někdo sleduje.
A onen pozorovatel nějakým způsobem prohlédl, co mají za lubem.
Uličky Noxu byly úzké a křivolaké, jejich úkolem bylo zpomalovat postup a hatit plány každého útočníka, který by dokázal proniknout přes vnější hradby. Domy měly ploché střechy vybavené cimbuřím jako nějaké hradní opevnění a vojáci zde ukrytí tak mohli snadno útočit na libovolného protivníka dole pod sebou. Alyssa k těm střechám opatrně zvedla zrak. Tam nahoře se mohl ukrývat kdokoliv a sledovat jejich postup. Klidně dokonce mohli mířit do pasti…
Při zaslechnutí pleskání černých křídel náhle zastavila a prudce namířila samostříl k nebesům. V duchu si hned vyčinila za svou nervozitu a gestem vydala pokyn k další cestě.
„Je to špatný nápad,“ řekla si už podvacáté od chvíle, co vyšli z rezidence.
Sdělila to též svému bratrovi a snažila se mu celý plán rozmluvit, on však zůstal neoblomný. Otec si to tak přeje, ukončil Oram veškerou debatu. Mají se vrátit buď s novou dohodou, nebo raději vůbec. Žádná další možnost nebyla.
Když teď měla Alyssa čas se nad tím vším zamyslet, nijak ji nepřekvapilo zjištění, že přesně takto to starý guvernér od samého počátku plánoval. Pochopitelně. Ačkoliv to celé mohlo dopadnout tak, že ji i s bratrem uvězní a následně popraví, on sám tím nic neriskoval. Nikdy mu k srdci příliš nepřirostli, veškerou svou náklonnost si schovával pro svého dědice, Alyssina nejstaršího bratra Heroka. A pokud by je zajali a Trifarix se je snažil držet jako rukojmí ve snaze udržet si vládu nad Nornou tvrzí, dobře věděla, jak by její otec odpověděl.
Alyssa s Oramem pro něj byli postradatelní.
Ona i její muži se ukryli ve stínech poblíž Vlčí svatyně, která přiléhala k jižním hradbám samotné Nesmrtelné bašty. Její bratr by měl právě být se zbytkem ozbrojenců o několik ulic východním směrem.
Už celé týdny před příjezdem jejich delegace sledovali jimi placení špehové, kdo do paláce chodí a zase jej opouští. Jedna ze získaných informací byla velice zajímavá a Alyssa s bratrem se ji právě snažili využít.
Už byli blízko. Alyssa pozvedla ruku a gardisté z Norné tvrze se shromáždili kolem ní ve stínu úzkého průchodu vedoucího k Vlčí svatyni. Byla to vysoká, několikapatrová věž s otevřenými boky, každé poschodí podpíraly pilíře z temného kamene. Uprostřed věže se do výšky téměř padesáti stop tyčila obří obsidiánová socha sedícího vlka.
Čekali zde dlouho, než v dálce zahlédli dvojici krátkých záblesků světla – jiskry odlétající od čepele obtahované křesadlem. To bylo znamení, že se Oram nachází na svém místě a vzduch je čistý.
„Jdeme,“ sykla Alyssa. Její skupina se jako jeden muž rozběhla ze svého krytu a pospíchala ke svatyni, přičemž dávali pozor na případné stráže. Na žádné nenarazili. Zdálo se, že její bratr se svými lidmi odvedl dobrou práci.
Alyssa lehce vyběhla po schodech do svatyně a rychlým pohybem ruky svým válečníkům nakázala, aby se rozvinuli. Vešli dovnitř, překročili přes práh a obešli sochu. Ponořili se do stínů, přitiskli se ke sloupům, rozplynuli se v temnotě a čekali.
Zvedla pohled. Dle starého valoranského zvyku byla smrt často znázorňovaná se svou dvojí tváří – mohla na sebe brát podobu Ovečky, jež přinášela pokojný skon, nebo Vlka spojovaného s násilným odchodem z tohoto světa. V Noxu byl onen druhý aspekt uctíván s mnohem větším zápalem a rozmanitějšími způsoby. V říši, která si nade vše cenila síly, nepředstavovala poklidná smrt v posteli bránu k poctám.
Alyssa zatajila dech a snažila se uklidnit své srdce, jež jí tlouklo jako o závod. Dlaně se jí potily. Otřela si je o plášť.
Čekání bylo vždy ze všeho to nejhorší.
Rozhlédla se a zjistila, že své spolubojovníky skoro ani nevidí. Dobře. Pokud by je spatřili příliš brzy, veškeré přípravy by přišly nazmar. Alyssa zvedla ruce a připevnila si na přilbu závoj z jemně utkané kroužkoviny, aby jí visel pod očima a zakrýval její rysy.
Na vzdálené strážní věži odtroubili čtvrtou hodinu. Alyssa se připravila. Byly-li informace od špehů správné, měl by se cíl přiblížit každým okamžikem…
V tu chvíli, jako by čekala na signál, se objevila postava v těžkém hávu.
Přicházela od samotné Nesmrtelné bašty a doprovázela ji čtveřice palácových strážných. Vzhledem k černému šatu, jenž ji kryl od hlavy k patě, byla osoba v čele skupinky v temnotě před příchodem svítání takřka neviditelná.
Jednalo se o třetího člena Trifarixu – Masku.
Bezejmenná postava zvolna kráčela ke svatyni a hlavu natáčela ze strany
Chci šukat řekla mu zralá mamina
Úžasný sex s mladou vášnivou dívkou
Rychlý prachy – na chodbě (HD)